O dosud největším patchi 1.3 pro Cyberpunk se vedou vášnivé debaty. Jak moc je ale tento RPG trhák zaoblený a bez chyb, když ho hrajete poprvé?
Někdy si i jako šéfredaktor dovolíte trochu luxusu. Tedy kromě každodenního ponoření do koše na peníze, samozřejmě. A mým luxusem bylo nedotknout se Cyberpunku 2077 až do teď. Důvod je prostý: v době vydání jsem prostě neměl dostatečně výkonný domácí počítač (prokletý nedostatek grafických karet!), abych si mohl zahrát RPG od CD Projektu na maximální detaily. A konzolová verze stejně nepřipadala v úvahu ze známých důvodů.
Jelikož jsem také věděl, že zpravodajství o Cyberpunku je v dobrých rukou, mohl jsem a chtěl jsem si dovolit vidět nejdůležitější hru loňského roku až v roce 2021.
Cyberpunk 2077: Patch 1.3 is a positive sign, but not for everyone
Table of Contents
Diskuze o kyberpunku ovlivňuje můj herní zážitek
Tento dojem do značné míry závisí na tom, jak intenzivně jste sledovali diskuse kolem Cyberpunku 2077. Vzhledem ke svému povolání jsem logicky na horním konci stupnice a už během prvních kroků v Nočním městě jsem si všiml, jak silně to ovlivňuje mé vnímání hry na hrdiny.
Téměř v každé hře s otevřeným světem je svět obydlen klony a Cyberpunk 2077 skutečně nabízí opravdu širokou škálu kolemjdoucích, přesto mi pravidelně skáče do tváře, když narazím na dvě stejné postavy.
Totéž platí pro chyby v ořezávání, které jsou v 3D RPG hrách také téměř standardem. Přesto je v Cyberpunku dokážu vytěsnit mnohem hůře než v jiných titulech. A to mě štve, protože vím, že je to vlastně nespravedlivé.
Většina grafických nepříjemností totiž pramení z toho, že Cyberpunk 2077 z čistě technického hlediska v mnoha ohledech exceluje, přinejmenším na PC. V ulicích se toho děje mnohem více než ve srovnatelných hrách, žádný jiný otevřený svět nenabízí tak volně prozkoumatelné město. A v každé scéně je nespočet fyzických objektů, které na sebe vzájemně působí, což na jedné straně vytváří nesmírně věrohodný svět, ale na druhé straně také mnoho chyb při střihu.
Zážitek ze hry však není ovlivněn pouze negativně; také si uvědomuji velké přednosti Cyberpunku více než za normálních okolností. Například se prostě nemůžu nabažit senzačně zinscenovaných dialogů. Nikdy předtím mi rozhovory ve hře na hrdiny nepřipadaly tak skutečné a přirozené.
A znovu a znovu jsem se přistihl, že dobrovolně ignoruji rychlé cestování, abych doslova nasával mnoho atmosférických detailů a senzačních paprsků pěšky nebo na motorce. Od dob Red Dead Redemption 2 pro mě žádná hra neměla takový památkový faktor.
Nenacházím žádné závažné chyby nebo nedostatky
Mezitím jsem se asi 30 hodin plížil, sekal, řezal a střílel v Nočním městě. Jako vášnivý otazník beru vše, co na mě přibalená mapa hodí, stejně jako v Zaklínači 3. A až na všudypřítomné chyby při ořezávání to funguje bez problémů, až na pár drobností:
Čas od času nemohu zvednout předměty, protože jsou v rozporu s ostatními. Díky fyzice se problém vyřeší odvážným výstřelem do davu objektů.
Jakmile mi pistole odmítá střílet přes zadní mířidla, pomůže pouze přebití herního stavu.
Ve vedlejší misi zůstává zaměřovací kříž viditelný, i když sedím v autě. Vystoupím z auta, vyměním si zbraň, odložím ji a vrátím se zpátky.
Jak je popsáno v bodě 1, Cyberpunk 2077 hraji s velkou citlivostí na chyby, a proto si dokonce myslím, že jsou chyby i tam, kde nejsou – například když se pět minut zoufale snažím najít vchod do obchodu a už hru proklínám… dokud si neuvědomím, že obchod je prostě v šest hodin ráno ještě zavřený.
O to více vyniká jediná chyba, se kterou jsem se setkal při plnění úkolů: V úkolu „Tyhle boty jsou stvořené k chůzi“ mám jako kočovník hledat na smetišti své staré auto… jenže u značky úkolu nic není. Podle všeho se jedná o chybu, která se objevuje až od aktualizace 1.3, a doufejme, že s příští opravou bude minulostí.
Připadalo mi, že Cyberpunk 2077 bude při vydání na úrovni Zaklínače 3 bez chyb. Deset měsíců po uvedení na trh je to pro CD Projekt všechno, jen ne skvělý rekord. Ale také nic, co by vás mělo odradit od hraní, pokud chcete dát Cyberpunku šanci.
Stejně mě štve spousta maličkostí
Takže to nejsou chyby, které mě neustále vytrhávají z řezavě hutné kyberpunkové atmosféry, ale spíše mnoho dalších drobných nedostatků hry na hrdiny:
– Kolemjdoucí se při přestřelkách až příliš často hloupě krčí na zemi a mávají rukama, místo aby utekli.
– Navigační systém čas od času selže a do cíle mě dovede jen oklikou.
– Nemohu dvakrát přiřadit ovládání vozidla, proto přepínám mezi klávesami WASD a šipkami v závislosti na misi (Musím také střílet nebo jen rychle jet?).
– Při plížení se mi stále daří dostat oběť do sevření hlavy, jen když se ke mně otočí zády v ideálním úhlu, což se mi ani po 30 hodinách hraní nedaří.
Tohle všechno mě v Cyberpunku 2077 štve víc než v jiných hrách s otevřeným světem, jednoduše proto, že pokles je tu mnohem větší. V nejlepších momentech CD Projekt s nebývalým úsilím vytváří pohlcení, jaké jsem u RPG ještě nezažil… jen aby se o pár minut později rozpadlo, protože pár chodců je příliš hloupých na to, aby utekli před divokou přestřelkou.
To se v Tales of Arise (které momentálně hraji paralelně jako spolutester) nestává. Ale i tam je svět rozdělen do malých přízemních úrovní, dialogy se odvíjejí s pevným nastavením kamery a nepřátelé po boji jednoduše zmizí, místo aby zůstali ve světě jako fyzické objekty
.
Skvělá hra na hraní rolí, ale stále není dobře propracovaná
Mám velké pochybnosti o tom, že Cyberpunk 2077 bude někdy tak kulatý, jako byl Zaklínač 3 od verze 1.3 (aka Game of the Year Edition). Kvůli tomu by se muselo od základu přepracovat příliš mnoho systémů, jako je fyzika objektů, design úrovní nebo chování NPC.
Na druhou stranu z mého pohledu není důvod čekat s prvním hraním. Cyberpunk 2077 si nyní můžete v 99 procentech případů užít bez problémů, pokud si uvědomíte, že máte co do činění s příběhově náročnou RPG hrou, která podobně jako Zaklínač 3 využívá svůj otevřený svět především jako krásnou, ale v konečném důsledku spíše statickou kulisu.
Kdo chce věrohodně simulovaný svět jako v Red Dead Redemption, Skyrimu nebo Elexu, bude ho dál marně hledat. Existují důvody, proč se Cyberpunk nedostal do naší desítky nejlepších her s otevřeným světem:
Pokud si od Cyberpunku 2077 slibujete především výjimečný zážitek z hraní rolí, pak jsem přesvědčen, že už teď budete spokojeni. Protože jakkoli mě drobné chyby a nedostatky občas rozčilují, celkový obraz na mě dělá dojem. Na jednu stranu technicky: kromě Flight Simulatoru je Cyberpunk 2077 jedinou současnou PC hrou, ve které můj nový počítač skutečně předvede, co umí.
Na druhou stranu je to také zábava: ať už jde o střílení, hackování nebo plížení – je to prostě skvělá zábava, jak si v Nočním městě udělat jméno s velkou hravou volností. A některé mise rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem za 35 let hraní zažil. Příběhy a postavy Cyberpunku se mnou zůstávají daleko déle než jen po dobu hraní a mnohé z nich se mi navždy vryjí do paměti.
Bylo by to všechno pravda i v případě vydání Cyberpunku 2077 a na mém šest let starém počítači s GTX970? Nevím. Ale jsem rád, že jsem si počkal.Pokud naopak od Cyberpunku 2077 očekáváte především výjimečný zážitek z hraní rolí, pak jsem přesvědčen, že už teď budete spokojeni. Protože jakkoli mě drobné chyby a nedostatky občas rozčilují, celkový obraz na mě dělá dojem. Na jednu stranu technicky: kromě Flight Simulatoru je Cyberpunk 2077 jedinou současnou PC hrou, ve které můj nový počítač skutečně předvede, co umí.
Na druhou stranu je to také zábava: ať už jde o střílení, hackování nebo plížení – je to prostě skvělá zábava, jak si v Nočním městě udělat jméno s velkou hravou volností. A některé mise rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem za 35 let hraní zažil. Příběhy a postavy Cyberpunku se mnou zůstávají daleko déle než jen po dobu hraní a mnohé z nich se mi navždy vryjí do paměti.
Bylo by to všechno pravda i v případě vydání Cyberpunku 2077 a na mém šest let starém počítači s GTX970? Nevím. Ale jsem rád, že jsem si počkal.
