Remake FF 7 v testu: velká kontroverze i na PC

0
405

Předělávka kultovní RPG hry Final Fantasy 7 je také jednou z nejlepších předělávek na PC. Stejně jako ve verzi pro PS5 je součástí hry dodatečná epizoda Yuffie, ale dvě třetiny původní hry chybí.

Final Fantasy 7 je nejznámějším dílem tradiční série RPG a možná jednou z nejvlivnějších videoher vůbec. Vždyť původní hra z roku 1997 – tehdy exkluzivně pro první PlayStation – se pyšnila geniálními renderovacími sekvencemi, obrovským rozsahem a herními inovacemi.

Ale sci-fi epos je už také velmi starý. Proto je Final Fantasy 7 Remake Intergrade, zcela modernizovaná verze rebelské ságy z roku 1997, nyní v Epic Games Store k dispozici i pro PC (majitelé PS5 si mohou zahrát od června 2021), a to v edici Intergrade dokonce s novou epizodou o nindža princezně Yuffie navrch.

Zní to skvěle? Ano, společnost Square Enix přivedla dinosaura PlayStation do tohoto tisíciletí stejně jemně jako bombasticky. Remake částečně opouští původní tahový soubojový systém, místo toho se nyní Midgar často odehrává v reálném čase. Ale nové bitvy jsou jednou z největších předností remaku!

Musíte však vědět, do čeho jdete. Protože remake se zastaví právě ve chvíli, kdy se originál pořádně rozjede. Společnost Square Enix v nadcházejících letech realizuje pouze druhou a třetí třetinu své vize remaku. Rozhodnutí, jehož klady a zápory se kontroverzně diskutují již od vydání konzolové verze, ale které z PC verze nedělá špatnou RPG hru. Naopak!

Rebels with depth

Místo rychlého převyprávění zničení prvního reaktoru Shinra a návratu rebelů Avalanche do chudinské čtvrti na začátku hry jako v originále se první díl remaku Final Fantasy 7 zaměřuje na příběh Midgaru a vypráví ho podrobněji.

Aha, takže jsi zapomněl, co je to Avalanche, Shinra nebo Midgar? Nebojte se, tady je malé osvěžení: Avalanche je skupina odbojářů, kteří se v retrofuturistické metropoli Midgar (a nejen tam) bouří proti společnosti Shinra Corp. Elektrárenská korporace se napojí na životní proud planety, aby z něj získala mako, které obsahuje. Tajemná látka je nejdůležitějším pilířem zásobování energií, ale Gaia (obvykle nazývaná “planeta”) je v posledním dechu. V tomto smyslu jsou Avalanche ekoteroristé.

The Avalanche Saga


Final Fantasy 7 vyšla na začátku roku 1997, kdy byla 3D grafika ještě v plenkách. Z dnešního pohledu hra na hrdiny kombinuje hrubé polygony s fantastickými, na CD běžícími cutscénami. Z hlediska hratelnosti se může pochlubit zajímavým pseudokruhovým bojovým systémem a napínavým dějem, který se točí kolem skupiny rebelů. Tým kolem režiséra Yoshinoriho Kitaseho získal řadu ocenění Hra roku a fantastické recenze v tisku – plný počet ocenění získal více než 40krát.

V roce 2002 zvolili kolegové z GameSpotu Final Fantasy 7 druhou nejvlivnější hrou všech dob a o tři roky později vydala společnost Square Enix Final Fantasy 7: Advent Children, animovaný film na motivy hitu pro PlayStation. Mimochodem, oblíbená deska fanoušků byla vydána na tehdejších třech CD kvůli rozsáhlému videomateriálu. Všechny disky obsahovaly téměř identická herní data o velikosti 250 megabajtů, zbylých 400 megabajtů zabíraly bujné renderovací scény.

Hrdina hry Final Fantasy 7, bývalý bodrý voják Cloud, se k Avalanche prozatím připojil jen kvůli penězům. A ano, SOLDAT se zde píše s velkým písmenem záměrně, je to název bojové jednotky korporace Shinra. Skutečnost, že se pod Cloudovou žulově tvrdou skořápkou skrývá i citová stránka, je v remaku ukázána mnohem lépe prostřednictvím dalších scén než v původní verzi.

Postupně se lépe seznámíme se všemi hlavními postavami, dozvíme se více o minulosti květinářky Aerith a mnohem více o dalších bojovnících, jako jsou Biggs, Jessie a především Yuffie. Její příběh se skládá ze dvou kapitol, v nichž princezna Hand Edge ukradne “Ultimate Materia” z ústředí Shinry v Midgaru. Pomáhá jí nová postava, Sonon, bojovník s holí z Wutai.

Rebelové z Avalanche jsou zpět - s novým vzhledem, ale starým chováním. V případě Cloud Strife a Barreta Wallace to znamená neustálé spory.
Rebelové z Avalanche jsou zpět – s novým vzhledem, ale starým chováním. V případě Cloud Strife a Barreta Wallace to znamená neustálé spory.

Mnoho otazníků i pro znalce příběhu

Protože klan rebelů bereme do svých srdcí rychleji (a ještě více) než dříve, díky mnoha novým scénám, střih bolí o to víc po zhruba 40 hodinách hraní. Final Fantasy 7 Intergrade končí útěkem členů Avalanche z Midgaru – v tomto bodě se originál skutečně rozjíždí. Na druhou stranu hlubší a detailnější charakteristika postav, včetně propracovaných scén, vytváří mnohem těsnější pouto s postavami než v originále.

Ostatní příběhové doplňky jsou naopak otázkou vkusu. Remake si bere mnoho volnosti, některé věci vypráví úplně jinak a přidává zcela nové věci. Na jednu stranu je díky tomu příběh zajímavý a překvapivý i pro znalce předlohy, na druhou stranu je díky tomu mnohem méně přísný. Final Fantasy 7 Remake se příliš rád ztrácí v záhadných náznakách, ale vyřeší je až velmi pozdě nebo vůbec – díky nucenému otevřenému konci.

Žádný ráj pro světoběžníky

Když se s předchozími znalostmi procházíme novými starými krajinami Gaii (což v remaku děláme z pohledu třetí osoby), častěji nám padá čelist, protože Midgar a jeho okolí byly skvěle přetvořeny. Přestože při prvním vydání FF7 na konci 90. let vypadaly ještě dost pixelově, okamžitě poznáme klíčové lokace, jako je bar (“Sedmé nebe”), “Pizza” (Horní město) nebo reaktory…

Kromě toho se objevují nové lokace, jako jsou temné uliční kaňony steampunkového hlavního města, kde svádíme bitvy proti strážcům bouře. V podstatě však procházíme písečnými, vyprahlými skládkami, ponurými zelenými kanály s neonovým osvětlením. Jen málokdy se ocitneme na půvabnějších místech, jako je nádherně detailně propracovaný tradiční japonský šlechtický příbytek.

V Midgaru je nyní dobrých 30 vedlejších misí, jejichž kvalita jen málokdy přesáhne známé roleplayovské klišé o zamoření sklepa krysami. Většinou se omezují na boj s menšími bossy na určitých místech. Jinak testujeme experimentální přístroj Shinra a přitom mlátíme, hledáme ztracené třísýrové hajdy nebo absolvujeme rychlé výstupy a přitom se zadýcháváme – to všechno je sotva hrdinské.

Minigames

Minihra Final Fantasy 7 Remake Intergrade obsahuje celkem šest miniher. Mnohé z nich jsou buď známé z původní hry pro PlayStation, nebo silně připomínají dřívější odbočky.

Šipky: Minihra se šipkami funguje podle obvyklého pravidla 301, což znamená, že získané body se nesčítají, ale odečítají od počátečního čísla 301. Vítězem se stává ten, kdo jako první dosáhne nulového počtu bodů. V minihře se šipky dostanou k cíli zkrocením idiosynkratického kříže.

  • Šplhací souboj: Zde musí Tifa absolvovat jeden bradlový zdvih za druhým, což se provádí zadáváním předdefinovaných sekvencí kláves. Pokyny běží po obrazovce v rytmu hudby.
    • Souboj s koleny: Funguje v podstatě stejně jako souboj s přitahovačem, ale zde se Cloud postaví proti soupeři ve fitness centru muž proti muži.
      • Závod na motorce: Během dlouhé jízdy na motorce skrz špatně osvětlené tunely a kanály musí Cloud srazit vojáky Shinry z jejich kamen a zároveň chránit ostatní povstalce.
      • Taneční soutěž: V hostinci Honeybee Inn předvádí Mrak temperamentní vystoupení. Rytmické stisky kláves jsou opět na denním pořádku, doprovázené řádnou taneční choreografií – i když ne tak složitou jako například v tanečních hrách série Yakuza.
        • Whack-a-Box: Zde Cloud (v ideálním případě jako smyslů zbavený) mlátí mečem do krabic, protože v sázce je vysoké skóre. Každá rozbitá bedna zvyšuje jeho ukazatel ATB, takže lze používat speciální schopnosti

        Herní svět, zmenšený v důsledku zkrácení příběhu, nám nabízí tři lokace s volným pohybem, a to slumy tří sektorů. Přesto se nohy rebelů z Avalanche neprodírají jen špinavým pískem a elektronickým odpadem, ale jednou dojde i na klasicky zinscenovanou bitvu v horním městě. Všechny úrovně jsou však stejně přímočaré jako příběh, takže ačkoli je často na co se dívat, kromě malých truhel s pokladem není co objevovat.

        Návrat do chudinské čtvrti je nyní obtížnější než v původní hře, protože si Oblaka všimli strážci bouří a granátníci.
        Návrat do chudinské čtvrti je nyní obtížnější než v původní hře, protože si Oblaka všimli strážci bouří a granátníci.

        Kdo se pustí do všech vedlejších úkolů, může u Final Fantasy 7 Remake klidně strávit 40 hodin, ale pak také stráví spoustu času nudným putováním a ještě nudnější pracovní terapií. První třetina remaku Final Fantasy 7 není takovou rolovou lahůdkou, jak se mnozí obávali, ale zároveň působí zbytečně roztahaně.

        Tučné bitvy s taktikou a akcí

        Abychom se vybavili pro někdy náročné boje proti široké škále nepřátel – včetně (motorizovaných) bouřkových strážců se samopaly a štíty, akrobaticky nadaných hi-tech bojovníků a paralyzujících “všežravců” -, můžeme si v obchodech nejen nakoupit vybavení nebo léčivé lektvary, ale také kdykoli upravit zbraně party Avalanche.

        Za tímto účelem můžeme libovolně rozdělit zbraňové body a zvýšit tak magický útok Cloudova meče nebo přeměnit bojovníka na dálku Barreta na tanka. Kromě toho můžeme ve slotech pro vybavení používat známé materia koule (obdoba run ve FF7), zvyšovat jejich úroveň a kombinovat je s pasivními materiemi.

        Zbraně lze kdykoli upravit. Zde zvýšíme magický útok Cloudova obrněného meče, ale můžeme také trochu upravit fyzické poškození.
        Zbraně lze kdykoli upravit. Zde zvýšíme magický útok Cloudova obrněného meče, ale můžeme také trochu upravit fyzické poškození.

        Pseudotahový soubojový systém ATB (Active Time Battle) z původní hry zůstal jen částečně. Stále potřebujeme body ATB k provádění speciálních schopností, ale tentokrát o ně bojujeme v reálném čase. Teprve když je ukazatel ATB dostatečně plný, můžeme aktivovat taktický režim, který téměř zastaví čas a umožní používat magii a mocné bojové techniky. Téměř to připomíná kulaté souboje v původní hře.

        K dispozici jsou limitní útoky včetně odpovídajícího plnícího proužku i vyvolávání (Bahamuth, Shiva); kromě toho můžeme spolubojovníkům zadat bojový příkaz nebo se na ně přímo přepnout. Zní to složitěji, než to ve skutečnosti je, ale v praxi jsou bitvy velmi zábavné a představují úspěšnou inovaci.

        Bojovníci jsou rychlí, akrobaticky nadaní protivníci. Naštěstí máme taktický režim, který čas téměř zastaví, ale také chce být zásobován body ATB.
        Bojovníci jsou rychlí, akrobaticky nadaní protivníci. Naštěstí máme taktický režim, který čas téměř zastaví, ale také chce být zásobován body ATB.

        Bojové scény jsou plné efektů (zejména v působivých soubojích s bossy) a díky možnosti ovládání pomocí klávesnice a myši jsou vzorem pro ostatní akční RPG. Proč je ale “klasický režim” založen na rychlých automobilových soubojích v reálném čase, které jsou navíc doplněny příkazy? Zde bychom spíše očekávali klasický systém chladicích kol z originálu.

        Mizerně dobrý

        Podívali jsme se blíže na PC verzi Final Fantasy 7 Remake Intergrade, a to i s ohledem na technické provedení. Systémové požadavky nejsou nijak zvlášť vysoké: I pro rozlišení WQHD by měla stačit Geforce GTX 1080 nebo Radeon RX 5700 spolu s Core i7 3770 nebo Ryzenem 3 3100.

        To můžeme potvrdit. Na našem testovacím systému s RX 5700 jsme dosáhli 105 až 115 snímků za sekundu ve WQHD při maximálních detailech. Občas jsme zaznamenali krátkodobé poklesy snímkové frekvence na přibližně 90 FPS v podobě znatelného trhání. Dokonce i v rozlišení 4K běží remake klasické RPG hry na naší RX 5700 plynule s dobrými 70 FPS.

        Hra však využívá dynamické škálování rozlišení. To znamená, že rozlišení je přizpůsobeno hře tak, aby bylo dosaženo nebo zaručeno určité cílové FPS (30, 60, 90 nebo 120 FPS). Při hraní her je to sotva patrné; rozdíly se projeví až při zvětšení, jak ukazují následující srovnávací snímky (detaily obrazu zaznamenané s RX 5700 v rozlišení 4K a zvětšené o 800 procent na Full HD):

        Mimochodem, cíl FPS nelze vypnout prostřednictvím nabídky možností a v současné době ani nevíme o způsobu, jak jej obejít.

        Skvělá předehra, ale jen předehra

        Pokud si odmyslíte úspěšné obohacení osvědčeného bojového systému ATB o akční prvky v reálném čase, nová interpretace Final Fantasy 7 mohla jen stěží dopadnout autentičtěji. Z těžkopádných, téměř ošklivých postav a prostředí z minulých let se stali uvěřitelní hrdinové s hloubkou, kteří se technicky velmi působivým způsobem bouří ve stínech někdy až děsivých budov.

        Do hry se vrátil také obří voskový škorpion. Zuřivá robotická bestie střeží jádro prvního reaktoru Shinry svědomitěji, než bychom si přáli.
        Do hry se vrátil také obří voskový škorpion. Zuřivá robotická bestie střeží jádro prvního reaktoru Shinry svědomitěji, než bychom si přáli.

        V porovnání s originálem to ale netrvá ani třetinu času – s útěkem povstalců z Midgaru zde vlastně padá závěrečná opona. Chybí velké příběhové zvraty, výlety se vzducholodí, mapa světa a mnoho dalšího. To ale neznamená, že je remake Final Fantasy 7 špatná hra. Naopak, málokterý jiný remake věnuje tolik úsilí nové interpretaci legendárního příběhu. Tento počin má však také tu cenu, že jak znalci původní hry, tak nováčci FF7 budou po závěrečných titulcích lační po dalších dílech. V dobrém i zlém.

        Verdikt redakce

        Final Fantasy 7 Remake Intergrade je mnohem bližší originálu, než jsem si původně myslel. Prodloužený úvodní díl nejprve vypadal jako úplně jiná hra, ale pak přišla brilantní varianta úvodního dílu z PlayStationu z roku 1997. Square Enix skutečně vytvořil velmi autentickou předělávku, od “reálných” adaptací starých low-poly postav přes skvělou orchestraci původního soundtracku až po téměř prvoplánový design úrovní.

        Jako nostalgický hráč jsem zklamaný z kvazi-zrušení pseudokruhového bojového systému ATB, i když nový systém funguje opravdu dobře. Trochu útěchy by mohl přinést zajímavější herní svět, ale ten je většinou široký jen dva nebo tři tankové meče a nutí mě každou chvíli narazit na (byť pěknou) renderovací scénu. Tento lineární design je samozřejmě blízký originálu, ale z dnešního pohledu mi připadá slušně staromódní.