Mohla to být jedna z nejlepších akčních RPG tohoto roku, protože The Ascent má všechny předpoklady: fantastickou grafiku, ray tracing, zajímavé nápady. Ale teď hack & slay selhává kvůli technologii všech věcí.
Při testování The Ascent nás přepadá pocit déjà vu: vydání nadějné hry s kyberpunkovým zasazením a velkolepými nápady zastiňuje především nedokončenost a technické problémy.
Přesto je ve filmu The Ascent tolik potenciálu. Střelné zbraně přinášejí vítanou změnu oproti běžným bitvám typu hack & slay a vyžadují od hráče taktický přístup. Na rozdíl od akčního RPG Diablo sází vývojářské studio Neon Giant na zcela ručně vytvořené úrovně, které vytvářejí atmosféru, jež je dostatečně hutná, aby se dala krájet. Navíc tato kyberpunková hra vypadá prostě fantasticky!
O to víc bolí, že The Ascent v testu odhalí jen zlomek tohoto potenciálu a vždy si klade do cesty překážky.
Table of Contents
The Ascent is a graphics dream
Je snadné zamilovat si The Ascent na první pohled. Nádherná grafika jde ruku v ruce s důrazem vývojářů na detail a udává dystopický tón této kyberpunkové hry. V kalužích se odrážejí křiklavá neonová světla.
Billboardy lákají do zapadlých a pochybných barů. Zdi pokryté graffiti vypovídají o nespokojenosti lidí. Pilulky rozházené na záchodech vypovídají o jejich zoufalství.
Mimo obytnou oblast Cluster 13 vypráví herní svět jiný příběh. Kasino Golden Satori prosperuje díky nadbytku svých návštěvníků. Asijské zahrady svědčí o řádu a disciplíně. Hypnotická světla diskotéky vám umožní na chvíli se ztratit z šílenství na ulicích. Ray tracing je ještě krásnější. V naší testovací verzi však ray tracing způsoboval pády a trhání. Více se o tom dočtete v našem hodnocení technologií níže.
V herním světě hry The Ascent je tolik detailů. Je skoro škoda, že nás neláká častěji se zastavit a nasát atmosféru. Tato akční hra na hrdiny se nese v duchu kyberpunku a dodává mu vlastní nádech. Na planetě Veles totiž žijí nejen lidé, ale také nejrůznější mimozemské rasy. To vše však slouží především jako pěkná kulisa.
Láska na druhý pohled: Zápasy
Na bitvy se také krásně dívá, když na nepřátele vypouštíme své speciální schopnosti, vyhazujeme do vzduchu auta nebo vybalujeme těžké zbraně, jako je raketomet. Bitvy nejenže vypadají velkolepě, ale také nás rychle uvedou do příjemného průběhu hry.
Někdy se nemůžeme vyhnout tomu, abychom se vrhli do krveprolití a rozmetali své kulky na masy nepřátel. Jindy musíme být více taktičtí: Útokům nepřátel se vyhýbáme hodem a kryjeme se za kontejnery nebo ploty.
Ale ani naši protivníci na nás neútočí naslepo. Bojovníci na dálku se umisťují za překážky nebo na vyšší plošiny, aby získali převahu. Abychom vystřelili výš a zasáhli cíl, musíme podržet pravé tlačítko myši.
Vzestup také překvapuje novými typy nepřátel v průběhu hry: Bojovníci Rojin pro boj zblízka nosí katanu, mohou se zneviditelnit a teleportovat se přímo na naši stranu. Robotičtí pavouci nás sužují hejnem menších robotických pavouků, kteří se v naší blízkosti vypouštějí a zasahují nás elektrickým proudem. Peckovi inženýři instalují věže, které nás mají neustále na mušce.
Navíc se v této akční hře na hrdiny daří obratně využívat známou izo-perspektivu, a tak vnášet do soubojů ještě větší rozmanitost. Kamera se otáčí v závislosti na oblasti a představuje tak nové výzvy. Někdy zůstávají nepřátelé v mrtvém úhlu a my musíme být připraveni na překvapivé útoky.
Někdy běžíme bokem dlouhými chodbami v 2,5D pohledu a nepřátelé se na nás vrhají zprava i zleva. Mimochodem, kameru nemůžeme otočit sami. Ale to ani není nutné, protože The Ascent vždy dobře zachycuje prostředí a bitvy.
Hack & amp; Slay s pistolí a puškou
V The Ascent jsme se rozhodli pro jednu primární a jednu sekundární zbraň. Mezi nimi můžeme kdykoli v bitvě přepínat pomocí kolečka myši. Nové zbraně lze koupit v obchodech, ale málokdy je to nutné. Je to proto, že naši protivníci po smrti pravidelně přicházejí o nové zbraně.
Zejména na začátku hry je velmi zábavné zkoušet různé zbraně: Dáme přednost malému ochránci, který způsobuje menší poškození, ale střílí rychleji, než soupeř stihne mrknout? Nebo se raději rozhodneme pro pomalejší útočnou pušku s větší útočnou silou?
Po několika vylepšeních zbraně však ztrácíme motivaci měnit střelecké železo. Po dobrém vylepšení se žádná z nových zbraní ani nepřiblížila počtu poškození našeho upraveného ochránce. Hru tedy končíme s vylepšenou počáteční zbraní.
Podobný problém se objevuje i u pancéřových dílů. Každá část zbroje má obranné hodnoty proti určitým typům poškození. Na začátku hry to může mít v boji velký význam. Pokud si před střetem s ohnivým pavoukem oblékneme brnění, které nás chrání před poškozením ohněm, snáze se z boje dostaneme. Dříve nebo později však najdeme kusy zbroje, které mají velmi vysoké hodnoty ve všech kategoriích. Nová zbroj se tak rychle stává zbytečnou.
Speciální schopnosti: Rozšíření, moduly, taktické vybavení
Kromě dvou zbraní vybavíme svou postavu dvěma rozšířeními a moduly, jak se na kyberpunkovou hru sluší a patří. Moduly jsou pasivní dovednosti, které nám například umožňují rychlejší léčení.
Rozšíření jsou naopak aktivní schopnosti: Například „Hydraulický úder“ odstrčí nepřátele, pokud se k nám dostanou příliš blízko. „Hyperfokus“ zpomaluje střely a dává nám více času na úhyb. A „Nestabilní“ a „Joyrun Dragon“ – pravděpodobně nejzábavnější rozšíření – způsobují, že nepřátelé po smrti explodují a nabízejí úžasnou podívanou.
A konečně, taktické vybavení dodává bitvám šťávu. Jedná se především o klasické granáty, které poskytují velké plošné poškození. Ti, kteří neradi manipulují s výbušnými předměty, se mohou rozhodnout například pro léčivé pole. Nebo pro kapesního mecha, do kterého můžeme na krátkou dobu vklouznout.
Jak těžký je The Ascent?
Menší skupiny soupeřů od nás nevyžadují tolik taktické intuice. Pokud se naopak musíme vypořádat s hordou nepřátel nebo silnějšími protivníky, musíme využít úhybný hod, možnosti krytí a naše schopnosti.
Naše testovací verze hry The Ascent měla pouze jednu úroveň obtížnosti. Bylo to náročné, ale vždy spravedlivé. Například po smrti si zachováme svůj postup a nemusíme hledat cestu zpět ke své mrtvole jako v Diablu. Před bojem s bossem to využijeme ve svůj prospěch, můžeme rozdělit dovednostní body při zvyšování úrovně, vyměnit zbraně nebo vylepšení a pak začít nový pokus. Mezitím si můžete vybrat ze tří úrovní obtížnosti a kdykoli je ve hře změnit.
Ve většině případů jsou kontrolní body umístěny tak, že se spawnujeme těsně před soubojem s bossem. Pokud však na cestě k misi zemřeme, hra nás někdy vrátí o dost zpět. Pak nám nezbývá než jít znovu dlouhou cestou. Někdy máme štěstí a nenarazíme na nepřátele, které jsme již porazili, ale někdy narazíme na silnou skupinu nepřátel znovu.
Tady narážíme na další problém s The Ascent. Hlavní a vedlejší úkoly mají vždy doporučenou úroveň. Pokud se však s postavou 15. úrovně pustíme do mise 13. úrovně, často se stane, že na cestě k cíli narazíme na hordy nepřátel 20. úrovně. Doporučené úrovně a skutečná obtížnost úkolů a oblastí často neodpovídají. To místy vede ke zbytečné frustraci, když vás silní nepřátelé vyčerpají.
Další mise, kterou nám naznačuje 5. úroveň, končí překvapivě ve slepé uličce. Ukázalo se, že k dokončení tohoto úkolu musíme nejprve pokračovat v hraní hlavního úkolu 23. úrovně a postoupit do nové oblasti. S říjnovou záplatou č. 3 byl tento problém alespoň opraven. Vedlejší úkoly jsou nyní dostupné pouze tehdy, když je můžete skutečně splnit. To se však týká pouze uložených her, které byly vytvořeny po opravě. Ve stávajících uloženích se s touto odyseou budete muset vypořádat i nadále.
Když se cesta stane utrpením
Povídání o odysei: Otevřený svět hry The Ascent a pozornost, kterou vývojáři věnují detailům, v nás probouzí touhu prozkoumávat prostředí. O to víc je nepříjemné, že pohyb po herním světě je vyloženě utrpením. Naše postava běží několik minut hlemýždím tempem – není tu žádné tlačítko pro sprint. Únikový kotouč nám přináší trochu úlevy, a tak většinu času trávíme kutálením se špinavými ulicemi.
Pro cestování z jedné oblasti do druhé jsou ve hře The Ascent k dispozici dva systémy rychlého cestování: taxi a metro. Cestování metrem je zdarma, ale počet stanic metra je omezený.
Taxi naopak stojí 1000 ukr. a odveze nás na požadované místo. Tedy téměř. Protože rychlé cestování funguje pouze v rámci jedné úrovně. Vertikální svět filmu The Ascent má však tři.
Pokud se tedy nacházíme ve firemní zóně na nejvyšší úrovni a chceme se dostat zpět do oblasti Cluster 13, zavoláme si taxi a necháme se vysadit na hlavní silnici. Odtud dojdeme pár minut k výtahu a vyjedeme do prostředního patra. Teprve zde si můžeme vzít taxi a po třech načítacích obrazovkách se konečně dostat do požadované oblasti.
Kromě beden s ucredy, občasných vylepšení zbraní a sporadických dovednostních bodů navíc svět nenabízí příliš mnoho podnětů k prozkoumání i posledního koutu světa. Zmatená mapa a nepřehledná navigační pomůcka doplňují naši poznávací cestu. A přesto je svět The Ascent tak krásný na pohled.
Kyberpunková klišé místo dojemné dystopie
Zatímco v grafice, atmosféře a soubojích na dvě palice se The Ascent vyřádil, v příběhu je hra zdrženlivá. Poté, co z nevysvětlitelných důvodů zkrachovala velká korporátní skupina Ascent, bojují nyní o nadvládu různé korporace a skupiny. Ocitáme se jako takzvaný Indent, smluvní pracovník, v roli poslíčka a přecházíme od zaměstnavatele k zaměstnavateli.
Zejména na začátku působí příběh poněkud zmateně a nevyzpytatelně. Jasno do toho vnáší pouze rozsáhlý kodex. Najdeme v něm základní informace o nejdůležitějších místech, postavách a nepřátelích a teprve poté získáme hlubší představu o světě. Dozvídáme se například, že arkologie je obrovský komplex budov. V nižších patrech žijí chudí dělníci a indentisté, ve vyšších patrech se opalují superbohatí na skutečném slunci.
Samotný příběh nás však nedokáže vtáhnout do dystopického světa The Ascent. Děj je předvídatelný a v průběhu hry nabírá jen malý spád. Finále je až na souboj s bossem nevýrazné. Postavy jsou navíc tak jednorozměrné, že ani ony nedokážou táhnout příběh.
Ani vedlejší úkoly nevynikají velkolepým příběhem. Většinu času plníme úkoly pro NPC a přenášíme buď balíček, ucredy nebo steroidy z bodu A do bodu B. Těch pár zajímavých přístupů k vedlejším úkolům je tak nevýrazných, že ani nenesou příběh. Těch několik zajímavých vedlejších úkolů většinou přijde vniveč. Například když máme najít mrtvolu a narazíme na záhadné experimenty vědců.
Jistě, akční hra na hrdiny by si mohla vystačit i s hrubým rámcovým příběhem bez hloubky. The Ascent však klade důraz na příběh a předkládá nám podrobný kodex, cutscény a dokonce i hudební doprovod postav – tím však spíše podtrhuje své slabiny: příběh používá konvenční kyberpunková klišé a v přímém srovnání nedokáže držet krok s hutnou atmosférou.
Navíc místo toho, aby nám scény přiblížily postavy a akci, zdůrazňují strnulé a bezvýrazné animace a modely postav. Do šíleného prostředí se prostě nehodí.
Jinak fantasticky zinscenovanou atmosféru kazí i fakt, že se můžeme herním světem prostřílet bez jakýchkoli následků. Pokud naše kulka zasáhne hlavu nevinného člověka, zavolá nám šéf. To je vše. Nejsou tu žádní strážci zákona, kteří by nás mohli přivolat. Nemusíme platit pokutu. A v určitém okamžiku už ani nevěnujeme pozornost tomu, zda se civilisté v hromadných bitvách nedostanou do naší palebné linie. To ale ubírá světu velkou část důvěryhodnosti.
The Ascent in the hardware editors‘ technology check
Technologie modelu The Ascent je dvousečná zbraň. V testovací verzi pro jednoho hráče běží mnoho věcí v podstatě hladce. Plynulé hraní s nejvyšší možnou úrovní detailů v rozlišení WQHD je možné i s grafickou kartou Nvidia Geforce RTX 2060. Při krátkém přehrávání recenzované verze jsme ve vybrané testovací sekvenci dosáhli přibližně 64 snímků za sekundu.
Pro rozlišení 4K včetně maximálních detailů postačí Geforce RTX 3060 Ti. Nicméně pak s přibližně 52 FPS, ale bez tajné zbraně Nvidie DLSS. S aktivovaným AI rendererem můžeme dokonce přidat ray tracing s RTX 3060 Ti a stále dosáhnout přibližně 50 FPS v novém režimu DLSS Ultra Quality.
Implementace ray tracingu v tomto případě vypadá ohromně dobře, ale skrývá i problémy. I při vysokých snímkových frekvencích působí The Ascent trhaně. Jediným řešením jsou techniky synchronizace obrazu G-Sync a Vsync – a možná i první den nebo budoucí oprava.
Na kartě AMD Radeon RX 6800 XT jsme dosáhli přibližně 16 snímků za sekundu ve 4K, včetně maximální úrovně detailů a ray tracingu. Majitelé grafických karet AMD si proto prozatím budou moci výpočet paprsků v reálném čase vychutnat jen těžko. A jak víme, DLSS není pro Radeony k dispozici.
Když už jsme u DLSS: Implementace DLSS bohužel není zcela čistá. Na kartě RTX 3090 dosahujeme podobných hodnot FPS ve všech režimech („Ultra-kvalita, Kvalita, Vyvážený, Výkon a Ultra-výkon“). Dalo by se očekávat, že výkon se v režimu „Ultra Performance“ oproti režimu „Ultra Quality“ výrazně zvýší. U modelů RTX 2060 a RTX 3060 Ti jsme naměřili konzistentnější hodnoty. Režimy „Performance“ a „Ultra Performance“ fungují podle očekávání. Funkce „Ultra Quality“ však podává lepší výkon než „Quality“ a stejně jako „Balanced“. Takže je v něm stále trochu červa.
Kooperativní režim: tragédie
Co se týče technologie pro více hráčů, Neon Giant má i po posledním zářijovém patchi stále co napravovat. Ascent nabízí až čtyřem hráčům možnost ponořit se do kyberpunkového světa společně v gaučové nebo online kooperaci. Teoreticky to zní jako zábava, ale v praxi to vypadá jinak. V naší testovací verzi byl kooperativní režim téměř nepoužitelný.
Všechny technické problémy, které jsme zaznamenali už v režimu pro jednoho hráče, se v kooperaci znásobily: naši spoluhráči se museli potýkat s pády v hlavním menu, nepřátelé na nás nereagovali, v některých oblastech se nepřátelé vůbec nezrodili nebo jsme prostě propadli mapou.
Zejména verze Game Pass byla kritizována za svůj technický stav. Dlouho chyběl nejen Day One patch, ale také implementace ray tracingu a DLSS.
Mezitím se podařilo vyřešit mnoho technických problémů a obě verze The Ascent – Steam i Game Pass – jsou na stejné úrovni. Zlepšení jsou také jasně patrná: ve hře pro jednoho hráče se již hra neseká, nenarazili jsme na žádné chyby, které by hru rozbíjely, a výkon je obecně lepší.
Je však třeba podotknout, že verze Game Pass má vždy zhruba sedmidenní zpoždění s aktualizacemi – na to však vývojáři nemají žádný vliv.
Navzdory opravám kooperativní režim stále nefunguje hladce. V našem post-testu jsme se i po zářijovém patchi potýkali s pravidelnými pády, při kterých byli oba hráči vyhozeni z lobby. Občas se objevují i trhnutí při přechodech mezi úrovněmi. Z dlouhodobého hlediska to snižuje zábavnost hry a brání postupu ve hře. Multiplayer hry The Ascent proto stále nemůžeme bez výhrad doporučit.
Kromě technických potíží jsme zaznamenali problémy v herním designu kooperativního režimu. Když se postavy s nízkou úrovní připojí k pokročilé hře, nejprve se jim zvýší úroveň o několik úrovní. To však není úměrné měřítku soupeřů. Noví hráči nemají proti přesíleným nepřátelům šanci a jeden hráč s nimi také nemůže bojovat.
Ještě obtížnější je, že postavy, které byly sraženy k zemi, musí být oživeny do 30 sekund. Pokud časovač vyprší, celá skupina selže. To rychle vede k frustraci. V bitvě prostě není dost času na to, abyste se postarali o zraněné kamarády. Je to jako když vás někdo požádá o pozastavení online hry uprostřed PvP bitvy. Mimochodem, nasbírané předměty dostanou všichni členové party, pokud jsou naživu. Ti, kteří se plazí po zemi, odcházejí s prázdnýma rukama.
Závěr redakce
Testování Výstup byl opravdu horskou dráhou emocí. Do akční hry na hrdiny jsem vkládal velké naděje a zpočátku na mě titul udělal skvělý dojem. Zejména hutná kyberpunková atmosféra hry a plynulé souboje mě okamžitě zaujaly. Postupně se však ukázala problematická místa akční hry na hrdiny: pohyb po světě je opravdu zdlouhavý. Hlavní ani vedlejší úkoly mě nedokázaly zaujmout. A přestože je svět plný drobných detailů, nedokážu se motivovat k tomu, abych ho důkladně prozkoumala.
Poté, co vydání hry The Ascent zastínil špatný technický stav, se toho v posledních týdnech hodně událo. Testování akční hry na hraní rolí bylo trochu podobné nadějné kontrole ledničky, zda se někde mezi otevřenými omáčkami a hlávkami salátu neskrývá gurmánský pokrm. Po prvních záplatách byla lednice vždy zklamaně zavřená, protože vše zůstalo téměř beze změny. Po zářijové opravě to vypadá o něco lépe. Přestože se v ledničce ještě neskrývá dokonalý oblíbený pokrm, pár lahůdek se najde.
Technický stav hry The Ascent se od jejího vydání výrazně zlepšil a zejména verze Game Pass se jí vyrovnala a je nyní na stejné úrovni jako verze pro Steam. Pouze družstvo stále nemohu bez výhrad doporučit. Znovu a znovu nás trápí pády – to nedává smysl ani zábavu.
Pokud máte náladu na zábavné a akční přestřelky a kreativní dovednosti, určitě dejte hře The Ascent šanci. Pokud se však chcete vrhnout do boje s přáteli, raději počkejte na několik dalších patchů.
