Géraldine zažila nevšední zážitek s apokalyptickou budovatelskou hrou Cloud Gardens. Protože to ukázalo její herní světy zcela novým způsobem.
Někdy je pro mě těžké herní světy vůbec ocenit. „Oho, působivé, takže někdo strávil týdny rozsypáváním realistických odpadků na ulici a láskyplnou simulací vegetace… Kde je můj další úkol?“
V roce 2022 jsem navštívil tolik detailních virtuálních světů, že se mi často stává, že jen procházím kolem scén, které jsou skutečně působivé. A nejsem na to hrdý. Jedinečná budovatelská hra Cloud Gardens to ze mě vyhnala – protože tady je to jen prostředí a já. A to je fantastické.
Zcela odlišná hra na budování
Cloud Gardens kombinuje postapokalyptickou atmosféru se speciální stavební mechanikou: Jsou mi předkládány různé scénáře, které musím zasadit. Starý dálniční most, skládka, opuštěný skleník. Na těchto místech sklízím semena, která tu zanechalo lidstvo, a znovu je vysazuji jinde. Jednak podle mého estetického cítění, jednak na místech, kde se rostliny mohou dobře vyvíjet – například na mříži, po které následně šplhají.
Do světa však umisťuji i předměty, na které mé rostliny reagují. Kovový šrot, trubky, zdi, cedule a stovky předmětů, které kdysi lidstvu posloužily. Nyní jsou pouze oporou pro různé rostliny. „Příroda si bere zpět Zemi“ v té nejlepší podobě.
S každým úspěšně předělaným scénářem (tj. jakmile rostliny zarostou určité procento úrovně) se mi odemknou nová semena rostlin a nové předměty pro kreativní režim, ve kterém si stavím vlastní postapokalyptická dioramata. V porovnání s jinými hrami je tedy princip zatím poměrně jednoduchý – a právě v tom je síla Cloud Gardens.
Dívat se na herní světy jinýma očima
Plynulost hry se naplno rozjede už po několika sekundách. Můj první úponek se omotá kolem dopravní značky, z níž se do vzduchu vznese vrána, a já získám novou odrůdu rostliny. Přišpendlím na tyč ceduli, kterou si mé úponky udělají přímo samy. Otočím dioráma a ptám se sám sebe: „Proč jsem vlastně zasadil jenom předek?“ Začínám vidět svět očima svých rostlin.
Nikdo už nemusí umět číst nápisy – v tomto postapokalyptickém světě už neexistují slova jako „vpředu“ a „vzadu“. A najednou si vážím každého detailu v drobných dioramatech, protože už netrpím úplným přetížením smyslů, jak se mi to občas stává u jiných her. Vidím každý kamínek, každou plechovku, která se povaluje kolem, každý malý šroubek v průmyslové stavbě. Věci, které mají tendenci se ve velkých otevřených světech ztrácet, když se kolem mě hromadně vyskytují. Asi si říkáte, že začínám znít trochu esotericky, ale přesně to s vámi Cloud Gardens udělají. Uvede vás do meditativního stavu.
Je to také proto, jak je tato hra neuvěřitelně krásná a atmosférická. Neustále se měnící postapokalyptické scenérie jsou skutečnou pastvou pro oči – nad hlavou mi klidně poletují ptáci a jemný soundtrack mě vtahuje stále hlouběji do transu. Nechávám nad svým světem přecházet dešťové mraky, objevuji nové rostliny a dostávám po ruce nové umístitelné objekty. Cloud Gardens přitom dokonale kombinuje princip „vytvářím si vlastní pravidla“ a „stále mám motivaci“.
V rozsáhlém prostoru služby Steam je jen málo výjimečných her, u kterých bych se cítil tak výjimečně. Hry jako Townscaper nebo Dorfromantik sázejí na podobnou kombinaci krásných obrázků a minimalistických stavebních principů, ale pouze Cloud Gardens mi dokázaly poskytnout tak jedinečný pohled na okolí – a právě proto byste ji měli rozhodně vyzkoušet i vy.
Mimochodem,
Cloud Garden pochází od tvůrců strategického hitu Kingdom: New Lands a na (Steam) stojí pouhých 15 eur – během různých výprodejů dokonce ještě méně. Pokud tedy máte rádi postapokalyptickou atmosféru a potřebujete si odpočinout od hlučných, barevných a ohromujících otevřených světů, Cloud Gardens stojí za každou minutu vašeho hraní.
