V Rising nás naprosto překvapil. Mix MMO-survival-role-playing je prakticky hotový a nabízí hodiny upírské zábavy bez jediné vteřiny nudy.
V našem vlastním žaláři se ozývají výkřiky našich vězňů, které máme jako příruční krevní banku. Mezitím jsme na cestě do sousední vesnice, abychom vybrali nové členy naší služby. Protože jsme tamní lidi už terorizovali, pěstují si nyní česnek, aby se bránili. Zcela oslabeni a s čerstvě zamilovaným dělníkem v závěsu se za svítání odebíráme do našeho upířího hradu a odpočíváme v rakvi. A další noc ve Valdoranu je u konce.
Jako prastaří upíři, kteří se probudili ze staletého spánku, se v mixu MMORPG o přežití V Rising postaráme o to, aby oblast nebyla bezpečná. Již při tvorbě postavy je jasné, že ve V Risingu je opravdu vše ve znamení tolik opěvovaných znalců krve.
Kdo si myslí, že upírský žánr je z hlediska her už docela vycucaný, ten se mýlí. Málokdy se ve hře podařilo tolik využít legendární bledé tváře a přenést se do gotických světů tak pohlcujícím způsobem jako ve hře V Rising. Řekneme to upířími slovy: Jakmile si jednou oblíbíte krev V Rising, už se od ní jen tak neodtrhnete. Místo toho tráví noc co noc na lovu, jako hradní architekt, shromažďováním surovin, zabíjením jeptišek a kněží nebo v hlubinách strašidelné pavoučí jeskyně.
Budeme upřímní: na první pohled vypadá hra V Rising trochu skličujícím dojmem. Grafika hry je poměrně staromódní, nemá žádný příběh a navíc je hra k dispozici pouze ve verzi Early Access. Pokud však dáte hře šanci, všechny své obavy rychle hodíte přes palubu. V Rising je téměř bez chyb, nabízí více než 40 hodin hraní a má atmosféru odtud až do Transylvánie.
Table of Contents
Upíři jsou krvežízniví
Cesta k mužskému srdci vede přes žaludek. Není tedy divu, že klíčovým faktorem naší fascinace V Rising je krevní systém. Poté, co jsme se poprvé probudili z rakve a prošli malou, ale jemnou výukou, je čerstvá krev na prvním místě seznamu nezbytných pochůzek. Tak jsme si naťukali unaveného jelena a vypili ho do sucha, víc zatím nezvládneme. Vydali jsme ze sebe malé „mňam“. Opravdu jsme právě nazvali jelení krev lahodnou?
To se nám v průběhu hry bude stávat poměrně často, protože jak se na hru o přežití sluší, sžíravá touha po krvi je v průběhu hry konstantní. Takové hladové systémy jsou často otravné – ne však ve hře V Rising. Existují různé druhy a kvality krve a v závislosti na našich záměrech jsou různé druhy krve hodnotnější než jiné. Kvalitní jelení krev nás například zrychluje, jiné druhy nám dodávají sílu zbraně nebo šanci na kritický zásah. Dobrá krev také lépe vypadá, a tak si rychle vypěstujeme odpor ke krysí krvi (fuj!) nebo jiným levným alternativám.
Jak se na upíry sluší a patří, slídíme po lesích a vesnicích, neustále hledáme lepší krev, a protože z ní hravě těžíme, máme strašnou motivaci najít tu nejchutnější (myslíme samozřejmě: nejpraktičtější) krev. Všimli jsme si také, že upírský pocit přichází pomalu, protože mechanika krve tak skvěle zachycuje podstatu upírství. Postupem času zábrany padají víc a víc, až si bez zábran a s potěšením olizujeme krvavé rty.
Upíři nenávidí slunce
Druhou konstantou vedle naší touhy po krvi je náš odpor ke slunci. V noci se můžeme pohybovat volně a bezstarostně, ale jakmile se rozední, je lepší se dostat do bezpečí. Trvá to asi pět vteřin, než se spálíme na slunci a jsme mrtví jako hřebík.
A tak během dne pobíháme ze stínu do stínu na cestě do našeho domova chráněného před sluncem, protože tam jsme naštěstí v bezpečí. Pravidelně je to docela riskantní, protože stíny se pohybují rychle (až příliš rychle), a pokud se do mapy nebo inventáře díváte příliš dlouho, spálí vás na uhel. Bylo by dobré, kdyby se počasí více měnilo, například kdyby nám umožnilo deštivý den.
Nicméně upíří jiskra opět přeskočí, protože hra nás nutí chovat se upírsky. Později ve hře se můžeme proměnit v lidi, ale i pak jsme svázáni se stíny a v jádru zůstáváme zlými upířími padouchy, kterými jsme.
Naštěstí jsou dny mnohem kratší než noci a dvě třetiny času trávíme pod příjemným měsíčním světlem bez UV záření. Nemusíme se bát ani tmy: V noci jsme náladoví a pochmurní, ale stále dostatečně osvětlení. Nikdy jsme nebyli otráveni tím, že jsme kvůli své upíří identitě odsouzeni k trvalým nočním směnám.
Kromě slunce máme několik dalších slabin, které nejsou pro sečtělého upířího fanouška novinkou: Česnek, stříbro, oheň a svatost. Pokud máme v zásobě stříbrné mince, za které si můžeme koupit předměty u obchodníků, naše samoléčebné schopnosti jsou omezeny. Česnek, který se v některých vesnicích pěstuje na ochranu, nás oslabuje tím víc, čím déle se zdržujeme v jeho dosahu. Na jedné straně V Rising příliš neinovuje, místo toho se spoléhá na zavedené myšlenky. Na druhou stranu jsou tyto nápady tak nápaditě a zručně realizovány, že si nechceme stěžovat.
Upíři jsou pěkní gotici
V noci jsme většinou někde venku a děláme problémy. Dny, které trávíme klidně a nevinně ve svém příbytku (snad kromě vězení v krevní bance). Zpočátku ji ohradíme skromnými palisádovými zdmi, ale brzy postavíme obrovský upíří hrad v gotickém stylu. Vycházíme z našeho centrálního „srdce hradu“ a postupně budujeme místnost po místnosti s vysokými černými stěnami, ponurými chodbami a atmosférickými dekorativními prvky, jako jsou vázy, busty a sochy.
Stavební režim je vděčně přehledný a není vůbec složitý. Za chvíli máme první místnosti vyzdvižené ze země a můžeme je začít zdobit. Protože dekorace dokonale zapadají do ponurého upířího prostředí, je to velká zábava, která motivuje i notorické objímače stromů.
Bez problémů den co den plníme stavbu našeho hradu a slunce nemůže poškodit naši herní zábavu. Z další noční výpravy se pak vracíme s novými zdroji, kterými dále zdobíme náš hrob. To vytváří příjemný rytmus bez prostojů.
Náš zámek slouží nejen k estetickým, ale i k praktickým účelům. Začínáme rozsáhlým systémem craftingu, který nám umožňuje ponořit se do typické Diablo spirály, tavit kovy, tkát látky a vydělávat kůži v nesčetných dílnách, abychom mohli vyrábět lepší a lepší vybavení. S lepším vybavením si pak odemkneme přístup k silnějším bossům.
Kromě této už tak dost motivující spirály pravidelně odemykáme speciální předměty, které z nás dělají ultimátního upířího pána: Ve služebnických rakvích proměňujeme nevinné lidi v upíří služebníky, které posíláme na lov zdrojů z našeho obřího trůnu. Brzy se proměníme v nejrůznější zvířata a touláme se krajinou jako vlci nebo medvědi. V Rising na nás téměř vrhá atmosférické herní prvky a my se nemůžeme ubránit pocitu, že jsme nejmocnější upír ze všech.
Upíři jsou nadpřirozeně silní
Když zrovna neokrádáme nebohá stvoření o jejich krev, pravděpodobně lovíme jednoho z mnoha závěrečných bossů. Potřebujeme je kvůli jejich speciální krvi, která odemyká nové předměty a schopnosti.
V systému připomínajícím Zaklínačův smysl ze Zaklínače 3 – ale mnohem otravnějším na používání – zachytíme pach kořisti a vydáme se ji hledat. Některé bossy najdeme na otevřené cestě (například obávaného lovce upírů Tristana), jiní se skrývají ve vesnicích a jeskyních, kterými se musíme nejprve probojovat.
V boji si můžeme vybrat mezi různými zbraněmi a kouzly. Každá zbraň má své speciální schopnosti a existuje mnoho různých kombinací, které všichni zkoušíme, dokud si nenajdeme tu svou oblíbenou.
Nakonec se rozhodneme pro velkou kosu a léčivé kouzlo, s nimiž si prorazíme cestu skrz masy nepřátel. Obtížnost bitev se liší v závislosti na oblasti; nejvíce se bojíme nositelů pochodní a bolestivých ohnivých výbuchů, které na nás vrhají.
Jakmile se dostaneme k bossovi, bitvy se stanou skutečně epickými. Stejně jako samotní šéfové, ani jejich bojové styly se nemohou lišit více. Od nekromanta, který na nás posílá kostlivce, přes velitele lomu, který na nás střílí dynamit, až po geomanta, který se bez dalšího promění v obrovského kamenného golema, je tu všechno.
V nejlepším případě koordinujeme své strategie a dovednosti s partnery v kooperaci, abychom maximalizovali své šance na vítězství. Protože některé hádky mohou být ošemetné, a když se uprostřed nich zlomí den, dostáváme se do slunečných problémů.
Někdy je ve hře V Rising i trocha humoru: šéfova protivnice Beatrice, švadlena, je milá stará dáma, která se s námi ani nepáře, jen v panice utíká pryč. Protože ji stále musíme zbavovat krve za účelem odemčení, uvědomujeme si, jak odpornými upířími otravy jsme se stali. Yummy.
Upíři se drží stranou
Souboje se samy o sobě příliš dobře nehrají. Protože mnoho bossů vyvolává další přisluhovače, množství nepřátel se rychle stává ohromujícím a frustrujícím. Jako MMO hra však V Rising není ve skutečnosti určen pro sólo hraní.
V klanech až o čtyřech lidech se můžeme s bossy vypořádat společně. Ale když jsme na cestách čtyři, je to až příliš snadné. V tomto případě by hra V Rising mohla bosse navrhnout trochu lépe pro různé velikosti skupin, aby se herní zážitky tolik nelišily.
Hra se hraje online v různých režimech, které umožňují nebo neumožňují PvP. I v režimu PvE můžete snadno strávit více než 40 hodin, takže i odpůrci PvP si přijdou na své. V Rising obecně není nejinteraktivnější MMO v porovnání s ostatními a někdy jsme skoro zapomněli, že na našem serveru jsou i jiné skupiny.
To je také díky vzrušujícímu hernímu světu, který nás po celou dobu bez problémů zaměstnává. V první oblasti, lese plném lůzy, se probojujeme intrikami různých banditských táborů. Protože ve stejném lese žijí i divoká zvířata a nemrtví, nejsme jediní, kdo vyvolává boje. Různé frakce bojují i mezi sebou, a pokud máme štěstí, pozorujeme je a posléze sbíráme zdroje zemřelých poražených.
Kromě tohoto lesa je tu ještě úhlednější vesnice Dunley, kde nám dávají zabrat až příliš svatí kněží, a prokletý strašidelný les i ultrabezpečná horská bašta.
S rostoucí úrovní se nepřátelé stávají silnějšími a organizovanějšími, takže když se například poprvé vydáme do kláštera v Dunley, máme určitý pocit pokroku. Jistě, trochu více příběhového rámce by se hodilo, ale herní svět nabízí spoustu souvislostí, abyste se cítili propojeni i bez příběhu, a tak nějak osvěžující je i absence dialogů.
Upíři, upíři, upíři
Celkově V Rising působivě balancuje mezi různými žánry a náladami. Hra V Rising je zároveň survival, MMORPG i akční, místy temná a strašidelná, místy klidná a společenská, a přesto má společného jmenovatele, který ji drží pohromadě: upírství.
Každý detail, od maleb na našem hradě až po účesy při tvorbě postavy, je inspirován upírským prostředím. Tato konzistence funguje a my s radostí mícháme žánry, protože výsledný (krevní) koktejl prostě chutná tak lahodně. Málokdy se nám podaří vžít se do kůže tak odporné upíří postavy tak úspěšně. Pokud se má jednat pouze o Early Access verzi (i když hra obecně vypadá velmi dokončeně), jsme zvědaví, co dalšího nás čeká do finálního vydání za dvanáct měsíců.
(Hra V Rising bude k dispozici na (Steam od 17. května 2022.)
Předběžné skóre Box.
Závěr redakce
Zcela upřímně? Od V Rising jsem neočekával vůbec nic. V jednom rozhovoru mi vývojáři řekli, že se jedná o žánrovou kombinaci otevřeného světa, bojů podobných Diablu, budování základny a přežití. Ale jasný obraz hry se stále nechtěl vytvořit. „Určitě to bude další hra 0815 s upířím razítkem. Prostě naskočili na trend přežití!“, pomyslel jsem si. Ale svatý česnek! Nečekal jsem, že mě V Rising tak pozitivně překvapí.
Hra o přežití je nejen neuvěřitelně rozmanitá a výjimečná. Na každém kroku je také znát, že vývojáři mysleli především na upíry a že promysleli každou herní mechaniku a přizpůsobili ji krvežíznivcům na míru. Zaujal mě zejména jedinečný krevní systém. Budování základny je také neuvěřitelně zábavné. Kromě běžných věcí, jako jsou pracovní stoly a pece, si totiž můžeme postavit i vlastní hřbitovy pro hospodaření se surovinami nebo například uhelné pánve, které vrhají stíny.
Ale i trocha kritiky je nutná: V současné době se stíny pohybují neuvěřitelně rychle, takže pohyb během dne je opravdu obtížný. Obtížnost bossů se navíc značně liší, což může vést k problémům, pokud se chcete prosadit jako osamělý upír. Jinak ale hra V Rising působí už v předběžném přístupu neuvěřitelně kulatě a je velmi zábavná, zejména ve skupině. Jsem zvědavý, co ještě objevíme a na čem budou vývojáři pracovat do vydání. Ale V Rising je již absolutní doporučení!
