Spider-Man od Marvelu se konečně přesouvá z Playstationu na PC. Zjistěte, zda tento výkon funguje, nebo zda přistane v naší GlobalESportNews recenzi.
Mám hrozný strach z pavouků. Z těch malých chlupatých potvůrek s nehorázným počtem a pak dlouhými nohami mi běhá mráz po zádech. Není divu, že jsem se se Spider-Manem nikdy nedokázal pořádně sžít. Wall-crawler ve mně vyvolává to, na co Batman vlastně cílí: čistý strach a možná i trochu znechucení.
To samozřejmě zapadá do obrazu přátelského pavouka ze sousedství, který se díky Stanu Lee a Stevu Ditkovi houpe ve světě komiksů, filmů a videoher už od roku 1962. Zkoušel jsem to znovu a znovu: Komiksy od Marvelu, animované seriály v odpoledním programu nebo velká filmová dobrodružství Tobeyho Maguirea, Andrewa Garfielda a nejnověji samozřejmě Toma Hollanda. Ale jiskra se nikdy nerozhořela.
Nakonec se to podařilo až se Spider-Manem od Marvelu a hrdiny mého dětství jménem Insomniac Games. Vývojáři Ratcheta a Clanka (jedné z mých nejoblíbenějších herních sérií) vykouzlili hru se superhrdiny, která je přinejmenším na stejné úrovni jako Batman: Arkham Asylum.
I když se dá říct, že Spider-Man nepůsobí tak inovativně a dost se inspiruje netopýrem od DC.
Nyní – téměř o čtyři roky později – jde Marvel“s Spider-Man ve stopách Kratose a Aloy, ukončuje svou exkluzivitu pro Playstation a přesouvá se na PC. Pokud jste opustili možná dosud nejlepší hru od Insomniacu a teď se divíte, jak jsem díky Spideymu zapomněl na svou arachnofobii, stačí číst dál. Zda se Marvel“s Spider-Man, stejně jako předtím Horizon: Zero Dawn, zamotává do sítě technických překážek, se dozvíte v mé recenzi PC verze.
Z velké licence plyne velká zodpovědnost
Nebojte se, marvelovský Spider-Man se zdrží opakování zažitého postupu Petera Parkera k superhrdinovi. Filmy a komiksy už toho dokázaly dost, Insomniac Games na to jde jinak. Takže strýček Ben je ušetřen další smrti na plátně a já jsem ušetřen několikáté verze proslovu Out of Great Power follows you know what.
Spider-Man od Marvelu totiž vypráví zcela nový a originální příběh; není zde žádná dedikovaná šablona z filmů nebo z komiksové police. Příběh hry zároveň neopouští známé dějové prvky ani dynamiku postav, ale posouvá je novým, vzrušujícím směrem. May Parkerová zůstává Peterovou starostlivou tetou, Mary Jane Watsonová jeho životní láskou a padouši jako Wilson Fisk, Electro, Hammerhead nebo Taskmaster stále nejsou fanoušky přátelského pavouka ze sousedství.
V marvelovském Spider-Manovi Peter Parker už osm let vytírá podlahu se zločineckou spodinou v New Yorku, dávno opustil školu a místo roznašeče pizzy se nechal zaměstnat jako vědec. Jeho nová práce je však srovnatelně mizerně placená a ke známým problémům s penězi se jako obvykle přidává problém, jak sladit své dva životy.
Zde Marvel“s Spider-Man září v ohledu, který předchozí hry trestuhodně zanedbávaly: Životy Petera Parkera a Spider-Mana jdou ruku v ruce: když jeden vyhraje, druhý prohraje – a naopak. Hratelné části v roli Mary Jane nebo Milese Moralese (zde ještě bez superschopností) zároveň poskytují zcela nové pohledy na (nad)život v New Yorku plném superhrdinů a padouchů.
(shora) nejkrásnější město na světě
Když už jsme u New Yorku: Město, které nikdy nespí, je ve hře tak dobře zpracované, že by klidně mohlo být samostatnou postavou.Insomniac vytvořil mimořádně věrný a živý New York, kde narážky na skutečný svět a marvelovské univerzum najdete na každém kroku. Takže se přehoupnu ze Sanctum Sanctorum Doctora Strange na náměstí Času do soukromé detektivní agentury Jessicy Jones a na Grand Central Terminal.
Ale kouzlo se trochu vytrácí, když se netočím od budovy k budově, ale chodím po ulicích jako normální smrtelník. Po příchodu na dno faktů si nelze nevšimnout, že New York marvelovského Spider-Mana byl stvořen především pro pohled shora a ve střemhlavém letu. Na pokusy o objímání kolemjdoucích s nízkým rozlišením mohu alespoň reagovat s nadhledem
plácnutím. Vůbec ne nepříjemné.
Není to konec světa.Koneckonců, stejně tam dole netrávím moc času, když zrovna neběhám po zločincích nebo nezachraňuju civilisty z nesnází. Ve více než 90 procentech marvelovského Spider-Mana jsem nevstoupil na zem. Ani se mi nechce – a to kvůli fantastické mechanice houpání v pavučině.
Takhle se musí cítit pavoučí muž!
Troufám si říct:Insomniac Games dokázali houpání na pavučině téměř dotáhnout k dokonalosti.Téměř v žádné jiné hře není tak zábavné houpat se z mrakodrapu na mrakodrap, vrhat se do střemhlavého letu, abyste se na poslední chvíli pomocí roztočeného lana katapultovali zpět do vzduchu. Navzdory odemykatelným schopnostem se pohyb ve hře Marvel“s Spider-Man nikdy nestane přetížený nebo ohromující; naopak se ukáže, že je paradoxně rychlý a zároveň uvolňující.
Pokud stisknu příslušné tlačítko, Spidey roztočí lano, kterého se drží, dokud ho nepustím. Díky tomu mám plnou kontrolu nad rychlostí a hybností jeho vzdušné akrobacie a mohu buď zcela uvolněně proplouvat ulicemi a kochat se výhledem, nebo se v krátkých intervalech otáčet a zrychlovat.
Je tu však jeden háček:Ačkoli je hudební doprovod hry Marvel“s Spider-Man v podstatě zdařilý, je nesmírně repetitivní, zejména v otevřeném herním světě. Poté, co jsem v roce 2018 překonal své skóre na Playstationu na 100 procent, už prostě nemůžu poslouchat stejné téma. Různé rozhlasové stanice s licencovanou hudbou à la GTA nebo Cyberpunk by byly naprostým snem.
Vždycky je čas na pár zvonků
Marvel“s Spider-Man mimochodem zvládl malý kousek, který se mnoha jiným hrám s otevřeným světem posledních let vůbec nepovedl:Naplnit herní svět nejrůznějšími profesními terapiemi, ale zároveň jimi hráče hned nezahltit.Jak to Insomniac dělá? Odpověď je až děsivě jednoduchá: místo toho, aby byla mapa hned po prologu polepena ikonami (vedlejších) misí a sběratelských předmětů, odemykám je postupně.
Jak to Insomniac dělá?
To znamená, že Marvel“s Spider-Man nemá ani v pozdních hodinách hry nouzi o nový obsah a vždy mi nabízí další možnosti, co dělat. Zároveň vás při každém zvyšování úrovně nebo postupu příběhem čeká nová odměna v podobě schopnosti, odemykatelného obleku nebo vylepšení gadgetu. Marvel“s Spider-Man tak svůj napínavý příběh navíc okoření bohatou odměnou a motivuje mě až do konce (nebo na 100 procent), že chci ze hry vidět opravdu všechno.
Občas je to dokonce opravdu ošemetné.Protože na cestě otevřeným herním světem mi dost překážejí náhodně generované zločiny nebo různé sběratelské a výzkumné úkoly. Někdy je potřeba zmlátit nějakého lumpa, někdy zastavit unikající auto a někdy zneškodnit bomby, čas od času také předvést Taskmastera, jít po krku Černému kocourovi nebo zachránit životní prostředí.
New York je opravdu plný rozmanitých profesních terapií, ale nikdy nepůsobí nuceně a vždy zapadají do kontextu příběhu.Příjemná věc:Mnoho vedlejších úkolů mohu ignorovat, pokud se chci obejít bez určitých hratelných výhod nebo jen nového Spideyho obleku. Ale Spider-Man stejně není nefér nebo frustrující, můžu ho jednoduše vypnout nebo přeskočit například quick-time eventy nebo hádanky.
Ale nechci přijít o souboje a plížení inspirované hrou Batman: Arkhamstejně jsou na to příliš zábavné. V zásadě jednoduchý bojový systém, striktně vzato musím pouze uhýbat jedním tlačítkem a druhým útočit. Samozřejmě mohu ve správný okamžik také parírovat pomocí tlačítka proti, ale četné schopnosti jsou nepostradatelné pro boj s mnoha nepřáteli najednou.
Takto mohu své protivníky přilepit ke zdi, šokovat je elektronickou sítí nebo jim vytrhnout zbraně z rukou, abych je hodil jejich kolegům do obličeje. Často však mohu jít potichu a vyčistit místa tiše jako myš, aniž bych se výrazněji bránil.
Souboje s bossy ve hře Marvel“s Spider-Man jsou opět dvousečnou zbraní: Někdy jsou efektně zinscenované a hravě náročné, jindy děsivě jednoduché, náročné na QTE a překvapivě rychle ukončené. Stejně jako v případě úseků s MJ/Milesem se to asi nebude líbit každému, zejména ty druhé způsobují v poslední třetině děje problémy s tempem a ubírají na rychlosti navzdory napínavému úhlu pohledu.
Výhody verze pro PC
Mimochodem, pohyb a také bitvy fungují překvapivě dobře s myší a klávesnicí. Pokud vám nevyhovuje standardní přiřazení kláves, můžete si díky velkorysým možnostem přizpůsobení poskládat vlastní sadu příkazů.Z dlouhodobého hlediska bych však stále doporučoval používat ovladač, koneckonců existuje i oficiální podpora Dual Sense.
I v pozdějších fázích hry může být trochu těsno, když nové dovednosti vyžadují stále exotičtější kombinace tlačítek a více různých variant nepřátel chce být poraženo najednou. Z dlouhodobého hlediska je hra Marvel“s Spider-Man jednoduše zábavnější s ovládáním, pro které byla původně navržena.
Výměnou za to má PC verze hry Marvel“s Spider-Man zcela jiné přednosti:Pokud nezvýším všechna grafická nastavení na maximum, vystačím si se středními požadavky a stále si užívám konstantní snímkovou frekvenci 60 snímků za sekundu spolu s vysokým předvídáním a ray tracingem. A panečku, na New York se s ultraširokým monitorem a příslušnou podporou dívá dvakrát tak krásně!
Co bych rád zmínil k technologii: Během testovací fáze jsme se museli potýkat s občasnými technickými problémy. Od občasných pádů přes grafické chyby a problémy se zvukem během cutscén až po neúměrnou spotřebu energie při středním nastavení ray tracingu.
Společnost Insomniac Games však až do zrušení embarga opravovala tak pečlivě, že na třech různých testovacích systémech nebylo možné žádnou z nich najít ani reprodukovat. Pokud chcete mít jistotu, počkejte si na vydání 12. srpna a na první zprávy hráčů.
Marvelův Spider-Man, stejně jako jeho hlavní hrdina, samozřejmě není bez chyb Drobné nedostatky a nesrovnalosti však lze s klidným svědomím přehlédnout vzhledem k ucelené celkové koncepci. I když stejně jako já pavouky k smrti nesnášíte. To se stalo už v roce 2018, kdy hra vyšla na Playstation 4, a nyní mají hráči na PC konečně možnost vyzkoušet si jednu z nejlepších superhrdinských her od dob Batman: Arkham Asylum a/nebo City na vlastní kůži.
Hra Marvel“s Spider-Man stojí za pozornost už jen kvůli vydařenému příběhu, fantastickému pohybu a otevřenému světu plnému zábavných úkolů. Po technické stránce si také není na co stěžovat a díky ray tracingu na PC a podpoře ultraširokého zobrazení je New York od Insomniac Games na počítači snad ještě krásnější. Ti, kteří dosud nechávali marvelovského Spider-Mana na levici kvůli jeho exkluzivitě pro Sony, nyní nemají žádnou výmluvu.
Verdikt redakce
Poté, co jsem na PS4 pokořil Marvel“s Spider-Man na 100 %, jsem se u této recenze upřímně trochu zarazil. Protože jsem opravdu projížděl New Yorkem ad nauseam, usadil zločinecké šmejdy na jejich místa a investoval do hry od Insomniacu víc hodin, než bych chtěl s čistým svědomím přiznat. Po spuštění PC verze jsem však s překvapením zjistil, jak rychle jsem se do pavoučí sítě opět zamotal.
Po čtyřech hodinách jsem z příběhu téměř nic (ne)viděl, ale věnoval jsem se jen sbírání starých batohů a fotografování newyorských památek. Za to může naprosto fantastická mechanika houpání v pavučině! Málokdy je totiž jednoduchý pohyb v otevřeném světě tak zábavný jako ve hře Marvel“s Spider-Man. (Snad kromě Šíleného Maxe, ale víte, co si o Šíleném Maxovi myslím). Po svém pobytu v New Yorku před několika lety mohu osobně ocenit herní svět o něco více, protože mám přímé srovnání toho, kolik pozornosti věnovali vývojáři detailům.
Skutečnost, že Spider-Man od Marvelu vypráví opravdu dobrý příběh, že Peter Parker v podání Yuriho Lowenthala je asi moje nejoblíbenější verze Spideyho a že boj i plížení jsou stejně zábavné, je samozřejmě bonus navíc. Marvel“s Spider-Man je prostě skrz naskrz úspěšná hra o superhrdinech, která sice nepřináší nic nového a inovativního, ale zato je zatraceně dobrá.
