Poprvé více než 70 000 hráčů, ale přesto stres: Hearts of Iron 4 rozzuřilo fanoušky hrou By Blood Alone a v testu DLC nás nechává na rozpacích.
S více než 70 000 hráči denně Hearts of Iron 4 je zdaleka největším úspěchem Paradox Interactive na Steamu (jiné hry jako Stellaris nebo Crusader Kings 3 se nedostaly přes 20 000 hráčů). Fanoušci se však proti hře v současnosti bouří: na vině je nové DLC By Blood Alone. Co se stalo?
V současné době má hra By Blood Alone ve službě Steam pouze 45 procent kladných uživatelských hodnocení – více než polovina kupujících, kteří se zde vyjadřují (více než 1200 lidí), je nespokojena. Ve svých příspěvcích hlásí závažné chyby, chyby ve vyvážení a nefunkční mechaniky.
Naše GlobalESportNews recenze se objevila již minulý týden, ale tyto problémy ani slovem nezmínila. To lze vysvětlit jednoduše: ve verzi, kterou máme k dispozici, se prostě nevyskytují. Ve verzi před vydáním fungovala vzdušná převaha, blízká letecká podpora a revidované mírové konference mnohem spolehlivěji než ve stavu před vydáním, proto předpokládáme chybu při aktualizaci na straně Paradoxu.
Table of Contents
Ethiopia is the highlight
Na tomto místě by jako obvykle měl zaznít kousavý komentář k tomu, že se Paradoxu ani po osmi velkých DLC a šesti letech stále nepodařilo dát jednomu z nejdůležitějších národů druhé světové války vlastní národní zaměření ve své komplexní globální strategické hře: Itálie. V případě hry By Blood Alone se však komunita HoI 4 bude muset poohlédnout po novém gagu, protože: Mussolini ante portas!
Pro většinu hráčů HoI-4 jsou nová národní zaměření tím nejdůležitějším na každém novém DLC, protože právě nové alternativní historické cesty mohou masivně ovlivnit průběh hry a někdy nabízejí velmi zajímavé výzvy. By Blood Alone nabízí neuvěřitelné množství obojího. Celkem tři státy dostaly zcela přepracované národní zaměření, a to Itálie, Švýcarsko a Etiopie.
Druhé jmenované je vlastně mým osobním vrcholem tohoto DLC, protože boj proti imperialistické Itálii je jednou z nejnapínavějších a nejnáročnějších výzev ve hře Železná srdce 4. Dokonce tak náročnou, že k úspěšnému vedení obranné bitvy je téměř potřeba využít. Paradox potřebuje trochu vylepšit – na exploitech, ne na Etiopii.
Ethiopia také nabízí vzrušující cesty od strategické výzvy z první minuty hry, jako je vytvoření demokratické Africké unie nebo osvobození černého kontinentu od jha kolonialismu a imperialismu pod rudým praporem světové revoluce. I když strom zaměření nedosahuje rozsahu Itálie, Etiopie zůstává mým osobním favoritem DLC.
Ústřední body tří národů DLC jsou propojeny jako nikdy předtím. Postup války nebo její absence v Etiopii tedy určuje, jaké cesty se nám jako Itálii otevírají. A tady se čekání opravdu vyplatilo, protože Paradox přináší téměř vše, co si jako fanoušek Itálie nebo hráč HoI 4 můžete přát.
Pokud válka dopadne pozitivně, můžeme se vydat historickými cestami a zajistit, aby se neopakovala italská, nazvěme to smíšená, vojenská historie, nebo můžeme využít habešského fiaska, vzepřít se Ducemu a hlásat italský socialismus, který má příchuť umírněně demokratickou a komunistickou. Celkově jsou italská zaměření svým rozsahem podobná přepracovanému Rusku z posledního DLC, ale ta italská umí přesvědčit více a vyzařuje z nich velmi zvláštní kouzlo.
Vše je v pořádku na lodi
Jak věděl Thanos, vše musí být vždy v dokonalé rovnováze, a tak je to i s rovnováhou moci ve hře Srdce ze železa 4. Jak asi tušíte, musíte vyvažovat dvě protichůdná centra moci. Pokud se vám to podaří, čekají na vás příjemné bonusy a bonusy vyvážené debuffy a mali.
Pokud dáte příliš mnoho moci jedné straně, bonusy budou větší, ale také získáte mnohem větší odpočty v jiných aspektech vaší ekonomiky, výzkumu a/nebo armády. Některé národní priority také vyžadují, abyste změnili poměr sil v určitý prospěch.
Je to loď, tank – ne letadlo!
Ti, kdo si pamatují recenzi posledního DLC No Step Back, možná vědí, že jsem velkým fanouškem mikromanagementu, pokud jde o navrhování vlastních tanků a lodí a jejich vypouštění na virtuální nepřátele. Proto mě potěšilo, když byl oznámen i návrhář letadel. Bohužel je tento konstruktér ve srovnání s konstruktéry pro námořnictvo a tankové zbraně poměrně chudý.
I když se stále můžete rozhodnout, zda chcete stíhačku vybavit kulomety nebo automatickými kanóny a zda nové letadlo může mít i radar, z dlouhodobého hlediska chybí rozmanitost. Kvůli malému počtu komponent k prozkoumání ve srovnání s designérem tanků a z toho plynoucímu nedostatku rozmanitosti působí hra jako nedokončená kopie dvou známých systémů.
Jak je uvedeno na začátku článku, v testovací verzi jsem neměl s konstruktérem letadla žádné problémy. Všechny upgrady fungovaly, někdy až příliš dobře. S letouny blízké vzdušné podpory s bojovou hodnotou 29 jsem tak nejen dokázal zcela zničit nepřátelskou infrastrukturu, ale také jsem byl schopen způsobit obrovské škody nepřátelským pozemním silám. V osvobozenecké válce proti Itálii pak mé etiopské letectvo nakonec sestřelilo 17 000 italských letadel a ztratilo pouze 3 000 vlastních.
Odlišné ocenění veteránů
Další novinkou ve hře By Blood Alone je systém ocenění. To se bude líbit především těm hráčům rolí, kteří rádi dávají svým jednotkám speciální názvy, jako například 13. královská bavorská divize „František Josef I., císař rakouský a apoštolský král uherský“ nebo 38. divize Leib-Husaren „Královna Viktorie Pruská“, a se zájmem tyto divize doprovázeli při jejich postupu Evropou či jinde a sledovali je.
Popravil hlavní bod kritiky
Jednou z největších kritik hry Hearts of Iron 4 je, nebo spíše byl, systém mírových konferencí. Kolikrát jsem nadával na umělou inteligenci ve hrách, když po skončení války proměnila Evropu v dokonalou mozaikovou deku a najednou si USA nárokují malý pruh v Hesensku jako své území nebo si Brazílie udělá domov na Costa del Sol.
Paradox reagoval na kritiku a do hry By Blood Alone začlenil upravený systém. Nyní si můžeme nárokovat zdroje podřízených národů jako své, nebo můžeme anektovat jejich flotilu, abychom nahradili nedostatek vlastní, nebo abychom nahradili naše ztráty.
Dalším prvkem, který mění hru, jsou ekonomická embarga, ačkoli skutečný přínos vidím spíše ve hrách pro více hráčů než pro jednoho hráče. Embargem můžeme uzavřít náš trh se zbožím pro jiné země, se kterými nejsme ve válečném stavu. Například jako Turecko můžeme Třetí říši odepřít přístup k našemu wolframu, a tím výrazně ovlivnit výrobu těžkých tanků. Pro mnoho hráčů však tato mechanika v současnosti funguje stejně špatně jako mírové konference.
Test bez hodnocení
Naše dojmy ze hry z verze před vydáním byly veskrze pozitivní, ale nemůžeme ignorovat technické chyby, které se nyní po vydání zjevně objevují.
Proto se zdržujeme hodnocení, dokud Paradox nedodá záplaty, a výslovně nedoporučujeme kupovat By Blood Alone v tuto chvíli.
Verdikt redakce
S předverzí jsem si užil neuvěřitelné množství zábavy a strávil desítky hodin s Etiopií a papežem. Stále je neuvěřitelně uspokojující malovat mapu světa svými barvami a sledovat, jak mé královské bavorské divize postupují Evropou nebo sjednocují světový proletariát. Nicméně skutečnost, že verze pro vydání trpí tak neuvěřitelně rozsáhlými problémy s chybami, mě nutí zdržet se v tuto chvíli hodnocení.
Paradox přináší nejlepší národní zaměření za dlouhou dobu, všechny tři národy nás postaví před vzrušující výzvy a nový systém mírových konferencí, alespoň teoreticky, napravuje jednu z největších chyb předchozích herních mechanik. Nezbývá než doufat, že Paradox se rychle vzpamatuje a ve slíbených patchích se s herními mechanismy vypořádá. By Blood Alone je – pokud bude fungovat – skutečným pokladem pro hráče rolí mezi fanoušky Hearts of Iron a slibuje mnoho příjemně strávených hodin.
