Thomas hraje se svou přítelkyní Outriders a připadá mu to úžasně pitomé. Je si jistý, že hra existuje jen kvůli němu.
Stejně jako lidé v téměř každé jiné práci mám dny, kdy lituji své volby povolání. Například když mě proti mé vůli pošlou do Minentalu. Když vývojáři pošlou špatné sestavení a já kvůli tomu musím hry testovat dvakrát.
Nebo když si musím zahrát nějakou kooperativní střílečku s náhodnými novináři a youtubery před oficiálním vydáním. Ne vždy se vše daří dokonale. Kdyby byla práce tak strašně skvělá, nemuseli byste lidi přesvědčovat, aby ji dělali za peníze.
Proto potřebuju čas od času hry, které mi připomenou, proč se dobrovolně každý den a většinu víkendů zabývám těmito věcmi, místo abych se stal někde ošetřovatelem psů. Hry jako Outriders.
Když vyšla hra Outriders 2021, nechal jsem ji být, protože se stále objevovaly problémy s multiplayerem, lagy a vybalancováním a protože pro mě byla vzhledem ke smíšeným recenzím příliš drahá. Mezitím Outriders běží hladce a je levnější než ponožky.
Začátkem týdne jsem si ji nainstaloval jen tak pro zábavu a chtěl jsem si ji na chvíli zahrát. Teď se od ní nemůžu celé dny odtrhnout a do úžasně depresivního světa Enocha jsem zatáhla i Claire, která mi byla určena. Jaký to byl úžasný výlet!
Není to můj žánr
Outriders je kořistní střílečka. Většina her tohoto žánru mi připadá poněkud nudná. Může za to ta příšerná hra Borderlands. Jen mi leze na nervy, když každá poražená vlna nepřátel exploduje ve spršce kořisti z 38 miliard zbraní a já trávím více času v okně inventáře než bojem s nepřáteli.
Outriders tento problém řeší velmi pohodlně tím, že kořist padá ve zvládnutelném množství a umožňuje mi zjistit předtím, než ji seberu, zda je lepší než věci, které jsem měl na sobě. Pak si ji mohu stisknutím tlačítka nasadit, strčit do kapsy nebo rozebrat na suroviny, aniž bych musel přerušovat hru a zírat do inventáře.
Plynulost hry je skvělá. Odstřelím nepřátele brokovnicí a oni se zcela přehnaně roztříští a rozletí se na všechny strany. Akce vypadá neuvěřitelně cool, protože Outriders dělá věci, které jsem v žádné jiné hře neviděl: Claire se jako vražedkyně teleportuje po bojišti, pomocí speciálních schopností zpomaluje hordy nepřátel a pak jim obírá maso z kostí. Vojáci, příšery, divoká stvoření, všechno kolem nás se mění ve vřískající kostlivce.
Několik z nich stále střílí kolem, někteří se snaží v panice utéct. Jako ničitel se vřítím do jejich středu. Vybuchují a jejich kosti pomalu odplouvají všude kolem nás. Vypadá to téměř jako scénář, jako jeden z těch filmových trailerů, kde kamera rotuje kolem děje ve zpomalené sekvenci. Jsme nezastavitelní, přemožení, téměř superhrdinové, až na to, že našim postavám je zjevně dlouho všechno jedno.
Maximum Edgy
Mám rád příběh a strašně temné prostředí této hry. V trapném, pro žánr klišovitém úvodu nám Outriders představí ostříleného veterána, který se zdá být postaven jako jakási vůdčí postava, která nás provede hrou.
On rozhoduje o naší první cestě po cizím světě Enocha. Zná skóre. O deset minut později je ve scéně, která se odehrává téměř náhodně, sejmut a už se nevrátí.
O několik misí později máme zabít vůdce nějakého gangu, který pak v cutscéně nečekaně zemře. Hráčská postava si na to dokonce stěžuje, protože měla na jazyku dokonalé zaklínadlo a teď ho nemůže odříkat.
Enoch je pravděpodobně nejbrutálnější herní svět, jaký jsem kdy ve střílečce viděl. Nepřátelé, spojenci, dokonce i bossové často umírají zcela náhle a překvapivě. Hlavní hrdina je z toho zpočátku zděšen, ale později takové události komentuje pouze výroky typu: „Kurva, to jako vážně?“.
Časem se sami staneme ledově chladnými zabijáky. Někteří gangsteři a bandité v cutscénách prosí o milost, chtějí vysvětlit a ospravedlnit své činy, ale hlavní hrdina už je neposlouchá, nemá zájem o žádné vysvětlování a bez váhání je odstřelí. Žádné slitování, žádný soucit, žádná lítost. A všichni si to zaslouží.
Hluboká černá historie
Nevím, kdo napsal příběh o Outriders, ale nejradši bych toho člověka objal a zeptal se: „Chlapče, kdo ti tak strašně ublížil? Je doma všechno v pořádku?“
Starý muž nás požádá, abychom mu prostříleli cestu k jeho zchátralému domu, protože tam musel nechat všechno, na čem mu záleží. Když mu prokážeme tuto laskavost, najdeme hroby jeho ženy a dcer, které zabil rozzuřený lynčující dav. Tam se chtěl vrátit.
Další klient nás požádal o doručení balíčku pro bojovníka v divočině. Balíčky údajně posílá své dceři a na oplátku mu posílá dopisy mladé ženy. Nakonec se ukáže, že dcera je dávno mrtvá, jeho kontakt si balíčky nechává a dopisy píše sám, aby byl starý muž spokojený.
Všichni lžou, podvádějí, okrádají a jdou přes mrtvoly. Každá postava, na které vám záleží, je buď brutálně zabita přímo před vašima očima, nebo se z ní dříve či později vyklube úchyl v čele. A bude brutálně zabit před vašima očima.
Hráčova postava toho nakonec bude mít dost a prostě se uklidí. „Není to tak, jak si myslíte! Nejsem zrůda, všechno vysvětlím…“ BUM! Většina protagonistů videoher jsou zářiví hrdinové, kteří vždy prokazují milosrdenství a chovají se jako zářné příklady. Hlavní hrdina ve filmu Outriders v porovnání s ním často působí ledově chladně a vyzařuje z něj jistá tarantinovská chladnost. Nepotřebuji to odteď v každé hře, ale tady je to osvěžující, neokoukané a nesmírně to zvyšuje zábavu při hraní. Místy mi hra připomíná Šíleného Maxe nebo Útěk z New Yorku se svými hrdiny a padouchy na konci světa.
Všestranný, aniž by byl ohromující
Naneštěstí i ten nejlepší příběh nakonec skončí. Přesto Outriders hrajeme dál, už jen proto, že rozšíření Worldslayer nabízí nekonečné hodiny end-game obsahu. Ale také se prostě bavíme tím, že si hrajeme s našimi postavami.
Modifikace částí zbroje mění a posilují účinek třídních dovedností a umožňují nové způsoby hraní, podobně jako některé legendární předměty a sady zbroje v Diablu 3. Modifikovaná zbraň pronásleduje nepřátele bleskovými údery, vytváří minová pole při kritických zásazích nebo odčerpává body zdraví.
Když už mluvíme o bodech života: Namísto banálního léčení pouhým stisknutím tlačítka jako v mnoha jiných hrách si hrdinové ve hře Outriders obnovují životy pouze aktivním bojem. Já hraji za ničitele a uzdravení získávám pouze tehdy, když nepřátele aktivně praštím do úst nebo je zblízka postřílím brokovnicí. To také určuje průběh hry.
Kromě toho existují stromy talentů, které lze použít ke zvýšení odolnosti, poškození zbraněmi nebo síly dovedností třídy. V rozšíření budou přidány specializovanější stromy a jakýsi systém paragonů jako v Diablu 3, který poskytne dlouhodobým hráčům další pasivní bonusy.
To vše umožňuje různé herní styly a individualizaci hrdinů, ale nikdy to není tak složité, abyste si museli hodiny lámat hlavu nad správným rozdělením bodů. U střelce se mi tento systém opravdu líbí: mám dostatečnou kontrolu nad silnými a slabými stránkami svých postav, ale nemusím trávit hodiny plánováním nebo studováním wiki, abych mohl dělat dobře informovaná rozhodnutí o vývoji postavy.
Koupit a jít
Outriders není servisní hra, nevyžaduje členství ani žádné speciální účty a nemá obchod s kosmetikou. Dobře, rozšíření Worldslayer nebylo levné, ale máte s ním kompletní hru a vše, co k ní patří.
Příběh můžete dohrát za dobrých 15 hodin. Pokud máte chuť, můžete pokračovat v hraní výprav, opakovatelných misí a obecně veškerého obsahu a pokračovat ve sbírání zkušeností, vylepšování postavy a nového vybavení a během několika hodin se stávat stále silnějšími. Opět je to něco jako Diablo 3 se zbraněmi.
Je škoda, že hra byla docela (komerční propadák). Vydání zřejmě nevrátilo náklady na výrobu a nevytvořilo zisk, hodnocení uživatelů není příliš nadšené, což je pro mě z dnešního pohledu a jako pro opozdilce trochu obtížné pochopit.
Zřejmě se na začátku vyskytly velké problémy v technologii a pokrok byl v nejhorším případě zcela vymazán. Dobře, s takovými obtížemi bych už asi taky neměl chuť, to už mi úplně zničilo zábavu z hraníWolcena. Jaká škoda! V současném stavu se hraje opravdu dobře, zejména pokud máte po ruce jednoho nebo dva přátele. Ale i tak – budu se tím bavit i bez velké komunity!
