Myslel jsem si, že Divinity: Original Sin 2 je pro mě příliš stará škola – nedělejte stejnou chybu!

0
294

Spousta textu, spousta možností. Klasické hry na hraní rolí jsou rychle přehlceny. Alex je ale rád, že dal Divinity: Original Sin 2 šanci.

Někdy si život spletete tak, že to skoro bolí. Ve svých 24 letech mám tenhle pocit až příliš často – z matematiky mi snadno vyjde čtyřka, na tenhle strom snadno vylezu a určitě mi nevypadají vlasy tak rychle jako tátovi, to jsou jen některé z nich. Mým posledním bolestivým bodem však bylo dlouholeté přesvědčení, že staromódní hry na hrdiny nejsou pro mě… au.

Divinity: Original Sin 2 mi však dokázal, že jsem se mýlil. Na jednu stranu mě samozřejmě těší, že jsem našel nadšení pro další žánr, ale na druhou stranu mám před očima všechny ty roky, kdy jsem Baldur“s Gate a spol. opovrhoval. Takže malá výzva pro všechny hlupáky z rolových her: dejte Divinity šanci!

Právě teď je ideální příležitost si hru pořídit: Díky výprodeji na Steamu (Divinity: Original Sin 2 stojí necelých 18 eur, což je o 60 procent méně než plná cena.Pokud se raději necháváte přesvědčit pohyblivými obrázky, určitě se podívejte na naše testovací video:

Všechny začátky jsou těžké

Nebyla to v žádném případě láska na první pohled. přiměl mě zvědavý na vydání, ale stále jsem byl skeptický. Obrovská škála možností, jak si upravit postavu, zní skvěle, ale to je ve videohrách téměř konstantní fráze.

Ale s Divinity to nezní jen hezky, je to také zatraceně zábavné! Ať už chci mluvit se zvířaty, provozovat kanibalismus jako elf, abych viděl poslední myšlenky zemřelých, nebo nosit kousky kůže svých obětí jako nemrtvý, aby mě nikdo nepoznal: Je tu tolik skvělých věcí k vyzkoušení.

(Krvavý déšť je obzvlášť cool, když uzdraví našeho krvelačného hlavního hrdinu. Systém postavy má nejrůznější šílené možnosti.
(Krvavý déšť je obzvlášť cool, když uzdraví našeho krvelačného hlavního hrdinu. Systém postavy má nejrůznější šílené možnosti.

Přesto mi první hraní trvalo sotva pět hodin. Moje chyba: Hrál jsem ji v kooperaci. Fatální věc, po prvním večeru hraní jsme byli stále na ostrově začátečníků a než jsme znovu našli čas, všechny znalosti o hře a tím i chuť již byla pryč. Tak to dopadá, když hrajete s přáteli, kteří mají něco jako život! Osobně jsem o tomto konceptu nikdy moc nepřemýšlel.

Je pravda, že první neúspěch nebyl způsoben pouze abstinencí mého spoluhráče: Po náročném pracovním dni nemusí být dlouhé dialogy zrovna nejjednodušší. Kdykoli jsme měli oba čas, vrátili jsme se ke známým hrám. A ano, izoperspektiva je a zůstává pro mě ne zrovna nejpříjemnější.

Na nový

Takže čas plynul, Divinity se přece jen vrátila do koše a … naštěstí to nebyl konec příběhu! Nevím proč, ale před několika měsíci mě přemohla neuvěřitelná vlna motivace dát Divinity další šanci. Prvními hodinami jsem se doslova probojoval, připomněl si mechanismy a v určitém okamžiku mi to najednou došlo. Představte si tréninkovou montáž s hudbou z Rockyho – samozřejmě včetně ocelového těla.

Příběh, herní svět, tahový bojový systém, nekonečné možnosti! Najednou už nebylo téměř žádné úsilí, aby se Divinity rozhořela i po těch nejvyčerpávanějších dnech.

Na oplátku se ale vrátila vnitřní bolest: kdy si mám zahrát všechny ty vynechané tituly, jako je série Baldur“s Gate? Koneckonců, ještě jsem ani nedokončil Divinity – a vlastně bych po svém elfím kanibalovi chtěl začít dvě nová skóre s nemrtvým ještěrem a trpasličím mágem. 24 hodin je na jeden den příliš málo.

Ale nechci si příliš stěžovat: Mohl jsem dát Divinity další šanci za 20 let. Do té doby bych určitě udělal několik desítek dalších bolestivých chyb.

Zřejmě nejsem jediný, kdo teď objevuje oldschoolové RPG.

Kterých titulů litujete, že jste je nehráli dříve? Klidně to napište do komentářů, jsem zvědavý!