Hrát si na Boha může být tak děsivé: V knize Já jsem Ježíš Kristus se náš autor vydává na cestu k mamince Marii, aby bojoval se Satanem pomocí laserových paprsků
Rád bych vám vyprávěl vánoční příběh. Jmenuje se „Já jsem Ježíš Kristus“ a začíná ve stáji v Betlémě, kde jsem se já, Ježíš Nazaretský, narodil za temného večera tak, jak se rodí ve stáji: se sviluškami ve vlasech.
Moje matka se jmenuje Marie, otec je šedovlasý tesař. Nad ovčími pastvinami kolem města svítí sporé světlo, které umí mluvit a něco hlásá, možná mého skutečného otce, pomstychtivého Boha ze Starého zákona, kterému sociálka odebrala dítě.
Po vzoru Falloutu se pak znovu probudím, jen o 30 let později, a s obtížemi se pokusím vstát z postele jako Mesiáš a znovu se naučit ovládání. Možná Ježíše mezitím ranila mrtvice.
Vycházím ven a venku už na mě čeká máma a říká to, co říkají všechny matky, když ještě ve třiceti žijete doma: Dnes v noci se mi zdál sen a v tom snu se mi zjevil anděl, který mi řekl, že už brzy nebudeš bydlet doma. Po tomto nepříjemném rozhovoru se bez zájmu vydávám prašnými ulicemi Nazaretu na trh. Cítím se jako bůh, ale malý. Možná bůh lhostejnosti.
Table of Contents
Smytý všemi vodami
Protože jsem Ježíš, oslovuji lidi náhodně a na trhu jsem nesmírně důvěřivý. První prodavač ovoce mi hned řekne o Janu Křtiteli, zatímco já si myslím, že když křtíš ilegálně v řece Jordán a Římané tě chtějí zabít, možná by to neměl vědět každý.
Chce mě tam vzít taky a pak se ozve něco od Pavla, myslím, že dopis, kde přísahá, že nevypráví pohádky a že Mesiášovu cestu viděl na vlastní oči. Rychlé vyhledání na Wikipedii však odhalí, že se v té době nacházel v Korintu, nikoli v současném Izraeli, a že Ježíš mohl být také už 20 let mrtvý, když Pavlovi plakalo mléko z prsu matky.
Wikipedie také uvádí, že Pavel během svého pobytu v Tesalonice několikrát obdržel finanční podporu od Filipanů, což by bylo na dobu několika týdnů velmi neobvyklé, a divím se, že se vlastně všichni nechali v té době někým vydržovat. Poznámka pro sebe: Zavolej matce znovu a zeptej se, jak to jde.
Rád bych tomu indiskrétnímu prodavači ovoce řekl, že opravdu nemůžu jít, do Jordánska-Johannesu, protože brzy bude jídlo určitě u mé matky, ale už nemám na výběr. Neexistuje žádná možnost odpovědi. Kromě toho, kdykoli je třeba učinit důležité rozhodnutí, obrazovka zčerná a já už jsem prakticky u toho. To je forma odevzdání se osudu, kterou já – jako ateista – neznám.
Také jsem si všiml, že se mi nenačítají textury, ale to mi vůbec nevadí, protože člověk si stejně prakticky myslí, že je všechno z hlíny, ale Pán nepřišel mezi lidi, aby tady obdivoval architekturu.
Noční Nazaret je však krásný. Takže možná přece jen vybočuji z řady. Zjednodušme si to však.
Neuveď nás v pokušení!
Blížím se k malebné řece Jordán, což znamená „sestupující řeka“, hranice mezi Izraelem a Jordánskem, a tam stojí Jan opět tři dny ve vodě. Říká mi „Mesiáši“, to je hezké. To by bylo pěkné i v pekárně, a pak by se ozvaly zvuky trombónu, zatímco „Svatý otče“ by bylo také docela fajn. Například na úřadě pro registraci vozidel.
Zrovna o tom přemýšlím, když mě chytne za hlavu a prudce mě strčí pod vodu. Pěkná ryba. Potom se otec zjeví v oblacích, nebo kdo to je, a křičí Hosana, ačkoli úřad pro mládež se na něj kvůli ohrožení blaha dítěte bedlivě dívá. Další řez.
Stojím na poušti a mám se postit 40 dní a živit se jen světlem. Víte, z živých komunit, jako je „Sound & Love“, na zchátralých farmách, kde je pak – ale už po devíti dnech – člověk mrtvý. To vše se mělo odehrát na Hoře pokušení, která dodnes vypadá pěkně, takže jako by se to tam opravdu odehrálo, pár kilometrů za městem Jericho na západním břehu Jordánu, ale já jsem také jen bezvýznamný laik.
Stojím tam na poušti a na obrazovce se objeví něco z Lukáše nebo Matouše. Kdo má však srdce čisté, ten vidí Boha. Nevidím Boha. Místo toho se objeví Satan. Co to vypovídá o mém srdci? Satan mě chce 40 dní zkoušet a svádět a říká nějaké polopravdy, které už známe z Twitteru.
Musím s ním bojovat pomocí laserů a astrálních koulí, což představuje můj boj proti pokušení. Naprosté rouhání. Právě jsem si všiml, že venku je 1. advent a moje žena, katolička, zapaluje svíčky. Pro jistotu ztlumte zvuk, jinak zde na začátku nebude žádné slovo, ale na konci už vůbec žádné.
Málokdo umí chodit po vodě
Po šéfovské křeči, ehm, šéfovském boji, Satan trochu bručí a stěžuje si jako Trump po volební porážce, ale to už stojím na břehu Galilejského jezera. Pěkné, pěkné. Je třeba říci.
Dva rybáři mi bezděčně nabízejí svůj úlovek: dva metry dvě značky. Jsou to Šimon Petr a nějaký další muž, který se ztratil v průběhu dějin. Každopádně jsem jméno okamžitě zapomněl. Což je pro učedníka špatné. Rád bych Petrovi řekl, že tam ten chlap nepůjde!
Chci se jen trochu radovat, po Satanových nesmyslech a lesní příroda udělá zbytek, stanu se prakticky průhledným a Satan řve, že bude strašit všechny, vidím chrám v Jeruzalémě, který později uklidím. A pak se po celém lese objeví černé cizí kameny. Které musím přivolat, abych odstranil Satanův stín. Vážně. Tehdy jsem venku. Tehdy jsem se poprvé na hru opravdu naštval.
Chci říct: Grafika je příšerná, všechno je zabugované, všechno se trhá, takže nelze nahrávat video, o bitvách nemluvě. Také se nenačítají textury, všude jsou závady, které jste před deseti lety mohli zdvořile přehlédnout, ale teď už ne.
Myšlenka co nejpřesnějšího ztvárnění historického života – Marca Aurelia, Kleopatry, Ježíše – je skutečně mega. Stejně by se mi to ve škole líbilo. A také si myslím, že betě můžete některé věci odpustit. Je to beta verze. Ale teď tohle. Boží cesty jsou nevyzpytatelné, to je jisté. Cesta k tomu, aby se člověk stal Mesiášem, je trnitá. Ale tak skalnatý?
Hra v podstatě bezcílně mísí všechny žánry. Najednou je tu i mapa a otevřený svět a tyhle černé a fialové drahokamy. Tedy, nejsem v gotice. Snažím se dostat k Šimonu Petrovi na jeho lodi, ale nedokážu ani chodit po vodě. V deníku úkolů se píše, že mám převézt ryby z jezera do lodi, aktivovat superzkušenost pomocí karty. Ale karta nefunguje. Nefunguje ani žádný jiný klíč. Tak jsem hru ukončil pomocí Ctrl + Alt + Del. Ještě nikdy nebyl pocit ze správce úloh tak dobrý.
Jesus Superstar
Rád bych vyčistil chrám a zbořil stánky. Pravděpodobně levituje pomocí superdovednosti. Nejraději bych se nechal ukřižovat, jestli se to tak dá nazvat, abych se zbavil některých problémů lidstva (kříže, haha). Umřel bych vedle těch ubohých šílenců vedle mě. A vstal z mrtvých po třech dnech nebo na východě. Nebo se v každém případě zvedl. Vidím ve velmi starém Lets Play z roku 2021 Ježíš odvalil kámen svého hrobu, se stejným dotekem laserové věci jako proti Satanovi. V žádném případě.
Ježíšův příběh: vlastně super. Provedení Ježíš: naprosto bez chuti. A to tu zuřím jako naprostý ateista. Ale takhle se přece s lidmi nejedná!
Dám hře další šanci a začnu ji znovu, protože když tě někdo uhodí, máš nastavit druhou tvář. Kdysi to bylo napsáno na nějaké krabičce cigaret. Nyní se vůbec nespustí. Druhý pokus: už ne. Bílá obrazovka.
Jesus Superstar
Rád bych vyčistil chrám a zbořil stánky. Pravděpodobně levituje pomocí superdovednosti. Nejraději bych se nechal ukřižovat, jestli se to tak dá nazvat, abych se zbavil některých problémů lidstva (kříže, haha). Umřel bych vedle těch ubohých šílenců vedle mě. A vstal z mrtvých po třech dnech nebo na východě. Nebo se v každém případě zvedl. Vidím ve velmi starém Lets Play z roku 2021 Ježíš odvalil kámen svého hrobu, se stejným dotekem laserové věci jako proti Satanovi. V žádném případě.
Ježíšův příběh: vlastně super. Provedení Ježíš: naprosto bez chuti. A to tu zuřím jako naprostý ateista. Ale takhle se přece s lidmi nejedná!
Dám hře další šanci a začnu ji znovu, protože když tě někdo uhodí, máš nastavit druhou tvář. Kdysi to bylo napsáno na nějaké krabičce cigaret. Nyní se vůbec nespustí. Druhý pokus: už ne. Bílá obrazovka.
Zjistil jsem, že od vývojáře (některé devlogy na Youtube). V něm uvidíte: otevřený svět, crafting, vyhánění démonů, kteří vypadají jako chrliče, co dřepí na vrcholcích kostelů a dívají se dolů.
Další video se scénou s Johnem u Jordánu v enginu Unreal 5. Poušť v enginu Unreal 5. A tehdy mi to všechno dojde. Jak skvělá hra to mohla být. S historickými znalostmi. S reálnými lokacemi. Bez bitev. Jen hraní rolí a velmi minimalistické.
Tedy, nebyl jsem v Izraeli, ale na jeho hranicích, v Egyptě a Jordánsku. Tamní pouště jsou nádherné. Biblické. A přesně takhle jsem si to představoval. Zůstaneš na poušti 40 dní a žádný vesmírný satan nepřijde, ale musíš přežít. Pak si najděte učedníky. Méně zázraků, více skutečných lidí a prostředí. Pak by byl super dobrý i trik s pronásledováním, zradou a zklamáním. Najednou mám pocit, že bych tuhle hru chtěl hrát.
Přepsal bych prolog. Ježíš se neobratně neučí ovládání, ale hrajete těhotnou Marii a zoufalého Josefa, který se bojí o svou ženu a dítě, za hvězdné noci v Betlémě, kde se vám navzdory porodu neotevře žádný z pytlů s pepřem. Blíží se porod a Marie začíná rodit. A vy, hráč, začnete šílet. Žádný folklór, minimalistické, emotivní a reálné.
Jak jsou okupanti divocí a bezbožní. A jak páchají zločiny a obtěžují chudé lidi. Jak žijí v hříchu a hojnosti a myslí si, že je to naprosto normální jako Christian Lindner. Nemusíte být věřící, abyste si uvědomili, že tento příběh je víc než jen příběh a že existují důvody, proč trvá už 2000 let.
Například si dodnes vzpomínám, že jsem měl velmi křesťanského přítele, jak jsme pozdě v noci pod hvězdnou oblohou chodili ke starému jezu v Marburgu, abychom se ilegálně a opilecky sklouzli do jezera, což bylo samozřejmě zakázáno. Přítel nepil, byl přece bohabojný a chtěl nás bezpečně odvézt domů. Nikdy neřekl nic špatného, ale všechno, co se ho týkalo, nás nabádalo, abychom se chovali jinak. Když se cestou zpátky potácel střízlivý, vyhrkl jsem zezadu: „A kde je teď tvůj Bůh?“
Vím to dodnes. Protože se za ten příběh dodnes stydím. A pravděpodobně si na tuto hru budu muset vzpomenout i o Vánocích, až se venku setmí a kostelní zvony budou přísně a důrazně svolávat věřící k modlitbě. Od této chvíle pravděpodobně vždy ve jménu Ježíše.
A pak si říkám, že teď měním příběh. Na svou hru si vzpomenu, až za okny začne ve tmě jemně sněžit. „Hosana, moji milí. Nyní vám oznamuji příchod.“ A kdybychom byli ukřižováni, neměli bychom lasery ani telekinezi. Pod námi by stáli Římané s kopím. A dívali bychom se do večera, jak rudé slunce klesá do pouště, a dívali bychom se do nebe a naříkali bychom, jak jen dítě může naříkat svému otci: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Protože tak je psáno. A tak to bude napsáno vždy. Bez astrálních koulí. Jen slovy. Veselé Vánoce, drazí. A opravdu požehnaný adventní čas.
I Am Jesus Christ zatím nemá datum vydání. Demoverze prologu, kterou jste hráli pro tento článek (je k dispozici ke stažení ve službě Steam).
