Meta a Reality Labs nám v Londýně ukázaly své nové VR brýle. Po počátečních pochybnostech jsme zjistili, že některé produkty jsou víc než součet jejich částí.
Když mi vývojáři Meta Quest 3 řekli, že jejich nejnovější headset byl navržen se zaměřením na smíšenou realitu – tedy pro aplikace, které kombinují reálné prostředí s herní grafikou -, předpokládal jsem, že jde o promarněnou příležitost. Pro Metaverzi by taková věc mohla být užitečná, ale co předchozí hlavní cílová skupina, hráči? Žádná opatření na úsporu výpočetního času pro herní grafiku VR? Žádné sledování očí pro soustředěnou ostrost obrazu? Jak proboha Quest 3 obstojí ve srovnání s konkurenty, jako jsou PSVR 2 a Pico 4?
V tomto ohledu má Quest 3 skutečně co nabídnout, ale tento vhled nebyl k dispozici z hrubých dat.
Table of Contents
Smělá iterace na papíře
Jistě nechybí vylepšení oproti stárnoucímu Questu 2 Jen na papíře působí konzervativně
- Barevný průchozí režim využívající 3D kamery s vysokým rozlišením a hloubkový senzor.
- Moderní pancake objektivy pro nezkreslené zobrazení.
- Rozlišení obrazovky zvýšené o 30 % s rozšířeným zorným polem.
- Volně nastavitelný oční reliéf
- Kompaktnější provedení
- Nový systémový čip (Snapdragon XR2 Gen2), který zdvojnásobuje výpočetní výkon modelu Quest 2 a poskytuje lepší grafiku.
- 8 GB paměti RAM – o 33 % více než u předchozího modelu
- Méně objemné ruční ovladače, nyní bez sledovacího kroužku
To jsou bezpochyby pokroky s vyčíslitelnou hodnotou, ale většinu z nich už dávno využila konkurence. Očekával jsem více inovací. A tak mě zajímalo, zda zaměření na smíšenou realitu stačí k tomu, aby vneslo do vychladlé VR scény nový impuls. Koneckonců tato zábava také stojí více, než byli ottonormální spotřebitelé dosud ochotni utratit.
Přiceně 549 eur v „malé“ verzi se 128 GB interní pamětijsem neviděl velký potenciál pro velké titulky. Koneckonců konkurence jako Pico 4 leží na pultech prodejců jako olovo i za necelých 400 eur
Pohled jako ze života
Takhle se to může pokazit Když jsem si to sám vyzkoušel, spadl mi kámen ze srdce:Mnoho drobných vylepšení dává dohromady velký skok v Questu 3, který je přínosem jak pro hráče, tak pro aplikace v metaverzu. Proč? Protože v praxi jdou ruku v ruce.
Podívejte se na problém s tvarovým faktorem. První dojem při pohledu přes nové pancake čočky byl překvapivě dobrý, protože zmenšené rozměry nejenže činí headset lépe ovladatelným. Přibližují také oči k obrazovce. Po obvyklém pohledu z potápěčské masky u jiných náhlavních souprav už není ani stopy.
Pokud nenosíte brýle, které vyžadují větší vzdálenost od čoček, můžete plně využít široké horizontální zorné pole 110 stupňů. Uživatelé brýlí mají mezitím možnost trvale vyměnit nainstalované pancake čočky za varianty s vhodnou dioptrickou hodnotou.
Zvýšené rozlišení a režim průchodu barev mě ohromily, protože jsem viděl své okolí téměř přesně tak, jak jsem ho vnímal vlastníma očima:ostře a bez nepříjemného efektu dveří obrazovky způsobeného hrubou strukturou pixelů.
Místnost, ve které jsem stál, vypadala díky kamerám s vysokým rozlišením jako živáa tak živě trojrozměrná, že jsem se mohl bez námahy ohnout v kolenou a dotknout se nízkého stolu – bez obvyklé hrozby ztráty rovnováhy kvůli zkreslenému vnímání hloubky. I když se mi některé barevné odstíny zdály až příliš tmavé, po několika vteřinách jsem si byl jistý, že ze všech režimů průchodu, které jsem měl tu čest vyzkoušet v několika VR headsetech, je tento nejlepší.
Jediné mínus:Podobně jako náhlavní souprava HTC Vive XR Elite se Quest 3 stále potýká s drobným zkreslením, když se v obraze pohybují lidé nebo jiné objekty. Toto tzv. pokřivení je ve srovnání s jinými headsety omezené a lze ho případně ještě více omezit díky softwarovému pokroku.
Snadný průzkum prostoru
Zlepšený průchod má nejen subjektivní výhody. Například již není nutné ručně vymezovat domácí hrací prostor pomocí ovladače. V případě potřeby analyzuje Quest 3 okolí samostatně tím, že nastaví virtuální 3D mřížku, zatímco se rozhlížíte po místnosti. Když jsme to vyzkoušeli, fungovalo to téměř dokonale. Pouze u výškových rozdílů deformovaných objektů, jako jsou například rostliny, automatické vymezení herní plochy mírně přestřelilo.
Na první pohled to může znít jako luxusní funkce, ale pro Metaverzi je nezbytná. Pokud si máme skutečně někdy virtuálně vybrat nábytek a umístit ho do svého domova na zkoušku před jeho koupí, musí být záznam prostor dokonalý. Meta Quest 3 zřejmě tuto vizi přináší na dosah.
Reality se věrohodně prolínají
Dvě hry mi ukázaly, jak dobře nová náhlavní souprava takové nápady smíšené reality realizuje. První se jmenovala First Encounters, druhá jednoduše BAM.
Ve hře First Encounters jsem virtuální laserovou zbraní střílel díry do stěn reálného prostředí. Čím více jsem odstraňoval ze stěn, tím více se objevoval číhající povrch cizí planety. Z děr se pak vysypali malí mimozemšťané, kteří se podobali slavným tribblovým chlupatým koulím ze Star Treku. Pospíchali po místnosti a snažili se dostat do vesmírné lodi. Měl jsem tomu zabránit palebnou silou svých laserových zbraní.
Dolní linie byla jen o pěkné kuličkové hře s mayhem faktorem, a přesto prezentace zapůsobilaplynulým přechodem mezi reálným prostředím a herní grafikou
Přirozeně jsem přesně viděl, co je skutečné a co ne; koneckonců herní části se po celou dobu skládaly z jednoduchých pastelových prvků. Vzhledem k ostrosti prezentace a bombastickému ukotvení všech grafických částí v prostoru jsem však byl ochoten s touto iluzí souhlasit – podobně jako dočasně přijímám rekvizitu v divadelní hře jako skutečný předmět.
Stejné to bylo s BAM. V této zábavě pro více hráčů, při níž se čtyři účastníci sejdou online nebo lokálně u virtuálního herního stolu, každý hráč ovládá malého robota a snaží se s ním nosit korunu co nejdéle, než mu ji někdo sebere. Zní to jednoduše, ale byla to velká zábava. A vizuálně poutavá, protože hrací pole bylo tak pevně a plasticky ukotveno v prostoru, jako by bylo skutečné.
Také opravdu dobré VR hry
To nemělo být naposledy, kdy ostrost obrazu a přesvědčivý 3D pohled převáží misky vah na svou stranu. Speciální ukázka VR hry Red Matter 2, určená speciálně pro Quest 3, ukázala nejen vzdálené planety a klamavě reálně vypadající skafandry, jejichž ostrost sama o sobě výrazně zvyšovala vtažení do děje, ale nabídla také srovnávací režim, ve kterém jste mohli stisknutím tlačítka prozkoumat, o kolik rozmazaněji a drsněji bude hra vypadat na Questu 2. V tomto režimu jste si mohli vyzkoušet, jak moc se vám hra líbí.
Mohl bych zde dlouze vyprávět o tom, jak dobře se nové ovladače drží v ruce a jak do sebe nikdy nenarážejí kvůli otravným sledovacím držákům při máchání virtuálními maracas ve hře SegasSamba de Amigo
Nebo jak jsem se navzdory rozvernému zážitku z VR potácel při prozkoumávání Benátek ve hře Assassin’s Creed: Nexus. Můj mozek při stoupání po virtuálních budovách vnímal jejich výšku. Od roku 2015 se mi nic podobného nestalo. Ani Horizon: Call of the Mountain na PSVR2 mě nedokázal takhle zmást.
Ale místo velkých řečí to zkrátím malým závěrem: Ostrost obrazu, vnímání hloubky a v neposlední řadě zvýšený komfort Questu 3 pozvedají ponoření do VR her na novou úroveň.
Staré slabiny nového balení
Při všem nadšení z vylepšených technických aspektů přesto nechci zamést pod koberec, že mě pár věcí rozladilo. Například je tu otázka výdrže baterie. Opět se počítá pouze se dvěma až třemi hodinami kapacity. Vzhledem k novému grafickému čipu a lepšímu displeji je to sice pochopitelné, ale zejména při připojení k PC-VR (které je možné bezdrátově nebo přes kabel USB-C, jako dříve) je krátká výdrž opravdu nepříjemná.
Také: Proč už není možné používat příslušenství pro Quest 2? Zejména čelenky a držáky na svatozář od třetích stran. Bylo by tak těžké zachovat zpětnou kompatibilitu designu? Co se týče softwaru, vývojáři nemohli dostatečně zdůraznit, že staré hry budou na Questu 3 vypadat lépe. Pokud jde o hardware, na tom už jim tolik nezáleželo.
Verdikt redakce
V porovnání s technicky extravagantní PSVR2 od Sony je Meta jednoznačně konzervativnější. Dokonce i rozlišení obrazovky 2064×2208 pixelů na oko je jen nepatrně vyšší než u PSVR2.
A přesto si myslím, že Meta Quest 3 je šikovnější v implementaci svých pokroků, které se na papíře zdají být nejisté. Celkový zážitek je působivý, protože nové VR brýle jsou pohodlnější na používání, jejich faktor imerze je nadprůměrný a v neposlední řadě se Mixed Reality konečně dostává na úroveň, kterou mohu brát vážně.
Zda se s nimi Meta a Reality Labs dostanou na masový trh, nicméně nelze předvídat, zejména proto, že stále existují některé faktory, které jsme si na tiskové prezentaci nemohli ověřit. Například kvalita tolik propagované zpětné kompatibility nebo případné vylepšení propojení s PC. Jak dobře funguje automatické měření místnosti, když se na podlaze křížem krážem povaluje oblečení a další nádobí? To jsou detaily, které by bylo třeba prozkoumat v podrobných testech.
Každopádně VR je stále obtížný obor a 549 eur za základní verzi je stále hodně peněz. Nakonec záleží na softwaru. Hry, které nám byly předvedeny, byly všechny velmi zábavné a graficky působivé. A přesto to chce mnohem víc. Více dobrých her, více užitečných aplikací, více každodenní použitelnosti. Přinejmenším podmínky pro to se s Questem 3 výrazně zlepšily.
