O nové hře Indiana Jones od Machine Games jsem vlastně ztratil přehled – teď je to jeden z mých osobních vrcholů roku
V alternativní realitě bych tu teď neseděl u počítače a neužíval si nejnovější trailer na Indiana Jones and the Great Circle. Byl bych Indiana Jones! Studoval bych archeologii déle než jen jeden semestr a samozřejmě bych se svým kloboukem a bičem cestoval světovými dějinami a neustále hledal ztracené poklady.
Prostě normální život průměrného archeologa. Na profesuru to sice nestačilo, ale aspoň mám doma dobrodružný klobouk a dokonce jsem s ním byl na výletě v divočině na Korsice. Co se týče všeho ostatního, čekám na novou akční hru od Machinegames a na tu se vlastně těším víc než na vyhlídku na titul z archeologie.
Nový vrchol roku
Do této chvíle jsem se k hernímu roku 2024 stavěl velmi neutrálně. Zvlášť po tak skvělém ročníku, jakým byl 2023. Kromě malých skvostů, jako jsou Manor Lords, mi stále chybí osobní highlighty. S Indiana Jones and the Great Circle se však nyní na vrchol nečekaně prokousal nový kandidát – i když název zní v němčině trochu hloupě.
Skoro se až zlobím, jak moc mě tenhle trailer nadzvedl. Koneckonců se opět ukazuje, že jsem tak trochu nostalgik, kterého dokáže nadchnout dobře umístěný soundtrack Johna Williamse
Ale je v tom něco víc. Po grafické stránce trailer umí nadchnout bez ohledu na jakoukoli nostalgii a od první vteřiny mě chytá příslibem dobře vystavěného příběhu, pestrých akčních intermezz a tajemných katakomb plných záludných hádanek.
To svědčí o skvělém designu traileru, ale také o ohromující trojrozměrné produkci, která hernímu roku zatím trochu chybí
Balsam pro duši fanouška
Přesto nemohu zcela popřít, že mé fanouškovské srdce bije až po okraj klobouku. Indyho trilogie samozřejmě patřila v mládí k mým nejoblíbenějším dobrodružným filmům, ale každá nová repríza v kině mě prostě rozesmutnila. Po Křišťálové lebce jsem měl zchátralého odvážlivce plné zuby a ani Kolo štěstí mě kvůli smíšenému hodnocení nedokázalo zlákat zpátky do kina.
Díky Indiana Jonesovi a podlouhlému paralelogramu se mi po letech opět dostává filmového zážitku, v němž Harris Ford naplno rozkvétá, aniž by musel sklouznout do údolí nadpřirozenosti, které je v kinech obvyklé u CGI omlazování. Podle mého názoru hry opět ukazují svou hodnotu v době šedivých filmových ikon.
Osobně bych měl mnohem větší radost z hratelného prequelu Hana Sola s polygonovým Harrisonem než z nicneříkajícího filmového Sola, v němž byl legendární pašerák sotva k poznání
Je ta perspektiva špatná?
Pohled na první reakce v sekci komentářů ukazuje, že nejsem jediný, kdo se na Indiana Jonese a obří šestiúhelník opravdu těší. Ale také se tu trochu debatuje o perspektivě.
Překvapivě jsem tu prostě na jiné straně než obvykle. Protože vlastně patřím do kategorie lidí, kteří vždycky dávají přednost pohledu třetí osoby před pohledem první osoby. Zejména v akčních adventurách, kde se hodně skáče, šplhá a houpe
Ve Velkém kruhu hraji hlavně z pohledu první osoby, ale …
