Můj názor: Už to, že Splitgate jde na dračku, je vzrušující hra. Protože žánr stříleček je zralý na změnu.
Ve skutečnosti je Splitgate trochu drzý. Multiplayerová střílečka se na Steamu už několik týdnů prodává, právě teď ji hraje 60 000 lidí současně, lidé se trápí na počkání neuvěřitelných 90 minut, jen aby získali vytoužené místo na zcela přetížených serverech – a přesto je téměř každý aspekt Splitgate odněkud bezostyšně vykradený.
Zpětná vazba na zabíjení je přesně jako v Overwatchi, zbraně pocházejí z Halo, design map je někde mezi Quakem a UT, zatahovací portály pocházejí jedna ku jedné z … no, můžete hádat sami. A hratelní červení a modří supervojáci surfují tak blízko porušení ochranné známky Halo, že by i Kelly Slater uctivě sklonil hlavu.
Ale nechci na nikoho ukazovat prstem, na to mě hra příliš baví! Prohánění se arénami, zaměřování lidí pomocí DMR, vymýšlení chytrých fint – hratelnost Splitgate je stejně jednoduchá jako kreativní. Z nejrůznějších známých střeleckých ingrediencí míchá nový recept, u kterého se vůbec nikdo nechce ptát, zda je inovativní, nebo jen chytře zkombinovaný, nebo bezostyšně okopírovaný, nebo tak nějak všechno dohromady.
Je tu však jedna otázka, kterou bychom si měli položit: Jak do toho zapadá úspěch Splitgate po několikaleté záštitě Battle Royale, kde to měl klasický arénový multiplayer extrémně těžké (chudák Quake Champions)? A co to může znamenat pro budoucnost žánru stříleček?
Table of Contents
Proč Splitgate takhle stoupá?
Úspěch Splitgate je víc než jen humbuk na Twitchi. Jakkoli je streamování z marketingového hlediska cenné, hra nedominuje žebříčkům služby Steam po celé týdny, pokud není zábavná. Žádná streamovací celebrita na světě by mě nedokázala motivovat k tomu, abych si o sváteční noci pustil Anthem.
Kdokoli se nyní vloží do debaty „No, Splitgate je prostě zábava“, má pravdu, ale zametá zvláštní rys hry trochu pod stůl. Protože v roce 2021 se Splitgate jeví jako protimluv k Battle Royale: Akce čeká za každým rohem, neexistují žádné přestávky, jako hráč jsem neustále zapojen. Moje vlastní smrt není skutečným trestem (divná fráze), ale hned naskočím zpátky do závodu, střílím portály, obkličuji N00bs v křídle, nechávám se stírat profíky, učím se,
V roce 2015 chtěla společnost Epic Games obnovit hru Unreal Tournament, ale nikdy ji nedokončila. Protože najednou se všechno točilo kolem Fortnite! Projekt je již tři roky pozastaven.“
Jakkoli mám rád vzrušení z dlouhých kol battle royale, už ve Warzone Rebirth Island jsme si s kamarády slastně oddechli, protože menší vězeňský battle royale nám ubírá spoustu volného času. A tady je ten háček: herní trendy se velmi často střídají ve vlnách nebo cyklech.
To, co bylo ještě v roce 2016, v době Overwatch a Call of Duty: Black Ops 3, naprosto normální – rychlý deathmatch multiplayer na malých mapách s malými týmy -, je po pěti letech opět podivně čerstvé, protože tolik významných stříleček se už léta zaměřuje na zpomalení. Ani hardcore alternativy jako Tarkov, Hell Let Loose nebo Hunt Showdown nejsou výjimkou, naopak.
Lepší než Battle Royale?
Splitgate samozřejmě postrádá to, co dělá Battle Royale tak kouzelným: individuální osudy, napětí, příběhy. Protože se nám s kamarády v každém kole Warzone stávají absurdní nehody, držíme pevnost v nějaké odřené stodole mnohem déle, než je ve skutečnosti ospravedlnitelné, na střeše nemocnice nás oholí jediný vrtulník – protože velikost Battle Royale vytváří tak jedinečné historky u táboráku, nikdy bych neřekl, že Battle Royale je hloupý.
Ale Warzone, PUBG a další strategické multiplayery jako Rainbow Six a spol. jsou jako zábavné deskové hry na večer: Musíte přemýšlet, plánovat, dosahovat dlouhodobých vítězství. Čím větší taktickou hloubku hra nabízí, tím unikátnější mi připadají řešení a přístupy. Ve srovnání s tím je Splitgate jako strmá diskotéka. Tupé, hlasité, adrenalinové – a čekáte ve frontě věčně.
Kolo po kole se snažím podat dobrý výkon a tady metafora s diskotékou končí, ale chci tím jen říct, že Splitgate je přesně ta dokonalá střílečka pro zábavu po práci, jakou pro mě byly staré CoD. Když nemám náladu na případnou frustraci, hraju týmové deathmatche, protože je to prostě o ničem. Do každého kola neinvestuji téměř žádný čas, někdy se mi podaří získat velký počet bodů, jindy mě porazí dvanáctileté děti.
Značka pro budoucnost?
Moc si přeji, aby se tento úspěch (opět) stal školou. Už jsem to propagoval v tomto videu Battlefront, ale protože na internetu se stejně po jednom dni na všechno zapomene, tak to tady zase docela drze rozbiju:
Klasická arénová casual střílečka není mrtvá. Potřebuje jen správné dědice. Protože je třeba to říct tak nahlas: Black Ops: Cold War prostě neudělá dost pro to, aby po Battle Royale opět předznamenal obrat trendu nebo nabídl skutečnou alternativu.
Neříkám, že Cold War je špatná (chvíli jsem se u ní bavil), ale aby hra přenesla kouzlo starých deathmatchových stříleček na novou generaci, musí být víc než „oldschoolová“. Musí to být jako Splitgate: bestofka, která stále nepůsobí staromódně.
Ti, kteří zažili katastrofu s lootboxem v Battlefrontu, o tom mohou pochybovat, ale vývojáři a vydavatelé stříleček jsou docela chytří. Call of Duty si pro sebe nesmírně chytře vybojovalo Battle Royale, další střílečky jako Hunt, Tarkov a spol. hledají lukrativní niky, Overwatch možná pracuje na svém vlastním nástupci – ale klasickou casual střílečku jaksi nikdo nezdědí.
Je cesta příliš daleko?
Dovedu si ale představit, že cesta tam je prostě příliš daleko. Podporujete nyní trend Battle Royale? Taky bych si to dvakrát rozmyslel. Například Halo Infinite je chrabrým mistrem klasických arénových stříleček, o které se zajímá jen málokdo, že bychom mohli alternativně nechat po kanceláři létat hořící papírová letadla, zatímco bychom sledovali videa s tou permanentně překvapenou kočkou.
A vůbec nechci kritizovat Halo, naopak: na žádnou jinou střílečku se momentálně tolik netěším, protože Halo Infinite, stejně jako Splitgate, zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Díky multiplayeru Free2Play, překvapivě férovému Battle Passu a podobně se obě střílečky otevírají moderním trendům přesně tím správným způsobem, ale nabízejí mi skutečnou alternativu.
Viděli jste někdy hru pro více hráčů Halo? No, asi ne, protože jak jsem řekl, nikdo na ni nekliká. Ale podívejte se na video z hraní multiplayeru ve hře Halo. Moc se mi to líbí!
Proč vám to říkám? Protože návrat příležitostného střelce bude trnitá, trnitá cesta. Splitgate musel dva roky bojovat o pozornost v naprosté neznámosti, než se mu nyní, krátce před vydáním, podařil velký průlom. A přetížila servery nezávislého projektu natolik, že vydání muselo být odloženo.
Halo Infinite má za zády velkorozpočtovou sílu, ale přesto musí dovést pošramocenou značku Halo přes veškerou konkurenci stříleček ke staré slávě. Uf. A navzdory všemu humbuku je také stále ve hvězdách, zda se Battlefield 2042 skutečně prosadí.
Rok 2021 by mohl být jedním z nejzajímavějších střeleckých roků za dlouhou dobu. Hry jako Splitgate jsou jen předzvěstí toho, co se v továrnách vaří – a já doufám, že díky tomu žánr získá na rozmanitosti. Protože příliš mnoho neúspěchů by naopak mohlo tvůrčí fronty ještě více zocelit. A tady prostě musím citovat mistra Yodu: „Nečekané to je a politováníhodné…“
