Battlefield 2042 se vzdává velkého příběhového potenciálu, jen trikově využívá krizí a nedává hráčům nic, za co by stálo bojovat.
Málokdo hraje Battlefield kvůli příběhu – obzvlášť ne, když v něm není ani kampaň jako v Battlefield 2042. Takže jako fanoušek příběhu jsem už očekával málo – a přesto jsem byl zklamán. Střelec totiž dokáže současné největší krize naší planety úplně rozmetat do bezvýznamnosti.
Evropa hoří, Rusko a USA se řítí do třetí světové války, stoupající hladina moří způsobená klimatickou krizí pohlcuje celé země, zdroje a potraviny jsou vzácné, komunikace selhávají na celé čáře, lidé prchají, hladoví, umírají nebo se stávají vojáky bez státní příslušnosti, kteří dál bojují v troskách své civilizace bez domova a bez cíle.
Když si pustíte zprávy nebo si přečtete aktuální dění, připadá vám to až bolestně blízké a skutečné. Ale hře Battlefield 2042 je to jedno. Krátká úvodní videa bublají na mapách pokyny k zaměření s půvabem satelitní navigace a žoldáci bez domova z No-Pats pronášejí cool poznámky o nejnáhodnějších zabitích v posledním kole. To je v rozporu s tónem upoutávek a úvodního videa, které mi prodávají hořkou dobu konce, v níž zoufale bojuji o své místo.
Jediné, co zůstává hořké, je promarněná šance na dospělou, odvážnou vizi za velkolepými bitvami, které se pro mě bez nich rychle vyčerpají. K tomu se přidávají technické problémy.
Kde Battlefield 2042 promarnil velký potenciál
Střelec samozřejmě může být nadýchaný. To mi vůbec nevadí. Problém Battlefieldu 2042 je ale v tom, že mě krmí něčím jiným. Slibuje mi hloubku, kterou později nemůže splnit, místo aby se nebral tak vážně.
Trailery a krátký film Exodus se předem chlubí nejen nervy drásajícími bitvami na obrovských bojištích, ale ukazují také vojáky drcené nemilosrdnou válečnou mašinérií nebo jednoho ze Specialistů, který prosí o život svého syna. Na chvíli se zdá, že je tu velké ale, otázka, zda vítězství stojí za to, je nevyřčená.
Hned po Exodu chci o Irsku vědět víc. Jako no-pat se ocitl mezi dvěma stoličkami, musí slyšet, že jeho morálka je na prodej a bezcenná. Vidím v něm bezskrupulózního žoldáka, ale také zoufalého muže od rodiny a někoho, kdo je ochoten se obětavě vrhnout mezi dvě velmoci, aby zabránil světové válce.
Ale nikdy jsem se o něm nedozvěděl víc než jen to – pokud nepočítám informace a dopisy nesměle ukryté v hráčských kartách, které mi najednou zcela nesouvisle představí kousek lidskosti – jako třináctiletý kluk, který chce být hrdinou, být bohatý a slavný a později musí přesvědčit svou rodinu, že nezmasakroval civilisty. BF 2042 v podřízených větách neustále naznačuje, jak špatná je válka a jak zoufalá je situace, ale nikdy tuto myšlenku nedotáhne do konce.
Velký rozpor
Nebo hůř, udělá z toho pravý opak: ani v Battlefieldu 5 neměli vojáci v multiplayeru moc co říct. Jejich křik a sténání však podtrhovaly temnou a brutální atmosféru války. Před obrazovkou přesně vím, o co jde a co je v sázce. Ale energické, nenucené vykřikování „Nepotřebuju medika!“ v BF 2042 působí stejně nepatřičně jako příšerně rádoby cool vítězná hesla specialistů po zápase, ze kterých se celému Battlefield Redditu jen zkroutily nehty na nohou.
Jééééé, Angel to zase dokázal! nebo už to bylo? Jsem připraven na druhé kolo!, nezní jako skuteční vojáci, ale spíše hráči za nimi. To zcela narušuje pochmurnou náladu konce světa, kterou si Dice sám pečlivě buduje. Koneckonců první, co ve hře vidím, je smysluplné úvodní video o světě na pokraji, který člověk zničil.
☻
A dokonce i z neokázalých, věcných úvodních map je jasné, o co jde: například na mapě Obnova pouště máte pomoci Egypťanům ochránit jejich zemědělský výzkum před chamtivými Američany – nebo jej dobýt na straně USA pro hladovějící Západ.
To vše má velký význam, velký potenciál a vyvolává vzrušující otázky. Jaké hodnoty představuje bezdomovec bez místa na světě? Za co ještě stojí za to bojovat? Co chráníme a před kým? Ale na ničem z toho nezáleží. Battlefield 2042 se o tyto otázky zajímá stejně málo jako o odpovědi na ně; střílečka se chce prezentovat jako dospělá a moderní jen proto, že vytváří skvělou herní kulisu.
To mě nesmírně motivuje k hraní a přináší to mnoho dramatických momentů. Ale emocionálně si připadám spíš jako na basketbalovém nebo fotbalovém zápase než v bitvě o osud země nebo dokonce celého lidstva. Nic z toho, co se děje, nemá skutečné kořeny ani význam ve světě střelce.
Jak přehodnotit příběh
Aby to bylo spravedlivé: Samozřejmě, že EA a Dice nechtějí s BF 2042 vyslat zprávu, chtějí nadchnout spoustu hráčů a vydělat peníze. Dokonce se vzdali kampaně pro jednoho hráče, aby se mohli soustředit na to, v čem jsou opravdu dobří – velké, zábavné sandboxové bitvy, nikoliv hluboké příběhy. Přitom by bylo tak snadné vytvořit dospělejší a dospělejší Battlefield.
Ostatně fantastické vzory jsou všude: například fantastické anime Gundam 00, které podobnou výchozí situaci přetváří v napínavé válečné drama. V podobě organizace Nebeské bytosti se několik vojáků odtrhne od zbytku světa a bojuje proti velmocím, aby vytvořili trvalý mír. Netrvá dlouho a musí se ptát, kolik obětí si tento cíl může vyžádat.
Stejnou cestou by se mohli vydat i Ne-Patové – a to i bez propracovaného příběhu. Kostky by mohly pracovat s (volitelnými) rozhovory mezi specialisty jako rádiové zprávy během bitev, nechat mě najít dokumenty jako dopisy nebo nechat samotné mapy vyprávět o tom, co bylo, o jejich obyvatelích a co se s nimi stalo. Díky tomu by prostředí také nevypadalo jako klinické válečné zábavní parky.
V dlouhodobém horizontu by mohly být přidány i příběhové události ve stylu Warzone nebo Fortnite s novými informacemi a videi na pozadí, které by dále rozvíjely příběh. Dice však má před sebou ještě spoustu práce mimo dějovou linii.
Na nepříjemných výrocích nesympatických Specialistů by se dokonce dalo něco vytěžit, pokud hráči vědomě představíte cynickou budoucnost, v níž se válka stala sportem. V tuto chvíli se však zdá, že ani samotná společnost Dice neví, co chce říct.
