opinion: Ďábelský konec je u většiny hráčů extrémně neoblíbený. Pro Steffi je to však ideální finále tohoto kyberpunkového příběhu.
Nejlepší příběhy mají silný konec. Příběhy, které nevědí, kdy a jak skončit – prostě hrůza. Vzpomeňte si na všechny ty seriály, které jsou ujížděny k smrti, až i ti nejvěrnější fanoušci prosí o konec (kolegové trpící Supernatural?). Stejný názor mám i na hry: I skvělé příběhy se pokazí, když se finále nedostaví.
Mnozí z vás mají stejný pocit, jak vím z vášnivých debat o Mass Effectu 3. Ale o tom už jsme mluvili mnohokrát. Je čas promluvit si o opravdu dobrém konci s hororem, který kromě mě nemá rád skoro nikdo. Pokud jste si přečetli název, už tušíte, že jde o Cyberpunk 2077 a smlouvu s ďáblem.
Pozor, spoilery! Od této chvíle budu bez zábran spoilerovat všechny konce Cyberpunku 2077, takže vás výslovně varuji!
Snad je teď na palubě ještě pár Choomů, protože mám naléhavou potřebu mluvit: Ze všeho nejvíc mě rozčiluje konec, který většina lidí nesnáší. A není to jen kvůli Takemurovým krásným očím!
Nikdy mě žádný konec tak nevyděsil
Mluvíme o „Ďáblovi“, kterému se také říká Arasakův konec. Vybrala si ho pouhá 4 procenta komunity – o to přicházíte! Toto depresivní finále je nejen fantasticky zinscenované, ale také mě naprosto překvapilo, strhlo a posledních několik hodin hry mě udrželo zcela přilepeného k obrazovce.
Pokud nevíte, co se přesně děje: Spojíte se s Hanako, probojujete se s Takemurou do sídla Arasaky a přemůžete Yorinobua, který se pak násilím stane novou nádobou pro Saburovo vědomí. Johnny na vaše rozhodnutí reaguje vztekem a domnívá se, že V zrazuje své vlastní zásady. Byly to však skutečně V. svobodné volby, nebo je ovlivnil terorista?
V nakonec skončí bez Johnnyho čipu v hlavě, ale s těžkým poškozením mozku na vesmírné ošetřovně. Poslední možnost: než se vaše umírající tělo vzdá, můžete si nechat uložit své vědomí do digitální paměti. Tak si projděte stejným osudem jako Johnny.
Ještě nikdy mě žádná herní scéna nevyděsila tak jako tahle epizoda: robotičtí doktoři s ledovým výrazem mě vyšetřují, nutí mě odpovídat na otázky a řešit jednoduchou Rubikovu kostku. Ať zvolím cokoli, vždycky je to příliš pomalé, vždycky špatné. V dává najevo svou frustraci jako hráč tím, že se bouří, brání, mrská tácem po místnosti. Je to všechno tak zatraceně nespravedlivé! Je to moje odměna za to, že jsem uvěřil Hanakovým řečem o lepší budoucnosti? Hned za ní letí další láhev!
A tento sled událostí se opakuje znovu a znovu a znovu, není před ním úniku, V šílí, až se najednou kostka rozbije a zařve na mě pokřivená grimasa tarotového ďábla.
Tento okamžik mi dal dvě důležité lekce: při hraní se mohu skutečně tak vyděsit, že začnu hlasitě křičet. A to bych neměla dělat, když mi kočky spí na klíně. Omlouvám se, munchkinsi.
Zde si můžete prohlédnout kompletní konec hry jako nekomentovaný průchod. Noční můra začíná v minutě 36:48:
Tyto závěrečné okamžiky filmu V jsou děsivým vírem, ze kterého mi ještě teď běhá mráz po zádech a který si mistrně pohrává s hlubokým prvotním strachem: Cítit, jak se vaše mysl hroutí, ale být dostatečně při smyslech, abyste to mohli vědomě prožívat.
Pokud je Takemura naživu, objeví se na stanici a nabídne vám poslední možnost: Vrátit se do Nočního města a zemřít tam, nebo se zcela odevzdat do rukou chamtivé společnosti Arasaka a snad přežít.
Pokud kyberšamurai zemřel předtím, přebírá tuto roli arogantní chraplák Hellmann – a bez Takemurova upřímného, přátelského zájmu o vás je úplný závěr prostě bídný. Tak ho zachraň, i když Johnny reptá!
Co dělá člověka člověkem?
Genialita tohoto závěrečného rozhodnutí spočívá v tom, jak elegantně řeší hlavní otázky hlavního příběhu: Cyberpunk 2077 se vždy zabývá otázkou duše. Je konstrukt, jako je Johnny, stále skutečnou lidskou bytostí, nebo jen věrohodnou kopií? Může nás technologie zachránit před smrtí – a jakou cenu za to musíme zaplatit? O tom můžete filozofovat celé hodiny. Přesně takhle chci finále!
Ostatní konce pro mě nemají na ďábla:
- Star: Ano, samozřejmě je super projíždět pouští s Aldecaldos, jako ve filmu Šílený Max v pěkném. Ale nějak se mi to zdá příliš povědomé, spousta příběhů končí jízdou do západu slunce.
- Temperance: V přenechá tělo Johnnymu, který se s ním vrátí do Nočního města. Ani to mě nepřesvědčí, protože moje vlastní postava musí nadobro ustoupit rockové hvězdě. To se mi nelíbilo už v některých dílech hlavního příběhu.
- Sun: Rozhodně by se mi tento konec líbil, kdybych neměl pocit, že se mi ho CDPR snaží vnutit jako kánon. Návnada na pokračování je stejně elegantní jako gorilí paže. A já jsem vzdorovitý hipster.
- Nechci ani mluvit o cestě nejmenšího odporu. Titulky jasně ukazují, jak strašnou chybu V dělá.
Většina těchto konců má pro V hezčí (nebo alespoň hrdinštější) vyústění než finále s Ďáblem. Ale pro mě nejsou dost kyberpunkové! A to nás přivádí k nejdůležitějšímu důvodu, proč považuji nejhorší konec za nejsilnější.
Takhle vypadá skutečný kyberpunk
Málokterý žánr mě fascinuje víc než děsivé neonové dystopie kyberpunku. Vždycky jsou o vlivu superbohatých korporací, o totální závislosti na technologiích – a o tom, že každý člověk je jen malým kolečkem ve hře mocných, ať už chce, nebo ne.
Kyberpunk je cynický, temný žánr bez zářivých hrdinů a často bez šťastných konců. Místo toho v nás záměrně zanechává svíravý pocit. Mohla by to být naše budoucnost? Co se musí stát, aby náš příběh neskončil takto?
Toto je přesně ta vize, která pro mě dokonale vystihuje Ďábelský konec: Můžete bojovat, jak chcete, nakonec stejně vyhraje korporace. Nakonec si ani V Arasaka neporadí lépe, naopak Saburo získá nesmrtelnost. Také díky našim činům, ačkoli jsme to vůbec neměli v úmyslu.
V se však stále může rozhodnout, zda se této ohromující moci zaprodá – nebo se od ní na poslední chvíli vědomě odvrátí za cenu vlastního života. Milí vývojáři, prosím, dejte mi na výběr více konců, které tak mistrně balancují mezi dobrem a zlem! Nemusí jít vždy o brutální finální bitvu s nepřítelem. Některé příběhy je nejlepší ukončit tichým rozhovorem mezi přáteli a otázkou, jaká je cena něčí duše.
Je to samozřejmě jen můj osobní názor. Pokud dáváte přednost jinému konci, napište mi do komentářů proč! Byl pro vás Ďábel příliš temný? Měli jste z jiného finále lepší pocit?
