Tento týden vychází poslední FIFA všech dob – a na PC vypadá fantasticky. Ale dokáže přesvědčit i z hlediska hratelnosti?
Tady je poslední FIFA od EA Sports. FIFA 23 ukončuje téměř třicetiletou éru, která začala v roce 1993 hrou FIFA International Soccer pro Super Nintendo, Mega Drive & Co. Konec to samozřejmě není, protože seriál už léta stagnuje, a proto si loni s 69 body hodnocení musel připsat nejhorší GlobalESportNews v historii seriálu. Společnosti EA a FIFA spíše neúspěšně bojovaly o náklady na značku, a proto příští fotbalová hra od EA ponese poněkud krkolomný název EA Sports FC.
Pro dlouholeté fanoušky série je to jistě zvláštní pocit – obzvlášť pokud se licenční světová fotbalová asociace FIFA chystá vydat vlastní hru FIFA, jak bylo oznámeno. Nejen za těchto zvláštních okolností by tedy bylo žádoucí, aby nás poslední FIFA od EA opět dokázala pořádně nadchnout, abychom si sérii uchovali v dobré paměti. A my, hráči na PC, se alespoň můžeme těšit na mnohá vylepšení oproti předchozímu roku.
Table of Contents
FIFA se konečně zkrášluje
Největším a nejdůležitějším vylepšením pro nás je, že se již nemusíme obejít bez všech funkcí verzí pro PlayStation 5 a Xbox Series. Konečně je PC na stejné úrovni a FIFA 23 vypadá na PC o míle lépe než před dvanácti měsíci.
Můžu vám to říct hned: Během první hry mi opakovaně spadla čelist. Zejména na velkém ultraširokoúhlém monitoru je FIFA 23 po grafické stránce skutečnou podívanou. Hráči, stadiony a celá prezentace kolem nich zjevně získala na detailech, i když na screenshotech nevypadá FIFA 23 o poznání lépe než její předchůdce.
Skutečnou hvězdou je Hypermotion 2: tato technologie nahrazuje klasické snímání pohybu, dříve byla vyhrazena pro konzole nové generace a nyní slaví premiéru na PC. Ušetřím vás technických detailů – mnohem důležitější je, jak dobře celá věc funguje.
Díky technologii Hypermotion se hráči po hřišti pohybují výrazně realističtěji. Ať už se jedná o běh, souboj nebo příjem míče, všechny animace jsou ve srovnání s hrou FIFA 22 plynulejší a plynule na sebe navazují. Mimochodem, to neplatí pouze pro hráče s míčem. Naši obránci dávají ruce za záda před soupeřovým křížem, aby se vyhnuli házené, nebo se před střelbou otáčejí zády k útočníkovi. Takové detaily dosud chyběly a nyní výrazně přispívají k ponoření do děje.
Ačkoli některé fáze animace stále vypadají dost nepřirozeně, například když přecházíte z chůze do sprintu s rychlým hráčem. Ale už tu nejsou žádné opravdu velké nápadné prvky jako v předchozích letech. Pokud například zahrajete smrtící přihrávku za obranu soupeře, obránci se již neotáčejí všichni najednou se stejnou animací.
Kromě skvělých animací je tu ještě jedna hvězda – samotné hřiště! Pole už není zcela rovné a vypadá jako zelený koberec, ale jsou na něm skutečná, pohyblivá stébla trávy. Nevidíte je v běžící hře, ale vidíte je ve zpomalených záběrech. Ale to, co vždy vidíte: Tvrdý zákrok často zanechává brázdy nebo víří hroudy země, které nezmizí až do závěrečného hvizdu. Když si to přečtete, může to znít poněkud neokázale, ale jsem si jistý, že trávník a „model poškození“ vás zaujmou, až si hru sami zahrajete.
Nebo se jen podívejte na tento zápas s mým VfL Wolfsburg z režimu kariéry!
FIFA zůstává FIFA
Hypermotion má také přímý dopad na herní zážitek:Přinejmenším v offline zápasech tato technologie podporuje výrazněpomalejší a metodičtější hraní. Mnohem větší roli hrají chytré přihrávky, taktická rozhodnutí a umístění hráčů. Přemýšlet o třech průchodech dopředu zní náročně, ale nyní se vyplatí.
Přemýšlet o třech průchodech dopředu zní náročně, ale nyní se vyplatí.
Ačkoli se díky zpomalenému tempu dá FIFA opět nazvat fotbalovou simulací, částečně se potýká se stejnými problémy, které trápily už eFootball od Konami.Hráči se nyní často zdají být poněkud pomalí a ztuhlí v bocích, takže driblování levou páčkou ovladače vede k úspěchu jen zřídka.
I tak malý technik jako Josip Brekalo, mezi jehož přednosti rozhodně patří hbitost a rychlost reakce, hraje spíše jako obránce Alexander Madlung… po ukončení kariéry. Dobře, možná to není tak zlé. Díky realističtějším animacím to však často vypadá, jako by se všichni hráči najednou znatelně otáčeli a brodili se dehtem.
Na druhou stranu nejoblíbenější herní režim FIFA Ultimate Team (FUT) vykresluje zcela jiný obrázek: zde je rychlost jednoznačně vyšší, což je dáno zejména složením týmu našich nepřátel. Ve hře FIFA 23 je rychlost opět nejdůležitější vlastností, abyste ze zápasu vyšli úspěšně.
A to se odráží i v herním zážitku, protože se zde opět objevuje můj neoblíbený pocit arkádového nářezu. Hráči soupeře se na vás vrhají, jako by je bodla tarantule, protože presink s těmito sprintery upravenými na maximální rychlost se opět ukazuje jako příliš účinný nástroj. I když se vám podaří ukrást jim míč z nohou, nemůžete se cítit bezpečně. Míč často končí zpět v rukou rychlejšího hráče kvůli podivnému mini-odskočení, které mě v předchozích dílech série často přivádělo k šílenství.
Musím říct, že nejsem žádný začátečník: bez problémů vyhrávám zápasy proti AI na obtížnost World Class a také v Ultimate Teamu se rok co rok dostávám do elitní divize. To je však možné pouze tehdy, pokud se podřídím meta-hře a nacpu do svého týmu bleskově rychlé hráče se silnými driblérskými schopnostmi.
Mým nejsilnějším hráčem v Ultimate Teamu během testu byl Toni Kroos, kterého jsem si mohl vytáhnout z jednoho z bezplatných balíčků. Po pozitivních dojmech z offline hry jsem doufal, že tohoto prvotřídního hráče využiji jako tvůrce hry a určovatele tempa ve středu pole. Nicméně po několika hrách jsem se s tím již dokázal vypořádat – s rychlostí 53 je prostěpříliš pomalý ve většině herních situací, není konkurenceschopný a pro můj tým je doslova přítěží
Ti, kdo už FUT hráli, se budou cítit jako doma. Znovu se dribluje, lstí a samozřejmě hodně běhá, krátké přihrávky jsou na denním pořádku a často jsou korunovány smrtící přihrávkou do běhu útočníka – jen hezčí než kdykoli předtím
Dvě zajímavá vylepšení hratelnosti
Jako každý rok má FIFA několik novinek, z nichž některé se skrývají za honosnými názvy a mají zpestřit známý herní zážitek.
Nejdiskutovanější novinkou v přípravě hry byl Power Shot, s nímž můžete míč trefit do branky maximální silou. Aplikace je teoreticky jednoduchá: stačí podržet RB + LB (Xbox pad) nebo L1 + R1 (PlayStation pad), nabít střelu a zamířit na branku – a míč se dostane do sítě.
Okay, tak jednoduché to nakonec není: silný záběr zabere čas a prostor, navíc musíte ručně nastavit požadovaný směr. Pouhé míření zhruba do požadovaného rohu jako u běžných střel neplatí. Pokud nabíjíte příliš dlouho, vyruší vás soupeř nebo prostě špatně zamíříte, může střela skončit na tribuně. Pokud se vám však risk vyplatí a trefíte se do sítě, máte velkou radost a v následném přehrání se vám dokonce zobrazí rychlost střely.
Pro mě je Power Shot skvělá funkce, kterou rád využiji, když se naskytne situace. Je však otázkou, zda může změnit hru i v online zápasech, protože má vysoké tempo.
J
Nejlepší novinkou jsou však pro mě přepracované standardní situace, které byly výrazně zjednodušeny. Levou páčkou určujete trajektorii míče při rohových a volných kopech a pravou páčkou ji dále upravujete. Nyní tedy můžete intuitivně sekat míče nebo je citlivě lobovat přes zeď, což veteránům série příjemně připomíná nevinnou ranou fázi hry FIFA.
Nepohodlné otáčení pravé páčky, když jde hráč střílet, je konečně zbytečné. V novém systému jsou také mnohem jednodušší tresty. Nové normy jsou pro mě skutečným hitem.
Co se děje v režimu kariéry & Co?
Co mě však nepřesvědčilo, jsou změny v režimu kariéry: I když zde EA nabízí několik nových prvků, nemají velký vliv na známou hratelnost. To, že si nyní můžeme nejen vytvořit vlastního manažera a místo toho vklouznout do kůže Kloppa, Pepa a dalších úspěšných trenérů, je sice hezké – ale v konečném důsledku to nemá na hru žádný vliv.
Další inovace, jako jsou dodatečné scény nebo analýzy přenosu, také nejsou nejlepší věcí na světě. Ty první po několikerém shlédnutí stejně vynechávám a ty druhé mají s analýzou pramálo společného: Kdybyste lépe vyjednávali, mohli jste za prodej Maxe Kruseho dostat o dva miliony víc! – Děkuji za zpětnou vazbu.
Jenhratelné momenty
jsou opravdu skvělým doplňkem: Zde již nemusíte absolvovat celé hry, ale pouze některé klíčové scény, jako jsou nebezpečné útoky nebo standardní situace. Pokud chcete rychle postupovat ve své kariéře, ale nechcete mít každou hru hned nasimulovanou, najdete zde velmi hodnotnou alternativu
V ostatních režimech, jako jsou Pro Clubs, FUT a Volta (pouliční fotbal), můžete hledat pozoruhodné novinky pomocí lupy. Ultimate Team nyní nabízí momenty, což jsou malé úkoly, které splníte během několika sekund. Někdy musíte kopat volný přímý kop, jindy musíte odrazit protiútok nebo pětkrát přihrát. Ano.
Dále FIFA zvýšila počet žen ve hře: Stejně jako ve skutečném životě jsou nyní rozhodčími mužských zápasů ženy, stejně jako mnoho nových licencovaných ženských týmů. Pokud se vám ženský fotbal nelíbí, můžete ho prostě ignorovat. Ale to, že se nyní ženský fotbal dostává na scénu v tak úspěšné hře, která je oblíbená zejména u mladšího publika, považuji za důležitý krok správným směrem.
Pro koho má FIFA 23 smysl?
FIFA 23 je navzdory veškeré kritice v současnosti nejlepší fotbalovou hrou na PC: Dostanete obrovský balík desítek herních režimů, licencovaných hráčů a klubů a konečně opět opravdu pěknou grafiku. Kromě toho bylo výrazně vylepšeno solidní jádro hratelnosti loňské verze, i když ne zcela zdokonaleno. Co se však týče realističnosti na hřišti, EA nyní dohnala Konami, což je, pravda, způsobeno i nedostatečnou formou eFootbalu.
Jak již bylo zmíněno, platí to samozřejmě pouze pro offline režimy, jako je kariéra. Ultimate Team zůstává Ultimate Teamem. Jako vždy se zde vše točí kolem rychlosti a rychlých hráčů. A stejně jako v předchozích letech je faktorPay2Windo očí bijící: pokud chcete, můžete zde investovat stovky nebo tisíce eur do balíčků, abyste získali možnost draftovat do svého týmu špičkové hráče, jako je Mbappé, nebo legendy, jako je Gerd Müller, kteří mají obrovský vliv na hru.
Ačkoli je možné hrát Ultimate Team úspěšně i bez sázek za skutečné peníze, ti, kteří sáhnou po kreditní kartě, mají v každém případě výhody. I když získáte jen nepoužitelné hráče (například Toniho Kroose), můžete je prodat za mince na přestupovém trhu a získané peníze pak použít na získání hvězd. Hrát proti týmům pay2win může být frustrující a svádět k tomu, abyste sami sáhli do peněženky. Vždy si toho buďte vědomi. Nebo prostě FIFA Ultimate Team úplně ignorujte.
Ti, kteří si hru FIFA 23 kupují každý rok, tak mohou učinit bez váhání. I pro fanoušky režimu kariéry a podobných her se nakonec opět vyplatí přejít na nejnovější verzi, protože díky skoku na next-gen technologii je základní hratelnost znatelně realističtější. Mimo hřiště však nelze očekávat žádné převratné inovace. Bylo by ale nějak divné, kdyby nás tady překvapila ze všeho nejvíc poslední FIFA.
Závěr redakce
Na jednu stranu jsem jako dlouholetý fanoušek fotbalu (ne eFootbalu!) naprosto unešen hrou FIFA 23. Konečně se hraje tak, jak si jako fotbalový purista přejete. Pomalejší, taktičtější, realističtější. To však platí pouze pro režim offline.V Ultimate Teamu je akce opět mnohem rychlejší. Ano, i to má své kouzlo a je to docela zábavné. A to je pravděpodobně přesně to, co si mnozí z milionů hráčů hry FIFA 23 přejí – nový začátek nové sezóny stejného šílenství s obchodními kartami.
Musím přiznat, že princip Ultimate Teamu je podle mě skvělý. Vybudovat během několika měsíců silný tým sympatických hráčů je teoreticky skvělá myšlenka, pokud se ovšem letos opět nezvrhne v arkadskou vykrádačku Pay2Win. Ve svých snech bych si přál Ultimate Team se stejnou taktickou hratelností jako offline režimy a bez mikrotransakcí. Naivní? Já? Jak jsi na to přišel!?
Takže FIFA 23 přináší to, co se dalo očekávat: elegantní, nesmírně rozsáhlou, vyspělou hratelnost, ale také nedostatek inovací, které jsou nejlepší, když hrajete s přáteli na gauči. A která vás dokáže zabavit na celé měsíce, i když Ultimate Team zcela ignorujete. Nic víc, ale také nic míň.