6.2 C
Berlin
Neděle, 22 prosince, 2024
Home Final Fantasy Final Fantasy 16: moderní pohádka

Final Fantasy 16: moderní pohádka

0
257

Je jen málo herních sérií, které si svou hráčskou základnu podmaní tak jako Final Fantasy. Série JRPG, kterou kdysi uvedla na trh společnost Square, se v průběhu let znovu a znovu přetvářela, ale vždy vyprávěla epické příběhy

Final Fantasy 16 není výjimkou, ale při svém vývoji zůstává věrná sama sobě a pokračuje v cestě, kterou se vývojářské studio Square Enix vydalo již s Final Fantasy 15. Přesto se po celou dobu trvání hry objevují četné narážky, například na vzpomínky na dny minulé.

Marked by fire

Final Fantasy 16 začíná bombastičtěji než kdy jindy a bez okolků předává hráčům kontrolu nad Fénixem, bytostí známou v tomto světě jako Eikon, která existovala jako vyvolávač už v předchozích hrách Final Fantasy. Po více než působivé konfrontaci mezi Ptákem znovuzrození a Ifritem, dalším Eikonem, se kulisy mění na Cliva Rosfielda, žoldáka ve službách Sanbrequ, jedné z hlavních mocností ve světě Final Fantasy 16.

Zásadně lze hru snadno popsat jako Hru o trůny v lehkém provedení, protože intriky a soupeřící mocnosti jsou na každém kroku. Nejprve však zažijeme časový skok a dozvíme se příběh z pozadí našeho hrdiny a jeho rodiny. Sám Clive patří k vládnoucímu rodu Rosarie, ale je ve stínu svého mladšího bratra Joschua, protože na rozdíl od něj byl Fénixem vybrán za Dominantu, což je označení pro nositele Eikonů.

Jeho matka se k němu chová patřičně chladně, protože má oči jen pro druhého potomka šlechtického rodu. Ale i když Clive nemá schopnosti Dominantů, přesto se ho Fénix „dotkl“, což znamená, že může využívat jeho schopnosti. Ale o tom až později.

O něco později se Clive, jeho otec a Joschua spolu s legií vojáků vydávají k Fénixově bráně, protože se zdá, že se blíží další válka a oni chtějí předtím uspořádat jistý rituál. Než k tomu však dojde, jsou jejich jednotky napadeny Sanbrequovými vojáky a Cliveův otec a jeho přátelé jsou zabiti. Přežije pouze Joshua, protože se dokáže proměnit ve Fénixe. Radost z toho však trvá jen několik okamžiků, protože se mu postaví Ifrit, další Eikon, a krátce nato umírá. Zdrcený Clive přísahá pomstu, ale brzy ztratí vědomí a nepřátelští vojáci se ho ujmou jako otroka.

Od té chvíle se odvíjí epos pomsty, v jehož průběhu Clive opakovaně naráží na své limity a musí je překonat, aby se dostal za události onoho osudného dne.

Fantasy se setkává se středověkem

Fanoušci staré školy okamžitě poznají, že Square Enix trochu zapátral ve své vlastní minulosti, a to jak po vizuální, tak po obsahové stránce. Mnoho prvků připomíná Final Fantasy I až IV, i když samotná hratelnost odpovídá mnohem mladším hrám. Dochází například k opětovnému setkání s krystaly, které hrály velkou a důležitou roli v dřívějších titulech série.

Prostředí pohybující se ve světě připomínajícím středověk má více společného s dřívějšími hrami Final Fantasy než například se sedmičkou, osmičkou, třináctkou nebo patnáctkou. Nejnovější díl série bohužel nenabízí otevřený herní svět jako takový, místo toho se hráči pohybují ve vyznačených oblastech, které jsou sice velmi rozsáhlé, ale stále působí jako instancované. Na mapě světa jsou jednotlivé oblasti zobrazeny pouze jako body, které lze vybrat a vstoupit do nich prostřednictvím nabídky. Někteří lidé to budou považovat za docela rušivé.

Nejzásadnější změna se však týká systému boje a schopností. Final Fantasy 16 sází na přímou a aktivní konfrontační mechaniku, která připomíná spíše Devil May Cry nebo Bayonettu než cokoli jiného, co kdy společnost Square Enix vydala pod značkou Final Fantasy – včetně Dissidie a jejího předchůdce Final Fantasy XV.

V roli Cliva, a místy i dalších postav, útočíme na protivníky přímo a bez dalších okolků zbraní a můžeme se opřít o různá kouzla. Jak již bylo zmíněno, Clive byl požehnán Fénixem, takže může využívat jeho schopnosti, aniž by byl Dominantem. Mimo jiné lze na nepřátele útočit z dálky ohnivými koulemi nebo mohou hráči využít Clivovy schopnosti k udělení pořádného množství poškození v rychlém sledu.

Final Fantasy 16 používá systém stagger, ve kterém mají nepřátelé kromě životní energie i stavový ukazatel. Pokud ta po dostatečném poškození klesne na 0, je tvor nebo protivník na krátkou dobu omráčen a nebrání se Clivovým útokům. V souladu s tím je pak na hráčích, aby způsobili co největší poškození, než se nepřítel vzpamatuje.

Souboje, zejména ty, které jsou inscenovány filmově, jsou naprostým vrcholem a přistihnete se, že je nechcete nechat skončit. Každý úder zde působí masivně a zanechává na protivníkovi odpovídající slušné poškození, což staví do stínu i dřívější obří summony, jako byl Eden z Final Fantasy VIII.

Kromě soubojů a příběhu má Final Fantasy samozřejmě co nabídnout, i když se většinou jedná o typické role-playingové prvky. Zbraně lze kupovat a vylepšovat, postava sbírá zkušenostní body, aby se mohla levelovat a vylepšovat svá kouzla, a tak dále. Vedlejší úkoly také chtějí být splněny, ale je jich málo, alespoň v první třetině hry, a až na výjimky nenabízejí žádnou výraznou přidanou hodnotu ke hře.

.. a spousta rasismu a útlaku

Co je však hráčům nemilosrdně vmeteno do tváře, je téma rasismu a útlaku. Sám Clive byl v rámci hry začleněn do armády Sanbrequs jako otrok, částečně i proto, že k tomu dokáže využívat magické schopnosti. Lidé jako on jsou běžně označováni jako nosiči a společnost je považuje za občany druhé kategorie. Buď dřou jako otroci, jsou využíváni v pracovních táborech, nebo musí jít do války jako vojáci. Vzhledem k povaze toho, jak Clive jako postava funguje, jsou konfrontace s odpovědnými lidmi nevyhnutelné a místy se stávají středobodem příběhu.

Final Fantasy 16 je vynikající RPG z Japonska, ale kvůli některým designovým rozhodnutím se nemusí líbit každému fanouškovi série. Žádný skutečný otevřený svět, kde souboje nikdy nevypadaly hezčeji, dohromady vytvářejí hru, kterou si letos nenechte ujít, když pomineme Diablo 4 grind.