Díky elegantnímu HD vizuálu a lepšímu gore si remaster téměř zaslouží pečeť remaku, ale ponechává příliš málo prostoru pro RPG přednosti.
Před čtvrt stoletím ve Final Fantasy 7 unesli povstalci z Avalanche vlak do Midgaru. Na vrcholu jejich seznamu úkolů je: Atomise Mako Reactor 1, kterou provozuje vykořisťovatelská megakorporace Shinra.
Hrdinným spiklencům kolem blonďatého bodrého Cloud Strifea se podařilo vyhodit do povětří elektrárnu i obchodní očekávání společnosti Square. Následně se tato dnes již legendární hra na hrdiny dočkala několika pokračování a prequelů, včetně Crisis Core: Final Fantasy 7 pro PlayStation Portable z roku 2008.
Společnost Square Enix nyní vydala hru Crisis Core: Final Fantasy 7 Reunion, svěží remaster prequelu FF7. Je to bohaté, protože Reunion nezůstává jen u HD textur, ale přihazuje do hrnce i nové chytré 3D modely, svižnější bojový systém a prostředí z Final Fantasy 7 Remake Intergrade. Kromě toho se z reproduktorů ozývá přepracovaný zvuk.
Stále však mluvíme o 14 let staré handheldové hře, která nemůže snést dnešní standardy, zejména pokud jde o design úrovní. Zda to nové funkce dokážou překonat, je předmětem našeho testu.
Table of Contents
Voják Shinry na špatné cestě?
Hlavní a vedlejší zápletky hry Crisis Core: Final Fantasy 7 Reunion se odehrávají sedm let před událostmi FF7 a víceméně odpovídají původní hře pro PSP. A tak se opět dostáváme do částečně zábavné, částečně tragické role Zacka Faira, sympatického hláškaře a – zpočátku – vojáka Shinry druhého stupně.
Možná si vzpomenete: „Voják“ je název skupiny geneticky modifikovaných elitních bojovníků ve službách Shinry, světovládné korporace, která využívá samotný proud života pro své vlastní zásoby energie, čímž ohrožuje další existenci celé planety Gaia.
Úkolem
Vojáka je bránit pochybnou společnost před povstalci, jako je výše zmíněná skupina Avalanche. Krizové jádro se však točí hlavně kolem náhlého zmizení poetického vojáka 1. stupně Genesis.
Spolu s podchlazeným Tsengem, rozcuchaným vůdcem organizace Shinra Turks, má Zack za úkol shromáždit informace o místě pobytu dezertéra. Genesisova stopa zavede dva profesionální zločince do dobře střežené tamblínské pevnosti Wutai, jejíž dobytí bylo svěřeno skrývajícímu se muži. Brzy je však v sázce mnohem víc než jen ztráta jednoho pěšáka ze Shinry.
Lineárně vyprávěný prequel k FF7 je však zajímavý (a především svérázný) ani ne tak kvůli svému příklonu k mystice. Ne, je to zajímavé, protože se to s ohledem na Soldata ptá, jaké individuální problémy s sebou nese být neúspěšným klonovým experimentem. A je svérázná, protože na sebe bere často těžký háv balady.
Takže často má Genesis citát z fiktivního eposu „Loveless“, jako například „My soul, blinded by thirst for vengeance. Trpěla nekonečnými mukami, aby našla konec cesty ve svém vykoupení. A tvůj věčný spánek.“ Což působí až trapně teatrálně, protože recitátor má na sobě – proboha – černá andělská křídla.
Moderní studium Bible
Tato teatrálnost však vede k mrákotám celé věci, a to k tomu, že děj odkazuje na Bibli v přeneseném smyslu. A navíc se uměleckým obloukem přenáší do reálného světa prostřednictvím „veršovaných“ scén. V tomto ohledu se v Reunionu setkáváme s vybroušeným vizuálem i propracovaným uměním. To si však můžeme uvědomit až ke konci příběhu, zhruba po 14 hodinách.
Dá se očekávat, že během této doby se několikrát zvedne opona nad známými tvářemi z Final Fantasy 7. Dozvíme se například, jak se Aerith stane ikonickou „květinářkou“ nebo jak Cloud získá svůj obrněný meč velikosti muže. Mimochodem, dlouhovlasý padouch Sephiroth hraje opět důležitou roli, i když zatím jako zdánlivě upřímný žoldák Shinry v upírském koženém oblečku.
Často je napínavý příběhový materiál podáván ve formě dobových filmových sekvencí. Některé z renderovaných scén se dokonce blíží grafické kvalitě FF7 Remake Intergrade a jsou podpořeny skvěle vylepšenými 3D modely. Na druhou stranu ojedinělé stylistické zlomy a kompresní artefakty naznačují, že hrstka původních filmů zůstala nedotčena. Nebo musel zůstat nedotčen.
Každopádně nás toto genetické drama umí strhnout, a to nejen díky hlubokým a charismatickým postavám. Především Zack, jehož mnohovrstevnatá osobnost vyvolá nejednu legraci, zejména ve vedlejších nepovinných příběhových misích.
Zažíváme zde například, jak krkolomné je pátrání po zloději dětských peněženek, který se těší přízni obyvatel chudinské čtvrti. Jednou také musíme odhalit špióny převlečené za civilisty tím, že náhodně oslovíme NPC v Midgaru.
Ta druhá možnost je však stejně vzrušující, jak to zní: vůbec ne. A je to ještě bezduchější, protože cíle aportů jsou často oslnivě vyznačeny na mapě. Crisis Core Reunion alespoň poprvé obsahuje plně anglicky dabované dialogy. K důsledně přesvědčivým hlasům herců lze v případě potřeby přidat německé titulky.
Vedlejších misí je spousta
Příležitostí k boji je nekonečně mnoho, například v nabídkách misí na ukládacích místech. Tam si můžeme vybrat jednu z 300 (!) nepovinných „misí“, které jsou většinou opakováním soubojů s bossy nebo krátkými úseky.
Dobře: Někdy se nám po vítězství odemkne nový dialog s NPC, pokud příslušnou misi inzeroval obyvatel Midgaru. Nicméně skutečně atraktivní jsou pouze bojové odměny, jako jsou materie nebo doplňky – a samozřejmě možné zvyšování úrovní, i když jsme se v testu dostali do finále bez grindování.
Rychleji než Dante a Nero
Crisis Core: Final Fantasy 7 Reunion se zaměřuje na dvě věci: zajímavě až vtipně napsané dialogy a jasně vylepšené, bleskurychlé souboje. Ti, kteří oceňují real-time bojový systém původní hry, si mohou oddechnout, protože ten zůstal v podstatě zachován.
Nové střety se od těch starých liší v podstatě jen ve třech ohledech. Zaprvé působí mnohem masivněji díky přepracovaným efektům a zvukům. Za druhé jsou souboje působivě jednoduché díky někdy automatickému přístupu k protivníkovi. A za třetí, rychlost boje je nyní tak vysoká, že snadno překonává poslední dva díly Devil May Cry.
Naštěstí můžeme všechna tlačítka libovolně přiřadit a užívat si čistého ovládání kamery pomocí myši. Tímto způsobem máme situaci vždy pod kontrolou.
Co se nezměnilo, je Zackův standardní útok, jednoduché kombo s mečem. Je však dost slabý – a Zackův meč, v pozdější hře slavný pancéřový meč z FF7, nelze vylepšovat. Mladý bojovník se nesmí chránit ani brněním; povoleno je pouze několik doplňků získaných v bitvách, které zvyšují jinak nedotknutelné základní hodnoty, jako je útok, vitalita, magie a síla vůle.
Jak se tedy může Zack účinně bránit proti nepřátelům, jako jsou obrnění vojáci, magičtí pekelní psi a třepetající se kyklopové? Koneckonců znají nejrůznější triky; včetně úderů ze všech stran, dlouhotrvajících otrav a – bez příslušné ochrany Materia – okamžitě smrtící „magie zabíjení“. To, že máme k dispozici také energetické projektily, blesková kouzla a ohnivé bouře, je v akčních hrách na hrdiny téměř samozřejmostí.
Speciální útočná tombola
Nyní máme několik způsobů, jak v úzce vymezených bojových zónách důrazně udeřit. Především máme šest slotů, které lze vyvolat pomocí klávesových zkratek. Mohou jim být přiřazeny buď fyzické speciální útoky, nebo živelné magické útoky (Materie), případně jejich smíšené formy. Více se o tom dočtete v rámečku „Meč a magie“.
Všechny tyto dovednosti podléhají cooldownům, ale poměrně krátké časové limity nám sotva vezmou vítr z plachet. Díky regeneračním lektvarům z online stánku Shinry nejsou problémem ani náklady na FP nebo MP, které vznikají při provádění speciálních schopností. A co víc, v záchranných bodech si zdarma doplňujeme své velkorysé seznamy dovedností a kouzel (záchrana zdarma? Žádná).
Měč a magie
Zackovy speciální fyzické útoky, které spalují dovednostní body (FP), zahrnují:
- Útok vírem:Zack využívá extra sílu z rotujícího skoku pro útok mečem, který může zasáhnout více nepřátel.
- Mocný úder:Bičující chlapec krátce odskočí dozadu, aby provedl obzvlášť silný vertikální úder.
- Achill Slash:Silný horizontální útok mečem z výskoku.
- Sweep away:Zde jsou někteří protivníci vyřazeni z boje zásahem čepele. Velmi užitečné, když hrozí porážka.
Mezitím nám Materie, něco jako krystalická energie, magicky pomáhá výměnou za magické body (MP):
- TP Boost:Zvyšuje Zackovy maximální zásahové body.
- Temný blesk:Způsobí jednomu nepříteli poškození bleskem a případně způsobí umlčení (nešťastník již nemůže dočasně používat magii).
- Oheň:Jednoduché ohnivé kouzlo s dlouhým ohonem a silným dopadem.
- Vitra:Klasické léčivé kouzlo klerika v kombinaci s významným skokem zpět.
Všechny schopnosti se častým používáním posilují, přinejmenším dokud nedosáhnou pěti hvězdiček nebo mistrovské úrovně. Nejúžasnější je však možnost vytvářet smíšené schopnosti. Za tímto účelem vložíme libovolné koule materia a fyzické dovednosti do dvou slotů v nabídce „Materia Fusion“.
Přestože se prvky kombinací ztrácejí, je nesmírně přitažlivé seznámit se s někdy nečekanými výsledky a vyzkoušet si je. Příkladem může být „ledová čepel“ vytvořená z vírového útoku a ledové materie, jejíž vystřelení způsobí, že protivníkovi velmi rychle přejdou tyče TP.
Skutečnost, že prostřednictvím bojových akcí zvyšujeme zobrazení limitů, známé již z Final Fantasy 7, nás činí ještě obranyschopnějšími. Jakmile je plně nabitá, spustíme stisknutím tlačítka sérii silných úderů mečem („Limit Rush“). Navíc nás podporuje takzvaná DBW matrice alias „digitální vlny vědomí“ – aniž by, a to je v Reunionu novinka, sabotovala bojovou akci rozsáhlými fade-iny.
Za DBW se skrývá automatická herní mechanika podobná jednorukému banditovi. Je k dispozici pouze během soubojů a pomáhá Zackovi náhodně zvyšovat úroveň nebo mu dává silný jednorázový útok. Patří mezi ně podivný „kopanec Chokobo“, hromový útok helikoptéry a přivolaní espeři – obrovská stvoření z pekla, která mají, jak ukazují filmové vsuvky, pekelnou ničivou sílu.
Espery si však musíme nejprve zasloužit, tj. porazit je v jednom z kolosálně zinscenovaných soubojů s bossy. Což není snadné! U velkých bossů, jako je mechanický Wrath-Bahamut a démonický Ifrit, jsou také připraveny útoky DBW. Předtím se však musí krátce nabít, což nám dává možnost příslušnou dovednost oslabit krupobitím úderů nebo ji dokonce zcela zastavit.
Podstatné je, že vylepšený bojový systém hry Reunion vytváří vynikající plynulé a zábavné bitky. V případě smrti si dokonce můžeme před návratem na začátek střetnutí vyměnit vybavení. Co by se tedy dalo na tomto místě kritizovat? Možná, že se obecně příliš mnoho bouchá a málo dělá.
Jistě, je tu jistá míra herního zpestření, například když likvidujeme strážní roboty pomocí stacionárních odstřelovacích pušek. Takové občerstvení se nám však dostane do hlavy až v předposlední z deseti kapitol. A do té doby by pro někoho nemusel být tento – byť epický – příběh dostatečným argumentem.
Moderní navenek, ale moderní uvnitř
Jedinou otázkou zůstává, jak remaster dopadne po technické stránce. Snad ani nestojí za zmínku, že vlakové nádraží v sektoru 1, náměstí s fontánou v Midgaru a high-tech budova Shinry vypadají mrtvolně elegantně. Tady Final Fantasy 7 Remake Intergrade odvedl skvělou práci.
Ale exkluzivní lokace pro Crisis Core jsou také zatraceně působivé, zejména na poměry remasterů. Až na několik málo ricochetů, jako jsou strážní věže v pevnosti Tamblin, u kterých se při bližším pohledu zdá, že se šetřilo na textuře, není rozdíl oproti předělávce FF7 tak rychle patrný.
Na našem testovacím systému složeném z procesoru Core i7-8700k s frekvencí 6x 3,7 GHz, grafické karty GeForce RTX 3060 a 32 gigabajtů operační paměti DDR4 při maximálním nastavení běžela hra stabilně rychlostí 60 snímků za sekundu.
Svůj svěží a přitažlivý obal však Crisis Core: Final Fantasy 7 nezastaral zrovna nejlépe. Například na staromódních úzkých venkovských cestách, ve skalních jeskyních a zasněžených horských průsmycích není kromě maximálně dvou truhel s užitečnými předměty a kostičkovaných příšer (náhodné bitvy) co objevovat. Jedinou výjimkou je malá vesnička Banora, kde se vyplatí zaklepat na každé dveře.
Zábavné v tomto kontextu: Protože mnoho oblastí je v chorvatských Humech sotva větší než dvorek, úkol nás někdy musí poslat tam a zpět mezi místy, která jsou od sebe vzdálená jen několik metrů. Nakonec by byl lepší přepracovaný remake. Na druhou stranu je tu nyní remaster Crisis Core Reunion, který by si někteří vydavatelé měli vzít za vzor.
Závěr: Kvalitní remaster se starými vychytávkami
Ačkoli ne každá hudba byla remasterována a ne každý render byl vylepšen: Crisis Core: Final Fantasy 7 Reunion má na to, aby se stal remasterem roku. Výsledek je po vizuální i bojové stránce tak dobrý, že srovnání s původní verzí pro PSP by bylo téměř nespravedlivé.
Akční hra na hrdiny však ani v novém elegantním hávu nedokáže zakrýt své stáří a kapesní původ. Pokud si chcete užít napínavý příběh o čtyřech tragických vojácích G, musíte se smířit s klaustrofobicky navrženými, prázdnými herními oblastmi a mnoha nesmyslnými vedlejšími úkoly.
Verdikt redakce
Mluvení, mlácení, rvačky a mluvení – o chlup mě to v určitém okamžiku přestalo bavit. Crisis Core Reunion se skutečně nesnaží tuto monotónní rutinu čas od času přebalit. Místo toho jsou nabízeny pouze základní prvky rozmanitosti: Postavte Aerith vozík na květiny. Skvělý nápad, kdyby ovšem nestačilo sebrat pár objektů vyznačených na mapě. Ani těch několik dalších pokusů mi nevyšlo, ale zaujalo mě něco jiného: Zack.
Nejenže má tento člověk naprosto geniální smysl pro humor, ale také poskytuje ostatním šablonu pro velmi samolibé komentáře. Zacka bych si určitě nechal napsat do alba básní, ostatní možná na autogramové kartičky. Jejich příběhy jsou dostatečně působivé. Stručně řečeno, pokud máte rádi Final Fantasy 7, měli byste si Reunion zahrát už jen kvůli příběhu. Zvláště v nyní dostupné, vysoce vybroušené podobě pro remaster.
