opinion: Plných 92 procent všech recenzí ve službě Steam hodnotí hru Pathologic 2 kladně. Přesto zůstává mix přežití ve hře na hrdiny utajen.
Pathologic 2 je jako podivná prateta, kterou jednou za pár let potkáte na rodinné oslavě. Ne každý se chce zapojit do jejího excentrického způsobu života, mnozí od ní po krátkém rozhovoru odskočí a většina se jí rovnou vyhne.
Mnoho hráčů odradí zastaralý a obskurní grafický styl hry Pathologic 2. Jiní se nechtějí prokousávat náročnými prvními hodinami hry. Jiní zase kritizují nudný příběh, zbytečný grind a strnulé ovládání. Proč ale 92 procent z více než 5 000 uživatelů služby Steam hodnotí hru tak kladně?
Musím přiznat, že pro mě není snadné vyjádřit slovy svou fascinaci filmem Pathologic 2. Mohl bych vysvětlit všechny herní mechanismy, představit postavy a vyjmenovat klady a zápory hry. Ale nic z toho by této podivné hře na hrdiny nesvědčilo.
Místo toho vám chci říct, co se mnou Pathologic 2 dělá a proč je to jeden z nejneobyčejnějších herních zážitků, které jsem kdy zažil.
O čem je vůbec Pathologic 2?
Je těžké zaškatulkovat Pathologic 2 a přiřadit ho k jednomu žánru. Nejblíže je asi „surrealistický mystery-survival-RPG-walking-simulátor s hororovými prvky“. Vžívám se do role chirurga Artěmije Buracha, který dostává záhadný dopis od svého otce a poprvé po letech se vrací do rodného města.
Místo volání na uvítanou a otevřené náruče se však dočká jen tragických zpráv: Jeho otec byl zavražděn. A jako by to nestačilo, podezření padá i na samotného Artemia. Nyní musí dokázat svou nevinu a najít skutečného vraha svého otce. Aby toho nebylo málo, vypukne v městečku smrtelná nákaza.
Musím hrát hru Pathologic 1?
Ne. Pathologic 2 není klasické pokračování, ale předělávka částí první hry. Ruské vývojářské studio Ice-Pick Lodge financovalo remake kultovní RPG hry v roce 2014 prostřednictvím Kickstarteru.
Vypráví příběh jednoho ze tří hlavních hrdinů první hry Pathologic. Zároveň však rozšiřuje prostředí a příběh, a je tak remakem i převyprávěním. Následovat budou i příběhy dalších dvou protagonistů.
Horečnatý sen nebo zvrácená realita?
Podle mého názoru je jednou z největších předností Pathologic 2 svět a způsob vyprávění příběhu. Hned na začátku jsem bez většího vysvětlování vpuštěn do temného herního světa. A hned na začátku se mi zdá, že je těžké zařadit události. Je to realita? Nebo je to Artemijův horečnatý sen?
Tyto otázky mě provázejí celou hrou. Pathologic 2 neuvádí, v jaké době se příběh odehrává, zda se jedná o fantasy svět, či nikoli. Město a jeho obyvatelé silně připomínají Rusko na počátku 20. století. Zdá se však, že víra obyvatel má kořeny v původní kultuře. Kromě lidských NPC se také často setkávám s neobvyklými tvory, tajemnými nositeli masek a postavami oblečenými jako moroví lékaři.
V každém okamžiku je závoj mezi realitou a vizemi tak tenký, že vůbec nedokážu jasně říct, co se děje. A to je to, co mě na Pathologic 2 tak přitahuje.
Nejdřív se musím seznámit s hrou a při pohybu otevřeným světem skládat všechny detaily dohromady jako malé dílky puzzle. Patologická dvojka je také neuvěřitelně dobrá v tom, že mi dává pocit, že začínám chápat, co se kolem mě děje – jen aby mě konfrontovala s novou situací, která všechno znovu zamíchá.
Někdy si připadám jako ve škole, když mě učitelé sledovali při řešení zkouškových úloh. I když jsem si jistý, že něco dělám správně, vždycky mám nepříjemný pocit, že dělám osudovou chybu, že jsem něco důležitého přehlédl nebo že jsem naletěl na nepříjemnou léčku.
Skutečnost, že každé mé rozhodnutí ovlivňuje svět a výsledek hry, tlak nijak nesnižuje. Obyvatelé světa reagují na mé činy. Když udělám něco, co se jim nelíbí, nejsem už na ulici v bezpečí. Pokud se budu starat jen o sebe, možná se mi nepodaří zachránit město a jeho obyvatele.
V tuto chvíli vám nechci prozrazovat více o příběhu a postavách, protože součástí herního zážitku je prozkoumávat a zjišťovat vše sám. Ale jedno se dá říct: Pathologic 2 není a nechce být nenáročnou hrou pro mezihry.
Hra s časem
Na to, abych zjistil, co má vražda Artemyho otce znamenat a jak souvisí s morem, mám ve hře jen dvanáct dní. Brzy si uvědomím, že to všechno nemůžu stihnout!
Mnoho úkolů je k dispozici pouze v určité dny. Pokud nemám dostatek času a nechám něco nedokončeného, je velká šance, že druhou šanci už nedostanu. Takže se musím každý den znovu rozhodovat, na co se chci zaměřit.
Tato naléhavost a časový tlak se ke mně v průběhu hry jen plíživě přibližují. Na začátku se zdá, že mám na prozkoumání města a seznámení se s hrou všechen čas na světě. Pomalý a téměř pomalý průběh hry se však po několika dnech znatelně zrychlí. Nejpozději když vypukne mor.
Jako chirurg mám v době epidemií přirozeně vysokou poptávku po lékařských dovednostech. A tak pilně sbírám bylinky, vyrábím léky proti bolesti a léčivé lektvary, rozřezávám pacienty a pokud možno léčím jejich nemoci. Případně je mohu nechat zemřít a jejich orgány si nechat na farmě – to se ale obyvatelům města moc nelíbí.
Zároveň se musím starat o své zdraví. Musím dostatečně jíst, pít a spát a udržovat si imunitní systém, abych neumřel na mor. Přežití není tak snadné. Fontány na pití najdu na každém rohu, ale místa na spaní jsou roztroušená po celém městě a někdy se k nim nedostanu. Nákaza se totiž neustále šíří a blokuje celé prostory, lůžka a skladovací místa.
To často vede k situacím, kdy se musím rozhodnout: Mám ve zbývajících dvou hodinách dne plnit další úkol a riskovat vlastní smrt? Nebo se vrátím do svého přístřešku na druhé straně města, kde mám ve skříni schovaný chleba a vejce a kde najdu teplou postel na spaní?
Pathologic 2 není pro každého
Negativní recenze často kritizují hru Pathologic 2 za zastaralou grafiku a špatné animace, zkažený bojový systém a neustálý grind. Pro mě se však tato kritika rychle změnila v silnou stránku hry na hrdiny.
Grafika a strašidelné tváře postav – Uncanny Valley vás zdraví! -přispívají neuvěřitelnou měrou k atmosféře hry. Všechno vypadá špinavě, špinavě, děsivě a ve spojení s fantastickým zvukovým designem to ve mně vyvolává pocit „nechci tu být“.
Vždycky se při hraní cítím nepříjemně – a to myslím naprosto pozitivně! Když potkám černé maskované postavy, které nehybně postávají ve městě, sevře se mi žaludek a naskočí husí kůže. Žádná lekačka na tomto světě mě neděsí víc než řezavě hutná a temná atmosféra Pathologic 2.
Mnoha hráčům se nelíbí náročný systém přežití a grind, protože odvádějí pozornost od příběhu a zabírají příliš mnoho času. Pro mě je to ale právě proto tak vzrušující! Neustále se musím ptát sám sebe, co je pro mě důležitější: mé vlastní zdraví, plnění úkolů nebo životy ostatních? Nemám dost času na všechno, nemůžu zachránit všechny. Pathologic 2 bude pravděpodobně také jedním z mála titulů, které budu hrát vícekrát. Jsem prostě příliš zvědavý, jaký příběh se přede mnou rozvine, když si zvolím jiný styl hry.
Pathologic 2 opravdu není pro každého. Ani já ji nemohu hrát dlouho a musím si ji rozdělit na malá sousta. Je to velmi zvláštní hra, na kterou musíte být opravdu připraveni. Ale pokud jí dáte šanci, probojujete se prvními náročnými hodinami hraní a budete otevřeni jinakosti Pathologic 2, pak vám slibuji: takovou hru jste ještě nezažili!
