Pohřební ústav je ve hře The Mortuary Assistant téměř dokonalým prostředím pro hororovou hru. Ale ta hrůza vyprchá příliš rychle.
Přemýšlíte o práci hrobníka? Pak byste se měli nejprve podívat na knihu The Mortuary Assistant. Proč? No, protože tato hororová hra z pohledu první osoby nejenže správně zobrazuje práci pohřebního ústavu, ale také nám ukazuje to, co příslušné inzeráty na práci tak vytrvale tají: démonické aktivity v pohřebních ústavech.
Žerty stranou, jako by se nám při pohledu na mrtvolu nezježily chlupy na zátylku, v Asistentovi pohřebáka prohlásí služebník pekla naše pracoviště za své hřiště. Zjednodušeně řečeno, souběžně s prací musíme snášet náhodný duchařský teror a nakonec vyhnat démona zpět do pekla.
Jak dobře to celé funguje a proč hru hodnotíme slaběji než většinu z více než 3000 recenzí na Steamu (92 procent pozitivních!), se dozvíte v testu na GlobalESportNews
Table of Contents
A Notorious Employer
Mrtvolný asistent nás přenese do amerického „Connecticutu“ roku 1998 – dlouholetí fanoušci Resident Evilu mohou nyní dychtivě přikyvovat. Příběh začíná v prosluněném prostředí městské kavárny ve vlakovém kupé, kde vyslechneme přitažlivě ztvárněný rozhovor matky s dcerou.
Na levé lavičce: naše alter ego, hrobnice Rebecca Owensová. Výrazná brunetka nedávno získala certifikát thanatopraktika a je připravena nastoupit do nové práce v pohřebnictví River Fields. Její stárnoucí matka naopak zůstává nepopsaná, ale varuje svou dceru před pověstí pohřebního ústavu jako nebezpečného strašidelného domu.
Znovu zde najdeme příjemně teplý, staromódní interiér. Ani náš šéf, šedivý hrobník Raymond, nám nedává důvod ke skepsi. To se změní, když nás náhle pošle domů a později telefonicky požádá o převzetí noční směny. Dobře, jako „nová“ jsme samozřejmě tomuto požadavku vyhověli. Jak jsme mohli vědět, že budeme krátce poté zavřeni v ústavu?
Jedním z problémů knihy Asistentka v pohřebním ústavu je, že příběh prakticky končí tímto plytkým úvodem, kromě několika proložených odkazů na Rebečinu minulost. Ano, existuje několik slovních zakončení, protože ne každý náš čin vede k úspěchu. Nedostáváme však mnoho prostoru pro selhání – a závěrečné titulky jsou prostě příliš nezajímavé na to, abychom nutně chtěli projít tři hodiny hry znovu.
Autentické „moderní balzamování „
Jak už jsme zmínili, během deštivé noční směny v pohřebním ústavu narazíme na démona. Malý ďábel posedne jednoho z „našich“ zesnulých, což nás staví před úkol zpopelnit posedlé tělo. Kromě toho musíme ďábla identifikovat jménem. Jak to funguje, se dozvíte v informačním poli.
Takže démona vyženeme
Přestože při zachování mrtvoly nemůžeme udělat nic špatného, úspěšné vyhnání démona mění pravidla hry. K tomu je třeba posedlé mrtvé za určitých podmínek spálit, k čemuž nám pomáhají tři pomocníci:
- (papírová pečeť)nás vedou k nepravidelně se objevujícím démonickým znamením na stěnách nebo nábytku. Pokud se vznítí tuleň, jsme obzvláště blízko znamení. Každý z nich prozrazuje část démonova jména.
- (Kulatá hliněná tabulka)nám slouží k rozluštění jména. Zde jsou ve čtyřech prohlubních umístěny korespondence nalezených hliněných znaků. Je vše v pořádku? Poté je věc zpopelněna spolu s posedlým.
- (Speciální chemická látka)k odhalení démonických stop se přidává do konzervační kapaliny. Jedině tak lze posedlé tělo nade vší pochybnost identifikovat.
Může se tak stát, že nespálíme správné tělo přesně podle návodu. Stejně tak se můžeme splést v názvu nebo získat špatné tělo. Tomu druhému se však lze snadno vyhnout.
Abychom určili správné ostatky, musíme zachovat čtyři procedurálně generované mrtvoly podle vzoru „Moderní balzamování“. Při tomto procesu se tělní tekutiny vymění za speciální chemické látky a mrtvola se uvede do vizuálně dobrého stavu. Zde je mimochodem pohřební asistentka ověnčena vysokou autenticitou z odborných kruhů.
Pravděpodobně proto je postup vždy stejný: V chladicí a kremační místnosti nejprve vytáhneme z oddělení jednu z často strašidelných, ale ne znetvořených mrtvol. Pak ji na mrtvém bodě naštvaně přetočíme do léčebny, protože ovládání myší je zde poněkud pomalé.
Zvědavost: Hlavní hrdinka na holou ani nevztáhne ruku, protože se před ní pohodlně převaluje i bez kontaktu. Následuje celkem šest kroků ošetření, z nichž každý vyžaduje několik jednoduchých pohybů myší nebo kliknutí:
- (Prohlídka):Prohlédneme si zblízka celé tělo zemřelého. Veškeré abnormality, jako jsou ranky nebo puchýřky, si kliknutím myši zaznamenáme do schránky a později do počítače.
- (Zavřete ústa):Jehly se závity se vpichují do horní a dolní dásně pomocí injekční jehly. Ústí se zavírá tahem za nitě.
- (Zavřít oči):Aby oči zůstaly zavřené, umístíme na duhovku samolepicí plastové klapky.
- (Zachování 1):Skalpelem je třeba přeříznout tepny na krku a spojit je s hadičkami pumpy. Ještě předtím jsme do čerpadla nalili konzervační chemickou směs.
- (Zachování 2):Zde se „šťouráme“ – fuj – v dolní části hrudníku trokarem (jakýmsi háčkem na ryby). Ten musí být rovněž naplněn chemikáliemi.
- (Čištění):V neposlední řadě je třeba obličej mrtvého očistit dezinfekčním hadříkem.
Začátku je hrobníkovo řemeslo docela fascinující, ale nejpozději u čtvrtého klienta už zíváme v hrudi – kvůli nedostatku rozmanitosti. Kromě toho jsou nástroje i chemikálie před každým ošetřením náhodně rozmístěny v místnosti, takže je musíme pokaždé znovu hledat. Ale dobře: nakonec je to hororová hra; továrna na strach má tedy poslední slovo.
Inteligentní nárazové efekty, ale …
Jedna věc je jistá: Asistentka v pohřebním ústavu umí dělat náhodné horory, někdy opravdu dobře. Příklad: Z osvětlené předsíně se chystáme projít chodbou do léčebny, když najednou světlo zhasne. Tak náhle, že prakticky padáme do chodby a tam k nohám přízračné stařeny.
Snažíme se vyhnout její protivné šedé grimasě doleva, ale ona přizpůsobuje své pohyby našim. A jako by se temnota právě stala černou, vše pohlcující masou, hrozí, že nás pohltí spolu s duchem. Pak je najednou pryč. Pojďme k vypínači!
Ano, tato hra velmi dobře ví, za jakých parametrů má své sebevraždy navlékat. Nebo co by měl udělat nehybný démon plísně po dvaceti vteřinách netečného zírání.
Přesto se objevují problémy, jedním z nich je zvuk. Pokud například ventilátory chlazení náhle zachrastí, zní to jako prasklá deska z levného rádia. Ne všechny zvuky jsou suché a trhané, ale to je v souladu s obecně kolísající kvalitou volně dostupných zvukových knihoven.
Někomu může způsobit ještě větší žaludeční nevolnost fakt, že všechny hrozby jsou vizuální. Schovávaná, honička, sekera v hlavě: nic z toho zde neexistuje. Nicméně systém checkpointů dokáže naštvat i nesmrtelné. Pokrok je totiž zajištěn pouze na začátku léčby – a to může chvíli trvat.
Částečná kastrace skvělého nápadu
Pokud jste vždycky chtěli dělat nějakou strašidelnou práci na mrtvolách, čeká vás hra The Mortuary Assistant. Ovšem jen na krátkou dobu, což neznamená jen krátkou dobu hry, která trvá tři hodiny.
Po počátečním okouzlení se hrobníkova práce rychle začne opakovat a procedurální šokující efekty – ač úspěšné – se na druhý pokus stanou starými známými. Virtuální ohrožení života a zdraví je dokonce nutné zcela odstranit.
Závěr redakce
Rozřezávání nebožtíků nemám vůbec v krvi, ale jako fanoušek hororů jsem byl na Asistentku v márnici mocně zvědavý. Jistě! Už jen pomyšlení na noční směnu v pohřebním ústavu uvolňuje jistou dávku adrenalinu – co by se tedy stalo, kdyby se v okolí proháněl i zlý démon? Skok srdce?
Při testu mi několikrát poskočilo srdce. Ale to bylo předtím, než jsem si uvědomil, že mi přízraky hrůzy nemohou vůbec ublížit. Osobně potřebuji v hororových hrách vzrušení ze smrtelných hrozeb, které mi nejlépe zprostředkují „fyzicky“ přítomní nepřátelé. Nebo dokonce pulzující (a de facto smrtící) duchové projektu Zero. Právě teď si musím představit projekt Zero v pohřebním ústavu. Au!
