Steffi přehrál ukázku Camping Builder. To, co zpočátku vypadalo jako pohodové kempování, se rychle změnilo v hororový výlet s příchutí jižních moří.
Když jedu kempovat, dělám to společně s nejméně deseti tisíci černě oděnými, uřvanými a většinou dlouhovlasými lidskými bytostmi.
Sprchuji se pouze pivem v plechovce (po ránu mě brní pokožka hlavy). Večer klidně podřimujete za zvuků tónů z vysokých reproduktorů, které vám masírují plíce i na vzdálenost dvou set metrů. A někde vždycky poskakuje živá vousatá zubní víla v růžových minišatech, pod kterými nic není.
Ano, rád a často jezdím na metalové festivaly.
Ale kempování má mít i druhou stránku. Tedy s klidem a odpočinkem v nerušené přírodě, se zpěvem ptáků místo vrčení. Mně to zní naprosto absurdně, ale rád si rozšiřuji obzory, a to nejen hudebně.
A Camping Builder padne jako ulitý. Hratelná ukázka mi slibuje slunce na tropické pláži, kde si s radostí postavím vlastní rekreační středisko. Jak jsem byl naivní!
Mezi simulátorem sběrače odpadků a hororovým výletem
Prvních pár minut v kempu Stavitel mi nabízí zprvu známé pohledy: šedé závoje mlhy, kouřem zahalená obloha, přede mnou sedí u ohně starší dáma a živě si povídá o duchovním vesmíru. V pozadí zřícené budovy a odpadky. Zatím je to festival.
„Čeká vás tu spousta práce, příteli,“ řekne dáma a já si uvědomím, že celou dobu mluvila na mě. Co tím myslíš, práci? Myslel jsem, že tu mám odpočívat? No, opalovat se mezi hromadami odpadků asi stejně není moc příjemné. Poslechněme si, co nám ještě ostrovní dáma řekne. Ukáže se, že to bylo dobré rozhodnutí, protože hrozí zlověstnými výhrůžkami.
Poslední návštěvník tu musel být v pravém slova smyslu pěkný šmejd, když po sobě zanechal všechny ty odpadky. A protože se k ostrovu choval neuctivě, potrestala ho matka příroda (zvaná Malu) – jak přesně, to se nedozvíme.
Jeho osud je ponechán zcela na mé fantazii a já okamžitě chápu: zde se radikálně prosazuje ochrana životního prostředí! Naznačuje to i podezřele opuštěné parkoviště přívěsů, které objevím hluboko v lese, když na chvíli opustím příběhovou cestu. Svatá palmová ratolest.
To se má stát jedním ze základních principů programu Camping Builder: Kdo žije v souladu s rostlinami a zvířaty (například vysazuje nové stromy poté, co je jinde vykácel), bude odměněn krásným počasím. Pokud naopak pláž znečistíte, riskujete dramatické následky. V demoverzi to však zatím není možné; teprve v hotové hře se můžete stát prasnicí z prostředí. Ale stejně bych se Ostrovní dámy bál.
Se sekerou na noční můru v růžovém
Vytáhnu tedy špejli, kterou sbírám lahve, plechovky a plasty. Plné pytle s odpadky patří do příhodně umístěných kontejnerů – bohužel mi nikdo nevysvětlil, který odpad patří do které barvy.
Pro jistotu se rozhodnu použít německý systém, který mě naučili, tj. plast = žlutý koš. Zdá se, že je to správné, protože najednou přede mnou stojí ostrovanka a říká, že se chovám velmi dobře a že mě Malu určitě odmění. Bojím se o svůj život.
Dále chce, abych rozřezal staré bungalovy. Konečně zpět na známé půdě! Vím, jak sekat věci sekerou, to je samozřejmě součástí každé vikingské metalové kapely. V mžiku rozbíjím chatrče na dříví, Odin to tak chce!
Zbytky pak používám na stavbu vlastního střediska. Přinejmenším v ukázce to funguje tak, že jednoduše zvednete dřevo a kliknutím pravým tlačítkem myši ho umístíte na určená místa. Později mám také vymalovat stěny hezkými barvami, „aby se hosté cítili příjemně“. Počkejte, hosté?
Hádám, že se ostrovní paní najednou zalíbila ekoturistika a mručí na mě, že mi oceán právě nese první návštěvníky. Nedočkavě popadnu sprej a chci natřít svůj bungalov na znamení míru na zeleno. Bohužel nemohu, tak používám Zahnfeerosa, času je málo!
Sotva dokončím malbu, mám pověsit lampy. Tady mě nečekaně velký výběr barev úplně zahltil a v panice jsem se prostě znovu rozhodla pro růžovou. To je ale chyba. Vytvořila jsem noční můru v růžové barvě, nad kterou by nejeden nevěstinec zezelenal závistí:
Naštěstí je Island Lady zřejmě barvoslepá a nechá mě odejít s mým hnízdečkem lásky. Mám se shromáždit u táboráku a slavit tam se svými hosty. Krátce, jsem si jistý, že představuji jídlo opékané na malém ohni.
Naštěstí se mýlím. S nadšením si uvědomuji, že turisté si s sebou přinesli nástroje. Otevřu si před monitorem vlažné pivo v plechovce a už si připadám jako na festivalu doma. Pěkně tady.
Během 30minutové demonstrace jsem nasbíral odhadem tři tuny odpadků, postavil dva bungalovy a přežil nemilosrdnou ostrovní dámu. Na konci se dokonce konala docela příjemná zábava s hudbou a tancem. Možná ten ostrov není tak špatný? Myslel jsem si to, dokud mi v posledních vteřinách nezazněla nabídka, že když kvůli ní vypálím les, dostanu jmění. Střih, konec hry. Zírám na hlavní nabídku a jsem na vážkách.
Přesto stále nevím, jaká hra to vlastně bude, až bude hotová. Stavební simulátor s příběhem? Nebo spíše příběhové dobrodružství se stavebními prvky? Slepá hrůza? Popis ve službě Steam není příliš poučný, mluví o hádankách, které je třeba vyřešit, ale také o správě mého prázdninového střediska. Je to stále vzrušující! Každopádně jsem zvědavá, co bude dál.
Zatím není jasné, kdy se opona zvedne. Společnost Camping Builder zatím neuvedla konkrétní datum vydání. Ale já budu trpělivě čekat a odhalovat temná tajemství ostrovní dámy, na to se spolehněte.
Verdikt redakce
Na rovinu říkám, že nejsem zrovna největší fanoušek simulátorů. Občas ale vidím hru, ze které mě svrbí prsty. Přesně to se stalo s Camping Builder. A to mě docela překvapilo. Vlastně jsem si myslela, že strávím hodinu obcházením plážového domku. Zdaleka ne!
Místo toho jsem se dostal k ekologickému thrilleru, u kterého jsem se sice často usmíval, ale také jsem se u něj trápil. Dovolte mi říct, že Island Lady je čistá noční můra. Nečekaný příběh s hororovým nádechem mě rozhodně docela bavil. Doufejme, že v dokončené hře budeme mít skutečnou tvůrčí svobodu při stavění, což není v simulaci vůbec nedůležité!
Ale pravděpodobně budu více uklízet než uklízet, až si znovu vezmu Camping Builder. To je můj zvyk i v reálném životě, docela rád sbírám odpadky. Dokonce i bez toho, že by je ohrožovaly staré ženy. Není nic uklidňujícího než uklidit kus přírody, zejména v těžkých časech.
