Překvapivě má Company of Heroes 3 stále skutečnou příběhovou kampaň. To je vlastně velmi dobré, ale stále jsme se obávali.
Company of Heroes a další hry odehrávající se za druhé světové války mohou za to, že se často přistihnu, jak nervózně hledám slova. A to se mě vždycky lidé ptají, proč se vlastně na ten scénář pořád rád dívám. Protože jaký je nejvhodnější způsob odpovědi? „Protože mám rád druhou světovou válku“ to rozhodně není.
Přesto je tato věta pravdivá – přinejmenším v kontextu zábavného pořadu. Tento konflikt mě stále neuvěřitelně fascinuje a v žádném případě mě nenudí. Ale samozřejmě se mi to tentokrát nelíbí.
Nyní je to s Company of Heroes 3, pro kterou byla právě nečekaně oznámena nová kampaň pro jednoho hráče, ještě těžší. A ne, nemám na mysli sandbox, který Relic odhalil už před rokem. Jak víme z předchozích odnoží slavné RTS série, 17. listopadu 2022 se skutečně dočkáme druhé příběhové kampaně.
Co jsme viděli?
Vydavatel Sega mě pozval na digitální akci. Zde mi vývojový tým představil novou část Company of Heroes 3. Podařilo se mi také strávit několik hodin v první misi kampaně v severní Africe. Kromě toho jsem mluvil přímo se dvěma vývojáři a mohl jsem se dozvědět ještě více o jejich plánech.
A v této kampani poprvé v příběhu Company of Heroes (kromě rozšíření) přebírám kontrolu nad německým Wehrmachtem. Děj první části se zatím soustředil na Američany, zatímco druhá část na Sovětský svaz.
Co říkáte jako Němec ve chvíli, kdy je toto oznámení učiněno? Myslím si, že je to dobré? Myslím si to špatně? Prozatím se zdržím a řeknu: považuji to za odvážné.
A to nesouvisí pouze s rolí, kterou tato armáda Německé říše sehrála ve druhé světové válce. Souvisí to také s tím, jakou hrou se Company of Heroes 3 nakonec stane.
Table of Contents
Příběh přece jen existuje… a to je dobře!
Přijde mi trochu zvláštní, že oznámení příběhové kampaně pro Company of Heroes je překvapením. Překvapením je spíše samotné překvapení. Dobře, je to celé trochu matoucí. Ale pointa je, že fanoušci CoH 3 si mohou oddechnout. Získáte příběhovou kampaň, tak jak ji znáte z dřívějška. Několik misí, které jsou propojeny cutscénami. Jinými slovy, docela klasika. A to je dobrá zpráva!
V tomto případě se kampaň odehrává ve válce v severní Africe. Company of Heroes 3 tedy zůstává v oblasti Středomoří, i když písečná Afrika je velmi odlišná od vertikálnějších bojišť v Itálii, kde se odehrává původně oznámená sandboxová kampaň.
Jak již bylo zmíněno na začátku, v centru pozornosti jsou němečtí vojáci a jejich generál Erwin Rommel. V jediné misi kampaně, kterou jsem mohl hrát, se však neobjevil. Celkově byla celá mise překvapivě plytká a hratelnost byla spíše standardní RTS. Nejprve jsem musel bojovat s volnými italskými jednotkami, které byly ukořistěny, pak jsem mohl rekrutovat jednotky na předem postavené základně a musel jsem dobýt tři velitelské body. Poslední z nich musel být znovu obhájen.
Viděli jste to už stokrát, ale byla to jen první mise kampaně. Jedinými skutečně novými a vzrušujícími funkcemi byly nově oznámené herní funkce:
Nové oznámené herní prvky
Proto je tento příběh velkým hazardem
Jen proto, že mi CoH 3 teď hratelností úplně nevyrazil dech, se toho mimochodem nebojím. To má zcela jiné důvody. Protože Company of Heroes samozřejmě umí vyprávět napínavé RTS kampaně. To je dobře známo a vývojářské studio Relic se tu také cítí lépe než Elvis Presley s banánovým sendvičem s arašídovým máslem v ruce. Relic si však v tomto případě dost ztěžuje život. A to ze dvou důležitých důvodů.
1. Předmět
První Company of Heroes vyprávěla patetický příběh o amerických vojácích. Příběh, jaký jsme viděli už mnohokrát. Ať už ve filmech Zachraňte vojína Ryana, Band of Brothers nebo třeba v Call of Duty. Takový příběh o oběti, bratrství a jiskře hrdinství může samozřejmě v tak morálně složitém prostředí, jakým je válka, způsobit vlastní problémy. Nakonec však studio málokdy udělá špatně, když vybuduje Wehrmacht a nacistickou vládu jako zřejmý obraz nepřítele.
Ve hře Company of Heroes 3 se Relic na tuto formu vyprávění spoléhat nemůže. Když dobýváme severní Afriku po boku generála Rommela s německými vojáky, je pro patos málo místa. Společnost Relic si musí velmi dobře rozmyslet, jak chce svůj příběh vyprávět.
A to mohou. Osvětlit válku ze strany Sovětského svazu také nebylo snadné. Relic se však v té době nevyhýbal otevírání složitějších morálních sudů. Brutální válečná taktika ruské armády dostala mnohem cyničtější nádech.
U Wehrmachtu je zapotřebí jiný druh taktiky. Relikvie zde nechce být neopatrná a vytvářet historicky zkreslený obraz. Čistý wehrmacht? Válka bez nenávisti? Vznešený generál Rommel? Je třeba se vyhnout všem propagandistickým obrázkům.
2. implementace
Právě proto, že je toto téma složité, volí Relic při jeho inscenování poněkud odlišnou cestu. Company of Heroes 3 vlastně vypráví dva příběhy. Jedna se týká postupu DAK (Německého afrického sboru) do Egypta a druhá důsledků tohoto postupu.
Prostřihy mezi misemi se nezabývají vojáky a generály, které poznáváme během hraní. Místo toho v těchto malých filmech doprovázíme místní židovskou rodinu. Přímo tak vidíme, jak naše válka ovlivňuje civilní obyvatelstvo.
Úroveň, která se ve válečných hrách často opomíjí. Otázkou však zůstává, zda Relic přesto umně kombinuje hratelnost a příběh tímto způsobem. Hrozí totiž, že dojde ke zlomu a kampaň bez přímého příběhového prvku kromě misí ztratí na přitažlivosti. Postačí pohled do života této rodiny ke zvýšení napětí ve vojenských misích, nebo pak postrádají emocionální rozměr? To se teprve uvidí.
I když jsem mohl hrát první misi kampaně, neviděl jsem ještě nic z cutscén. Takže nevím, jak dobře bude spojení fungovat. Ale už trailer ukazuje, kam se cesta zhruba ubírá:
Bude Company of Heroes 3 příliš?
Ačkoli jsem z nové příběhové kampaně nadšený, po opakovaném hraní mám větší obavy než před ním. A to nemá nic společného s tím, že jsem se tentokrát bavil podstatně méně. Z čistě herního hlediska nemá CoH 3 mnoho chyb. Stále je akční a strategická a její hratelnost vždy dokáže vyprávět malé příběhy, které mě drží u obrazovky.
Kromě toho jsou zde rozhodně zajímavá vylepšení hratelnosti, o kterých je nyní známo ještě více. Třeba vojáci jezdící na tancích nebo speciální jeřábová vozidla frakce DAK.
Ale začínám se obávat, že Company of Heroes 3 se možná snaží udělat příliš mnoho. Mezitím se zdá, že Relikvie zde nakládá poměrně hodně munice a stále se snaží bojovat na všech bojištích zároveň.
Na jedné straně má Company of Heroes 3 nabídnout sandboxovou kampaň, která i jednoho hráče zabaví na dlouhé měsíce, místo aby hru po skončení příběhu jednoduše odložil. Multiplayer přitom zůstává nesmírně důležitou součástí hry, vždyť zde žije nejvěrnější jádro komunity. Abychom nikoho neurazili, je zde i klasická příběhová kampaň.
A podle vývojářů by se nemělo jednat o polovičatý doplněk. Nechtěli mi říct, jak přesně bude rozsáhlá, ale pokud se orientuje na kampaně předchůdců, můžete očekávat nejméně 13 misí po zhruba hodině. To je docela dost práce, a i když Relic nevyvíjí své hry v deseti lidech na vlastní půdě, žádá toho po sobě hodně.
Opravdu doufám, že to všechno vyjde. Pak bude CoH 3 nepochybně vrcholem letošní strategie. Ve všech oblastech je však stále příliš mnoho nezodpovězených otázek. V sandboxu není jasné, jak moc rozmanité je každé nové hraní. V multiplayeru nevím, jestli je vyváženost všech frakcí správná (tentokrát jsou při vydání čtyři), a v kampani jsem zatím neviděl nic z cutscén. Jediná hratelná příběhová mise také nabídla celkem standardní RTS, takže to nebylo nic neobvyklého.
Jak už jsem řekl: z Ambition jsem vlastně naprosto nadšený. Ale stále mi chybí ten jeden moment, který by obsahoval náznak opravdové geniality. Jistě, to se může objevit v hotové hře. Zkušenosti však také ukazují, že se tato šance snižuje, jakmile chybí jasné zaměření.
Doufejme, že společnost Relic nerozdělí svou pozornost příliš lehce.
Závěr redakce
Nechápejte mě špatně. V žádném případě se nesnažím upírat Company of Heroes 3 jakoukoli kompetenci. Ale za poslední rok jsem hrál tři různé verze a každá se zaměřovala na jinou oblast hry. To samozřejmě dává smysl, vždyť studio a vydavatel chtějí mít jistotu, že zachytíme všechny aspekty tohoto obrovského kusu strategie v reálném čase. A líbí se mi, kolik je toho v této hře! Přestože se mi sandboxová kampaň velmi líbí, trochu mě zklamalo, že kvůli ní byla obětována klasická příběhová kampaň.
Proto mám vlastně pozitivní náladu. Ale přál bych si mít lepší pocit z toho, jestli to nakonec všechno vyjde. Koneckonců, do 17. listopadu už nezbývá mnoho času. Bohužel mě zatím žádný ze tří základních režimů nenadchnul. Každý z nich na to nebyl dostatečně kulatý. A tady máte zdroj mých současných obav: mám dojem, že to Relic přehání. Stále moc nevěřím, že studio zvládne sandboxovou kampaň a rozsáhlou příběhovou kampaň. Mám pocit, že jeden z nich trochu odpadne. A protože mě sandbox zatím přesvědčil víc než jednotlivé mise kampaně, rozšiřuji prozatím svou skepsi tímto směrem.
Ale zatím je to jen pocit. Je možné, že mě tento dojem klame a že můžeme očekávat opravdu promyšlenou kampaň s chytře navrženými misemi. Ale Relic toho zatím moc neukázal.
