Disjunction přesně chápe, co dělá kyberpunk tak skvělým.

Science fiction scénáře jsou obvykle fantastické, téměř magické. Na druhou stranu žánr kyberpunku je často až děsivě blízký. Disjunkce plně využívá této síly nastavení.

Představte si, že Google rozhoduje o tom, kdo řídí Německo. Představte si, že vám Amazon dodá nové oči, ruce, vylepšené nohy nebo zcela novou ledvinu. Představte si, že vám v hlavě funguje malý čip Apple, který vám umožní vidět i v té nejhlubší tmě.

Všechno si to dokážete dobře představit, že ano? A právě to dělá kyberpunkový žánr tak vzrušujícím! Není to sci-fi z příštího století, není to fantasy se světelnými meči a vesmírnými čaroději bojujícími s mimozemšťany na vzdálených planetách. Cyberpunk je někdy až bolestně blízko.

A právě proto je Disjunction tak fascinující kyberpunková hra. Protože přesně chápe, co dělá tento žánr tak vzrušujícím. A to i přesto, že skutečný příběh je někdy pěkná blbost.

O co jde?

Jsme v roce 2048. Obyvatelé New Yorku přišli před několika lety díky ekonomické krizi o práci, o domov a o život. Když Central Park přetékal bezdomovci, stavělo město v bývalém zeleném srdci Velkého jablka další a další útulky. To však nebylo řešením problému.

Zoufalí občané se ztráceli v drogových excesech, krádeže a vraždy byly na denním pořádku a členství v gangu představovalo jednu z mála možností, jak se udržet nad vodou. Město nad ním ztratilo kontrolu, bývalý park stále více zaštiťovalo a zrodilo se Central City. Nyní roste tlak na starostu New Yorku, aby obnovil pořádek s pomocí soukromé armády.

Disjunction umně vykresluje blízkou budoucnost plnou sociálních a ekonomických propastí, která se zdá být až frustrujícím způsobem hmatatelná.

To, že skutečný příběh v žádném bodě nevyčnívá, můžeme téměř tolerovat. Zahrajeme si na soukromého detektiva Franka, který chce dostat z vězení nevinného vůdce Central City, bývalého boxera Joea, který se po smrti své dcery mstí pomocí kovové ruky a čelisti, a hackerku Spider, která chce ve všem tom chaosu udržet pohromadě svůj gang, jemuž hrozí rozpad. Propletený příběh těchto tří postav sice trochu pobaví, ale zůstává velmi předvídatelný a v porovnání s fascinujícím herním světem spíše nedotažený.

Jak se hraje?

Kdo měl v posledních 25 letech na talíři nějakou plíživou hru, bude v Disjunction okamžitě jako doma. Plížíme se z jedné pixelové místnosti do druhé tak, že v tichosti likvidujeme mechanické a lidské stráže, úplně je obcházíme nebo si prorážíme cestu davem jako Rambo různými střelnými zbraněmi. Ta však po určitém okamžiku málokdy vede k úspěchu.

1 of 2

S různými postavami je to ještě o něco zajímavější: jak přesně budeme postupovat, záleží na hratelné osobě. Zatímco Spider se například dokáže na krátkou dobu zneviditelnit, Joe se svou kovovou rukou má na starosti spíše drsnější záležitosti. To přináší do hry tolik potřebné zpestření, protože ostatní herní mechanismy jsou si při každém průchodu velmi podobné. Projít příběh hry Disjunction zabere asi 10-15 hodin.

Co se nám líbí?

• Herní svět:Hospodářská krize, z ní vyplývající chudoba akriminalitou a drogami zamořené Central City. Už to vidím ve své&nbsp „mysli“. Díky záznamům na pozadí, které lze v herním světě najít, jsem se do něj ponořil ještě hlouběji.
• Hratelnost:Pokud máte rádi plíživé hry, určitě se zde několik hodin pobavíte. Různé postavy jsou dostatečně rozmanité, aby se Disjunkce neopakovala, ale ani nijak nevyčnívají.
• Hudba:Když díky Joeově kovové ruce rozebíráme čtyřnohého robota a naše akce podporuje basa, je z toho cítit celý kyberpunk. Syntetické zvuky v Disjunction jsou jako třešnička na dortu.
• Svobodné rozhodnutí:Na příběh má v některých momentech vliv i to, zda za sebou necháme bojiště, nebo si nás nepřátelé ani nevšimnou. V dialozích můžeme také ovlivnit průběh příběhu. To umožňuje i různé konce. Na to se rozhodně nezaměřujeme, ale příběhu to přidává na hodnotě.

Co se nám nelíbí?

• Příběh:Co se týče příběhu, mohlo toho být mnohem více – zejména vzhledem k fascinujícímu scénáři. Navzdory různým koncům je příběh často příliš předvídatelný a postavy zůstávají až do konce velmi bledé.V každém případě se Disjunction rozhodně nedostane do našehoseznamu 100 nejlepších příběhových her.
• Grafika:Na začátku hry vás pixelový vzhled potěší krásným východem slunce nad střechami New Yorku. Počáteční euforie však rychle vyprchá, protože poté se celá hra odehrává mezi ponurými kovovými stěnami. Rádi bychom se podívali do Central City mimo budovy, proplížili se mezi zbývajícími stromy a více prozkoumali herní svět.

Verdikt redakce

Ať už jako prequel, pokračování, kniha nebo cokoli jiného: rád bych viděl více z tohoto herního světa! Scénář kolem bývalého newyorského Central Parku mi utkvěl v hlavě a nechce se dostat ven. Skutečný příběh Disjunkce mě nezajímá. Hra je pro mě zábavná jako hobby plížení, i když se musím trochu potýkat s nudně navrženými úrovněmi.

Disjunkce rozhodně není bez chyb, ale přesto si získala mé kyberpunkové srdce.