O přesné hratelnosti nové strategie z populárního světa Duny se toho vědělo poměrně málo. Nyní víme více, ale stále jsme mírně skeptičtí.
Je to trochu zvláštní. Pokud se vydáte po proudu strategických her v reálném čase až k jejich pramenům, vždy objevíte Dunu 2. Tato hra je archetypem pro všechny klasické strategické hry v reálném čase, které přišly po ní.
Znalci žánru si obvykle nejprve vzpomenou na WarCraft, Command & Conquer nebo Age of Empires, ale žádná z nich nevytvořila tento koncept real-time bitev, sběru surovin a budování základen. To si může Duna 2 připnout na svůj vznešený prapor.
Tento úspěch nestačil k tomu, aby se hry Dune v následujících letech staly vedle WarCraftu a spol. velkým pojmem. Nicméně toto pozadí stačí k tomu, aby člověk se zájmem nastražil uši, jakmile se znovu začne mluvit o nové real-time strategii s názvem Dune. Připadá mi to jako návrat praotce.
Přinejmenším mezi čtenáři GlobalESportNews to tak vypadá, protože oznámení hry Dune: Spice Wars dokázalo přitáhnout překvapivě velkou pozornost. I když konkrétní informace o hře zatím zůstávají skryty pod několikametrovou vrstvou písku.
Ale nebojte se. Dnes je den, kdy začneme kopat a pokusíme se zjistit, kolik RTS tam vlastně je. Měli jsme si vzít trochu více vody, protože naše cesta do pouště byla suchá. No – ještě sušší, než se původně myslelo.
Table of Contents
O jakou hru se přesně jedná?
S naším povídáním o Duně 2, budování základny a real-time strategii jsme vás záměrně nalákali do pohyblivého písku (GlobalESportNews od této chvíle nepřebírá žádnou další odpovědnost za metafory s pískem). Ačkoli se totiž Spice Wars propaguje tímto žánrovým označením, a ne bezdůvodně, s Dunou 2 nebo Age of Empires 4 má společného jen velmi málo.
Spice Wars mnohem více připomíná Civilizaci v reálném čase a s jedním převládajícím typem terénu… Poušť. Spice Wars zároveň v žádném případě nemají hráče připoutat ke stejné hře na desítky hodin. Zde od začátku do konce neuplyne jediný den, kdy by nám prádlo v pračce zatuchlo nebo se na policích vytvořila vrstva prachu. Jedna dávka Spice Wars prý vydrží tři až pět hodin.
Spice Wars se tedy nachází zde, mezi písečnými přesypy. Abychom ji mohli nazvat klasickou real-time strategií, budování základen prostě není dostatečně výrazné a bitvy nejsou dostatečně přítomné. Kdo však očekává plnohodnotnou globální strategii na pouštní planetě Arrakis, je také trochu vedle.
Nová Duna je obojí. A v tom spočívá výzva, ale také její největší potenciál.
Mlha války může být také pěkná
První věc, která nás při prezentaci hry Dune: Spice Wars zaujala, byla převládající válečná mlha. A to nejen proto, že na začátku hry je jím pokryta celá mapa a ušetřena je jen malá zóna s hlavním městem naší frakce. Zcela banálně to také vypadá docela hezky.
Může to znít jako podivná fascinace písečnými mraky, ale způsob, jakým se hustá, světle hnědá masa prachu rozlévá nad krajinou, neustále se pohupuje a vlní jako velký bouřkový mrak, je téměř hypnotizující.
Všeobecně vypadá krajina zejména ve Spice Wars skvěle, i když je zde k vidění pouze poušť, věrná předloze. Jak moc se vám líbí částečně velmi prokreslené postavy, je jiná otázka.
V prvních minutách hry je však cílem zahnat mraky písku pomocí ornitoptéry připomínající vážku. Koneckonců se pod ním skrývají nejrůznější otazníky, které je třeba prozkoumat. V nejlepším případě objevíme také fialově zbarvenou oblast hned vedle hlavního stánku – zdroj koření, které určuje vše ve vesmíru Duny.
Vyhledávání zdrojů
Není pochyb o tom, že koření má v nějaké podobě ve hře Duna své místo. Není to však zdaleka jediný zdroj, o který bychom se měli zajímat. Ve skutečnosti Spice nehraje tak důležitou roli, aby zastínila vše ostatní. Například voda je prý přinejmenším stejně důležitá jako kýžená droga. Pokud voda dojde, subjekty se začnou bouřit.
Hlavním účelem
Spice je, že nám poskytuje další zdroj, Solari. Jedná se o špinavý zisk, který, jak všichni víme, je v globálních strategických hrách vždy důležitý. Ať už jde o výplatu vojáků, výstavbu budov nebo financování agenturních akcí. Případně můžeme koření také hromadit, což je podle vývojářů ještě důležitější. Císař pravidelně požaduje podíl, a pokud ho není dostatek, má to negativní důsledky pro naši pověst v Landsraadu. Místo, kde se scházejí všichni šlechtici říše, aby se pohádali.
Ale drogy, voda a peníze také nejsou to pravé, i když Tony Montana by s tím možná nesouhlasil. V Duně také potřebujeme surovinu zvanou plascrete ke stavbě budov a pracovní sílu k náboru vojáků – tedy poddané.
Většina těchto zdrojů se získává nebo těží objevováním vraků, ruin nebo karavan. Zejména kvůli těžbě musíme navíc obsadit okolní vesnice. Obvykle se to dělá silou zbraní, ale frakce rodu Atreidů je může obměkčit i slovy.
2022 v předběžném přístupu
Dune Spice wars má vyjít ještě letos, ale zatím jen v předběžném přístupu. Pro začátek jsou v plánu pouze oddělené hry proti soupeřům s umělou inteligencí. Hra pro více hráčů bude přidána pouze prostřednictvím aktualizací. Totéž platí pro příběhovou kampaň. Je také možné, že do vydání hry budou přidány další frakce. Prozatím jsou v plánu pouze čtyři. Podle vývojářů by období předběžného přístupu mělo trvat devět až dvanáct měsíců.
Každý šlechtic sám za sebe
Dobývání vesnice namísto nucení obyvatelstva k připojení je příkladem toho, jak by se každá z celkem čtyř frakcí měla odlišovat od ostatních. Zatím je znám pouze rod Atreidů a rod Harkonnenů. Staré hádky.
Zatímco diplomaticky zdatný rod Atreidů klade velký důraz na loajalitu a čest, rod Harkonnenů, vedený kulatým vůdcem Vladimirem, je znám jako bezohledný oportunista, který dává přednost vojenské moci a koketuje se špionáží nebo dokonce s atentátem. Každá frakce se však může hru od hry mírně lišit, protože hned na začátku si vybereme dva ze čtyř poradců.
Každý z nich nám poskytuje pasivní výhody. Například se můžeme rozhodnout, zda v roli rodu Harkonnenů kompenzovat naši diplomatickou nevýhodu politikem zběhlým v této oblasti, nebo ještě více optimalizovat vojenskou sílu této frakce díky generálovi, který nám láme nohy.
Každá frakce má také zcela jedinečný výběr jednotek. Atreidské síly si zakládají na dobré obraně a mají možnost se vzájemně podporovat – Harkonnenovy jednotky jsou naproti tomu nesmírně brutální, mohou přejít do berserkerského běsnění nebo způsobit obrovské škody i na úkor vlastních lidí. Duna: Války koření není zrovna rafinovaná v tom, aby ukázala, kdo má sympatie – ale to v originále nikdy nebylo jinak.
Bitvy v Duně však nejsou zrovna emocionálním vrcholem prezentace. Předpokládá se, že je zde nutné správné umístění a dobrý mikromanagement, ale zatím nic z toho nevypadá jako brilantní bitva. Postavy se navzájem trochu mlátí, až se na ně práší. Mimochodem, takové bitvy mohou přilákat i písečné červy, kteří pak sežerou celé pluky. To zase vypadá působivě.
Páni, obchodníci, intrikáni
Samozřejmě, že se bitvy mohou před vydáním ještě hodně změnit, efekty se přece jen ještě zdokonalují a až hraní ukáže, zda jsou v nich zajímavá strategická rozhodnutí. V každém případě je ale jasné, že bitvy ve hře Dune: Spice Wars nemusí nést na svých bedrech jen zábavu.
Tím se dostáváme zpět k pointě: Spice Wars je RTS, ale s velmi přítomnými mechanismy 4X. Proto je důležité kromě boje také diplomaticky usměrňovat naše protivníky. Spice Wars k tomu nabízí tři možnosti:
- Diplomacie: Zcela klasicky můžeme jednoduše navázat kontakt s ostatními frakcemi na mapě. Harkonneni a Atreidové spolu nemusí nutně vést tvrdý boj. Diplomatické okénko slouží především k výměně zboží nebo uzavírání dohod. Mohou se například dohodnout, že si navzájem zvýší autoritu. Z tohoto důvodu nesmí žádná z frakcí v Landsraadu hlasovat proti druhé. Tyto dohody jsou odemčeny ve výzkumném stromu.
- The Landsraad: V průběhu hry Války s kořením získává naše frakce politický vliv. Buď díky dobrým vztahům s ostatními frakcemi, přesným odvodům koření císaři, speciálním budovám nebo špionáži. Větší vliv znamená více hlasů v Landsraadu, šlechtickém sněmu říše. Zde se pravidelně hlasuje o dekretech, které se vždy týkají určité frakce. Ty mohou být negativní nebo pozitivní. Například nařízení zvýší všechny stavební náklady vybrané frakce o 50 %.
- Špionáž: Každá frakce může na mise přidělit až devět agentů. Za tímto účelem jsou postavy jednoduše poslány do jiné frakce nebo instituce. Jako špión u nepřítele sbírá agent informace o zdrojích a armádě, zatímco v Landsraadu získává vliv, zatímco místa jako Vesmírný cech nebo CHOAM generují pracovní sílu, respektive peníze.
Zní to jako hodně, ale z hlediska složitosti je každá z těchto možností poměrně malá – alespoň podle našich dosavadních dojmů. Spice Wars nechtějí rozjíždět hry trvající celé dny, ale spíše se omezit na pět hodin zmíněných na začátku.
Toto vítězství po pěti hodinách nelze bez výjimky dosáhnout ani vojenskými prostředky. Samozřejmě můžeme ostatní frakce z planety úplně vymést a pak se s úsměvem válet ve všech ložiscích koření na Arrakisu, ale k tomu nejsou vždy potřeba vojáci.
Kromě úplného zničení je frakce považována za zlikvidovanou také v případě, že se nám podaří provést extrémně surovinově náročnou vražednou akci s agentem. Diplomatické vítězství je ještě méně krvavé. S dostatečným vlivem můžeme konečně donutit druhou frakci v Landsraadu, aby jmenovala našeho vládce guvernérem Arrakisu.
Jo, a existuje také bodové vítězství, kterému se zde říká hegemonie. Ale kdo chce vyhrát na body!?
Suchý jako poušť
Tato kombinace strategie v reálném čase a globální strategie má své kouzlo, o tom není pochyb. Koneckonců jsou lidé, kteří možná nebudou chtít obětovat celý víkend pro jednu hru Civilizace. A ti, kdo Dunu znají, si jistě užijí všechny politické finesy v pozadí. V tomto světě jde často o víc než o válku a koření.
Soudě podle herních scén však stále hrozí, že diplomacie, obchod a špionáž ve své současné podobě nebudou k vytvoření napětí stačit. Protože Dune: Spice Wars se stále zdá být velmi suchá. Důvodem jsou nejen poněkud nevýrazné bitvy, ale také poněkud nudné pozemní nájezdy a špionážní akce, které náš parakompas nemusí nutně nasměrovat směrem k zábavnosti hry.
To však zatím nemůžeme plně posoudit. Jednak se rozhraní stále přepracovává a jednak je třeba takovou strategickou hru vyvinout samostatně, abychom si mohli udělat úsudek. Možná, že vojenství, budování základen, nájezdy na pozemky a špionáž spolu tak dobře spolupracují, že se stratég v nás nechce zastavit.
Jen abychom to zjistili, rozhodně chceme u hry zůstat. Druhým důvodem je prostě to, že Spice Wars jsou zajímavou směsicí žánrů. Rádi bychom věděli, zda tento koncept skutečně funguje.
Verdikt redakce
Stále ještě trochu zkoumám vesmír Duny. Zatím jsem k tomu neměl příležitost. Koneckonců Duna dosáhla svého kulturního vrcholu ještě před mým narozením. Ke své hanbě se musím přiznat, že jsem Dunu 2 nikdy nehrál. Ale pomalu to doháním. Vhod přišla i nová filmová adaptace z loňského roku.
Spice Wars je moje další příležitost. Rád bych pochopil, co na tomto vesmíru fanoušky tak fascinuje. Už chápu, proč by někteří mohli dát přednost čisté RTS před tímto poněkud neobvyklým mixem mechanik globální strategie. Dune 2 však dodnes není slavná, protože navázala na konvence RTS z roku 1992. Přeorientoval se a vytvořil vlastní subžánr.
Jestli se Spice Wars podaří něco podobného – o tom můžete s klidem pochybovat. Nějak se mi ale zamlouvá představa, že bych ji hrál sám. Zjistit, zda lze globální strategii skutečně zkrátit na maximálně pět hodin. Zatím mám dojem, že na tak rychlé hry je příliš suchá. Ale hele, to se do toho prostředí nějak dobře hodí.
