Dying Light 2 v recenzi: Přišli jsme kvůli otevřenému světu a zůstali kvůli příběhu

0
762

Dying Light 2 nabízí skvělou hratelnost a překvapivě silný příběh. Monotónnost otevřeného světa a velký problém s kořistí však hru se zombíky nahlodávají.

Nikdo zombie opravdu nepotřebuje. Smrdí, všude nechávají části těl a žerou mozky, které lidstvo opravdu potřebuje! A pak je moje oblíbené prostředí už desítky let beznadějně přesycené: Po každém Resident Evilu, The Last of Us, The Walking Dead nebo Dawn of the Dead, ať už je jakkoli dobrý, následuje nejméně třikrát tolik nesmyslů, které nikdy nebyly potřeba.

Kromě brakových perel se však nabízí otázka, zda je v roce 2022 ještě prostor pro dobrý zombie příběh? Dying Light 2 na to dává jasnou odpověď a dokonce si troufám tvrdit, že v nejlepších momentech může konkurovat i Zaklínači 3 – já vím, to je nehoráznost!

Ale než mě rozhořčeně vyženete do vlaku do Busanu, alespoň mi v testu vysvětlete, proč je Dying Light 2 vhodný i pro vás, pokud vám zombie připadají naprosto nudné. Protože ať už hrajete titul kvůli příběhu, nebo kvůli hratelnosti: Nebudete litovat – i když narazíte na problémy, které bych v roce 2022 v žádné hře s otevřeným světem opravdu nechtěl vidět.

Dying Light 2 je opravdu dobrá příběhová hra.


Nejprve si povíme o tom nejlepším: Dying Light 2 vypráví opravdu vzrušující příběh. To mě překvapuje dvojnásob, protože příběh předchůdce mohl být klidně zapomenut. A na první pohled se zdá, že příběh pokračování je spíše funkční, ale s postupem hry se stále více rozvíjí, až nakonec nabere na obrátkách a vy se od něj nemůžete odtrhnout.

O co jde
? Ve hře Dying Light 2 jsem se vžil do role Aidena. Hrdina hry putuje jako takzvaný poutník světem, který už téměř 15 let patří nemrtvým. Aiden se narodil do doby po apokalypse – což je osvěžující pohled na věc – a nyní pátrá po své ztracené sestře Mie. Na obou byly v dětství prováděny kruté pokusy, při nichž byli od sebe odděleni. Mimochodem, všechny tyto informace se dozvíte v prvních minutách, než někdo začne křičet spoilery.

Aidenovo pátrání po Mie ho nyní zavede do města Villedor – známého také jako město. Je to totiž možná poslední bašta lidstva. Zpočátku však Aiden nenachází žádné odpovědi, místo toho se ocitá ve smrtící hře intrik mezi různými frakcemi. Bojuje se zde nejen proti zombíkům a banditům, ale také o nadvládu a věčnou otázku, kdo má větší klacek.

Jako Aiden však nejsem tichým účastníkem pevně daného děje. Místo toho mám možnost volby a často ovlivňuji další průběh příběhu. Četnými rozhodnutími mohu rozhodnout nejen o Aidenově cestě, ale také o budoucnosti posledního města na zemi – ať už k lepšímu, nebo k horšímu.

Obvinění proti společnosti Techland

V posledních měsících se znovu a znovu objevují obvinění na adresu vývojářské společnosti Techland. Mimo jiné šlo o křupanství, sexismus a údajné selhání manažerského týmu – konkrétně mimo jiné proti autorovi příběhu Chrisi Avellonovi.

Vejce a slanina nebo belgická vafle?

Můj vliv začíná u dvou hlavních frakcí, pokud jde o to, komu fandím: Podporuji přeživší, kteří touží po nezávislosti, ale zároveň jsou rozvráceni vnitřními konflikty a z opatrnosti se zatím setkávají s cizinci se šibeničním provazem? Nebo se rozhodnu pro militantní mírotvorce, kteří pro své cíle riskují nejen životy vlastních lidí, ale i všech ostatních? Udělal jsem to, co jsem udělal s Bratrstvem oceli, a šel jsem nejdřív po těch s nejhezčí zbrojí.

Co dělá příběh hry Dying Light 2 tak vzrušujícím? Mezi dobrem a zlem neexistuje žádné nápadné rozdělení, stejně jako neexistuje žádná objektivně správná cesta pro Aidena. Místo toho má mnoho mých činů nepředvídatelné následky – a některé z nich jsou opravdu, opravdu hořké. Už nejednou jsem se potýkal s tím, že jsem chtěl vyhodit 30hodinový výsledek do koše a začít znovu, protože jsem měl výčitky svědomí…

Když například předám Dozorcům kontrolu nad vodárenskou věží, která je nezbytná pro přežití, nejprve si řeknu: Jo, jasně. Ti chlapi jsou drsňáci a nepustí dovnitř zombie ani bandity. Mohl jsem však předem tušit, že tím se obyvatelé bazaru stanou na mírových silách závislými a vydíratelnými. Těžko mohu vinit pozůstalé z toho, že už u nich nemám nejlepší pověst, přestože jsem měl vlastně dobré úmysly – mohu křičet na obrazovku JÁ JSEM TO CHTĚL JEN DOBŘE! tolikrát, kolikrát budu chtít.

Potřebuji znát příběh předchůdce?

Abyste Dying Light 2 pochopili v celé jeho šíři, nemusíte znát příběh předchůdce. Dobrodružství hlavního hrdiny Aidena se odehrává více než 15 let po událostech předchozího dílu. Nejdůležitější informace o světě hry Dying Light 2 jsou shrnuty také v úvodní sekvenci po spuštění hry.

Ale jistě, s frakcemi a rozhodnutími se už v jiných hrách dělaly různé vylomeniny. U Dying Light 2 mě však překvapilo, jak složité a především záludné se ukázaly být volby. Od Fallout: New Vegas nebo Zaklínače 3: Divoký hon mě z žádné hry tolik nebolela hlava! Ale příběh a dílčí zápletky by byly jen z poloviny tak dobré bez zatraceně autentických a lidsky napsaných postav. Autoři z Techlandu totiž dokazují, že mají skutečný talent na každou zdánlivě nedůležitou vedlejší postavu.

Trošku slib

Na tomto místě musím zmínit, že volby v Dying Light 2 jen zřídkakdy vedou děj zcela novým směrem. Stejně jako například ve Falloutu 3 zůstává cíl a konec pro každého hráče podobný – jde však o cestu, která je utvářena a měněna mými vlastními volbami. Nejsou zde žádné zcela nové oblasti nebo příběhové linie jako v Zaklínači 2. Rozhodnutí takového rozsahu, jako je uvedení celých okresů pod vodu nebo jejich osvobození od ní, se děje pouze jednou – na rozdíl od toho, co bylo předem avizováno.

Bohužel i samotný hlavní příběh hry Dying Light 2 je ke konci poskládán poněkud narychlo a neuspokojivě. Tady to skoro vypadá, jako by Techlandu jednoduše došel čas na důstojný závěr nebo prostě neměl jasnou představu o tom, co přesně by mělo být odpovědí na velkou záhadu hry. Společnost Techland slibuje, že během několika týdnů po spuštění hry upraví její konec, ale teprve čas ukáže, jak bude nakonec vypadat.

V zásadě velmi napínavý hlavní příběh je však podpořen překvapivě mnoha zajímavými vedlejšími úkoly: Ať už si hraji na detektiva v jídelně Dozorců, pátrám po ztraceném psovi malého chlapce, setkávám se s několika přeživšími, abychom se vyčůrali, nebo se účastním jakéhosi Tinderu na konci časů – mnoho nepovinných misí často vede úplně jiným směrem, než byste původně tušili. I když bych rád zašel do detailů, další popis by jen zkazil případná překvapení.

Ochrana proti kopírování

Jak bylo odhaleno jen krátce předtím, než padlo embargo na testování, hra Dying Light 2 spoléhá při ochraně proti pirátství na řešení Denuvo. Na (Steam-Forum) se uvádí, že tomu tak bude přinejmenším po dobu uvedení na trh. Je tedy možné (i když ne jisté), že Denuvo bude později odstraněno.

Ne, ne každá kresba postavy je neuvěřitelně hluboká. Přesto je většina z nich napsána velmi lidsky a (alespoň v angličtině) je zatraceně dobře namluvena. Například Wierzbowski jde svým soudruhům prostě na nervy.
Ne, ne každá kresba postavy je neuvěřitelně hluboká. Přesto je většina z nich napsána velmi lidsky a (alespoň v angličtině) je zatraceně dobře namluvena. Například Wierzbowski jde svým soudruhům prostě na nervy.

Nocí bez dechu

Ale i když je příběh poutavý, většinu času v Dying Light 2 jste obklopeni kolegy, jejichž úroveň konverzace se zastaví na Uoaaaaarrrh!!!!. Pojďme si tedy promluvit o hratelnosti. Z hlediska hratelnosti je Dying Light 2 malým rájem mezi zombie hrami: Komplexní systém parkouru a boje zblízka jdou ruku v ruce a jediné místo, kde si mohu oddechnout mimo bezpečné zóny, jsou střechy. A tak Aiden šplhá, bojuje a plíží se městem, přičemž mu na záda vždy dýchá odporné sténání shnilých mrtvol.

V noci, kdy jsou venku vyhnáni opravdu zlí zombíci, je však ještě hůř. Jedná se o obzvláště agresivní varianty nemrtvých, z nichž některé mají i exotické mutace. Podle poměrně motivujícího principu rizika a odměny mohu v noci získat další zkušenostní body a cennou kořist, například tím, že vyčistím nyní prázdné stánky se superzombíky.

Keyword Loot: Poměrně pomalý systém postupu v Dying Light 2 umožňuje neuvěřitelně motivující nájezdy na kořist, protože Aiden se postupem času mění z pórku na parkourovou a bojovou mašinu. Zatímco v prvních hodinách hry se ještě poměrně neohrabaně potácím, se správnými dovednostmi nakonec předvedu tak silné pohyby, že by se i zabijákům Ubisoftu zasekly čepele v zápěstí. Čím víc se tedy odvážím sjíždět propasti nebo dělat hlavičky do košů na matrace, tím větší je pravděpodobnost, že se mi podaří udělat velkolepé sjezdy po stěnách, protože Dying Light 2, stejně jako Skyrim, sází na elegantní kombinaci učení se prací a odměn za úkoly.

Fantastickou základní hratelnost hry Dying Light 2 samozřejmě doplňuje nádherný a především atmosférický herní svět, který Aiden může volně prozkoumávat a prolézat. Herní svět hry Dying Light 2 je sice jistě ucelený, ale není tak působivý a podmanivý jako svět Far Cry 6 nebo Assassin’s Creed Valhalla. Další mínus: systém počasí mohl být dynamičtější a překvapit nás dynamičtějšími změnami. Promarněná příležitost udělat jinak atmosférický svět s jedinečným prostředím moderního středověku ještě atmosféričtějším.

Místo toho se na každém kroku skrývají zajímavé vedlejší úkoly, nepovinné výzvy, jako jsou minibossové nebo horolezecké hádanky, užitečná kořist nebo prostě působivý výhled. Často jsem se přistihl, že z věže, na kterou jsem s obtížemi vylezl, sleduji ještě vyšší věž – a hned jsem se cítil vyzván. Pokud mě při tom beznadějně podrazí, znamená to pro mě jen to, že musím přidat zkušenostní body a zvýšit Aidenovy atributy ještě rozhodněji než Mnichov jeho ceny pronájmu.

A v tu chvíli mě zasáhl zábavný motivační cyklus, který mě v Dying Light 2 bavil nejméně 40 hodin. Teprve pak jsem měl pocit, že se konečně dostávám k (neuspokojivému) konci hlavního příběhu. Nejpozději od tohoto okamžiku se však stále více projevují známky opotřebení a monotónnosti otevřeného světa, které Dying Light 2 do té doby docela chytře skrýval.

Myš a klávesnice vs. ovladač

Dying Light 2 lze hrát na PC s ovladačem i s myší a klávesnicí. Přestože tato možnost v zásadě funguje, doporučujeme vám dlouhodobě hrát hru s ovladačem. Zejména u složitějších dovedností, které se vám odemknou v pozdějších fázích hry, může být kombinace různých kláves docela křečovitá.

Open World Trot

Například bojový systém útoku, parírování, uhýbání, protiútoku a dalších odemykatelných manévrů zůstává v zásadě zábavný a náročný, ale z dlouhodobého hlediska není příliš variací. I když existuje mnoho různých typů nepřátel, nemusím vůbec experimentovat. Bez ohledu na soupeře zůstává moje taktika vždy stejná.

Normální zombie? Kudla do obličeje. Rychlá zombie? Kudla do obličeje. Normální bandita? Rána holí do obličeje. Bandita s kuší? Dobře, dostane mou botou do obličeje. Můžete třikrát hádat, zda se dvoumetrový chlapík s třímetrovou holí pustí do věcné diskuse místo potyčky. I ta nejtlustší a nejošklivější monstra se nakonec zhroutí, když do nich budu dostatečně dlouho bušit ošoupaným páčidlem.

Od vývojářského studia Techland je také trochu drzé, že si ze mě v tutoriálu dělá legraci, když se na mě Ubisoft oboří, že lezu po rádiových anténách, a já pak ve městě vyhodím do vzduchu více než tucet větrných mlýnů. Ale dobře, větrný mlýn je něco úplně jiného než rádiová anténa… na kterou si mimochodem později ve hře také odemknete paletu, na kterou můžete vylézt. Skvělé.

Je také škoda, že obzvláště náročné GRE laboratoře s cennými inhibitory jsou tvořeny stále stejnými copy/paste strukturami. Pro vývojáře samozřejmě není snadné naplnit otevřený herní svět rozmanitým obsahem na stovky hodin hraní. Přesto někde slyším tiché zvonění Septa Unella, když si vzpomenu na obrovské obsahové sliby Techlandu, že by nás Dying Light 2 měl bavit minimálně stejně dlouho.

Protože pouhá vyhlídka na novou kořist nebo další zdroje prostě nestačí k tomu, aby mě to táhlo do stejných kobek nebo diligence znovu a znovu. Zvlášť proto, že v Dying Light 2 se ze mě stejně snadno a rychle stane velký hráč, který shrábne peníze, vyrobí předměty a dokonce i zbraně a oblečení.

Tak proč bych měl jít do úplně stejně navržené kobky pro úplně stejné tričko jen proto, že to dělá o dvě procenta něco lepšího? Každá zbraň a oděv působí naprosto libovolně a zaměnitelně a po pár hodinách už ani nevěnuji pozornost tomu, co si do inventáře vůbec strkám. V Dying Light 2 sice hraje velkou roli rabování, ale není to prostě zábava a rychle se z toho stane povinnost.

Abych byl spravedlivý, mnoho recyklovaných vedlejších úkolů je zcela nepovinných a o nic nepřijdu, když je nechám na levé straně. Úkoly, které jsou nezbytné pro další postup hrou, jsou v Dying Light 2 poměrně rozmanité. Dokonce i já, jako hádankář, jsem si dokázal najít něco, co se mi líbilo například na uzlování kabelů v rozvodnách. Možná bych to měl využít jako příležitost k tomu, abych vyřešil chaos uzlů pod svým pracovištěm…

&&.

Technologie zanechává smíšený dojem

Dying Light 2 již ve své šesté verzi nespoléhá na engine Chrome jako jeho předchůdce, ale na engine C. Podle společnosti Techland byly dva důležité aspekty změny enginu podpora nových konzolí – tedy Playstation 5 a Xbox Series X – a ray tracing.

Vylepšení se mají týkat i různých oblastí, jako je podpora více jader, streamování, umělá inteligence, fyzika a animace.

Nicméně i přes změněný, poněkud barevný styl je snadno rozpoznatelné, že se jedná o nástupce Dying Light. Hra již není zcela aktuální, což se projevuje mimo jiné v poměrně nízké úrovni detailů objektů a částečně rozmazaných texturách:

Při pohledu z dálky vypadají mnohé textury slušně, ale při bližším pohledu jsou někdy (příliš) rozmazané.
Při pohledu z dálky vypadají mnohé textury slušně, ale při bližším pohledu jsou někdy (příliš) rozmazané.

Na jednu stranu to otevřený svět trochu vynahrazuje svým velmi harmonickým designem a přesvědčivým osvětlením, zejména ve dne. Celkový dojem však kazí faktory, jako jsou (příliš) světlé noci nebo nedostatek stínů při použití baterky (i s ray tracingem).

Kromě toho jsou na náš vkus příliš vysoké systémové nároky, a to i bez ray tracingu. S RTX 3080 ve vysokých detailech a rozlišení WQHD jsme dosáhli hodnot v rozmezí 90 FPS, zatímco RX 5600 XT zvládla jen 60 FPS ve Full HD.

Pokud jsou aktivní všechny možnosti ray tracingu, i RTX 3080 se ve 4K potácí s méně než 30 FPS. Pokud aktivujeme DLSS, bude to opět 45 FPS.

Plánujete příliš dopředu?

Takže jste si všimli: Dying Light 2 se stále potácí na škále od sakra, je to dobré až po pěkných 08/15. Zatímco zápletka, příběhová rozhodnutí, postavy a hratelnost dávají zapomenout na mnohé nedostatky, monotónnost otevřeného světa, nuda s kořistí a technické překážky jsou v dlouhodobém horizontu stále závažnější.

Dying Light 2 dokáže zabavit na mnoho hodin hraní – a možná dokonce ospravedlňuje druhé hraní, jen abyste zjistili, co jste na základě svých vlastních rozhodnutí přehlédli. Protože neexistuje žádný volný systém ukládání, pokud například litujete své volby, musíte začít úplně novou hru.

Základ pro to, aby bylo možné nabídnout 500 hodin hraní nebo pět let obsahu, je tedy na vratkých základech. Společnost Techland nesmí spoléhat na to, že později bude její vlastní otevřený svět univerzálnější.

Navzdory skvělým příběhovým a herním momentům zůstává Dying Light 2 titulem, který mohl nabídnout mnohem větší potenciál. Rok nebo dva času navíc, vyleštění a dobré nápady mohly z dobré hry udělat fantastickou.

Proč ještě neudělujeme hodnocení?

Během testovací fáze hry Dying Light 2 jsme ještě nemohli vyzkoušet kooperativní režim, ani jsme si nemohli udělat představu o patchi pro první den. Proto jsme se rozhodli neudělit hře Dying Light 2 v našem testu GlobalESportNews konečné hodnocení.

Přestože neočekáváme, že by oba aspekty změnily naši tendenci k hodnocení 80-82 bodů, konečné hodnocení udělíme až po vydání 4. února 2022.

Předběžné hodnotící pole

Editorial conclusion

Často se jako fanoušek zombie musím potýkat s docela velkým množstvím odpadků. Někdy ve mně takzvaný příběh vyvolá jen unavené pokrčení ramen. Ani můj milovaný Resident Evil není vůči takovým faux pas imunní. O to víc mě příběh Dying Light 2 překvapil. Titul od Techlandu přináší nejen vydařený hlavní příběh, ale také mnoho zajímavých vedlejších úkolů s fantasticky napsanými postavami.

Vím, že srovnání se Zaklínačem je odvážné, ale podle mého názoru je oprávněné. V málokteré jiné hře se mi stalo, že jsem začal zcela nenápadný vedlejší úkol, abych se o hodinu později ocitl v úplně jiné situaci – zejména emocionální. Osvěžující je také to, že prakticky žádná postava v Dying Light 2 není v bezpečí, ať už je jakkoli důležitá nebo nedůležitá. Skutečnost, která se hodí do nihilistického prostředí konce světa jako ulitá.

V neposlední řadě bych rád vyslovil jasné varování ohledně rozhodnutí hry Dying Light 2. Protože rozsah slibovaný v propagačních materiálech před vydáním je téměř nulový. Místo toho v Dying Light 2 utváříte spíše svou osobní cestu než celý herní svět – což funguje velmi dobře. Ti, kdo doufali v závažnější a komplexnější důsledky rozhodnutí v Dying Light 2, budou nepochybně zklamáni.