V testu vysvětlíme, proč toto rozhodnutí ze všeho nejvíce vede k milníku.
Když otevřu kamennou bránu do Limgrave, jsem rozhodnutý. Štít se leskne, čepel je nabroušená, všechny šéfy zabiju. Jeden po druhém padnou. Ledově chladnou metodou si razím cestu přes pomalé kostlivé rytíře a vlky, dokud můj váček téměř nepraskne runami, srážím na kolena obří trolly a na hřbetě svého koně statečně vyrážím vstříc drakovi, který se už nehodí ani jako podpalovač.
Její duše – pardon, runy – jak se nazývá měna Dark Souls v Elden Ringu – udržují mou pokladničku na úrovni v chodu, pokud je neobětuji neopatrnou smrtí. S každou další úrovní jsem silnější, vydržím víc a blížím se k cíli. Až najednou, jako Rafiki ze Lvího krále, Elden Ring vytáhne svou hůl nad mou hlavu a řekne mi, že je toho víc, než vidím. Dobře, možná to byl kněz v rouchu z lidské kůže, s krysím ocasem a obrovským rapírem, který mě za žádných okolností nenechal projít.
Ale má pravdu! Skutečného vítězství v Elden Ringu dosáhnu jen tehdy, když přeruším svůj hon na šéfa, zapomenu na své ambice a nechám se jen tak unášet. Akční hra na hrdiny pak rozpoutá kouzlo otevřeného světa, které jsem naposledy zažil v Zelda: Breath of the Wild. Tím, že From Software obětoval mnoho silných stránek Souls her, podstupuje obrovské riziko. Tento risk se v Elden Ring nejen vyplatí, ale také stanoví nový žánrový milník, který bude trvat dlouhá léta.
Co jsme testovali?
Ve třech testerech jsme s předverzí hry Elden Ring strávili více než 100 hodin, porazili velkou část bossů a prozkoumali celý otevřený svět. Na všech testovacích počítačích se přitom objevily ojedinělé technické problémy, jako například trhání, zamrzání, vzácné pády nebo přeskakování prvků v herním světě. Vzhledem ke stavu naší testovací verze však musíme odečíst dva body, dokud nebudou problémy odstraněny. Společnost From Software sice krátce před embargem dodala opravu, ale ta nepřinesla potřebné zlepšení na všech našich testovacích systémech.
Jsme samozřejmě v obraze a také důkladně kontrolujeme technický stav startovací verze. Pokud si nejste jisti svou hardwarovou konfigurací a očekáváte hru bez chyb, doporučujeme počkat na naši technickou kontrolu vydání.
Proč jen screenshoty z první třetiny hry?
Testy na embargo povolila společnost Bandai Namco pouze v případě, že ukážeme pouze obrázky a videosekvence z prvních dvou oblastí. Důvodem je snaha vyhnout se spoilerům. Protože jsme si však mohli vyzkoušet celou hru a naše reportáže nebyly nijak omezeny, souhlasili jsme s tímto embargem. Pro vydání 25. února rozšíříme tento test o další screenshoty z pozdějších oblastí bez spoilerů – pro všechny, kteří chtějí získat hlubší vizuální vhled.
Table of Contents
(K)loučení se starými ctnostmi
Dark Souls, Bloodborne nebo i Sekiro se opírají o dva velké pilíře: Výzvy, kterými se musím prokousat, a důmyslně propletený design úrovní, který mě vodí za nos, ale na konci odhalí spásnou zkratku nebo nový maják. Elden Ring se bez toho obejde, protože v otevřeném světě mohu snadno utéct před každým příliš silným nepřítelem a nejsem pro jeho tvůrce zdaleka tak manipulovatelný. Tam, kde mě předtím nechali tančit jako svou loutku s přesnou úrovní a designem příšer, teď přestřihli provázky a nechali mě volného.
Zpočátku jsem otevřený svět považoval za velkou chybu. Jako riziko, kde by se společnost From Software mohla hodně přepočítat. Ale s každou z šesti velkých oblastí mi stále více dochází, že mě vývojáři opět podvedli. Protože nepotřebují nebezpečí na úrovni, aby mě klamali a hráli si s mými očekáváními. Naopak, jejich design bez ní skutečně rozkvétá, protože v Elden Ringu vyprchává poslední náznak předvídatelnosti, který v Dark Souls a spol. zůstal.
Aby to fungovalo, musíte se do toho pustit. Ti, kteří hrají Elden Ring stejně přímočaře jako Dark Souls, přicházejí o kouzlo otevřeného světa. Na druhou stranu, pokud budete hrát stylem Ubisoftu a odškrtávat jeden úkol za druhým, nepochopíte, čím se otevřený svět liší od konkurence. Geniální není ani tak to, co, ale spíše to, jak.
Otevřený svět je hlasem důvěry
Elden Ring mi jako hráči věří. Připadám si jako dítě, kterému dají do ruky klacek, než ho pošlou skotačit na zahradu. Samozřejmě, že se z domu stane hrad, z bláta pod houpačkou bažina a z větve mocný meč – aniž by mi to někdo musel říkat. Tato dětská směs zvědavosti, představivosti a úžasu mě provází otevřeným světem. I po 60 hodinách s Elden Ringem stále objevuji nové věci, které jsem nečekal.
Například se přede mnou tyčí obrovská věž, aby vzápětí zmizela. Zdálo se mi to jenom? Prohledávám okolí, nacházím kouzelnou knihu s mapou, sleduji nápovědu ke skrytým pečetím. A najednou se kouzelná zeď včetně schodiště spirálovitě vrátí do reality. Jdu po ní krok za krokem, chvíli se kochám výhledem na mlžný les a pak se zasténáním otevřu ztrouchnivělou dřevěnou truhlu. Uvnitř na mě čeká kouzlo neviditelnosti, které si navždy spojím s tímto jedinečným místem, které jsem objevil úplně sám.
Na bitevním poli posetém mrtvolami, špínou a zlomenými meči po mnoha hodinách zahlédnu vojáka, jak se krčí nad mrtvým kamarádem. Snad poprvé se opravdu podívám a mé svědomí se vytasí se všemi lidskými nepřáteli, které jsem předtím bez mrknutí oka zlikvidoval jen tak mimochodem za pár mizerných run. Aniž by mi hra tyto emoce vnucovala, prostě se to stane.
Málem v šoku spadnu z koně, když rozpoznám, že znepokojivě organické skalní útvary kolem mě jsou (snad) mrtví draci, a užasle zalapám po dechu.
Otevřený svět hry Elden Ring je nekonečným zdrojem příběhů a intimních, osobních a nezapomenutelných okamžiků, které se vám vryjí do paměti. Nepotřebuji mapu posetou značkami, abych je našel, ani průvodce z řad mimozemšťanů, kteří mi dávají úkoly, aby mě navedli správným směrem – něco, co bych si přál, aby Open Worlds dělaly mnohem častěji.
Ano, stále se setkávám s vedlejšími postavami, které mě žádají o . Ale kam přesně mám jít a co se ode mě očekává, na to mám přijít sama cestou. Výsledkem je, že žádná činnost v herním světě nepůsobí jako pracovní terapie nebo práce. Vše je atmosféricky začleněno do prostředí a motivuje mě, abych sám přišel věcem na kloub. Podobně jako ve Skyrimu je svět plný výrazných míst – hradů, věží, obrovských stromů nebo mostů, podle kterých se mohu orientovat a které mě lákají svými tajemstvími i na dálku.
Svět, který si se mnou hraje
I opakující se herní prvky společnost From Software chytře ukryla. Tábory banditů a minidungeony v katakombách nebo dolech jsou často postaveny velmi podobně. Je jedno, jestli na mě útočí kostlivci nebo kouzelné sochy skřítků – v zásadě vždycky vím, kam mám jít a co mám dělat. Přepněte spínač, najděte výtah, otevřete dveře, porazte šéfa a získejte odměnu!
Ale jen v zásadě! Protože najednou stojím před problémem, že se musím nějak dostat k nekromantům, kteří se prohánějí chodbami nade mnou. A v nepřátelském táboře mi na hlavu z ničeho nic spadne slimákovitý boss, který mi svou slizkou nechutností připomene, že bych se měl častěji dívat doleva, doprava a rozhodně nahoru. Nebo dole – i tady mě jednou překvapil nepřítel a od té doby z toho máme s Michi noční můry. Proto se i v Elden Ringu držte staré dobré etikety semaforů a pravidla From Software: nejdřív se podívej, pak běž.
Vývojáři si stejně skvěle jako perfidně hrají se znalostmi, které jsem si přinesl z jiných otevřených světů. Věže, kobky nebo tábory jsou opakující se prvky, které by měly být průhledné, ale nejsou. A pak se nad každou oblastí neomylně tyčí zděděná kobka jako mohutná pevnost nebo filigránský pohádkový hrad. Sféra sama o sobě a se svými klikatými cestami, pastmi, zkratkami, žebříky a římsami je poctou klasickému designu Dark Souls.
Než mi bude dovoleno položit mezilehlého bosse a nakonec hlavního nepřítele, musím se tu nejprve probojovat na svobodu a například přeskakovat ze střechy na střechu přes proud lávy, po centimetrech tápat podél arkýřových oken a s přesností na centimetr seskakovat na římsy, abych nakonec odemkl místo milosrdenství jako kontrolní bod.
Zatímco v otevřeném světě umožňují hlavně pohodlné rychlé cestování odkudkoli kamkoli a označují zajímavé lokace svou zlatavou září podobně jako poryvy větru v Ghost of Tsushima, zde jsou mým záchranným lanem v nouzi. Tam, kde v otevřeném světě převládá touha prozkoumávat, mě v kobkách žene vpřed příjemné napětí, které mě nutí být ve střehu a důkladný – oba intenzivní zážitky se harmonicky doplňují.
Toto můžete očekávat od technologie a grafiky na počítači
Elden Ring vám umožní vybrat si z různých předvoleb grafiky nebo si sami upravit detaily, jako je hloubka ostrosti a kvalita stínů. Ať už otočíte jakýmkoli posuvníkem, hra s otevřeným světem nebude next-gen zážitkem jako Demon’s Souls na PS5, ani když vše nastavíte na maximum. Stejně jako u předchůdců však vývojáři drobné nedostatky, jako jsou holá místa nebo tu a tam chybějící detaily, stylově zakrývají působivými světelnými náladami, mistrovským designem a atmosférou, která je dostatečně hutná, aby se dala krájet.
Funguje to tak dobře, že během hraní pravidelně pauzujete, nasáváte okolí a v hlavě si už nastavujete úhel pohledu na další tapetu na plochu. Kromě toho se hodně zapracovalo na grafice: textury jsou ostré a důležitá místa nebo modely (nepřátel) jsou detailní. Díky novému editoru si také můžete vytvořit opravdu atraktivní herní postavu.
Atmosférické ztvárnění světa chytře maskuje poněkud staromódní grafiku.
Méně snadné je ignorovat technické problémy, se kterými se při hraní hry setkali všichni testeři. Předměty před vámi čas od času vyskakují se zpožděním a občas dochází k pádům, zamrzání nebo zadrhávání, což může způsobit krůpěje potu na čele při soubojích s bossy. Technické zádrhele se však vyskytovaly tak zřídka, že nikdo z nás při hraní nepocítil žádné vážné omezení. Přesto musíme mírně snížit hodnocení. Kromě těchto výpadků dosahoval testovací počítač s RTX 3070 a procesorem Ryzen 7 trvale plynulých 50 až 60 snímků za sekundu při maximálních detailech.
Náš hardwarový redaktor Nils se ve svém technologickém testu brzy podrobněji zaměří na technická úskalí a optimální nastavení. Odkaz na něj zde bude zveřejněn, jakmile bude online – v každém případě však ještě před vydáním hry, abyste si mohli předem udělat přesnější obrázek o technickém stavu.
Co se týče ovládání, rozhodně byste měli používat ovladač. Koneckonců jde o bleskurychlé reakce a máslově plynulé pohyby, kde se s myší a klávesnicí i po krátké době zvykání tu a tam zaseknete, i když v podstatě fungují. Poněkud nepohodlné standardní přiřazení (mezerník pro úhybný manévr, F pro skok) lze libovolně upravit. Jedinou nepříjemností je, že se během testu stále zobrazovala tlačítka ovladače. Dokud nebude tato chyba opravena, budete muset sami přemýšlet, co je ekvivalentem klávesnice.
Kde se musíš obětovat
Protože se vše zdá být tak dobře promyšlené a zdá se, že vývojáři předvídají každý můj krok, o to víc bolí, když se Elden Ring stane průhledným. I když mě i malé pevnosti a jeskyně často překvapují novými nápady, vizuálně na rozdíl například od Zaklínače 3 vyniká, že jsou často vytvořeny ze stejných stavebních kamenů. Chybí zde závěrečné úpravy, díky nimž místa vypadají organicky a věrohodně, a to nejen z dálky, ale i v nejmenších detailech.
Společnost From Software také zřejmě musela udělat určité kompromisy s nepřáteli v otevřeném světě. Přesto jsou vynalézavost, rozmanitost a design v podstatě stejně skvělé jako v Souls hrách. Čelím sirénám podobným harpyím s jejich klamně sladkým zpěvem, sehnutým temným jezdcům na vratkých nágách nebo znetvořeným mimozemským dětem, které se ve tmě ohlašují krvelačným křikem a nemotornými kroky. Nedívejte se jen kolem sebe, vždy poslouchejte zvuky, poděkujete mi za to!
Je však rozdíl, zda tuto rozmanitost nepřátel rozprostřu do dvou hrstek dungeonů, nebo do otevřených a rozsáhlých světů. A tak se setkávám s děsivým knězem ze začátku v několika velikostech a také třikrát bojuji s ohnivým magmatickým drakem se sekáčkem. Na rozdíl od strážců stromů a námořníků, kteří mají vlastní linii úkolů, se tito nepřátelé zřejmě náhodně množí a umisťují se na místa, kde dosud chyběl nepřítel. To těmto konfrontacím ubírá na váze a významu.
Protože mohu jít kamkoli, kam mě zavede touha po dobrodružství, mohu toho samozřejmě hodně vynechat. Když se nedaří, trvá mi 30 hodin, než najdu novou hůlku, kterou nutně potřebuji. Předtím si vystačím se svým chabým standardním modelem včetně kouzel 0815; protože ani nové magické útoky jako dračí plameny nebo modré třpytivé oštěpy vám nespadnou do klína. Kořist logicky odpovídá jednotlivým oblastem a první oblast s hrady a zříceninami je domovem spíše hromotluckých chuligánů, kteří nemají hbitým banditům nebo krásným kouzelníkům co nabídnout.
Pokud však v kovárně své vybavení vylepšujete, zůstane vám dlouho užitečné. Čím více prozkoumáváte otevřený svět, tím více se tento počáteční problém s vyvažováním vytrácí. A pokud jste již zklamaně změnili svou původní volbu třídy, body lze snadno přerozdělit.
Elden Ring je o svobodě a experimentování. Ať už jde o třídu, vybavení nebo dovednosti – nic z toho není natrvalo dáno do kamene. A protože pokusy a omyly jsou tak zábavné, z dlouhodobého hlediska mi ani nevadí občasné šablony nepřátel a lokací, protože mohu vždy znovu měnit svůj přístup.
Bojuje za smrtící a drátěné
Elden Ring, který se výrazně více drží tradice Souls než herního světa, dýchá souboji: blokujete, parírujete, protiútočíte, odvalujete se, bodáte, sekáte a mlátíte, sesíláte kouzla nebo se prostřílíte skrz protivníky lehkými a těžkými útoky. Postupem času si pečlivě osvojíte načasování a délku animace každé akce. Protože nemůžete nic zrušit, každé rozhodnutí a každá pozice se počítá, milisekunda často rozhoduje o smrti nebo životě, o vítězství nebo porážce.
Tato nemilosrdná síla přirozeně vyzařuje geny Dark Souls z každého póru. Společnost From Software však mezi vlákna DNA vplétá nápady z jiných her, jako je Bloodborne. Pokud například zabijete skupinu nepřátel, neobnoví se vám zdraví, ale dobijí se vám léčivé lektvary. Zbraně sice nemají více režimů, ale mají speciální schopnosti, z nichž některé lze přizpůsobit a vyměnit prostřednictvím válečného popela.
Podobně jako umění zbraní v Dark Souls 3 dává meči například bleskové poškození, štítu svatou obrannou sílu, na kterou se nemrtví rozpadají, nebo oštěpu závratný útok vírem. Do levé ruky si můžete vzít celkem tři zbraně nebo štíty a do pravé tři, které můžete vyměňovat pomocí nabídky rychlého výběru. Pomocí této funkce můžete také vyvolat léčivé lektvary, kouzelné elixíry nebo hory. Jen si nevytvářejte příliš těžký balíček vybavení, pokud chcete předstihnout rychlonohého rytíře smrti.
Společně s bonusy k vybavení, dovednostními body síly, moudrosti, obratnosti a podobně, bonusy k předmětům nebo talismany, které například zajišťují rychlejší regeneraci výdrže, tak vzniká nesmírně flexibilní sestava postavy, v níž můžete jednotlivé prvky kdykoli v průběhu hry vyměňovat a kombinovat. Další kouzla se musíte naučit pouze v místech milosti, kde také vyměníte válečný popel. Herní trailer vám také ukáže bitvy a schopnosti v akci:
Pokud si na šéfa brousíte zuby, nebudete hned frustrovaní. Nyní je čas si pohrát, dokud nenajdete tu správnou strategii konfrontace pro svůj aktuální soubor dovedností. Nebo dokonce hledání jediného kouzla či štítu, které vám konečně zajistí převahu.
V bitvách se vám bude také lépe bojovat, pokud budete hodně prozkoumávat: Z většiny nepovinných bossů ve světě nebo v kobkách padají vynikající zbraně a brnění. Nebo dokonce slzy, které vám umožní vařit osobní léky, s nimiž můžete například zcela zablokovat jeden útok a zároveň si naplnit svůj ukazatel života. Případně můžete lovit zvířata a sbírat rostliny a rudy, které lze snadno zpracovat na zápalné bomby, šípy na spaní, jedovatou glazuru na vlastní čepel a další věci pomocí crafting kitů.
To vše můžete samozřejmě ignorovat a prostě se probojovat se zaťatými zuby, bederní rouškou a obuškem. I takové drobné úpravy však mohou převážit misky vah, které nakonec zdánlivě neporazitelného protivníka srazí k zemi.
Proč je Elden Ring přístupnější
Právě díky této rozmanitosti a otevřenému světu je hra Elden Ring nakonec přívětivější pro začátečníky než její předchůdci ze série Souls, aniž by to bylo na úkor ambicí soubojů. Vždy si však můžete zvolit vlastní trasu a výzvu, stejně jako načasování, které vám vyhovuje.
Jestliže jste na bosse stále příliš slabí, můžete se k němu jednoduše vrátit později, protože svět kolem něj nabízí mnohem více – někdy dokonce tajnou cestu kolem bosse, pro kterou pak musíte zvládnout skákací hádanku se svým duchem koně Stormwindu. Mimo dungeony a multiplayerová sezení si můžete Stormwind přivolat na pomoc všude. Nebo se můžete k nepřátelům připlížit a probodnout je zezadu obzvlášť silným útokem, nalákat je do propasti nebo je omráčit uspávacími šípy, místo abyste se snažili o přímou konfrontaci.
Jak funguje multiplayer
Je to součást kouzla Souls her. Nicméně multiplayer hry Elden Ring je zbytečně komplikovaný – zvláště když vezmete v úvahu komfort rychlého cestování nebo mapu. Proto vám v podrobném průvodci vysvětlím, co musíte mít na paměti, když chcete hrát s ostatními. Multiplayer je v podstatě velmi podobný hře Dark Souls:
- Můžete si vybrat mezi kooperací, PvP a invazí. V první z nich mohou hrát až tři hráči společně prostřednictvím režimu drop-in-drop-out, společně prozkoumávat svět nebo likvidovat bossy. V soubojích PvP se setkávají dva hráči, aby spolu čestně bojovali, zatímco invaze spočívá v tajném napadení jiného herního světa. Napadený hráč si však může na pomoc zavolat posily z kooperace!
- Každá varianta vyžaduje vlastní kombinaci předmětů, pro kterou najdete vhodné předměty na začátku hry. Pokud chcete hrát s určitou osobou, měli byste si nastavit skupinové heslo a poté na dohodnutém místě zanechat svou značku s křivým prstem obarvené osoby. Druhá osoba pak může použít lék scimitar, aby zviditelnila symbol volání a zavolala vás k sobě. Můžete také použít malou zlatou sošku. Poté se přesunete do vyvolávací rezervy, kterou mohou aktivovat všichni hráči, kteří se zasekli na určitém místě. Malá šedá socha v oblasti však musí být aktivována a šéf oblasti musí být stále naživu.
- V otevřeném světě a v dungeonech opět najdete vzkazy od ostatních hráčů, stejně jako krvavé skvrny se smrtí hráče jako varování nebo jejich duchy, kteří mohou ukazovat poklad nebo zajímavou cestu.
Pokud zanecháte stopu křivým prstem, bude vypadat takto. Symbol se pak stejným způsobem zobrazí na světě vašeho partnera, který vám může zavolat.
Pokud s tím vším nechcete mít nic společného, můžete online režim v nabídce deaktivovat. Pak se neobjeví ani zbytky ostatních hráčů, ani útočníci nebo pomocníci. Vždyť všechen ten shon a ruch může atmosféře docela uškodit. Na druhou stranu, ostatní hráči vám usnadní obzvláště těžké souboje s bossy. Pokud někde uvíznete na delší dobu, měli byste zvážit přivolání pomoci.
Je však důležité si uvědomit, že postup se ukládá pouze pro hostitele, zatímco návštěvníci si mohou vzít kořist pouze pro svou vlastní hru. Kromě toho musí hosté zaplatit vysokou cestovní daň a polovinu svých léčivých a kouzelných lahví.
Levelování a pilný trénink jsou stejně možné, protože nepřátelé se s nimi rozumně neškálují. Elden Ring však nikdy není příliš snadný, protože bossové sahají hluboko do pytle triků. Nechci zde příliš předjímat, ale pokud bleskurychlý vlk zaútočí kouzly na dálku a obřím mečem, je mi málo platné, že teoreticky způsobím velké poškození – ani se nedostanu na řadu. Pokud se nechcete naučit vzory útoků, v Elden Ringu neuspějete stejně jako ve všech ostatních hrách od společnosti From Software. S výjimkou příběhových a středních bossů v kobkách však všichni bossové zůstávají nepovinní.
Pokud se přesto zaseknete a nemůžete se dostat dál, nejste v tom sami. Kooperativní režim vám přirozeně ulehčí, protože počet a síla nepřátel se nemění v poměru jeden ku jednomu. Osamělí vlci si však umí pomoci i popelem padlých nepřátel. Můžete je najít v otevřeném světě, vyměnit za runy u obchodníků nebo je získat jako vítěznou kořist. S ostatky můžete vyvolat kostlivce, létající příšery s luky a šípy nebo dokonce mága, pokud se chcete raději přiblížit k sekerám.
Tímto způsobem kompenzujete slabiny, rozšiřujete svou bojovou strategii a odvádíte pozornost šéfa. I když malí pomocníci toho moc nevydrží nebo nevydají, mohou být tyto vteřiny klíčové pro vyřešení situace. Přivolání je možné vždy, když je poblíž malý obelisk – jak u bossů, tak v otevřeném světě. Zřídkakdy můžete paralelně vyvolat i NPC, pokud jste se s nimi již dříve setkali. O důvod víc důkladně prozkoumat!
Mimochodem, miniaturní památníky si nepleťte s Marikinými sloupy – malými soškami, které slouží jako další kontrolní body pro zkrácení běhu před bossy. Některým hardcore hráčům Souls to může připadat měkké, ale pro mě vývojáři našli ideální způsob, jak se trochu více otevřít všem, které fascinuje lore a příběh Souls her, ale v bitvách zatím selhávali.
Kroužek, který je rozhýbe
Pro ně stojí za to dát šanci také Eldenu Ringovi jako úplnému nováčkovi. Akční hra na hrdiny zde totiž opět kráčí střední cestou připravenou na kompromis. Zastřešující příběhový oblouk definuje vaše dobrodružství překvapivě jasně: jako Zkažený jste vyděděnec, který se chopí příležitosti. Protože Prsten Elden je rozbitý, v meziprostoru vládne chaos, královna Marika zmizela a její polobožské děti se zmocňují úlomků posvátného artefaktu, aby samy zaujaly její místo.
Je to mocenské vakuum, které můžete zaplnit i vy, pokud se povýšíte na staršího Pána. Vydáte se tedy na cestu ke koruně a vyzvete jednoho potomka za druhým. V příslušné oblasti se pak z NPC a předmětů dozvíte více o svém aktuálním protivníkovi a v závěrečné bitvě z něj díky občasným cutscénám uvidíte i něco víc než jen jeho drápy nebo hrot kopí – někdy dokonce i jiskru lidskosti.
Také se pokusíš získat další poskvrněné jako spojence, kteří ti pak nabídnou své služby a zboží u Kulatého stolu (útočiště mimo mapu) nebo si s tebou prostě jen popovídají. Setkáte se však i s mnohem temnějšími postavami, například s tajemnou sněžnou čarodějnicí, která se sladkým úsměvem na rtech mluví o podvádění smrti. Lákavé, ale opravdu dobrý nápad?
Vývojáři zde záměrně mlží a stejně jako v Souls hrách spoléhají na vaši zvědavost. Stejně jako předtím musíte i nyní mnohé vyčíst ze záhadných dialogů, popisů předmětů, návrhů nepřátel nebo samotného prostředí. Pokud to však uděláte, budete bohatě odměněni, když zdánlivě nedůležité detaily náhle zapadnou do celkového obrazu a vy najednou pochopíte, co se stalo a s kým bojujete.
Pokud se na to vykašlete, stále zažijete přísně vyprávěný příběh se začátkem a koncem díky červené nitce příběhu. Kromě toho bezkonkurenční atmosférický design světa Elden Ring vypovídá mnohem více, než by kdy dokázaly scény a dialogy.
Země i lidé jsou zničeni válkou, vše se rozpadá a hroutí pod korunou Stromu země, jehož zlatá záře matně připomíná lepší časy. Otrokáři bičují obrovské trolly ulicemi nebo je věší na stromy, na nichž si jinde medvědi brousí drápy a vynořují se jako hrozivé stíny z mlhy. Obrovský kráter je svědkem katastrofy nepředstavitelných rozměrů, zatímco tajná stezka mě vede dolů do studny a náhle do nové podzemní říše, kde se na stropě jeskyně třpytí hvězdy a z odrazů v průzračné vodě vyrůstají chrámové sloupy.
Kdyby byly odstraněny všechny herní mechanismy, stále bych chtěl pokračovat v prozkoumávání otevřeného světa. Protože i v jeho nejhlubších zákoutích mě stále provázejí sférické zvuky a melancholické melodie, které mi stranou od orchestrálního násilí šéfa připomínají, že tato umírající země se utápí v melancholii a lítosti.
A přesto mohu stát vedle uslintaných tučňáků na útesu a obdivovat východ slunce nebo mluvit se spolubojovníkem a na chvíli pocítit naději a lásku k životu – nebo se smát sluhovi šlechtice, který po jeho skonu vztekle dupe, aby se mi poté zdvořile omluvil za své hrubé chování.
Tento svět má příběh a duši, která jde hlouběji a nespokojí se s tím, že je jen kulisou pro příběh a mechaniky. Společnost From Software si nekladla za cíl vytvořit Dark Souls s otevřeným světem, ale hru s otevřeným světem, která nejenže rozumí svým předchůdcům, ale také chápe, jak si s tímto záměrem vytvořit vlastní identitu. A právě to dělá z Elden Ring mistrovské dílo.
Pokud se už nemůžete dočkat, až si hru pořídíte, v našem přehledu najdete vše, co potřebujete vědět, kdy můžete začít hrát a co dalšího je třeba vědět o uvedení hry na trh.
Editorial Verdict
Skyrim, Zelda: Breath of the Wild a nyní Elden Ring. Existují výjimečné hry s otevřeným světem, kterým se daří to, co se nedaří konkurenci: svět je víc než jen kulisa, hřiště nebo zábavní park. Působí organicky, autenticky a je tak plná příběhů a dobrodružství, že o ní chcete druhý den ráno u kávovaru nadšeně vyprávět kolegům, jako jste to dělali na školním hřišti.
To jsem skutečně zažil u svých kolegů testerů: Na každém setkání jsme se chtěli předhánět v překvapivých zážitcích, nezapomenutelných momentech a naprosto absurdních akcích, kterými jsme právě skolili šéfa. A nedůvěřivá reakce byla často stejná: Cože? To opravdu funguje? Elden Ring nás učinil vynalézavými. A nejen proto, že je to tak obtížné, a proto jsme všude hledali skuliny a alternativní cesty. Otevřený svět je také jako stvořený pro experimentování, zvědavost a odbočování z cesty.
Ve Skyrimu můžete na stovky hodin opustit hlavní příběh, protože raději budete prozkoumávat hrobky, zabíjet draky nebo vybírat kapsy celého Himmelsrandu. Elden Ring je stejně tak hrou, i když nesimuluje svůj svět zdaleka tak živě – nemůžete se připojit k cechu, sebrat všechno, co potřebujete, nebo se jen věnovat každodenní rutině. Ale v každém koutě světa objevíte tolik nových a vzrušujících věcí, že to všechno nepotřebujete, abyste úplně zapomněli na svůj aktuální úkol.
Klidně bych vám tu mohl vyjmenovat deset věcí, aniž by to byl velký spoiler, protože takových situací jsou ve hře prostě stovky. Například nic netušíc jedu po cestě a najednou se dolů skutálí těžká železná koule. Poté, co mě to srovnalo se zemí, jsem zvědavý, který drzý parchant za tím stojí. Nebo zahlédnu v dálce obrovskou věž a chci na ni okamžitě vylézt. Jakmile se tam dostanete, není tam žádný žebřík ani dveře, ale jsou tam kořeny a úzké římsy. Beru si odvahu a odvážím se zdánlivě nemožného výstupu do neznáma.
Každý z těchto zážitků je jedinečný, ručně vyrobený a výjimečný, protože tyto aktivity v otevřeném světě nemají typický vzor. To je past, do které ostatní hry s otevřeným světem padají až příliš často: protože vše působí plánovaně, neustále se opakuje a je jasně čitelné, v určitém okamžiku už jen odškrtávám seznam úkolů a i skvělé příběhy jako v Zaklínači 3 jen stěží utěší uniformní hledání sudů Skellige. Elden Ring k této šablonovitosti sklouzává mnohem méně často a často i tehdy přichází s překvapením, které hraje přesně do mého očekávání, že teď splním jeden z těch generických výplňových úkolů.
Díky tomu je pro mě otevřený svět absolutním vrcholem této akční RPG hry – něco, co bych dříve nečekal. Klobouk dolů před společností From Software, která dokázala z toho, co se mi zdálo být největší slabinou hry, udělat její skutečnou sílu.
