Evoluce místo revoluce: Far Cry 6 se drží stejného bláznivého sandboxového zářezu jako jeho předchůdci. Stačí to ale na další velký blockbuster s otevřeným světem?
„O Bella Ciao! Bella Ciao! Bella, Ciao, Ciao!“ Po hraní Far Cry 6 se tohoto ušního červa asi nikdy nezbavím. Někdejší hymna italského odporu proti fašismu za druhé světové války se ozývá z hořících plantáží, když vyhazuji do vzduchu cisterny s hnojivy a zasypávám diktátorské jednotky Castilla kulkami.
Moje (v tomto případě) hrdinka Dani vlastně hraje tragickou roli: Uvízne na ostrově Yara a je nucena stát se bojovnicí odboje v beznadějné bitvě plné nesmyslných obětí. Ponurý scénář, jehož drsný podtón rychle uzavře Far Cry 6 do příběhového pozadí. Ciao Bella! Protože ani šestý díl nechce být sociální kritikou, ale především bláznivým pískovištěm.
Na nepřátele pošlete svého ochočeného zabijáckého krokodýla, vyhodíte do vzduchu tank s batohem s raketometem a pak se vydáte na ryby – to je každodenní rutina partyzánského bojovníka. V prvních hodinách hraní hra příjemně plyne, protože Ubisoft oproti předchůdci nastavil přesně ty správné šrouby. Vše do sebe zapadá, chybí jen převratné inovace, což je jasně vidět i v preview videu s množstvím gameplay:
Table of Contents
Není čas na velké city
Far Cry 6 nemůže být obojí. Volný nadýchaný sandboxový zážitek a dojemný revoluční příběh. Diktátor Castillo na tom nic nemění, i když Giancarlo Esposito opět září jako působivě bezcitný psychopat.
Nemilosrdně vtiskne synovi do ruky pistoli a prohlásí, že nenapravitelné odbojáře je třeba utratit jako tvrdohlavé psy. Bezostyšně zneužívá lidi z Jary, aby jako páku použil svůj vlastní lék proti rakovině – včetně rakoviny z kontaminovaného hnojiva.
Ale zatímco on ničí jeden život za druhým, partyzánští bojovníci se mezitím chovají jako pařící teenageři na své ostrovní maturitní plavbě. Nosí barevné vlasy, ležérní festivalové oblečení a na rtech mají vždy volné rčení. Vše je příliš moderní, okázalé a zábavné na to, jak vážná je situace.
Prostě nevěřím tomu, že tito lidé bojují za svobodu své země. Pokud Ubisoft chce, abych s nimi soucítil, musí mi dát víc než jen občasný šok – což je problém, který se táhne celou sérií Far Cry. Jen když je postavám dovoleno být skutečně lidskými a dýchat i mimo děj, mohou mi přirostou k srdci. Ale na to v otevřeném světě není skoro žádný čas.
Open World Harmony
Protože bufet Far Cry 6 mi servíruje spoustu a hlavně pokrmy z předchůdce: mám dobývat pevnosti, zabíjet vysoce postavené důstojníky, šplhat, létat, řídit a samozřejmě ukazovat masám nepřátel teplou podlahu ostrova zespodu. Jediný rozdíl je v tom, že kapitoly s otevřeným světem nyní spolu mnohem lépe ladí:
Ve Far Cry 5 jsem měl pocit, že neudělám ani dva kroky a už se mi na zadek přilepí puma nebo hlídka – to bylo obzvlášť nepříjemné, když jste chtěli potichu infiltrovat nepřátelskou základnu. Far Cry 6 mi umožňuje, abych se sám rozhodl, s kým si budu zahrávat: pokud neběhám otevřeným světem s prstem na spoušti, vojáci mě tolerují a divoká zvířata se chovají méně zuřivě.
Pohostinnost končí v zakázaných oblastech, ale na žádné světové události jsem tam nenarazil. Pokud chcete, můžete se cestou vydat na lov, osvobodit rukojmí, vyhodit do povětří nepřátelská vozidla nebo zaútočit na základny s cílem získat zdroje či vyřadit systémy protivzdušné obrany. A tady to teče jako po másle: protože si můžete přivolat auto a všude jinde jsou koně, kočáry nebo lodě, nemusíte se nikdy smířit s nepříjemnými pěšími vzdálenostmi.
Hollywood potkává kuře
Pokud cestujete příliš daleko, můžete aktivovat neobjevené body rychlého cestování, pokud předtím investujete zásoby do zásobovací sítě v povstaleckých táborech – ty lze rozšiřovat a vylepšovat podobně jako osady v Assassin’s Creed Valhalla. Jakmile dosáhnu svého cíle, nepřátelé se rychle vylidní.
Skenuji jejich slabá místa mobilním telefonem, vybavuji zbraně správnou municí – například protipancéřovou proti helmám, nebo raději mačetou a tlumičem pro tichou krvavou lázeň. Nebo hned vybalím podomácku vyrobený plamenomet a přinesu na místo své věrné bojové kuře – ano, to opravdu existuje.
Protože jsou základny zvládnutelné, nikdy není moc v sázce, když mě někdo spatří nebo zabije. To snižuje frustraci a zvyšuje chuť riskovat nebo experimentovat. Během misí kampaně lze dobývat složitější pevnosti, například dvě lodě, které blokují únikovou cestu povstalců.
Stejně jako v předchozím díle jsou tyto mise vrcholem, protože inscenace jde nahoru – zejména pokud vám nezáleží na utajení: za doprovodu driftujícího soundtracku plachtíme po laně od jednoho lodního stěžně k druhému a posíláme nepřátele do oceánu s přátelským pozdravem, zatímco naši spojenci nám shora letadlem dodávají posily.
Moderní zbraně místo zvonků a píšťalek pro hraní rolí
Jak moc se tu budete bavit, záleží hlavně na výběru zbraně. Místo toho, aby hra Far Cry 6 koketovala s hrou na hrdiny prostřednictvím perků nebo dovedností, zůstává věrná svým kořenům střílečky. Repertoár je působivý: Pokud se vám nechce používat standardní střelecké zbraně, jako jsou útočné pušky, pistole nebo brokovnice, můžete použít podivné improvizované zbraně a střílet z nich CD ostré jako břitva, bodat nepřátele hřebíky nebo je upalovat plamenným nástavcem. Pokud vám stále chybí potřebná síla, můžete jednoduše vypustit jedovatý plyn nebo výbušné rakety pomocí batohu Supremo.
Tyto superzbraně můžete odemykat postupně od obchodníků. Všechny olověné stříkačky lze upravit a vylepšit na pracovních stolech. Standardní luk můžete vylepšit o výbušné šípy a pomocí nástavce zvýšit přesnost míření a pomocí modifikace rychlost pohybu.
Takové vyladění příjemně připomíná zbraňového mistra z Call of Duty: Modern Warfare. Pokud nechci nic ponechat náhodě, mohu před každou misí přesně analyzovat nepřátele, terén, kamery, alarmy atd. a podle toho pak dokonale přizpůsobit své vybavení a munici.
Alespoň teoreticky. V praxi se nízkoúrovňové úpravy projevily jen nepatrně. Doufejme, že větší rozdíly se projeví později a že přísně střežené budovy vyžadují sofistikovanější plánování. Na vaše oblečení se také připne úroveň. Nebudete však nuceni lovit kořist à la The Division. Pokud hodnota zhruba odpovídá oblasti, ne každá kulka vás srazí na kolena.
Zábavné střílení, trapné zásahy
Zejména ne na nižší ze dvou úrovní obtížnosti. Jmenují se Příběh a Akce, což je trochu zavádějící, protože Příběh by měl být normální a Akce těžká, ale Akce působí jako normální a Příběh jako snadný režim.
Když stojím uprostřed bojiště bez krytí a někdo na mě střílí, sotva cítím výstřely. Můj ukazatel života klesá hlemýždím tempem a i tanku trvá několik pokusů, než pronikne mou očividně ocelovou kůží. Pokud se Dani nestane nejnovějším členem Avengers prostřednictvím dějového zvratu, bude muset Ubisoft zlepšit rovnováhu. Ale alespoň můžete přepínat během hry.
Vývojáři by měli obecně utáhnout několik šroubů u zpětné vazby na zásah. Stejně jako v předchůdci Far Cry 5 je tento problém i s nepřáteli: zatímco střely zasahují brnění s velkou silou, zásahů do těla jsem si téměř nevšiml. To, že je střelba stále velmi zábavná, je dáno celkovým zpracováním zbraní. Z útočných pušek šlehají kulky, brokovnice vytahují nohy zpod těla nepřátel a zblízka dokonce i Avengers.
Při střelbě z odstřelovací pušky v klidu opět zadržíte dech a zapojíte vítr, abyste trefili hlavu. V každém případě byste se měli čas od času přepnout, protože nepřátelé se také občas rádi vrhají na blízko. Než zvednete hlaveň útočné pušky, broky se vám už rozletí po obličeji.
V závislosti na situaci jsou všechny zbraně užitečné a navíc jsou detailně navržené, nabíjení a přebíjení provázejí elegantní animace a hlaveň se rozzáří při záblesku. Pokud Ubisoft vylepší zpětnou vazbu a úroveň obtížnosti, může se Far Cry 6 stát extrémně pestrou zábavnou střílečkou, která se však nezříká občasné hloubky.
Pohled za střelecký štítek
Ale ostrovní ráj je vlastně příjemný na to, abyste se nechali trvale rozptylovat vším tím násilím. Palmy vlají ve větru, mraky visí nízko v hustě zalesněných horách a moře se ve večerním slunci třpytí jako na pohlednici.
Proto si v přestávkách beru pušku a vydávám se na honbu za pokladem: jednou mám například pronásledovat pelikána pomocí wingsuitu, který mě dovede k odměně, a jindy mám ve vesnici vystopovat lodě s čísly a barvami, abych rozluštil kód ke dveřím.
Protože mám k dispozici pouze list s nápovědou a žádné fixy, stává se z toho rozmarný lov, který se nakonec vyplatí: místo zlatých prutů objevuji jedinečné zbraně, jako je kamufláž Quinceanera, která svou rychlostí střelby zcela zastiňuje zbytek mého arzenálu. Navazuje na tradici úkrytů z Far Cry 5, ale vyžaduje trochu více přemýšlení a láká na užitečnější kořist.
Příběhy Yary – klasické vedlejší mise – také stojí za to. Když například pomůžu podivnému kohoutovi Chicharronovi v jeho boji za odboj, mohu ho později přijmout jako zvířecího společníka. Raději si však budu držet odstup – jeho předchozí majitel má z nějakého důvodu ruku s hákem.
Většina vedlejších příběhů se omezuje na boj, ale humorné příběhové mezihry stále baví lépe než sbírka ve Watch Dogs a vyžadují více než světové události ve Valhalle.
Everybody’s open-world chaos
Otevřený svět celkově těží ze dvou věcí:
– Filozoficky se nic nezměnilo, Far Cry se drží minimap, značek a podobně. Ale to, že mě události a mise už trvale netlačí, je velký rozdíl. V otevřeném světě se pohybuji mnohem volněji, prozkoumávám ho podle libosti a cíle si stanovuji vědomě. Pokud budete vždy postupovat jinak a experimentovat se zbraněmi, nebude se těch několik činností opakovat. Zároveň vás lákají užitečné odměny.
– Far Cry 6 se mimo příběh nebere vůbec vážně a hratelnost z toho těží. Většina zbraní a gadgetů je navržena tak, aby způsobila obrovský chaos v otevřeném světě, ve kterém náhle srazím stromy nebo pošlu nepřátele do vzduchu pomocí výbušných šípů a pak nenuceně sestřelím vrtulník raketou.
Z tohoto pohledu bylo vyloučení represivního podtextu násilné revoluce ve hře Far Cry správným rozhodnutím. Ubisoft však vědomě akceptuje, že mi postavy zůstávají lhostejné. Největším problémem Far Cry 6 pro mě ale je, že nejen příběh by měl zůstat vždy stravitelný.
Velké ale
Ve hře Far Cry 6 mohu hrát takticky, pedantsky nabíjet správnou munici do pušky, šroubovat nástavce, skenovat prostředí nebo se jako špion plížit kolem kamer a alarmů a sejmout svůj cíl zezadu mačetou. Je to super a zábavné, ale musím se do toho vědomě zapojit.
Pokud se všude vrhnete se zbraní v ruce a všechno včetně posil zkosíte, v 90 % případů budete slavit vítězství stejně rychle a snadno. Ubisoft nechce nikoho omezovat, a proto by se bufet Far Cry měl líbit každému. To je sice chvályhodné, ale zároveň to hrozí tím, že se tím herní zážitek rozmělní a rozhodnutí ve hře nakonec ztratí smysl.
Pokud se nemusím snažit, v určitém okamžiku mě nic nezajímá. A to se ve 100hodinovém herním zážitku může rychle stát problémem. Aby nároční fanoušci stříleček vydrželi u míče až do konce, musí hra s otevřeným světem přidat na důrazu.
