Floodland vypadá jako malovaný a kombinuje budování přežití s prvky RPG tak chytře, že nám schůzka na gamescomu utekla jako voda.
Malý pohled do zákulisí gamescomu: V podstatě jednou z nejjednodušších prací vývojářů je dohlížet na herní stanice. Jen se zájmem sledujte a udělejte si pár poznámek. Otázky se zde obvykle kladou jen zřídka, protože lidé se příliš soustředí na hraní.
Obvykle. Pokud se ovšem hra, na kterou se dohlíží, nejmenuje Floodland. Protože nový a slibný budovatelský titul od Vile Monarch (Weedcraft Inc., Oh…Sir!) vás bombarduje tolika úkoly a záludnými rozhodnutími, že se dohlížející vývojáři nemohou vymanit z vysvětlování a pomoci.
Přesto, nebo možná právě proto, jsem po 60 minutách strávených s Floodlands mohl hru opustit jen s těžkým srdcem. Stále bylo co dělat!
Čím je Floodland výjimečný
V záplavové zemi se klimatická katastrofa stala trpkou realitou, která vedla nejprve ke stoupající hladině moře a nakonec k zaplavení Severní Ameriky a ke ztrátě veškerého komunikačního a elektronického vybavení.
Převezmete zodpovědnost za klan přeživších, abyste ze zaplavených trosek znovu vybudovali něco, co by připomínalo fungující společnost.
Floodland kombinuje klasické budování města s aspekty přežití, příběhovými prvky a těžkými, často politicky konotovanými rozhodnutími a v mnohém tak připomíná velký Frostpunk. Od zjevného vzoru se však liší ve dvou důležitých bodech.
Více mikromanagementu: Ve hře Floodland nemusíte pouze stavět stany, rybářství a školy, ale také přidělovat a určovat priority každého jednotlivého pracovního úkolu – od sběru surovin přes průzkum prostředí až po péči o jednotlivé budovy. Je logické, že obvykle máte méně pracovních sil, než skutečně potřebujete.
Více průzkumu: Na začátku hry vidíte jen malou část (opravdu obrovské) mapy, vše ostatní leží pod hustou mlhou jako v klasické real-time strategii a je třeba to nejprve prozkoumat. Na jedné straně proto, že kvůli scénáři trpíte neustálým nedostatkem zdrojů, na straně druhé proto, že se můžete setkat s dalšími klany, které se k vám za určitých okolností mohou i přidat.
Což už je skvělé
Žádná nečinnost díky vysokým nárokům: I ve Frostpunku nakonec dosáhnete bodu, kdy všechno jde, jak má – dokud další katastrofa nevyvede plánování více či méně z míry. Ale během mých 60 minut s Floodlandem nikdy nešlo všechno tak, jak by mělo!
Někdy si moji pozůstalí kazili žaludek syrovými rybami, protože jsem včas nesehnal dostatek stavebního materiálu na kuchyň. Někdy se nálada mého klanu zhoršila kvůli politickému rozhodnutí. Někdy jsem ke své škodě nemohl najít naléhavě potřebné suroviny.
Úžasná věc: Nikdy jsem se necítila otrávená, vystresovaná nebo frustrovaná, ale vždycky jsem se cítila pod tlakem. Musí existovat nějaké řešení! Určitě je zde užitečné, že na rozdíl od Anno 1800 mohu analyzovat situaci a vydávat rozkazy i v režimu pauzy.
Prozkoumávání motivuje: Nenapadlo by mě, jak moc může prozkoumávání mapy obohatit budovatelskou hru. V záplavové oblasti rozšiřuji svůj okruh nejen z nutkání přežít a hledat zdroje, ale také z čiré zvědavosti, co na mě může čekat za dalším ohybem řeky. Možná nějaká zřícenina, kterou bych mohl vyplenit? Možná konečně vhodné místo pro druhý centrální tábor? Nebo možná dokonce nový klan, se kterým bych se mohl spojit?
To vše je podpořeno velmi atmosférickým a organicky vypadajícím designem mapy. Floodland sestavuje své mapy z prefabrikovaných prvků a poté náhodně, ale logicky rozděluje zdroje a možné objevy, což by mělo zajistit vysokou hodnotu opakovaného hraní.
Je toho v něm opravdu hodně: Floodland má opravdu vše, co očekávám od moderní budovatelské hry o přežití, a ještě mnohem víc. Hned na začátku hry si mohu vybrat mezi čtyřmi různými klany, z nichž každý má jiné bonusy, ale také jiné politické názory.
Sleduji příběh rozdělený do kapitol, v jejichž průběhu musím znovu a znovu činit těžká rozhodnutí. Sbírám zkušenostní body a vylepšuji schopnosti svého klanu, stejně jako ve hře na hrdiny.
A postupně otevírám široce rozvětvený výzkumný strom, který odemyká nejen desítky budov, ale také technologie, jako je elektřina, které mi plánování osídlení opět zcela převracejí naruby. Každopádně Floodland poskytne spoustu materiálu, z něhož se dá při budování strategie pořádně upustit pára.
Co by mělo být ještě lepší
Křehká produkce: Floodland je jednou z mála her, které vypadají krásněji na obrázcích než v pohybu. Jakkoli působí akvarelový styl atmosféricky, tolik atmosféry se ztrácí kvůli řídkým animacím a fádním textovým oknům.
Kromě toho trochu ubírá na přehledu vymazlený vzhled. Floodland to kompenzuje mnoha překryvy v herním světě, což znamenalo, že grafický styl na mě mohl naplno působit jen zřídka.
Příběhová kampaň zatím nevtáhne do děje: Teoreticky chce Floodland vyprávět napínavý příběh o tom, jak se přeživší probojovávají zpět do fungujícího společenského řádu, jak musí cestou činit těžká rozhodnutí a přijít na kloub záhadě, co skutečně způsobilo poslední katastrofu.
Od nezávislého titulu samozřejmě nemůžete očekávat propracované cutscény, ale dlouhé a dosud neozvučené texty mě při hraní hry přesto nechávaly chladným, což samozřejmě mohlo být způsobeno i veletržním shonem.
Nejasné pokyny pro uživatele: To, že se moji nebozí pozůstalí otrávili zkaženou rybou, nebylo způsobeno jen mou vlastní hloupostí (upřímně!), ale také tím, že jsem si příliš pozdě ověřil, jak funguje zpracování potravin. Budovy se v nabídce staveb objeví až poté, co je prozkoumáte, ale musíte je nejprve najít v dosud strašně nepřehledném technologickém stromu.
Proč musím klikat na tábor, abych změnil priority úkolů a budov, to také nechápu. Je docela možné, že jsem ve stresu z veletrhu přehlédl zásadní výukové pokyny. Ale když to porovnám s mimořádným stresem odpovědných vývojářů, byl jsem rozhodně v dobré společnosti, co se týče nepochopení.
Na druhou stranu, už dlouho se mi nestalo, že by mě moje ambice v budování strategie polechtaly tak jako ve Floodlandu.
Verdikt redakce
Heidewitzka, tady jsem jako starý stavební nadšenec, těším se na pohodové kutilství na konci veletrhu a najednou musím pohánět své mozkové buňky k maximální energii! Floodland vypadá neškodně a umělecky, ale co do ambicí může směle konkurovat Frostpunku a Anno 1800. Chválím hru za to, že nikdy není stresující, ale pouze záludná – tak to má být! Rychle si všimnete, že zkušené studio zde sleduje jasnou vizi.
Po vizuální stránce však byl Floodland méně přesvědčivý. Ačkoli akvarelový styl v zásadě skvěle zapadá do tématu, je málo platný, když se musím spoléhat na mnohem méně krásné panely a blednutí kvůli nedostatečné čitelnosti.
Uživatelské pokyny, které potřebují optimalizaci, mi také zbytečně ztěžují orientaci v boji o přežití. Čím víc jsem ale chápal, tím víc mě fascinovala promyšlená souhra klasického budování města, motivujícího průzkumu, složitých rozhodnutí a drobných RPG prvků. A to z Floodlandu pro mě dělá opravdu slibnou budovatelskou hru pro milovníky žánru.
