Když hraju Ghostrunner 2, umírám prakticky každých 30 sekund. Přesto se u této akční hry bavím.
Nejsem zrovna nejtrpělivější hráč, beznadějně špatný řidič a mise pod časovým tlakem považuji za příšerné. To nejsou nejlepší předpoklady pro Ghostrunner 2, řekl by jeden. Ale přesto jsem si tuto kyberpunkovou akční hru zahrál a byl jsem překvapen, jak moc jsem se jako neonový ninja bavil.
Jeden špatný krok stačí
Stejně jako první Ghostrunner i pokračování spoléhá na herní smyčku, která zpočátku zní pro příležitostné hráče frustrující. Jako kybernetický nindža se probíjím ponurým futuristickým městem a nemohu si dovolit udělat žádnou chybu:Každý zásah mě pošle do posmrtného života.
Vlastně umírám velmi, velmi často. V půlhodinové hratelné verzi jsem během první hry zemřel 75krát. Takže umírám zhruba jednou za 30 sekund Ale k mému překvapení se nikdy nechci otráveně vzdát.
Ghostrunners 2 mě dokáže – asi stejně jako jeho předchůdce – motivovat, i když řeším nějaký úsek už podesáté. Je to dáno několika faktory, mimo jiné:
- Není zde žádné načítací časy:Po smrti stisknu tlačítko a rovnou skočím zpět do boje.
- Smrt není špatná:Hra mi dává spoustu ukládacích bodů, pokud udělám chybu, musím opakovat jen úplně poslední část, ztratím maximálně dvě minuty herního času.
- Je zábava se zlepšovat:Když se mi podaří dokonale projít nějaký úsek, je to prostě neuvěřitelně dobrý pocit. Ve zlomku vteřiny moje katana rozseká celé skupiny nepřátel a já mám pocit, že jsem opravdu nadaný bojovník (alespoň do další smrti.
Rychleji, rychleji, Ghostrunner
Ale jak vlastně hraje Ghostrunner? Odpověď zní: rychle. Sprintuji, skáču a kloužu zářícím kyberpunkovým městem, houpu se přes propasti na lanech, řítím se po kolejích a běžím podél zdí.
Zároveň musím uhýbat, odrážet nepřátelské střely a útoky mečem katanou a dorážet nepřátele. Stát na místě mi pomáhá jen zřídka, téměř vždy musím udeřit jako první a pokračovat v pohybu, abych přežil.
D
Ale to je jen část hry Ghostrunner 2, protože úplnou novinkou je motorka, na kterou nasednu, když potřebuji, a pak se proháním ulicemi a větracími šachtami dechberoucí rychlostí:
V podstatě zde platí stejná pravidla. V hratelné misi pronásleduji signál, který ztratím, pokud příliš zpomalím. Neustále tedy musím jet maximální rychlostí a místo nepřátel přežívat nebezpečí na silnici.
Vyhýbám se překážkám, přeskakuji kaňony, které se náhle otevřou, otevírám brány, které mi dobře mířenou ranou blokují cestu, a přecházím ze silnice na boční stěny tunelu.
Tato část je téměř stejně dobře zpracovaná jako akce s mečem. I zde často umírám, ale při úspěšném zvládnutí pasáže si připadám jako skutečný závodník. Necítím se však tak cool jako pěšky s mečem v ruce, ale to je také tím, že nejsem velkým fanouškem závodních her.
Co je skvělé, kde jsou ještě otázky?
Co se mi na Ghostrunner 2 líbilo víc a co se mi naopak tolik nelíbilo, to vám stručně shrnu:
To bylo skvělé:
- Adrenalinový zážitek:V bleskurychlém parkouru a boji není nikdy nuda. Když se zdokonalím v pohybech, připadám si jako skutečný kybernindža. Atmosféru dokresluje soundtrack.
- Žádná frustrace:Díky štědře rozmístěným ukládacím bodům musím poslední část opakovat jen tehdy, když zemřu. Také je to velmi dobrý pocit, když po mnoha pokusech prolomíte úroveň.
- Významné zlepšení:Čím déle hraji, tím je ovládání jednodušší a tím jsem v boji a parkouru zkušenější. Zároveň se zvyšují výzvy, takže to nikdy není příliš snadné, právě naopak.
Tímhle si ještě nejsem jistý:
- Parkour:V některých úsecích se mi postupovalo velmi obtížně, například když jsem musel proskočit vzduchem a sklouznout do větrací šachty. To by nutně neměla být výzva. V zásadě se však parkour hraje poměrně plynule.
- Příběh:Po půl hodině je téměř nemožné říct něco o příběhu hry Ghostrunner 2, protože jsem nepochopil, o čem přesně je. Dialogy přes vysílačku jsou jednoduché, ale solidně napsané.
- Nové schopnosti:V průběhu hry lze získat vylepšené schopnosti. V půlhodinové herní verzi však zatím nic z nich nebylo k vidění.
Co si o hře Ghostrunner 2 zatím myslíte? Líbily se vám první trailery a chtěli byste vyzkoušet druhý díl kyberpunkové akční hry? Jste rádi, že je titul v podstatě podobný svému předchůdci, ale zavádí některé novinky, jako je například motorka? Nebo si myslíte, že změn mělo být více či méně? Napište to do komentářů!
Závěr redakce
Musím upřímně říct, že mě opravdu překvapilo, jak moc se mi Ghostrunner 2 zatím líbí. Dokonce ani motorkářská úroveň s časovým limitem a častá úmrtí mě ani trochu neokrádají o motivaci. Hra mě okamžitě vtáhne do děje a půlhodina mi připadá jako deset minut.
Poté, co se už první Ghostrunner stal skutečným favoritem Steamu s více než 90 procenty pozitivních recenzí, nepochybuji, že druhý díl bude opět přijat mimořádně dobře. Vzhledem k tomu, že se soustředí na rychlý parkour a smrtící souboje, i průměrný příběh by zde těžko mohl zkazit zábavu. A dobře si zatím vede i technologie; nezaznamenal jsem žádné problémy s výkonem ani bugy.
Dobře se povedla i velká novinka, motorka. Jízdní úseky vnášejí do hry větší rozmanitost a působí stejně dobře jako zbytek hry. I přes četná přerušení kvůli úmrtím ani zde neztrácíme zájem nebo nevypadáváme ze synchronu.
