V naší recenzi bez spoilerů vám řekneme, proč je God of War Ragnarok jednou z nejlepších her roku, aniž bychom to prozradili. Rozpor? Jen na první pohled.
Co nám ten pocit chyběl! Ten pocit, kdy se stejnou mírou dojetí a hrdosti odkládáme mokrý zpocený ovladač, téměř nevěřícně se díváme na titulky a jen stěží dokážeme slovy vyjádřit, co jsme právě zažili.
„Videohra“ to tak úplně nevystihuje, „zkurveně úžasné mistrovské dílo“ ano. Je to ten nepopsatelný pocit, proč jsme si v určitém okamžiku zamilovali videohry. Tato zkušenost, kterou nám mnohé upoutávky slibují jako proroctví. Poklad, za kterým se donekonečna honíme a který chceme alespoň jednou za rok zachytit. A je jedno, jak to teď nazvete – pocit, zážitek nebo poklad – pro jednou to řekneme upřímně a jasně: Tohle jsme tu neměli už dlouho.
Co znamená „bez spoilerů“?
God of War: Ragnarokje jednou z těch her, u kterých vám spoilery mohou zkazit zábavu. Abychom ospravedlnili naše hodnocení, budeme v této recenzi popisovat pouze příběhové detaily a události, které byly buď vidět v oficiálních trailerech, nebo se staly již v prvních dvou hodinách hraní.
Jelikož je hra přímým pokračováním, nemůžeme se vyhnout událostem z předchozího dílu. Pokud jste ji dosud přeskočili a chcete ji dohnat, měli byste si tuto recenzi přečíst až poté.
Na jedné straně je to proto, že špičková studia jako Rockstar Games, Naughty Dog a spol. v posledních letech zvedají laťku průlomových her stále výš a výš. Na druhou stranu to logicky souvisí i se současným trhem s hrami.
Desítky odkladů, několik zklamání, více remaků než inovací – rok 2022 je z herního hlediska docela suchý. I těch pár výjimek jako Elden Ring nebo Stray působí spíše jako chladná útěcha, protože nám bolestně připomínají, že takové zážitky jsou v současnosti tak vzácné. Jo, melodrama zvládneme.
Kdyby to nebyla tak luxusní záležitost, člověk by mohl právem křičet, dupat a kopat do všeho, co je z plastu! Ale rok ještě neskončil a stále je tu God of War Ragnarok. A my si říkáme:Prosím, buďte dobří, prosím, alespoň vy, vy prostě musíte být dobří!Prosím, nebuďte kopie 1:1! Buďte čestným pokračováním, ba co víc, buďte úspěšným závěrem! Alespoň z poloviny tak epické jako Marvel’s Avengers: Endgame!
A je to tady: Kratos sedí v jeskyni, zatímco venku zuří Fimbulwinter. Je unavený a bojí se, protože ví, že severští bohové přijdou pomstít ty, které musel na své poslední cestě zabít. Je to však jen začátek něčeho mnohem většího: války mezi všemi bohy, takzvaného Ragnaroku.
Protože nevyhnutelné může nastat kdykoli, připraví svého syna Atrea na všechno. Vycvičte z něj bojovníka. Zůstaňte s ním doma, pod ochrannou klenbou. Ti dva jsou nyní silný tým, i když před sebou navzájem skrývají nebezpečná tajemství.
První dvě hodiny hry God of War: Ragnarok nabízejí vše, čím mohl zazářit už první díl: Severské světy. Masivní bitvy z pohledu třetí osoby. Emotivní rozhovory s vynikajícími hlasovými herci v angličtině i němčině. To vše v jednom záběru bez viditelných střihů a načítacích pauz.
Takže všechno jako v předchůdci, všechno v nejvyšší výrobní kvalitě… a všechno tak nějak trochu zklamání. To už je všechno? Více stejných věcí? Co je teď nového, prosím? Alespoň si to myslíme, dokud Thor a Odin nezaklepou na dveře. Není to zdvořilostní telefonát, ale poslední pokus zabránit obrovskému rozruchu. Marně.
„Nedrž se zpátky, chci vidět boha války!“ křičí Thor, ten hláškující, protivný padouch, který nás už po deseti minutách neuvěřitelně nutí vidět závěrečnou bitvu se vším všudy. Ale my s ním bezvýhradně souhlasíme, i my chceme vidět God of War, zejména ten nový! To ospravedlňuje pořizovací cenu 80 eur! To, co vyvolává pot na ovladači!
No tak, první část byla velkolepým víkendovým výletem do obřích hor, ale teď už jsme připraveni na další. DARUJTE NÁM VŠECHNO! A je tu krátký záblesk. Malá ochutnávka skvělé zábavy. Souboj mezi Olympem a Asgardem – soundtrack zachycuje první bitvu dvou válečných bohů ve filmovém stylu. Pod jejich blesky a údery je Midgard zničen velkou vizuální silou. Pak opět zavládne ticho a dobrodružství začíná. „Páni, to není ono, ani zdaleka.
Klávesnice by nyní měla svítit stejně jako Kratovy zbraně. Protože si chceme nechat řečnickou bombastičnost pro ABSOLUTNĚ GENIÁLNÍ God of War Ragnarok (bez spoilerování!), trochu ji nyní zmírníme a vrátíme se ke klasickému testu.
Table of Contents
Vylepšení na všech úrovních
Aby zabránili Ragnaroku a naučili se řídit svůj osud, Kratos a Atreus se ukryjí u svých trpasličích přátel Sindriho a Brokka. Od této chvíle jim dům v mezisvětí slouží jako praktická základna, včetně kovárny a místa na spaní.
Odtud se vydávají mystickou branou vstříc novým dobrodružstvím v severských světech. Typický sled událostí – prozkoumávání, řešení hádanek, boj – je jasně orientován na svého předchůdce, ale nový vítr God of War Ragnarok je na všech úrovních tím znatelnější, čím dále ve hře postupujeme.
Proč testujeme hru pro PlayStation
Na první pohled možná některé z vás překvapí, že vydáváme rozsáhlou recenzi hry God of War Ragnarok. Rozhodli jsme se tak učinit z následujících důvodů:
- Podlenedávného průzkumu33 % naší komunity již vlastní PS4 nebo PS5, takže právě teď stojí před otázkou, zda je pro ně God of War Ragnarok tou pravou hrou. To je otázka, na kterou chceme odpovědět.
- PředchůdceGod of Warvyšel letos pro PC, takže je jen otázkou času, kdy bude oficiálně oznámeno pokračování. Pro většinu z vás je však zajímavé zjistit, jak dobrá je tato hra nyní, a ne za dva nebo tři roky. Samozřejmě se podíváme i na možnou adaptaci pro PC.
- Obecně vidíme, že se platformy stále více sbližují prostřednictvím cloudových her a předplacených služeb. Halo Infinite si můžete zahrát se stejným skóre na počítači stejně jako na konzoli nebo dokonce na mobilním telefonu. Pokud chceme zůstat nejlepším a nejdůležitějším zdrojem informací o vašem oblíbeném koníčku, musíme jako redakce tento vývoj zohlednit.
Světy jsou krásnější a ještě více odměňují výlety
Přesun od klasické trilogie God of War k God of War z roku 2018 znamenal grafický skok. Tento skok v Ragnaroku chybí, protože základní technický rámec i scénář zůstávají v podstatě stejné.
„V zásadě“, protože tým Sony Santa Monica Studios nejenže maximálně využívá vlastní grafickou technologii, ale také inscenuje světy mnohem rozmanitějším a působivějším způsobem než v předchozím díle. Letní říční kraj Svartalfheim. Křišťálové paláce v Alfheimu. Fantasy džungle Vanaheimu.
Opticky se jedná o skvělý a chlubivý snímek, zejména co se týče úrovně detailů a širokého záběru. „Pah, grafický mixér!“ Ani zdaleka ne, protože grafické vylepšení je doprovázeno i hravostí. Zatímco Cyberpunk 2077, Assassin’s Creed Valhalla a Horizon: Forbidden West sázejí na velké otevřené světy, Ragnarok se jich nadále vzdává a drží semalých, na kůlech postavených oblastí
Pro vývojový tým je motivace a odměna z cesty vždy výrazně a viditelně důležitější než počet míst, kam se můžete vydat. To je patrné už v normální hře Loot-to-Go, jejíž truhly opakovaně pronásledujeme jako ohaři, protože se skrývají za rychle řešitelnými, ale přesto chytrými hádankami.
Nový vrchol nás však čeká ve vedlejších úkolech. Zatímco v předchozím díle šlo ještě o malé a neznatelné výlety, nyní jsou úkoly nejen propojeny se skutečnými příběhy, ale vedou také do zcela nových, nepovinných oblastí.
Například ve Svartalfheimu se dozvídáme více o temné minulosti společníka. A to, co zpočátku vypadá jako nudné procházení checkpointů, se rychle změní ve směs hádanek, šplhání a bojových pasáží, která je stejně rozmanitá jako náročná na hraní, zatímco se dozvídáme jedno tajemství za druhým. Nic, co by bylo jakkoli důležité pro hlavní příběh. Ale něco, co nás mnohem více sbližuje s naším společníkem.
I co se týče odměn, hra God of War Ragnarok si vždycky dává záležet. Zbraně a zbroj se jen tak neválí, ale vždy vyprávějí vhodný příběh. Klíče neotevírají jednoduché truhly s poklady, ale dveře a brány k mnohem větším překvapením. Více nemůžeme prozradit. A my nechceme prozradit víc.
Protože je to všechno tak chytré, tak obohacující, tak nepodstatné a rovnocenné hlavnímu kvízu, že si pokaždé říkáme: „Díky bohu, že jsme to udělali, díky bohu, že jsme to nepropásli.“
Hádanky jsou kreativnější a chytřejší
Jakkoli byla Kratova vyvolatelná leviatanská sekera v prvním díle skvělá a užitečná, téměř každá hádanka v určitém okamžiku zahrnovala zmrazení kola v mechanismu dobře mířeným hodem, aby se otevřela nebo udržela otevřená brána. Jako změna tempa od boje to bylo docela příjemné, ale v určitém okamžiku to působilo jako zbytečný blok.
Bůh Ragnaröku naštěstí opět dělá velký skok kupředu, který na nás udělal velký dojem. Mrazicí kolečka jsou přece jenom třídou základní školy, jako noví mistři hlavolamů musíme řešit nejrůznější hlavolamy, od malých fyzikálních vychytávek až po gigantické výmysly s ozubenými koly.
Každá oblast navíc přidává nové mechaniky a nástroje, kteréumožňují stále kreativnější problémy a řešenía jako správná metroidvania nás vybízejí k experimentování s našimi schopnostmi a k návratu do již prozkoumaných oblastí!
Vždycky je to skvělá výzva, která se ukáže být natolik složitá, že se po vyřešení hádanek cítíme velmi chytře. Zároveň je však dostatečně krátká a jasná, aby se nikdy nezvrhla v nudné zkoušení a chybování.
Bitvy konečně přinášejí výzvu všech dob
Všechno předchozí bylo vynikající, ale pojďme se konečně dostat k hlavnímu chodu a odpovědět na nejdůležitější otázku ze všech: Jak kurevsky dobrý pocit je rozbíjet desítky lebek příšer zbraněmi boha války?
Brilantnost God of War spočívala v tom, že bitvy nejen skvěle vypadaly, nejen se skvěle hrály, ale vždy zůstávaly taktické a zajímavé už z principu.
Především proto, že první díl přes všechnu svou velikost zanechal dvě nesplněná přání: více druhů nepřátel a obtížnější protivníky. Protože pokud máme být upřímní, bojový systém jsme pochopili a ocenili až po boji s nepovinnými bossy Valkýry.
Všechny normální nepřátelské hordy jsme také dokázali porazit pouhým mlácením do nich a alespoň na normální obtížnost jsme nebyli téměř nikdy nuceni, aby na nás byl náš trenér ze Sparty pyšný. Děkujeme studiu Santa Monica, že pro Ragnarok řeklo:Chceš dostat pěstí do obličeje? Pak dostaneš pěstí do obličeje!
Působí to jako pocta starším dílům hack’n’slay: Protože boje jsou nyní častější, delší a těžší na čtyřech různých úrovních: V první úrovni na nás čekají normální hordy nepřátel, ale nyní se do boje pouštějí s mnohem větší variabilitou, s lučištníky v pozadí, s berserky v popředí a občas se mezi nimi objeví i ještěrka, která chce také otravovat.
Obzvláště skvělá a nebezpečná nová funkce: Útoky nepřítele kouzly Bifrost způsobují potenciální poškození navíc, které se přidává při dalším zásahu!
Na 2. úrovni je pak nově definováno slovo „střední boss“, protože se zde shromažďují jak mini bossové, tak mini koncoví bossové. Zatímco boj s Dreki je poměrně neškodný, boj s Alvou, strážcem albatrosa, je mnohem náročnější.
Třetí úroveň je konečně vyhrazena skutečným závěrečným bossům, kteří zůstávají obzvláště pamětihodní svou tvrdostí a inscenací. A úroveň 4? No, to jsou ti mnozí skrytí nepovinní a opravdu těžcí bossové, na které jsme pravidelně potřebovali několik pokusů. Shoř v pekle, ale díky za boj!
Kratos a nikdy se nepřestaneme učit!
Jelikož jsme si mohli ponechat sekeru a čepele chaosu z prvního dílu, začínáme tentokrát s poměrně velkým bojovým repertoárem. Vypořádat se s jednotlivými nepřáteli sekerou, zasáhnout celé skupiny čepelemi, udělovat efektní poškození, protiútočit, blokovat štítem, uhýbat, přejít do režimu zuřivosti a jednou vypustit úplné běsnění v mega úderech – i po dvaceti hodinách je to stále epické.
Zejména proto, že si za získané zkušenostní body můžeme ve stromu dovedností odemknout nové útoky, které pak můžeme intuitivně začlenit do svého bojového stylu. Strom dovedností štítu z prvního dílu musel ustoupit, místo něj je tu nový systém: Víc urážlivé už to být nemůže!
Chválu si zaslouží také vylepšený systém společníků, který nám příkladně pomáhá s likvidací nepřátel. Vše nakonec okoření fakt, že se v průběhu příběhu odemykají i zcela nové manévry, které poskytují ještě více možností kombinací.
Příběh, možnosti a obtížnost jdou vždy ruku v ruce: Nikdy jsme neměli pocit, že by hra byla příliš snadná nebo příliš těžká.Přestože God of War Ragnarok umožňuje ukládání opravdu v každém okamžiku (!), prošli jsme hru optimálně s automatickými a spravedlivě nastavenými body ukládání, aniž by se změnila v nudnou procházku. Mimochodem: Pokud chcete, můžete v nastavení upravit různé možnosti a pomůcky pro jednotlivé úrovně obtížnosti.
RPG-Lite, které už není tak úplně lite
Stejně jako v předchozím díle mohou Kratos a Atreus investovat všechny nasbírané materiály do pěkného vybavení v trpasličích kovárnách. Zde to však Ragnarök na náš vkus trochu přehnal: Tato část je ještě v pořádku, ale když se přidají další tři až čtyři úrovně brnění, systém poškození v soubojích se stává nepřehledným a zbytečně matematickým.
Útoky speciálními zbraněmi jsou stále snadno k nalezení a přímo použitelné, ale kouzla, amulety, relikvie & Co. vyžadují čtení, hraní si a sbírání. Pokud nakonec v boji poskytují pouze drobné bonusy, zatímco hlavní poškození zůstává jednoznačně na zbraních, vyvstává otázka, zda má vůbec cenu se jimi zabývat. Společnost Ragnarök si je toho zjevně vědoma, protože nabízí automatické vybavení.
To nyní není velký problém, protože sbírat, vyrábět a vybavovat lepší a lepší vybavení je samozřejmě zábava. A na vyšších úrovních obtížnosti je rozdíl, zda se poškození mrazem vaší sekery zvýší o 5 nebo 10 procent. Jinak skvělý průběh hry je podle našeho názoru poněkud zpomalován pravidelným přehrabováním se v menu a v položkách.
Bez spoilerování: ABSOLUTNĚ GENIÁLNÍ
Toto je limit spoilerů. O tom, co je za ní, nemůžeme a nechceme mluvit, a to z dobrého důvodu, protože „ten zážitek“ si určitě chcete prožít, užít a protrpět sami. Co však můžeme udělat, je popsat pocit ze hry. Jednoduše řečeno, co vidíte, to si zahrajete.
Postupem času hra přináší nová překvapení a předpoklady, které neustále mění váš pohled na příběh a hratelnost – a vaše očekávání od obojího. Je o úžasných místech, kam se vydáte a kde jste to nečekali.
Je o fascinujících přátelích a nepřátelích, které potkáte a které jste nečekali. A jde o skutky, které uděláte a které jste nečekali.
God of War Ragnarok nechce jen vyprávět příběh, ale chce, abyste se do něj skutečně zapojili a viděli ho ze všech úhlů. Nejedná se o typický souboj černých a bílých, jaký jsme viděli už stokrát. Dobro i zlo jsou zde bohy, ale jsou také lidmi.
Lidé, kteří nevědí, co jim osud přichystal. Lidé se sny a touhami, s obavami a strachem, kteří doufají, že pochopí celkový obraz a nestanou se hříčkou temných sil. Osud, předurčení, proroctví, rozhodnutí, válka bohů – to jsou záhady od začátku do konce hry, které sice nemusí být všechny objasněny, ale které vše určují.
Atmosféra války nejen mezi citově založenými lidmi, ale i mezi mocnými bohy je bouří, jejíž konec a rozuzlení očekáváme stejně radostně jako s obavami. Veškerá severská mytologie, která nebyla použita v prvním díle, je zde hozena do kotle. I když v určitém okamžiku můžeme držet krok se všemi jmény, jen když pravidelně nahlížíme do pilně psaného deníku.
A důstojný konec
Ale budiž nám přáno, když se to vyplatí a povede to k tak epickému finále jako v této hře. Nechme Sever hořet, jásejme, plačme, křičme a konečně to ukončeme. A zahrajte si další úžasnou videohru.
Být bohem války doopravdy, získávat stále větší sílu, vyzvat kohokoli, srazit kohokoli – ne, Kratos není v důchodu, jeho horké chvilky ještě neskončily, začínají teprve teď, když je v sázce jeho rodina.
A protože jablko nepadá daleko od stromu, zůstává Atreův osud tím, který nás zajímá nejvíce a který o všem rozhodne. God of War Ragnarok prokazuje na mainstreamovou videohru příjemnou dávku odvahy, ne-li odvahy jako The Last of Us 2, aby svou premisu zcela dotáhl k bariéře bolesti a ještě dál.
Pokud budete striktně sledovat pouze hlavní příběh, budete potřebovat nejméně 20 hodin, abyste se dostali do velkého finále. Stejně jako jeho předchůdce však God of War Ragnarok přináší dostatek nepovinných (end-game) úkolů, abyste s Kratosem mohli strávit dvakrát tolik času, aniž by vám cokoli z toho připadalo zbytečné nebo zbytečně natahované.
God of War Ragnarok mohl být v tomto suchu vedle Elden Ring mnohem méně výrazným titulem roku 2022, ale díky tomuto bohatému bufetu se na něj bude v příštích, doufejme, mnohem lepších herních letech vzpomínat s láskou. Odložíme mokrý zpocený ovladač, zíráme na titulky a nedokážeme slovy vyjádřit, co jsme právě zažili. „Videohra“ to úplně nevystihuje, „zkurveně úžasné mistrovské dílo“ ano.
Verdikt redakce
Budu upřímný: k God of War Ragnarok jsem byl velmi skeptický. Jistě, první díl byl emocionální ohňostroj, masivní monstrózní řežba a krásný grafický zázrak. Po čtyřech, téměř pěti letech však romantická proměna poněkud ochabla. Naopak, navzdory všem silným stránkám vynikly spíše slabiny. No, to bylo v roce 2018, dobře, ale bylo by fatální, kdyby nám to v roce 2022 znovu naservírovali přesně takhle.
Přesně toho jsem se obával u posledního traileru. A že Santa Monica na otázku „Kolik mytologie v ní chceme?“ odpoví „Ano“. Vždyť God of War byl skvělý, vítězný vzorec byl nalezen, tak proč si teď troufat na něco nového? Je tedy rozumné, abyste si udělali pohodlí a hráli na jistotu.
I když se modlíme k herním bohům, na dobré hry nemáme nárok, musíme mít štěstí – a to jsme letos měli jen zřídka. Navzdory všem obavám jsem však nebyla zklamaná. A co víc, God of War Ragnarok mě několikrát překvapil jako nevrlého a dravého hráče. Odpusťte mi mé pochybnosti! Zachránce letošního roku! Někdo byl kreativní a chytrý, někdo si dal práci s vytvořením krásných světů, někdo přemýšlel: „Co tam ještě můžeme dát, aby se lidé opravdu bavili?“
Mých 25 hodin hraní byl brutální a nádherný výlet severskou mytologií. U některých letošních her jsem musel přimhouřit oko nebo dvě, abych je mohl označit za mistrovská díla. U této knihy jsem naopak mohla otevřít oči, mohla jsem očekávat, aniž bych byla zklamaná. Konec je předmětem pozdější debaty. Ale k tomuto bodu: Děkuji!
