Gwent: Rogue Mage – Za tento test můžeš ty sám

0
603

Nejnovější hra Zaklínač sází na mapy místo otevřeného světa. Že to může fungovat, víme už od hry Thronebreaker. Ale nový formát roguelike není přesvědčivý.

Vy, čtenáři GlobalESportnews, milujete svět Zaklínače. Jistě, koneckonců sotva existuje nějaký jiný fantasy svět, který by působil tak neúprosně dospěle a nemilosrdně. Proto nikoho nepřekvapí, že 91 procent z vás hlasovalo pro to, abychom co nejdříve přinesli recenzi nejnovější hry Zaklínač, Gwent: Rogue Mage.

Dříve se to řekne, než udělá. Jako velký fanoušek multiplayerové verze karetní hry jsem se minulý víkend pln očekávání vrhl na čerstvě vydané rozšíření pro jednoho hráče. A teď jsem naprosto rozčarovaná.

Co společnost CD Projekt provedla se skvělou karetní hrou

Pro začátek vám přinášíme stručné vysvětlení, o co ve hře Gwent jde: V této karetní hře se se soupeřem střídáte v hraní jednotek, předmětů a kouzel, abyste na své straně hrací plochy získali co nejvíce bodů.

Díky stovkám různých karet můžete vytvořit nespočet kombinací a synergií, které v průběhu hry zvýší vaše skóre nebo sabotují skóre soupeře. „Sbírání bodů“ zní na první pohled neokázale, ale ve verzi pro více hráčů Gwent: The Witcher Card Game nabízí neuvěřitelnou hloubku a mnoho taktických možností.

/„(Mapy, rozhraní a výtvarný styl byly převzaty 1:1 z verze pro více hráčů.)“ src=“https://www.global-esports.news/wp-content/uploads/2022/07/Maps-interface-and-art-style-scaled.jpg“ width=“2048″ height=“1152″ /☻

To, že na tomto principu lze vytvořit i skvělou hru pro jednoho hráče, dokázal Thronebreaker: The Witcher Tales. Zde se odehrával napínavý příběh o válce, zradě a intrikách. Gwent: Rogue Mage však patří do žánru roguelike a silně připomíná zástupce žánru, jako je Slay the Spire.

Namísto lineární příběhové kampaně si na mapě světa kliknutím myši vyberete cestu, která vás zavede k bitvám, náhodným událostem a různým vylepšením, až nakonec skončíte u nepřátelského bosse.

(Malé dialogy mezi souboji rozvíjejí plytký příběh.)
(Malé dialogy mezi souboji rozvíjejí plytký příběh.)

Musíte je ulovit, aby vaše postava – mág Alzur – mohla sbírat jejich mutageny a vpravovat je do lidských pokusných subjektů, aby nakonec vytvořila prvního čaroděje. Plytký děj je vyprávěn v extrémně generických scénách, ale hlasoví herci hrající pouze v angličtině odvádějí dobrou práci.

(Ručně kreslené scény vypadají extrémně genericky.)
(Ručně kreslené scény vypadají extrémně genericky.)

Například hra

Hades mistrovsky ukázala, že i ve formátu roguelike lze vyprávět skvělý příběh. Podle vývojářů to ale nikdy nebylo cílem, motto Rogue Mage zní „hratelnost především“.

Gwent a Roguelike nejdou dohromady

Vzhledem k roguelike formátu se v každém kole utkáte přibližně v sedmi až dvanácti bitvách, v závislosti na zvolené cestě. Protože běžná hra Gwent trvá obvykle déle než dvacet minut, vývojáři dlouhé hry výrazně zkrátili a zredukovali je na jedno kolo – tím zničili téměř vše, co dělá Gwent tak skvělým.

Tříkolový formát dává sběru bodů obrovskou strategickou hloubku. Můžete si připravit silná komba na několik kol nebo se spolehnout na riskantní manévry, jako je úmyslná prohra v kole, abyste na konci zvrátili průběh hry.

Ve hře Rogue Mage to ale jde všechno do háje. Samozřejmě je to stále o sestavení silného balíčku plného synergií. Kvůli zkrácenému formátu se však ztrácí mnoho taktiky. Jedinou strategickou složkou, která skutečně zůstává, je hrát karty ve správný čas.

Máte jednotku, která v každém tahu posiluje sousední karty? Pak ji vyndejte brzy, abyste dosáhli co největšího účinku. Způsobuje vaše karta nepřátelské jednotce velké poškození? Pak ji zahrajte až ve chvíli, kdy má soupeř na hrací ploše také silnou jednotku, aby nedošlo ke ztrátě přebytečného poškození. Zpočátku je to stále zábavné a snadno přístupné, zejména pro začátečníky, ale v této podobě to také rychle začne nudit.

Je to také proto, že Rogue Mage prostě není dobrý roguelike: V jiných roguelike deckbuilderech je ze své podstaty repetitivní koncept hry rozvolněn různými třídami, oblastmi a nepřáteli. Zde je však jen jedna a ta samá oblast se stále stejnými nepřáteli a událostmi – po každém úspěšném kole se mění pouze boss.

(Váš úspěch závisí také na tom, zda vám náhodný generátor umožní najít vzácné karty.)
(Váš úspěch závisí také na tom, zda vám náhodný generátor umožní najít vzácné karty.)

Tvorba balíčků je také velmi omezená: odemknout si sice můžete čtyři různé startovní balíčky, ale ty vás hned od začátku hry přikovávají k určitému hernímu stylu. V soutěžích, jako je Slay the Spire, naopak každá třída nabízí mnoho hodnotných cest, ke kterým můžete svůj balíček rozvíjet.

O tom, zda se vám nakonec podaří uspět, rozhoduje generátor náhodných karet, který vám po vítězství umožní vybrat si náhodně vybrané karty. Pokud zde nejsou žádné vzácné zlaté karty, budou i profesionálové v boji s bossem odsouzeni k záhubě.

Nakonec Rogue Mage jednoduše nabízí příliš málo rozmanitosti, příliš málo možností přizpůsobení a příliš málo strategie – takže postrádá vše, co pro mě z Gwentu udělalo jednu z nejlepších karetních her.

Můj tip: Kupte si hru Thronebreaker, pokud ji ještě nevlastníte. Na Steamu a GOGu se pravidelně prodává za 7 eur a nabízí opravdu napínavý, 30hodinový příběh. Na druhou stranu rozšíření Roguelike dojde dech už po zlomku této doby.

Verdikt redakce

Vlastně Rogue Mage zní jako ideální hra pro mě. Koneckonců mám rád Gwent a další roguelike deckbuildy jako Slay the Spire, Monster Train nebo Gordian Quest. Ale to, co CD Projekt přináší, není ani zdaleka dostatečné, aby mě přesvědčilo. Nejenže princip taktické hry přestává správně fungovat, když je redukován na jedno kolo, ale nakonec je v něm prostě příliš málo. Po třech nebo čtyřech hrách jsem už viděl všechno.

Je také otázkou, zda se hra bude rozšiřovat prostřednictvím aktualizací. Pouze čtyři startovní balíčky a velmi malý výběr karet jsou příliš málo i za deset eur. Legendy Runeterry ukazují, jak to dělat správně. V Path of Champions získáte vybroušený roguelike režim, který funguje ve všech ohledech lépe – a zcela zdarma.