Rozšíření hry Graveyard Keeper nabízejí skvělou zábavu na desítky hodin hraní. Ale místo toho, aby se důležitý bod kritiky vyřešil, je pouze přesunut.
https://www.youtube.com/watch?v=rBnyOyN8yHg
Pokud si myslíte, že být hlídačem hřbitova znamená občas někoho uložit do země a jinak si dát nohy nahoru, jste na omylu – alespoň pokud se budeme řídit naším pracovním profilem ve hřbitovním hlídači. Ve hře, která byla původně vydána v roce 2018 a kterou můžeme směle nazvat „Harvest Moon s mrtvolami“, budujeme svůj hřbitovní ráj s kostelem a farmou.
Pracujeme také jako zahradníci, vinaři nebo alchymisté a prozkoumáváme dungeon, který se rozprostírá přes 15 úrovní pod kostelem (kdo by si pomyslel „Diablo“). K tomu je třeba připočíst potíže, do kterých nás v rámci děje dostávají skvěle napsané vedlejší postavy, jako je komunistický osel a mluvící lebka.
To vše jsme již chválili v původní recenzi Strážce hřbitova. Objevily se však i kritické body, zejména grind, který se na mnoha místech příliš vymkl kontrole, a dlouhé běžecké trasy. Od té doby se toho ale hodně událo, takže chceme podrobit tři dosud vydaná rozšíření, Breaking Dead, Stranger Sins a Game of Crone, následnému testu na srdce, ledviny a další recyklovatelné orgány.
Table of Contents
Těla ve sklepě
Tři DLC plynule zapadají do hlavní hry. Pro ty, kterým to uniklo, přinášíme stručné shrnutí: náš titulní Strážce hřbitova je vlastně obyčejný muž, kterého cestou domů srazí auto. Když se probere, probudí se ve středověkém světě.
Tam se ujme role hřbitovního správce, bude kázat a starat se o dům a dvůr. Plněním úkolů odhalujeme poměrně složitý příběh v pozadí. Cílem našeho hrdiny je aktivovat portál a dostat se domů.
Cesta k němu však může trvat dobrých 70 hodin i déle. Naším nejdůležitějším úkolem je nejprve zvelebit hřbitov a později i kostel. Postaráme se o to krásnými náhrobky a obrubami hrobů. V případě potřeby přiváží nové mrtvoly osel, kterému můžeme pro jeho postoj říkat přímo „soudruh“.
Abychom mohli vykonávat svou práci, potřebujeme suroviny. Takže sekáme dřevo, těžíme kámen a kovy, z nichž vyrábíme lepší nástroje, náhrobní kameny, kvalitnější řemeslné materiály a přísady do receptů.
Se zombíky je všechno lepší!
Tady přichází na řadu bezplatné DLC Breaking Dead, protože nám dává možnost oživit mrtvoly, aby mohly tvořit páteř naší ekonomiky jako zombie dělníci bez vůle (nebo jak by to řekl osel).
V praxi to vypadá tak, že jakmile v rámci pátrání otevřeme bránu ve sklepě, hlasité zasténání nás vybídne k průzkumu. Ve vedlejší kobce visí na zdi Gunter, nemrtvý s vědomím, který se probudil díky experimentům a speciálnímu lektvaru. Příhodně nám říká, jak z našich neživých klientů udělat nemyslící pomocníky.
Vyzkoušíme si to na novém oživovacím stole v márnici a nakonec zmutujeme v doktora Frankensteina tím, že vdechneme hnijícím tělům nový život – včetně obligátního elektrického šoku.
A od té chvíle máme zcela nové možnosti! Na nevyčerpatelných nalezištích surovin zřídíme dříve prozkoumaná těžební místa pro zombie pomocí nyní ještě rozsáhlejšího technologického stromu a umístíme tam až dva nemrtvé pomocníky. Protože zombie neumí jen hackovat, ale také se potácet, další kolega se den co den přesouvá sem a tam a plní palety mezi pracovištěm a skladem na dvoře.
Zombie ve sklepě
Zombie v dopravě
Zombie Lumberjack
Ale nebyl by to Strážce hřbitova, kdyby i tyto automatismy neskrývaly záludnou složitost: abychom měli maximálně efektivní služebnictvo, musí mít naše mrtvoly co největší počet bílých lebek.
Na pitevním a balzamovacím stole máme mnoho možností, jak dodaný materiál vylepšit. Stejně jako u všeho ve hře, i zde platí, že je to docela zábavné a můžete se ztratit v neustálé optimalizaci. Pravdou však je, že k výrobě dokonalých mrtvol je zapotřebí také hodně mletí – a to není vůbec nutné.
Apropos Grind: To byl hlavní bod kritiky v testu. Zlepšilo se to po aktualizaci na zombie? Jednoznačná odpověď zní ne. Pozitivní je, že jsme vždy zásobeni základními surovinami a úroda je přinesena přímo do hostince nebo obchodníkovi. Negativní je, že výrobní řetězce jsou příliš složité. Stačilo by o jednu úroveň méně. Problém s rozmělňováním to neřeší, ale pouze odkládá.
Přijde lebka v baru
Automatizace pomocí zombie také vytváří kapacity – například pro dvě příběhová DLC. Ty se integrují do hlavní hry podobně jako mechaniky zombie. Cizí hříchy začínají, když jsme Gerrymu, našemu nikdy neztrácejícímu se v rošťáckých poznámkách, přinesli víno (které nemůže ochutnat) a on s námi pak chce vykopat sud koňaku (který také nemůže ochutnat).
Místo vznešené kapky narazíme na mocný artefakt, který nám v pěkně animovaných herních sekvencích ukazuje úryvky z minulosti vesnické komunity a vypráví tak kompletní a velmi komplexní příběh na pozadí Graveyard Keepera. Abychom mohli zařízení dále zkoumat, napadne Gerryho také – doslova – šílený nápad: než se nadějeme, koupíme pozemek a postavíme na něm hospodu „U mluvící lebky“. Abychom udrželi podnik v chodu, modernizujeme interiér, rozšiřujeme hospodu, pořádáme různé akce a zásobujeme hosty alkoholem.
„Poslechněte si mluvící lebku,“ řekli. Protože náš bezduchý přítel Gerry na začátku Cizích hříchů trval na vykopání sudu s koňakem a my při tom bláhově našli důležitý artefakt, musíme teď jako zástěrku provozovat hospodu. To lze samozřejmě rozšířit a přilákat vesničany alkoholem a slavnostmi. Za předpokladu, že jim budeme dodávat zdroje.
Současně hledáme celkem 17 starověkých artefaktů, s jejichž pomocí můžeme sekvence odemknout. Ty jsou rozmístěny po vesnici nebo v držení obyvatel, což vede ke sledu stále otravnějších úkolů typu přines, postav a přines, zejména ke konci.
Je rozhodně pozitivní, že se historie vesnice osvětluje a obyvatelé dostávají větší hloubku. Když však musíme téměř pro každou položku běhat na několika místech a mezitím vyrábět důkladně složité předměty, které nakonec vůbec nepotřebujeme, připadáme si sami jako zombie, která jen tupě běhá z bodu A do bodu B asi osm hodin. Když už mluvíme o chůzi: Díky možnostem teleportů je dojíždění mezi lokacemi příjemnější než v hlavní hře, ale i tak se v Graveyard Keeperovi dojíždí tam a zpět až příliš často.
Konečně vlastní tábor
Přestože jsme si mysleli, že jsme při své práci hlídače hřbitova viděli už všechno, jsme ohromeni, když na začátku třetího DLC Game of Crone stojí jednoho rána vedle naší postele tajemný Teodoro a vypráví nám o své skupině urozených uprchlíků, kteří se ze strachu před inkvizicí ukryli v lese nedaleko kostela.
Protože jsme vstřícní, dodáváme táborníkům jídlo i proti jejich vůli, což zvyšuje spokojenost uprchlíků. Potřebujeme ji k odemčení nových budov, jako je bylinková zahrada, koželužna a další stany. Ve vedlejších úkolech se lépe seznámíme s obvyklými podivnými obyvateli a po krátké době se mezi obskurními tvory budeme cítit jako doma.
Game of Crone se hraje většinou příjemně vyrovnaně, ale stále nabízí nejvíce obsahu ze všech tří doplňků. Místo pouhého řízení uprchlického tábora musíme také odhalit motivy nového tajemného inkvizitora a po vesnici se potuluje také upír. Jako by to všechno nestačilo, náš osel se rozhodl provést socialistickou revoluci – a my mu máme pomoci.
Děj vrcholí třemi možnými konci, které mají skutečně různé důsledky. Protože je bohužel možné ukládat pouze do jedné paměti a faktor grindování je v celé hře velmi vysoký, jen velmi málo hráčů pravděpodobně projde přibližně deset hodin několikrát.
