Metal Eden je stylové sci-fi a působí jako singleplayerová esence skvělých arénových stříleček mého mládí
Klasické střílečky z pohledu první osoby se staly vzácným zbožím. Protože v dnešní době to vypadá, že všechno vždycky potřebuje PvP, servisní věci, roční období a hned průchod bitvou
Jsou tu však výjimky, paprsky naděje pro fanoušky hry pro jednoho hráče. Jedním z nich je pro mě užMetal Eden, nová hra od Reikon Games.
Polské nezávislé studio si naposledy udělalo jméno mezi fanoušky kyberpunku shrou Ruinerz roku 2017, nyní však vymění pohled shora dolů za pohled z první osoby.
Přesto mají oba tituly paralely. Jsoutemné, rychlé, brutální – a především nesmírně stylové Stačí se podívat na trailer:
Metal Eden vyjde 6. květnapro PC, PS5 a konzole řady Xbox. Již jsem se stihl prostřílet dvěma ranými částmi kampaně za zhruba 90 minut a nyní se opravdu těším na vydání
O čem je Metal Eden?
V Metal Edenu se ujímám role takzvané hyperjednotky jménem Aska. Hyper jednotky jsou vysoce vyvinuté válečné stroje na dvou nohách. Jejich jediný účel: zvládnout ty nejbeznadějnější mise zcela osamoceně a daleko za nepřátelskými liniemi.
Dějištěm operací Asky je high-tech město Moebius. Futuristická metropole na oběžné dráze kolem cizí planety byla infikována virem, obrátila se proti svým obyvatelům a nyní slouží jako vězení pro vědomí lidských kolonistů
Aby je Aska osvobodila, musí překonat obranné systémy Moebia: Těžce obrnění bezpečnostní roboti, létající zabijácké drony a kybernetické obludy se chtějí dostat k mé titanové přilbě
Přestože se Metal Eden jednoznačně zaměřuje na boj, vyprávípříběh o technologickém pokroku, nekonečné chamtivosti megakorporací a pojetí lidskosti ve světě, kde je vše umělé – včetně lidí.
Table of Contents
Dystopie v neonovém světle
Protože sama Aska je spíše jednoslabičná, jako vypravěč obvykle slouží Nexus – beztělesné vědomí, které mě pravidelně kontaktuje vysílačkou a kromě motivačních výroků („Není sen, ze kterého se nikdy neprobudíme, totéž co realita?“) vznáší i filozofické otázky („Spal je všechny, Hyper“).
V kombinaci s hybným elektro soundtrackem a dystopickou pustinou mrakodrapů zářících v neonovém světle to vytváří harmonický celkový obraz, který se zjevně inspiruje kyberpunkovou klasikou, jako je manga Blame! nebo Altered Carbon od Richarda Morgana.
Ne, u Metal Edenu nečekejte hluboce rozvětvené role-playingové dialogy nebo audioknižní rozhovory. Přesto si zde mohu přečíst zajímavé teorie a podněty k zamyšlení z oblasti umělé inteligence a posthumanismu, které snad budou později ve hře prozkoumány do větší hloubky.
Spomínky na klasiku
A jak se to všechno hraje? V kostce: Rychlá, nekompromisní a velmi příjemně staromódní. Jako Aska se pohybuji po lineárních cestách futuristickým prostředím; průzkum nehraje v Metal Edenu žádnou významnou roli.
Místo toho se vše točí kolem boje: strojové síly megaměsta se objevují na předem určených místech a pak se Metal Eden promění v nefalšovanou arénovou střílečku, která vyvolává příjemné vzpomínky na klasiky z dětství, jako je Quake nebo UT.
Všude jsou k dispozici podložky pro obzvlášť vysoké (dvojité) skoky. Všude kolem ležící power-upy, například brnění, sbírám tak, že po nich přebíhám. Životní energie se mi neregeneruje automaticky, ale musím si dávat pozor na modré balíčky HP. Připadám si jako za starých časů, ale v nejmodernější grafice Unrealu. Což nás přivádí k bitvám!
Správný způsob hraní Gunplay
Pomocí brokovnice, plazmového děla a spol. zkušeně rozbíjím nabíhající kybernetické nepřátele na jednotlivé části – a to myslím doslova: Nepřátelé doslova praskají na kusy, z botů odletují kusy kovu ve spršce jisker. Přesně takhle by měla vypadat uspokojivá zpětná vazba na zásah
Míření probíhá z boku, nikoliv přes zadní hledí a přední mířidla (ADS); místo toho je v duchu 90. let k dispozici klasická funkce sekundární střelby na pravém tlačítku myši.
Moje laserová pistole umí například zapnout nepřátele a střílet po nich samonaváděcími střelami – pokud máte příslušné vylepšení.
Dvojité skoky, běhání po stěně, grafický hák a rychlé úskoky k uhýbání dodávají přestřelkám pořádný nádech Ghostrunnera nebo Mirror’s Edgea poskytují mi četné možnosti pohybu pro každou situaci v bitvách. Naposledy jsem si takhle úžasně hbitě připadal ve hře Doom Eternal
Mozog zapnout, jádro vypnout
Metal Eden je možná oldschool, ale rozhodně to není bezduché střílení. Namísto tupého střílení všeho na potkání musím používat různé taktiky v závislosti na protivníkovi
Tady přichází na řadu systém jádra:Stiskem tlačítka vyrvu menším nepřátelům kybernetické jádro. Mohu ho například vrhnout jako projektil a pak z trosek sebrat munici.
Jádro má ale také zcela jiné možnosti nasazení. Například zeleně svítící pancíř těžkých strážních robotů je činí imunními vůči střelám a je třeba je nejprve odklidit.
Pokud čerstvě sklizené jádro místo házení zvednu, můj další útok zblízka je posílen a doslova srazí pancéřové pláty z tlustého protivníka. Uvolněte cestu mým střelným zbraním!
Hmmm, vylepšení!
V zápalu boje v Metal Edenumusím dělat strategická rozhodnutí : Použiji jádro pro čerstvou munici, nebo chci prorazit pancíř? Spotřebuji palivo do jetpacku na dvojitý skok, nebo raději aktivuji zpomalený skok ve stylu Maxe Payna?
☺gallery columns=„1“ size=„full“ td_select_gallery_slide=„slide“ ids=„619926“]
Strom dovedností dodává hře ještě větší hloubku a zajímavé synergické efekty. Zde vyměňuji nasbírané zdroje za vylepšení. V závislosti na cestě si pak mohu například natáhnout vlastní brnění s nepřátelskými jádry, zmrazit protivníky pomocí kryoschopností, zůstat krátce ve vzduchu nebo si k sobě z dálky přitáhnout power-upy
S trochou šťourání ve zbraních mohu stavbu své hyperjednotky ještě více zdokonalit. Ke konci mého devadesátiminutového pobytu v Metal Edenu dokázala moje brokovnice dokonce střílet projektily prorážející pancíř za roh a moje pistole střílela jakési řetězové blesky, které přeskakovaly z cíle na cíl.
Co se nám líbí, co zůstává otevřené?
Čas na krátké shrnutí s mými nejdůležitějšími klady a zápory.
Pozitiva
- Atmosférické prostředí:Pokud máte stejně jako já slabost pro kyberpunkové scénáře, nebudete se moci nabažit surrealistických kulis.
- Třeskuté bitvy:Dravé, silné a stále trochu jako za starých časů – nostalgie se zde umně mísí s moderními prvky.
- Vše z jedné formy:Dokonce i menu a HUD Metal Eden zapadají do prostředí jako ulité. A ten soundtrack!
Stále nejasné
- Různorodost:Jaká hloubka se po několika hodinách rozvine a je tu ještě více variant nepřátel a parádních bossů?
- Příběh:Využívá Metal Eden skutečně příběhový potenciál své premisy, nebo zůstává u volných nápadů a nesmyslných frází?
- Hratelnost:Vývojáři slibují „8 unikátních misí“, ale jak dlouhé budou a stojí za vícenásobné hraní?
Verdikt redakce
Kdokoli z Reikon Games je zodpovědný za design světa a postav, zaslouží si v mých očích zvýšení platu. Metal Eden srší chladem a stylem z každého póru!
Od fantasticky animovaných kybernetických příšer až po menu ve stylu kyberprostoru – na všechno se tu myslelo. Líbí se mi také plynulost hry – souboje, pohyb a příběh se skvěle doplňují, aniž by některá z částí příliš převažovala nebo unavovala. Metal Eden prostě plyne.
Pokud se vývojářům podaří udržet tuto úroveň a udržet tok hry svěží po mnoho hodin, pak bude mít nový Doom v květnu rázem vážnou konkurenci ze zcela nečekaného kouta.
