Lego Star Wars: The Skywalker Saga se vrací tam, kde kdysi hry s licencí Lego začaly. Osvědčený koncept je kompletně přestavěn, ale ne každá cihla se do něj vejde.
Vesmírné lodě Star Wars stavím z lega od svých sedmi let. Stále vlastním některé z prvních generací sad, které kdy Lego vyrobilo. Konkrétně první X-Wing z roku 1999. Poté následovaly další sady jako Millennium Falcon nebo parádní kombinace Y-Wingu a Darth Vaderova Tie-Fighteru. Přesněji řečeno turbohvězdná stíhačka Tie-X1.
Dalo by se tedy říct, že Lego Star Wars bylo moje dětství. A to i tehdy, když už jsem byl na aktivní hraní s vesmírnými loděmi vlastně trochu starý. Zatím jsou to spíše exponáty než hračky. I když i dnes občas nějakou zvednu, nesu ji vzduchem a vydávám zvuky jako lavice.
Ale v určitém okamžiku jsem si už nemusel hrát se stavebnicemi Lego, ale mohl jsem prožít celou trilogii v podobě nečekaně zábavných her Star Wars Lego. Úspěch těchto her byl pestrým kamenem úrazu, který po nich přinesl nejrůznější licencovaný software Lego, který s drobnými úpravami kopíroval princip hry Lego: Star Wars.
Proč ještě není konečné hodnocení?
Nejedná se o test předběžného přístupu, ale prozatím zde nenajdete naše typické hodnotící pole. Důvodem je to, že jako časopis pro PC hry testujeme a hodnotíme především PC verze. Zatím však nemáme k dispozici testovací vzorek pro PC. Hráli jsme tedy Lego Star Wars: The Skywalker Saga kompletně na PS5. To stačí pro hodnocení, ale ne pro konečný verdikt. Verzi pro PC vyzkoušíme, jakmile to bude možné, a poté vám poskytneme naše konečné hodnocení.
Pokud je pro vás technický stav hry velmi důležitý, doporučujeme vám, abyste do té doby byli trpěliví. Do té doby se nemůžeme vyjádřit k případným problémům s počítačem nebo potížím s ovládáním či grafickými možnostmi.
Nyní se vracíme k Hvězdným válkám, abychom se stali průkopníky. Lego Star Wars: Skywalker Saga si totiž klade za cíl nejen spojit všechny tři trilogie do jedné, ale odkládá osvědčený návod a staví na něm trochu volněji.
Proto jsem byl letos více než nervózní při pomyšlení, že si ji konečně zahraji. A výsledek ve mně zanechává podobně rozpolcený dojem jako parádní sada Lega, kterou považuji za příšerné epizody 7 až 9, protože Lego Star Wars: The Skywalker Saga brzdí spoustu toho, co jsem vlastně chtěl, ale stále nachází nové způsoby, jak mě zaujmout.
Table of Contents
Přeměna hratelnosti
Předchůdci Lego Star Wars: The Skywalker Saga byli osvěžujícím pestrým mixem. V jádru šlo o velmi lineární příběhová dobrodružství, která navazovala na děj prvních šesti filmů. Jenže tady byli hrdinové a nepřátelé z lega, a dokonce i části interiéru byly z barevných kostek. Tedy vesmírné lodě.
Na jedné straně se nepřátelé likvidovali světelnými meči a blastery, na druhé straně se ničil nábytek, aby se nasbíraly tisíce malých cihliček. Příležitostně se kameny znovu skládaly, aby se vyřešily hádanky a otevřely nové cesty.
Sága Skywalker v podstatě zůstává věrná tomuto základnímu principu, ale od první minuty působí úplně jinak. Je to proto, že kamera je v novém dobrodružství po celou dobu velmi blízko za postavou. Zatímco předchůdci s pevnými úhly kamery a vzdáleným pohledem shora připomínali hack-and-slash hry, Skywalker Saga má atmosféru dobrodružství z pohledu třetí osoby.
To mě na jednu stranu mnohem více vtáhlo do tohoto fantastického světa a usnadnilo mi to přeskakování pasáží, ale na druhou stranu mi to trochu zkomplikovalo hledání skrytých předmětů. Zatímco hry Lego stejně nikdy nebyly proslulé svou okázalostí a trochu více práce s hledáním tolik neuškodí.
Nejvýrazněji se hratelnost liší v bitvách. Pryč jsou doby, kdy jsem bezmyšlenkovitě mačkal tlačítko a maximálně sem tam provedl útok skokem. Skywalker Saga nyní nabízí plnohodnotný kombo systém pro boj na blízko a hraje se jako skutečná střílečka z pohledu třetí osoby s blastery. Včetně krycí mechaniky!
Dokonce je tu i měřič komb, který plním různými útoky (lehké útoky, útoky skokem, speciální útoky) a získávám další kameny za poražené nepřátele, které potřebuji jako měnu pro téměř vše, co lze odemknout.
Vlastně se to hraje velmi, velmi zábavně. K překonání soupeřů, kteří se zasekávají, není třeba ani krytí, ani komba. Sága Skywalker zůstává z hlediska odolnosti stejně měkká jako Banthafell a neměla by představovat velkou výzvu ani pro Ewoka se slabostí pro pravou levici.
Smrt je stále odměňována pouze dočasnou ztrátou několika kamenů a zemřít vůbec je už velké umění. Ale o výzvu v Legu téměř nikdy nejde. Proto je tak důležité, že mohu být v bitvách kreativnější, experimentovat s komby a dokonce aktivně využívat Sílu k přehazování stolů nebo nepřátel. Je to zábava i bez příkras!
Vesmír se rozšířil
Kromě nové a vylepšené hratelnosti provedlo vývojářské studio TT Games několik strukturálních změn. Pokud jste již viděli trailery nebo podobné propagační materiály k filmu The Skywalker Saga, možná vás zmátla následující věta: Prozkoumejte galaxii!
Zní to jako přístup otevřeného světa, který příliš nezapadá do strohého příběhu her Lego. Vlastně šlo vždycky o to, abyste všechny epizody dohráli na jeden zátah a nevydali se o pár sekund mimo kurz, abyste prozkoumali nějakou planetu za Vnějším okrajem.
Má nyní Sága rodu Skywalkerů otevřený svět? Ne, ne tak docela. Na rozdíl od předchozích dílů se však vesmír již neskládá z lineárních úrovní, ale z celkem 52 nábojových světů. Někdy větší, někdy menší, někdy prostor bez vzduchu. Na každé planetě, která se ve filmové sáze objeví, je zpravidla alespoň jedna otevřená oblast. Důležité planety jako Tatooine nebo Coruscant jich mají dokonce několik.
Při sledování příběhu však nemůžete prozkoumávat jednotlivé světy podle libosti, ale musíte je nejprve odemknout prostřednictvím příběhových misí. Například Qui-Go-Jin a Obi-Wan Kenobi se musí nejprve dostat do městského světa Coruscantu, teprve pak se na planetu můžete vydat dobrovolně. V závislosti na tom, s jakou trilogií začnete, se vám později otevřou další planety;
V těchto ústředních světech se vždy nacházejí příběhové mise, které obvykle trvají asi 15 minut, ale někdy jen dvě. Protože však volná plocha není vhodná pro každou filmovou scénu, je výběr navíc doplněn o klasické úrovně. Tedy 45 samostatných oblastí, které více připomínají jednotlivé herní sekce předchozích dílů. Patří mezi ně například letecké bitvy nebo souboje se světelnými meči.
A to je okamžik, kdy musím říct: Lego Star Wars … musíme si promluvit.
Prequely rozebrány
Protože existuje důvod, proč jsem byl z Lego Star Wars opravdu hrubě zklamaný, zejména v prvních hodinách hraní. Jelikož jsem kulturní člověk, začal jsem přirozeně s epizodou 1, i když by bylo možné začít i s epizodou 4 a dokonce i epizoda 7 je odemčená od začátku. Ostatní se odemknou až po dokončení bezprostředních prequelů.
A z nějakého důvodu jsou prequely ve Skywalkerově sáze strašně implementované. Chápu to, zejména starší ročníky si řeknou: „To není kvůli sáze Skywalker!“. Ale nechceme zde začínat debatu o kvalitě prequelů. Z čistě herního hlediska nemají prequely Ságy Skywalkerů žádný vztah k ostatním dvěma trilogiím. A není to tak, že by pokračování měla okouzlující pověst.
Zatímco úrovně a otevřené části světa v epizodách 4 až 9 jsou motivující, herní části epizod 1, 2 a (části) 3 jsou většinou směšně krátké nebo neinspirativní. Žádná z úrovní není tak rozsáhlá jako v dřívějších hrách Lego. To platí i pro pozdější díly, ale tam je alespoň děj trochu kreativněji rozveden. S Hanem Solem například hledám Luka na Hoth pomocí svého tauntauna, řeším drobné hádanky, abych se dostal na vrcholky tří radiových věží, a mezitím si zahrávám s imperiálními pátracími droidy. To se ve filmech neděje, ale je to zábava!
V prequelech se naopak i rozhodující bitvy, jako je bitva o Theedův palác, odehrávají výhradně v cutscénách. Místo toho se můžu se svým bongo prohánět v trapné podvodní úrovni a střílet na ryby.
Ti, kteří se nepřinutí dobrovolně dát příběhu v 1. epizodě krátký odpočinek a místo toho dlouze prozkoumávají volné prostory mezi úrovněmi, proletí touto epizodou rychleji než Han Solo cestou do kotle. I když se však chcete pustit do průzkumu, tyto oblasti vám toho zpočátku příliš mnoho neprozradí, protože pro většinu hádanek v hlavních světech budete muset odemknout nové postavy.
Stovky zabudovaných odemknutí
Přehrání příběhu ságy Skywalker nezabere více než deset hodin. Pak ale kampaň proletíte rychlostí světla a v otevřených světech budete vše ignorovat. Je toho zde opravdu hodně k objevování.
Dlouhodobou motivací Lego Star Wars je sbírání. Nejen nekonečné drobné valuty, ale i různé další předměty. Zejména v planetárních oblastech je spousta nepovinných hádanek, úkolů, bitev a skrytých míst, kde můžete najít speciální předměty. Nejběžnější z nich jsou bleděmodré kybernetické kameny. K dispozici jsou ale také nové vesmírné lodě, minisoupravy, datové karty a obrovské množství hratelných postav. Celkem jich je 380, ale alespoň některé z nich si odemknete hraním kampaně.
Jak je pro tuto sérii typické, nebudete schopni vyřešit všechny hádanky v každé oblasti hned od začátku. Jako obvykle je 380 znaků rozděleno do tříd. Každý z nich má své vlastní schopnosti. Jediové nebo Sithové vyrábějí létající kameny a mohou ovládat NPC, hrdinové používají háky, sběrači šrotu vyrábějí zbraně, lovci odměn přehřívají zlaté bloky, astromechani hackují terminály, protokolární droidi překládají cizí jazyky, padouši vyhazují do vzduchu ocel a padouši rozpoznávají slabá místa v ovládání dveří.
Mnoho hádanek vždy vyžaduje použití určité třídy postavy. V důsledku toho nemůžete v oblastech trilogie, ve kterých začínáte, odemknout příliš mnoho. To bolí zejména v epizodách 1 a 2, kde není v oblastech téměř co dělat a kde jednotlivé úrovně nabízejí jen malou hratelnostní rozmanitost.
Můj tip: Je lepší začít s epizodou 4, protože hned na začátku na vás čekají mnohem zajímavější úkoly. To, že se na začátku rozbočovací světy rozvíjejí tak málo, může být nepříjemné, ale má to velmi dobrý důvod. Motivuje vás to odemknout všechny postavy a vrátit se na místa, která byla dříve uzavřená. A přesně tak nás chce Lego Star Wars udržet ve hře i po posledním dílu.
Musíte však mít vůli chtít tyto malé hádanky vyřešit. Protože zmíněné kybernetické krystaly nejsou samy o sobě velkou pobídkou. Můžete je používat pouze k zvyšování úrovně jednotlivých tříd postav, a tím způsobovat větší poškození nebo získávat nové schopnosti. Astromechani jako R2-D2 mohou například odlákat pozornost nepřátel pomocí hologramu Jar Jara Binkse.
To je sice hezké, ale tato vylepšení prostě nejsou potřeba. Až na pár krkolomných hádanek lze hru zvládnout bez větších obtíží. Osobně jsem proto neměl zájem způsobit další škody. Souboje pro mě byly od začátku příliš snadné a kromě několika nastavení hry pro vedení cesty nebo regeneraci neexistují vůbec žádné úrovně obtížnosti. Takže v určitém okamžiku se kybernetické kameny nahromadily, protože jsem už nechtěl zvyšovat úroveň.
Skutečnost, že jsem stále cítil nutkání sbírat další a další z nich, svědčí o designu hádanek a sběratelské mánii, kterou ve mně Skywalker Saga vyvolala. Motivující je také hledání nových postav a vesmírných lodí, a to bez ohledu na systém dovedností.
Založeno na lásce ke Star Wars
Celá věc působí dojmem, že se TT Games při vývoji příliš soustředili na zaplnění hub světů zajímavými aktivitami a sběratelskými předměty, zatímco detailní ztvárnění filmů spíše utrpělo. A je skutečně velmi nepříjemné, když si nelze zahrát skvělé momenty, jako je let do druhé Hvězdy smrti, bitva o Theed nebo souboj Sidiouse s Mace Winduem. Doufal jsem, že tato kolekce skutečně pokryje všechny legendární filmové momenty z hlediska hratelnosti.
Naštěstí, jak už jsem zmínil, tyto nedostatky opravdu bolí jen v prvních dílech, zatímco ty pozdější se dají překonat. Svůj podíl na tom má i láskyplná inscenace. Skutečně zde pracovali lidé, kteří si slova Star Wars vypálili do srdce pájkou.
Střihové scény nesmírně půvabně a vtipně ztvárňují události z filmů a díky hlasovému doprovodu dokáží srozumitelně a ve zkratce podat děj. Stejně jako předtím je slapstick spolehlivější zárukou úsměvu než dialogy, které také poskytují vtipné momenty. Když se Padmé ptá Anakina na jeho noční můru a na to, jestli v ní bylo hodně písku, zaslouží si to smích.
Scény, jako jsou tyto a další, ukazují pozornost věnovanou detailům a pochopení fanouškovské kultury Star Wars. A zdůrazňují, kolik zasvěcených gagů a memů přibylo od dob prvních her Lego Star Wars.
Všechno by to bylo ještě lepší, kdyby vás německý voice-over místy nenutil skřípat zuby. Alespoň můžete kdykoli přepnout do angličtiny nebo dokonce aktivovat režim mumble. Postavy pak blábolí stejně nesrozumitelně jako v prvních hrách Lego Star Wars. Nejde však o nic víc než o příjemnou vychytávku, protože na rozdíl od minulosti se v cutscénách nepředpokládá, že postavám nerozumíte.
Vestavěný kooperativní režim
Sága Skywalker si obvykle dovoluje větší volnost v ději, když by vlastně přicházela v úvahu jen jedna hratelná postava. Luke například bojuje společně s R2-D2 proti Vaderovi na Bespinu, a když Anakin likviduje Písečné lidi, z nějakého důvodu s sebou vezme C-3PO.
Protože Lego Star Wars vždy žilo z kooperativního režimu, a proto vždy musel existovat důvod, aby byly hratelné dvě postavy. Jen je nepříjemné, že kooperace v The Skywalker Saga oproti minulosti výrazně klesá. Vzhledem k tomu, že kamera je nyní přilepená přímo za postavami, není již v kooperaci k dispozici sdílená obrazovka, ale rozdělená obrazovka s omezenou perspektivou, což způsobuje, že obrazová část je příliš malá a přehled zcela mizí. Pravděpodobně i z tohoto důvodu nabízejí otevřené oblasti a úrovně výrazně méně příležitostí ke spolupráci při řešení hádanek a soubojů.
Online režim pro více hráčů by mohl alespoň pomoci s přehledem, ale nepochopitelně chybí. Hrát spolu můžete pouze v místní kooperaci, která je kvůli absenci přehledu mnohem méně zábavná než v předchozích hrách.
Stejně jako na mnoha jiných místech tak Skywalker nevyužívá svůj obrovský potenciál. Akční adventura v podstatě ukazuje skvělé nové přístupy, velkou lásku k předloze a motivuje četnými možnostmi sbírky. Zároveň je každá nepřístupnost jako kostka Lega pod bosou nohou.
Příběhovou kampaň není možné prožít ani po dohrání se stejnou uloženou hrou a odemčenými postavami. Místo toho můžete v každé epizodě opakovat pouze pět lineárních úrovní, které tvoří jen zlomek hry a jejího kouzla. Dokonce i příběhové úkoly v otevřených světech jsou vám odepřeny. Kdo si sakra myslel, že je to dobrý nápad?
Právě takováto nepochopitelná konstrukční rozhodnutí mě opravdu zarážejí a vytrhávají mě z mého lego snu. Sága Skywalker, alespoň od 4. do 9. dílu a pro sólisty, je okouzlující a zároveň akční a rozsáhlé dobrodružství, u kterého se můžete bavit poměrně dlouho. Jen to není taková zábava, jaká by byla možná a jakou bych si jako dlouholetý fanoušek vesmírných lodí s Lego kolíky přál.
Předběžné skóre Box
Závěr redakce
Považuji za velmi záhadné, proč se prequely a zejména epizoda 1 tolik odchylují v kvalitě od ostatních. Člověk by si totiž myslel, že vývojáři budou mít zájem udělat dobrý dojem hned na začátku. Přiznávám, že Sága rodu Skywalkerů mě trochu tlačí k tomu, abych začal Epizodou 4. Například tato epizoda je při spuštění hry vybrána jako první. Ale vážně, to se míjí s cílovou skupinou! Chápu argumenty, proč by někdo, kdo nezná Star Wars, měl začít epizodou 4, ale všichni ostatní chtějí ve většině případů prožít příběh chronologicky.
Co chci říct je: Nebezpečí, že někdo začne s epizodou 1 (ONE), je neuvěřitelně vysoké. Zvláště když je tato hra zaměřena na fanoušky Hvězdných válek a ne na nováčky. Ale to mě taky trochu trápí. Osobně jsem se velmi těšil, až si znovu zahraji prequely. A alespoň Lego Star Wars: Sága rodu Skywalkerů je stále lepší a lepší! Druhý díl už je zábavnější. Epizoda 3 ještě více. A od 4. dílu se kampaň stává opravdu dobrou. Ano, díly 7, 8 a 9 jsou také zábavné. I když někteří zde mohou postrádat vášeň.
Obecně je třeba znovu zdůraznit, o kolik lépe se Skywalkerova sága hraje než předchozí díly. A filmy nebyly nikdy zobrazeny v takové míře jako nyní v jedné hře. Bylo by však možné mnohem víc a je cítit, že tým během vývoje občas tápal, protože na některých místech zjevně dělal kompromisy. Nakonec se jim však stejně podařilo dokončit zábavnou akční hru, jejíž základy se sice trochu drolí, ale která je plná lásky ke Star Wars.
