Life is Strange: True Colors je příběhový vrchol, na který jen tak nezapomenete. V našem testu zjistíte, v čem je výjimečný – a v čem naopak selhává.
Tester hry Life is Strange: True Colors sedí po dlouhé noci před závěrečnými titulky, se slzami v očích, hotový se světem, ale přesto šťastný. Musíte se rozhodnout:
– Nechte ji v klidu vyplakat
.
– Řekni jí, ať se vzpamatuje, že si chceš přečíst recenzi hry
Všechno v pořádku, stálo to za pokus. Budeš mít zkoušku! Recenze, ve které vám řekneme, proč byste si rozhodně měli zahrát Life is Strange: True Colors – i když to není dokonalá hra.
Každý, kdo už hrál Life is Strange, zná recept na úspěch: emotivní příběh o dospívání, záhadný kriminální případ, superschopnost, velká rozhodnutí a oduševnělý indie soundtrack. A přestože Life is Strange 2 měl všechny tyto ingredience také, kouzlu prvního dílu se ani zdaleka nepřiblížil. True Colors opět uspěly… téměř.
Table of Contents
Takový je Life is Strange: True Colors
Naší novou hrdinkou je Alex, mladá žena, která po těžkém dětství vyrůstala v dětských domovech a pěstounských rodinách. Po mnoha letech ji vypátrá její starší bratr Gabe a požádá ji, aby přijela do Haven Springs, kde si mezitím zařídil bezpečný život. Tragická událost však vše vyvede z rovnováhy.
K vyřešení případu Alex využije schopnost, kterou se dlouho snažila potlačit. Dokáže vidět pocity druhých lidí a slyšet jejich myšlenky. Když je strach, hněv nebo smutek obzvlášť silný, Alex dokáže vidět svět očima této osoby a vyvolat si vzpomínky a pocity spojené s předměty v okolí.
Moc, o které byste však neměli přemýšlet déle než pár vteřin, protože jinak se logické mezery rychle projeví. Někdy Alex dokáže vyčíst zcela běžné emoce NPC, jindy nám skutečně silné emoce hlavních postav zůstávají skryty. Ačkoli můžeme tuto moc kdykoli volně použít, často funguje přesně tak, jak se to hodí do děje. Vzrušující experimenty, skrytá tajemství, překvapivá odhalení mimo hlavní děj … mohlo se zde udělat mnohem víc!
Alex svou moc nevnímá jako požehnání, ale jako prokletí. Její vlastní emoce se totiž prolínají s emocemi jejího okolí, a tak se již po celý život potýká s nekontrolovatelnými výbuchy hněvu nebo těžkým žalem.
Velké emoce
To je jedna z největších předností knihy True Colors: postavy z Haven Springs poznáváme zblízka – jejich nejhlubší obavy a starosti a jejich vzájemné vztahy. My sami si z nich svými rozhodnutími děláme nepřátele, přátele nebo dokonce partnery. Ryan a Steph, nejlepší přátelé Alexina bratra Gabea, o ni totiž projevují romantický zájem.
Aby bylo jasno: Nic z toho nepůsobí vykonstruovaně. Alex má skvělou chemii se všemi postavami, čemuž napomáhá i dobře zvládnuté dabování známými německými mluvčími. Naše dialogy jsou skutečné, prožíváme společně chvíle, o kterých dlouho přemýšlíme, a pravidelně dostáváme zprávy od našich nových přátel. A musíme říct, že ještě nikdy jsme si čtení textových záznamů ve hře tak neužili.
Zprávy a příspěvky na sociálních sítích v našich mobilních telefonech jsou někdy vtipné, někdy vzrušující nápověda k budoucím událostem, někdy rána do břicha. Například čteme starší zprávy od muže, se kterým Alex absolvovala několik schůzek. Jednoho večera ho požádá, zda by u něj mohla přespat, protože podmínky v domově se staly nesnesitelnými. Tuto otázku také několikrát poslala kamarádce. Z následujících zpráv, které končí tím, že Alex zablokuje svůj kontakt, nám běhá mráz po zádech.
True Colors se nebojí šokujících momentů. Témata smrti, násilí v rodině, nemoci a viny nepoužívá jen jako trik, ale dává jim potřebný prostor. Ale ne vždy nabízí řešení – stejně jako život.
Hlavní postavy jsou až neuvěřitelně láskyplně vizuálně zpracované. Rysy obličeje, oblečení a výrazy nám o jejich osobnosti prozradí neuvěřitelné množství informací. Je škoda, že strnulé animace jsou někdy na úkor věrohodnosti a výrazu. Zejména proto, že emoce hrají tak důležitou roli. Ale i bezejmenné postavy, které ve světě potkáváme, by si zasloužily více lásky. Nepřekračují rámec vyměnitelných standardních modelů s minimální animací.
Open World ultra light
Původně nám bylo řečeno, že zažijeme jakýsi otevřený svět v True Colors – přesnější parafráze by byla „So Mittel Open Village“. Od druhé kapitoly se v Haven Springs pohybujeme poměrně volně a můžeme řešit i nepovinné vedlejší úkoly, ale většina budov nám zůstává uzavřena. Podle našeho názoru to však mnohem lépe zapadá do konceptu hry Life is Strange. Návrat do malého městečka, které se postupně stává naším domovem, je mnohem lepší rozhodnutí než výlet z druhé části.
Hornické městečko Haven Springs totiž působí téměř jako postava sama o sobě. Je plná drobných příběhů a detailů, které chceme objevit. Horník telefonuje s matkou a obává se o svou práci. Zmrzlinárna, která naším zásahem vytváří nový druh zmrzliny. Slevové kupony do marihuanové lékárny v obchodě s hudebními nahrávkami… počkat, cože?
Ano, na první pohled se Haven Springs jeví jako nereálná hipsterská vize. Jak by mohla přežít vesnice s květinářstvím, obchodem s hudbou a výdejnou marihuany? Ve skutečnosti však vysvětluje, proč je Haven Springs závislý na finanční podpoře těžební společnosti Typhon, která hraje v ději důležitou roli. Vše je vzájemně propojeno.
Jakou roli hrají rozhodnutí?
Samozřejmě by to nebyl Life is Strange bez řady závažných rozhodnutí. Měli bychom přijmout pochybnou nabídku na vyrovnání? Komu můžeme skutečně věřit? Ale i taková malá rozhodnutí, jako je výběr jména pro naši LARPovou postavu, utvářejí náš vlastní příběh.
Na konci sice naše volby vedou k jednomu z pěti různých konců, ale cesta k nim bohužel zůstává víceméně lineární. Ve skutečnosti někdy naše rozhodnutí neovlivňují ani tak to, co se stane, jako to, jak na ně reagují naši bližní.
Skutečnost, že dějové linie vždy končí v podobných situacích, je sice zklamáním, ale i tak jsou reakce lidí opravdu významné. Protože v tu chvíli jsou pro nás víc než postavy z videohry. Protože na jejich názorech nám záleží. Protože někdy v sobě hodiny nosíme výčitky svědomí za špatné rozhodnutí.
Ukazuje se totiž, že některá rozhodnutí jsou jednoznačně špatná. Ne vždy jsou jasné tak, jak je vytváříme, ale nevyhnutelně vedou k poněkud neuspokojivému řešení. Škoda, že máme jen zřídkakdy šanci taková rozhodnutí napravit.
Jedinečný zážitek
Life is Strange: True Colors v mnoha ohledech vrací kouzlo prvního dílu, které se nepodařilo zachytit ani Life is Strange 2, ani Before the Storm. Několik aspektů nám však také velmi chybí. Síla přetáčení času poskytovala v jednom či druhém okamžiku napínavé hádanky. V True Colors nic takového není. Síla čtení emocí se používá pouze k odemknutí dalšího dialogu nebo k získání dalších informací o příběhu. Hra nenabízí žádnou výzvu.
Všeobecně platí, že u hry True Colors musíte vědět, do čeho jdete: Uvidíte spoustu cutscén, které jsou občas přerušeny dialogem, (téměř) volným hraním nebo minihrami, jako je stolní fotbal. Více interaktivity v podobě hádanek a experimentování s našimi schopnostmi by True Colors rozhodně prospělo.
Ale nakonec je hra víc než jen součet jejích částí. Jsou to postavy, které působí jako živé, dýchající lidské bytosti a stávají se našimi přáteli, nepřáteli i milenci. Je to příběh, který v nás zanechává zamyšlení a melancholii, ale také naději. Proto hra Life is Strange: True Colors nakonec není dokonalá. Ale i tak je to hra, kterou byste měli zažít.
