Vyzbrojen pouze lukem a šípy prozkoumává ~Dani surrealistický fantasy svět ve hře Blacktail – a je ohromen nejen grafikou.
Mám rád hry s otevřeným světem už od dob, kdy jsem se poprvé proháněl, skákal a šplhal po Assassin’s Creed a podobných hrách. Myšlenka prozkoumávat virtuální svět plný tajemství a nebezpečí vlastním tempem mě vždycky vzrušovala a fascinovala.
Naproti tomu se pomalu dostavuje určitá rutina – zejména v sektoru tříáčkových her.Světy jsou stále vizuálně působivější, ale ne nutně kreativnější. Pohodlí, příběhy, úkoly – vše se řídí určitým standardem a má tendenci se opakovat
Přinejmenším u těch opravdu velkých. Protože na Steamu je spousta nenápadných, maličkých her s otevřeným světem, které potají vytvářejí malý ráj. To je i případ Blacktail, který přináší zpět kouzlo otevřeného světa se spoustou humoru a šarmu, které jsem naposledy zažil ve Skyrimu.
A protože je momentálněna Steamutaké se slevou 70 procent(do 24. ledna), využívám příležitosti, abych vás sbalil do svého batohu a vzal vás na tuto neobvyklou cestu.
Jsem zlá čarodějnice … že?
Černoocasá je paradox Protože na první pohled není otevřený svět nijak výjimečný. Ale na malou hru vypadá velmi elegantně: Třpytivé světlo jemně proudí skrz větve lemované hustým listím a odráží se v potocích porostlých lekníny
Bloudím kolem květin svěží zelenou trávou, obdivuji třpytivé drahokamy v temných jeskyních nebo se opatrně plížím mlžným močálem, z něhož jako křivý, nakloněný strom vyrůstá ztrouchnivělá čarodějnická chýše.
Jako mladá dívka jménem Jaga, která hledá svou ztracenou sestru, prozkoumávám les a bráním se lukem a šípy. A kdo zná slovanskou mytologii, už ví, že tady to začíná být napínavé:Jsem samotná Baba Jaga,zlá
čarodějnice, která údajně požírá děti, jinak se zjevuje jako dobrotivá bylinkářka. Tato postava je stejně ambivalentní jako všechno ostatní, s čím se ve světě Blacktail setkám o něco později.
A tady se věci náhle stávají magickými Místo toho, aby se vývojáři soustředili jen na pěkné krajiny, lechtají ze svého světa neuvěřitelné množství. Je plný překvapení, tajemných setkání a pochybných nálezů
Jednou jsem zastřelil pulzující, slizkou rostlinu, kterou Yaga okamžitě kvákla se smutným komentářem: Mohla jsem ji taky zachránit. Uvnitř byl uvězněný pták, kterého jsem mohl zachránit, kdybych byl opatrnější.
Na jiném místě objevím na stromě včelí úl. Můžeš ho zastřelit!“ šeptá mi do ucha tajemný hlas. Tentokrát se ale pozorně rozhlédnu a najdu vázu, do které vložím květinu. Včely kolem mě vděčně bzučí a zanechávají mi trochu medu, který mohu později použít na vylepšení svých šípů.
Jinde si všimnu malého tmavého stvoření se svítícíma očima, které sedí na větvi a pozoruje mě. Zaváhám, ale pak ho sundám šípem, což mi napoví další úkol – a nespokojený komentář, že někdo (nebo něco) mé počínání neschvaluje.
Svět Blacktailu mi neustále klade vzrušující otázkya chce mě neustále uvádět v omyl, až už nevím, co je správné a co ne.
Disney se potkává s temnou fantasy
Systém morálky se zdá být jednoduchý – podle toho, zda konám dobro, nebo zlo, se mi otevírají různé schopnosti, lektvary nebo možnosti.Nic však není takové, jak se na první pohled zdá.Houbové bytosti například chtějí, abych pro ně zabil draka. Jen tak mi pomohou opravit most, který mě přiblíží k mé ztracené sestře.
Podivní chlapíci se smějí a žertují se mnou, ale něco mi na tom nesedí a běhá mi mráz po zádech. Další houba způsobí, že semínko pochybností ještě více vzklíčí.Drak jako takový neexistuje, je to jen představa. Zlo je něco úplně jiného. Měl bych na houby nastražit past? Bude to mít negativní vliv na mou morálku? Má mě příběh zmanipulovat tak, abych se nakonec stal Babou Jagou?
Příběh mě zmanipuluje tak, abych se stal Babou Jagou?
Většina her klade velký důraz na to, aby pro mě byly jasně čitelné. Měl bych pochopit, k čemu určitá akce vede nebo jak na mě postava reaguje. Vše mám pod kontrolou
Blacktail takový pocit nemá. Naopak:Čím více hraji, tím méně tomu rozumím a tím více se stávám pěšákem ostatních, kteří zřejmě vědí, kdo jsem – nebo ze mě chtějí udělat někoho, kým nejsem.
To mě nutí procházet herním světem úplně jiným způsobem. Najednou jsem skeptičtější, kritičtější, ale také neuvěřitelně zvědavý, protože nevím, co mám čekat.Jako dítě chci všechno vyzkoušeta nechat se vést svou představivostí.
Zábava v otevřeném světě s malými překážkami
Blacktail se hraje velmi minimalisticky: Střílím z luku, vyrábím speciální šípy, používám kouzla. Postupem času přibývají nové schopnosti, například koště, které odvádí pozornost protivníků ode mě a odhazuje je zpět, abych se mezitím mohl vyléčit
Nepřátele lze hladce likvidovat cílenými střelami, ale přímý boj s mnoha nepřáteli je mnohem méně elegantní a plynulý. Takové situace a zejména souboje s bossy jsou však ve hře poměrně vzácné – hlavní důraz zůstává na prozkoumávání zvláštního fantasy světa
Soundtrack (v angličtině) a zvukový design vytvářejí hutnou, místy až hrozivou atmosféru, díky níž je příběh ještě poutavější – a to i přesto, že se rozvíjí jen pozvolným tempem a design výpravy je spíše spartánský.
Pokud chcete nablýskanou hru s otevřeným světem plnou pohodlí a vybroušených mechanik, nebudete zde spokojeni. Fanoušci příběhu a průzkumníci však za pouhých devět eur dostanou malý klenot. Běžná cena kolem třiceti je za deset až patnáct hodin hraní poněkud vysoká, ale příští výprodej na Steamu určitě přijde.
