Který Total War je nejlepší? Kterým z nich by měli začít začátečníci? Seřadili jsme všechny tituly této uznávané strategické série od nejhoršího po nejlepší.
Při příležitosti vydání hry Troja: Sága totální války se ohlédneme za jejími předchůdci. Díky epickým bitvám nabízí téměř každá hra Total War fantastický herní zážitek. Přesto existuje několik jasných vrcholů a několik titulů, které mají tendenci zaostávat. Proto zde uvádíme všech 16 zápasů série seřazených od nejslabšího po nejlepšího zástupce. Vybráno podle názoru naší redakce.
Omezili jsme se na samostatné díly série: rozšíření prostě vždy patří k jejich hlavní hře. A my počítáme jen skutečné totální války – království prostě vynecháváme jako ostudnou poznámku pod čarou.
Troy: Total War could finally reach its full potential at the Steam release
Table of Contents
Místo 16 – Total War: Arena
Free2Play online bitvy, pouze tři družstva na hráče a pak také bez kampaně – těžko by se dalo vyvinout důsledněji za klasickou cílovou skupinu Total War. Není tedy divu, že se Arena umístila na posledním místě i mezi našimi redakčními stratégy. Online spin-off jednoduše postrádá příliš mnoho z toho, co tvoří jádro Total War. Arena byla navíc ještě frustrující, protože odemykání nových technologických úrovní se zvrhlo v brutální grind.
Ale nejen fanoušci Total War byli tímto spin-offem zřejmě zklamáni. Aréna se také neprosadila u hráčů natolik, aby ji bylo možné dále rozvíjet. Od té doby byla hra ukončena.
Místo 15 – Total War Saga: Thrones of Britannia
Thrones of Britannia se odvážila experimentovat: byla to první odnož ságy, která využila existující engine k prozkoumání úžeji vymezené oblasti historie, než je obvyklé, a převrátila mnoho klasických herních mechanismů naruby. Zavedla například zcela nový systém náboru a agenty hodila přes palubu.
Zatímco však tyto inovace fungovaly překvapivě dobře, Thrones nedokázaly splnit klasické základní prvky série: ekonomika se ukázala být příliš plytká a umělá inteligence byla tak slabá, že hra nikdy nebyla skutečnou výzvou. Celkově je první díl ságy Total War stále slušnou středověkou strategií, ale ani zdaleka se nepřibližuje nejlepšímu dílu Total War.
Místo 14 – Troja: Sága o totální válce
Vlastně by Troja: Sága totální války měla být druhým spin-offem ságy, ale protože Fall of the Samurai byl později také prohlášen za ságu, je nyní třetím dílem. Kvalitativně má mnohem blíže k Thrones of Britannia než k Fall of the Samurai. Celkově má Trója mnoho společného se svým předchůdcem, ale díky menšímu počtu chyb umělé inteligence má v žebříčku navrch.
Stejně jako Thrones of Britannia se i Troja zaměřuje na velmi specifický úsek lidských dějin, ale s určitým zvratem. Protože trojskou válku je prakticky nemožné historicky rekonstruovat, známe tento příběh především z lyrických písní básníka Homéra. Ale přestože by dávalo smysl udělat z Tróje po vzoru Warhammeru hlavně fiktivní Total War, vývojáři chtěli zariskovat. Místo toho, aby Trója zaplnila bitevní pole mytologickými příšerami a božským působením, ukazuje realistickou verzi známých událostí. Společnost Creative Assembly s tím však není příliš spokojena. Troja se odváží několika zajímavých experimentů, ale stejně jako v případě pěti nových zdrojů selhává při jejich realizaci. Stejně jako Thrones of Britannia je Troja stále zábavná díky silné DNA série, ale na Total War Olympus to zdaleka nestačí.
Místo 13 – Shogun: Total War
Tak nízké místo pro hru, která to všechno začala? Shogun se nemá za co stydět: všichni jeho následovníci prostě smysluplně rozšířili jeho koncept! Ale v době vydání hry se jí téměř nic nevyrovnalo, tak chytré bylo propojení realistických bitev v reálném čase s tahovou mapou.
Přitom Creative Assembly chtělo původně vytvořit prostě RTS značky Command & Conquer! Možná to dopadlo dobře, ale možná to prostě skončilo – zatímco charakteristický vzorec Total War přežívá dodnes.
Místo 12 – Napoleon: Total War
Napoleon byl prvním samostatným rozšířením série, takže se v jádru jedná o vylepšené Impérium. Ale ne na všech frontách, a proto se setkala se smíšenými reakcemi. Herní mechanika přidala několik užitečných novinek, jako je opotřebení v zasněžených oblastech, ale ty se uplatnily na mnohem omezenějším herním poli. Několik kampaní sledovalo Napoleonova tažení, ale všechny jen určitou část – chyběla jim obrovská mapa světa impéria.
Někteří fanoušci byli naopak zklamaní, že se mechanická vylepšení Napoleona nedostala do hlavní hry a Napoleon se prodával jako samostatná hra. Celkově to stačí pouze na jedno z nižších míst na tomto seznamu.
Místo 11 – Total War: Attila
Attila měl při vydání co dokazovat: Předchůdce Rome 2 přišel s vážnými chybami a chybami v umělé inteligenci a navíc se slabinami v hratelnosti, jako je politický systém, který nesplnil nic ze svých slibů. A skutečně, Attila nejenže přinesl mnohem komplexnější zážitek a vrátil oblíbené funkce, jako je rodokmen, ale také přidal nové vzrušující nápady. Jako král Hunů jsme se například potulovali zemí jako loupeživá horda, která na rozdíl od obvyklých případů v sérii nestavěla žádná města.
Slabší provedení trochu rozředilo zábavu a fanoušci antiky postrádají některé oblíbené národy, jako jsou Řekové nebo Makedonci v Attilově věku, ale hra je i dnes vynikajícím Total War. A navíc hřiště pro skvělé mody, jako je Ancient Empires!
Místo 10 – Empire: Total War
Empire byl v mnoha ohledech nejambicióznějším dílem Total War: poslal nás na dosud nejrozsáhlejší mapu světa v sérii, kde jsme kromě Evropy bojovali také o Ameriku a Indii. A protože jsme se kvůli tomu museli vydat daleko přes moře, hra poprvé představila námořní bitvy – jako zcela nový herní režim s vlastními pravidly, jako je vítr, jedna z největších novinek v historii Total War.
Výsledek však redakci rozděluje. Pro některé je Empire na jednom z posledních míst v žebříčku seriálů, jiní ho řadí téměř na vrchol. Zatímco někteří si myslí, že hra je tak akorát kolosální, jiní ji považují za přetíženou. Někteří postrádali klasické souboje zblízka z předchozích dílů, stejně tak mnozí byli rádi za novou hratelnost v době střelného prachu. Polarizující název se tak ocitá přesně uprostřed.
Místo 9 – Total War: Shogun 2 – Pád samuraje
Dosud nejlepší samostatný přídavek Fall of the Samurai dokázal vylepšit již tak skvělý Shogun 2. Příchod západních mocností přináší do Japonska nové herní mechanismy a dynamiku. Nyní můžeme například používat „moderní“ zbraně, jako jsou obrněné lodě, bombardovat nepřátele na souši a rychle přesouvat armády po železnici. Tato modernizace však vyvolává nelibost u našich tradičně smýšlejících poddaných.
Proč tedy není na seznamu výše? Protože šlo přece jen „jen“ o rozšíření: jiné Total Wars postavily působivější herní koncepty úplně z ničeho, zatímco přes všechny inovace bylo mnoho silných stránek známo už ze Shoguna 2. A zcela subjektivně se mnohým členům redakce také více líbí klasické samurajské období než industrializace. Přesto je Fall of the Samurai prvotřídní Total War!
Místo 8 – Total War: Rome 2
Ve verzi pro vydání by se Řím 2 v tomto seznamu umístil mnohem níže. Hra vyšla s mnoha chybami a problémy s umělou inteligencí a nepřesvědčila ani po stránce herního designu. Například tolik opěvovaný politický systém se ukázal být tak chabý, že jsme mohli být téměř vděční za to, jak nesmyslný byl. Řím 2 přinesl mnoho zajímavých novinek: poprvé kombinoval bitvy na souši a na moři, takže jsme mohli během obléhání útočit současně z moře i ze souše.
Od té doby však vývojáři strávili roky patchováním a doplňováním hry o DLC. Opravili většinu chyb, odstranili mnoho hlavních nedostatků nebo je alespoň vylepšili a přidali nový obsah. Mezitím je Rome 2 mnohem lepší hrou, než byla v době vydání, i když stále nestačí na místo na Olympu série. Přesto se Řím 2 ukázal jako přelomový: jeho nový systém provincií byl od té doby použit téměř v každé další válce Total War.
Místo 7 – Total War: Warhammer
S hrou Total War: Warhammer splnilo studio Creative Assembly dlouholeté sny fanoušků: komunita si po celou dobu existence modů přetvářela své oblíbené fantasy světy v Total War. Vždyť která jiná série by dokázala tak dobře přenést na plátno masové bitvy jako Pán prstenů, Hra o trůny nebo Warhammer? A nyní Warhammer skutečně vyšel jako oficiální hra! Poprvé v sérii jsme vedli do boje létající jednotky, mágy a obrovská monstra a mohli jsme používat zcela nové strategie. Nikdy předtím neexistovala totální válka, ve které by byl každý národ skutečně zcela jedinečný, až do poslední jednotky!
Total War: Warhammer však na mnoha jiných místech příliš zjednodušil hratelnost. Především správa říše byla až příliš jednoduchá. Nicméně díky strategicky rozmanitým a neuvěřitelně atmosférickým masovým fantasy bitvám je hra jedním z vrcholů série.
Místo 6 – Medieval: Total War
Medieval byl přesně tím pokračováním, které Shogun potřeboval, aby zajistil budoucnost úspěšné série Total na dlouhá léta dopředu. Hra pokračovala v tehdy stále revolučním principu tahové strategie na mapě světa a epických bitev v reálném čase, ale jednoduše vše zvětšila a vylepšila – čímž se Total War vrátil do doby, pro kterou byl pravděpodobně vytvořen více než pro kteroukoli jinou: Středověk!
Příhodně byly přidány nové herní mechanismy, jako je například svérázný papež, z jehož pouhé zmínky dodnes bolí hlava fanoušků Total War. Na strategické mapě jsme dostali podstatně více možností, zatímco v bitvách v reálném čase bylo k dispozici ještě více vojáků. Kromě toho jsme nyní vedli naše rytíře do mnohem realističtějších obléhacích bitev. Co by to bylo za středověkou strategii bez nich? Mezitím se ukazuje, že středověk stárne. Pixelové sprity už na tom nic moc nemění a následující Total Wars značně vylepšily a rozšířily mechanismy. Za svůj přínos k založení série si však Středověk své páté místo více než zaslouží. Vždycky na něj budeme rádi vzpomínat.
Místo 5 – Total War: Warhammer 2
Druhá fantasy část nebyla tak velkou revolucí jako první – skok do bláznivého scénáře Warhammeru už byl učiněn. Hra Total War: Warhammer 2 to však posunula na vyšší úroveň: Ještě více obskurních frakcí, ještě více rozmanitých jednotek, ještě více epických bitev! Mapa kampaně byla z hlediska ekonomiky stále příliš jednoduchá, ale díky unikátnějším budovám a mechanikám speciálních lidí přinesl druhý díl do hry větší hloubku než první.
Na mapě kampaně se však Total War: Warhammer 2 dopustil i jednoho velkého přešlapu: ukázalo se, že nová mechanika vítězství, v níž bojujeme o kontrolu nad magickým maelströmem, není zcela promyšlená. To způsobilo nepříjemný časový tlak na všechno – dokud jsme si neuvědomili, jak snadno to můžeme obelstít. Na druhou stranu hra po vydání zabodovala obrovskou alternativní kampaní Mortal Empires, která umožnila střet ras z obou her Warhammeru na obrovské mapě světa – bez jakéhokoli Maelstromu. Vrchol, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek epické fantasy!
Místo 4 – Total War: Three Kingdoms
Před Warhammerem nebo za ním? U Three Kingdoms jsme museli docela dlouho přemýšlet, protože je to v podstatě zrcadlový obraz dílů Warhammeru: na bojišti si troufá na mnohem méně inovací – a ty se jim nedaří zdaleka tak dobře – ale na mapě kampaně Total War už léta neudělal tak velké kroky!
Three Kingdoms konečně činí diplomacii skutečně ústřední (a zábavnou!) součástí hry, nabízí větší ekonomickou hloubku než po dlouhé době a navíc několik zajímavých nových nápadů, jako je vlastní špionážní systém. Její největší slabinou jsou bitvy, které kvůli poměrně podobným frakcím dlouhodobě postrádají rozmanitost. Protože se však v jádru stále jedná o klasické dobré bitvy z období Total War a Three Kingdoms nemá tak velkou nevýhodu, jako je otravná mechanika Maelstrom, rozhodli jsme se, že si zaslouží být zařazena těsně před Total War: Warhammer 2.
Místo 3 – Total War: Shogun 2
Shogun 2 nebyl ani nejlepší, ani nejambicióznější Total War – ale právě proto patřil k těm nejlepším. Protože se hra vrátila ke kořenům série v Japonsku a místo obrovské mapy Evropy musela obsahovat pouze jednu zemi, mohli se vývojáři o to více soustředit na vyladění herních mechanismů. Japonské klany byly snad stejně rozmanité jako Římané, Řekové a barbaři v Římě 2 – ale v Shogun 2 bylo všechno tak akorát. Každý systém do sebe zapadal, vše na sebe rozumně navazovalo a nikde se hra nezdála přetížená.
To z ní také dělá jednu z nejlepších Total Wars pro nováčky. V málokteré jiné hře se mohou seznámit se základy série tak vybroušeným způsobem, aniž by byli zahlceni příliš mnoha funkcemi. A Shogun 2 je nově natolik mladý, že stále vypadá fantasticky a může bodovat moderní použitelností. Nedokáže se zbavit všech klasických slabin série a umělá inteligence zde také občas hraje hloupě. Ale i tak je to mistrovské dílo strategie.
Místo 2 – Rome: Total War
Řím byl pro sérii milníkem: poprvé ve 3D! Už žádné pixelové sprity, tady proti sobě bojovaly neuvěřitelně působivé polygonové armády v hromadných bitvách, jaké jsme na obrazovce ještě neviděli. V Římě se také poprvé objevila mapa kampaně v moderní podobě. Nyní byla také celá ve 3D a byla také mnohem propracovanější, co se týče herních mechanismů, než verze Shogun a Medieval připomínající deskovou hru.
Řím také odstartoval jednu z nejlepších tradic série: nabídl téměř nekonečné možnosti pro moddery! Fanoušci vytvořili vše od vylepšení hratelnosti až po obrovské konverze Total Conversions, které nám poprvé umožnily hrát Pána prstenů nebo Warhammer v Total War. Někteří z tehdejších modderů jsou dnes dokonce profesionálními herními designéry: Lusteda přibrala společnost Creative Assembly, aby vedl vývoj hry Thrones of Britanna, zatímco tvůrce DarthModu navrhuje hry Ultimate General.
Místo 1 – Medieval 2: Total War
Nesporný král: Medieval 2 vyhrál naše komunitní hlasování o nejlepší Total War a zvítězil i v redakci. Není divu. Dodnes je to nejlepší Total War. Neuvěřitelně epické masové bitvy v nejoblíbenějším scénáři série, rozmanité frakce a celá řada jedinečných mechanik na mapě kampaně z ní dělají mistrovské strategické dílo. Hra zná například dva různé typy osídlení, ekonomicky silná města a vojensky důležité hrady. Chytří stratégové je museli vyvážit.
Z prvních Total Wars zestárl Medieval 2 zdaleka nejlépe. Ačkoli má za sebou již několik let, stále umí zaujmout svými skvěle zinscenovanými rytířskými výpady. Mapa kampaně působí ve srovnání s ní trochu staromódněji, ale v žádném případě ne nesnesitelně. I nováčci v sérii mohou hrát s čistým svědomím. Zvláště když má hra stále aktivní komunitu modderů. Naše doporučení: Nerezová ocel pro klasické středověké bitvy vyleštěné do vysokého lesku a Third Age: Total War pro nejlepší bitvy Pána prstenů, jaké jste kdy hráli.
