Není druhá taktická střílečka jako Boundary

Zatímco Rainbow Six a CS:GO se snaží o přízemní střílení, Boundary zcela opouští gravitaci. Hráli jsme střelce.

Taktické střílečky nás rády posílají na vzdálená bojiště. Fanoušci Counter-Strike a Rainbow Six se však nedostanou tak daleko do neznáma jako v Boundary. Ve hře Boundary se taktická střelba odehrává ve vesmíru.

Ve vakuu mezi satelity a vesmírným odpadem se vznášíme beztížně v tlustých skafandrech, vyzbrojeni futuristickými, ale velmi známými střílnami.

Stejně jako v jiných týmových hrách i v Boundary proti sobě hráči soupeří v režimu 5v5. Ne však na plochých bojištích s gravitací, která naše hrdiny přitlačí k zemi, ale volně se vznášející s trojrozměrnými vektory pohybu a zornými poli.

Už jsem si mohl vyzkoušet demo Boundary a musím přiznat, že mě překvapilo. Přestože mám za sebou 20 let zkušeností se střílečkami, nikdy jsem se nesetkal s hrou, jako je Boundary!

Střílečka, a přesto velmi odlišná

Moje první kolo probíhá asi takto: Se svými spoluhráči začínám na jedné straně pole trosek na oběžné dráze Země. Jako výzbroj si vybírám nadupaný AK, a jak je mým stylem hry, pluju přímo k přibližné pozici protivníků. Po několika metrech úplně ztrácím orientaci, jak je bohužel mým zvykem. Kde jsou opět nepřátelé?

Tento trailer ukazuje, jak působivá je hratelnost hry Boundary, a to i díky výrazným světelným efektům:

Nakonec se mi na druhé straně satelitu objeví červená značka. Jeden ze spoluhráčů zřejmě vede přestřelku s protivníkem. Proto používám funkci vznášení se nahoru, abych se zmocnil vyvýšeného místa a dostal nepřítele pod palbu shora.

To byla hrubá chyba v myšlení: V trojrozměrném prostoru, jak víme, neexistují žádné světové strany. Žádné nahoru a dolů, pouze vektory. Když se sebevědomě vznáším z úkrytu, přímo na mě letí modré vesmírné fazole. Můj statečný hrdina končí neslavně.

V dalším kole volím odstřelovačskou taktiku. S třídou odstřelovače a dalekonosným zaměřovačem se držím nenápadně v pozadí, přitisknu se k nějakému objektu jako krytí a čekám na správný okamžik. Nakonec se v mém zaměřovači objeví pomalu se vznášející nepřítel, kterého běžně vyřadím ze hry. Tak to je zábava!

1 of 2

Taktika zůstává trumfem

Střelba

Boundary zůstává díky fyzikálním pravidlům a balistice srozumitelná. V každém případě neznámé, ale docela předvídatelné. V opačném případě by soutěžní taktická střílečka, která klade velký důraz na hratelnost založenou na výkonu, byla jen stěží realizovatelná.

Díky pomůckám, jako je hák, mohu také velmi rychle měnit pozice, granáty pokrývají oblast s poškozením a změnou náplně mohu upravovat své zbraně a přizpůsobovat je různým bojovým situacím.

Hra na mě udělala silný dojem: nikdy předtím jsem taktickou střílečku nehrál takovým způsobem. Jistě, na pohyb ve vzdušném prostoru s tryskami je třeba si zvyknout, ale každý, kdo zná Elite Dangerous nebo Star Citizen, bude moci relativně rychle slavit první úspěchy i v Boundary.

Co se nám zatím líbí? Co zůstává nejasné?

Co se nám zatím líbí?

• Zvýraznění atmosféry:Tlumené zvuky střelby ve vakuu, rozptýlené trosky, bílé skafandry: Hranice proniká autentickou vesmírnou atmosférou.
• Unikátní nastavení:Neexistuje žádná jiná taktická střílečka jako Boundary. To slibuje nové vzrušující zážitky.
• Mnoho taktických možností:Vždy si můžete vybrat z různých přístupů. Tímto způsobem můžete vždy přizpůsobit svou vlastní taktiku, když to soupeř vyžaduje.

Co zůstává nejasné?

• Jak dlouho to může vzrušovat?Zatím je známa jen hrstka map. Otázkou zůstává, jak dlouho může být neobvyklý přístup společnosti Boundary motivující.
• Jak dobře funguje interakce?Díky trojrozměrnému pohybu se hráči mohou kdykoli kamkoli vydat. Z dlouhodobého hlediska by velká volnost pohybu mohla být na úkor týmové hry a ztížit komunikaci.
• Vytváří si Boundary vlastní mezeru?Hra má dobré předpoklady k tomu, aby si vytvořila vlastní fanouškovskou základnu i vedle velkých jmen jako CS:GO a R6: Siege. Je však neobvyklé prostředí dostatečně atraktivní na to, aby si udrželo pevnou hráčskou základnu?