Steffi čeká na sci-fi RPG Dark Envoy od jeho oznámení. Nyní si to konečně vyzkoušela na vlastní kůži – a je nadšená i rozčarovaná zároveň.
Dark Envoy mě uvrhl do emocionálního zmatku. Připravovanou RPG jsem si poprvé vyzkoušel prostřednictvím dema na Steamu a bylo to jako velmi vrtkavé rande: hned jsme si padli do oka, ale čím víc jsme se poznávali, tím víc otazníků se mi vynořovalo nad hlavou. A jak už to tak bývá, Dark Envoy nevypadal ve skutečnosti tak hezky, jak naznačovaly profilové obrázky.
Projdu si bod po bodu, co se mi zatím líbilo a z čeho mě lehce bolel žaludek. Abyste se mohli rozhodnout, zda vám Dark Envoy stojí za krátkou schůzku.
Table of Contents
O co jde?
Dark Envoy je klasická RPG hra s izoperspektivou, taktickými bitvami, stromy dovedností, spoustou vybavení a rozhodnutí. Na první pohled to zní jako standardní žánrová záležitost, ale má to v sobě několik zvláštních nápadů, které mě přiměly sednout si a zpozornět už při Odhalení:
- Prostředímísí fantasy a sci-fi: mezi lidskou říší a magickými rasami (elfy, orky) zuří nelítostná válka, v níž jedni bojují pomocí technologie a druzí pomocí magické síly.
- Taktikaje ve hře velmi důležitá. Měl bych se například krýt za bednami před nepřátelskými střelci, ale ty se po několika zásazích roztříští. Bojový systém kombinuje reálný čas se zpomaleným pohybem, díky čemuž zaujímám nové pozice a v klidu střílím ze svých dovedností.
- Kampaň lze kompletně hrát v kooperaci dvou osobkaždá osoba pak ovládá jednu ze dvou hlavních postav.
- Mnoho dovednostínamaluji na bojiště takříkajíc nakreslením útočné zóny myší. Už v ukázce to vypadá skvěle, tady ve videu se můžete podívat, jak to celé funguje:
Zní to na papíře zajímavě?Já si to myslím také, ale jak se to zatím hraje? Je to složité.
Můj splněný redakční sen
Tak ráda bych se v editoru postav věnovala celé hodině a vytvořila dva sourozence Malakaie a Kaelu dohromady. Tolik barev a tvarů, že mé srdce kutila plesá. A všechny možnosti vypadají skvěle, od make-upu přes jizvy až po účesy! Ale nejsem tu pro zábavu, pořád je tu co hrát. Pohnu tedy několika posuvníky a pak nastavím třídu a dovednosti svého dynamického dua.
V tomto bodě by bylo užitečné, kdyby mi Dark Envoy řekl více o přednostech a slabinách tříd. Například nevím, jestli má smysl kombinovat dva bojovníky na dálku. Pro jistotu jsem si vybral bojovníka zblízka a střelce z pistole. V demoverzi je taková nejednoznačnost odpustitelná, ale v hotové hře to musí být jinak!
Ale hned se cítím lépe: Kromě tříd si mohu zvolit také sadu vybavení, například zda chci začít se dvěma sekerami, nebo s mečem a štítem. Později mohu třídu také specializovat, takže existuje mnoho možných kombinací.
První trhliny jsou rychle viditelné
Poté, co jsem se pořádně vyřádil v editoru, začíná Dark Envoy krátkým úvodem složeným ze statických obrázků a hlasu, který stručně popisuje prostředí. Lidé jsou zde ti špatní, alespoň ti, kteří patří k Impériu. Malakai a Kaela naopak vyrostli v poušti a (zatím) nestojí na žádné straně války.
Krátké videosekvence vypadají vyčpěle, obličeje jsou strnule animované a ploché. Celý svět vypadá detailněji než například vDivinity: Original Sin 2ale samozřejmě je zde mnohem menší rozpočet – takže neočekávejte, že finální verze bude vypadat o moc hezčeji.
Demonstrace mě pak pošle do jakéhosi tutoriálu, ve kterém nejprve ovládám pouze Malakaie a bojuji v prvních bitvách. Z ukázky nedokážu posoudit, jak skvěle budou mocné schopnosti působit později, ale zatím jsou bitvy zábavné.
Jakmile vběhnu do zorného pole nepřítele, hra se automaticky přepne do zpomaleného režimu, abych mohl v klidu malovat své schopnosti. Po stisknutí mezerníku pak vše pokračuje normální rychlostí, kdykoli mohu přepínat mezi taktickým zpomalením a reálným časem. Takto to vypadá v jedné z prvních bitev dema:
O co tu jde: Žádné XP za souboje?
Čeho jsem si všiml hned po prvním masakru s pouštními škorpióny: Poražení nepřátelé mi nedávají žádné zkušenostní body. To je tak neobvyklé, že jsem si nejprve myslel, že je to chyba v demu, ale ne! O něco později mi hra vysvětluje svůj koncept XP: zkušenosti získávám za dosažení milníků, například určitého bodu v příběhu. Nic s +10 XP za každého poraženého nepřítele. Čím víc o tom přemýšlím, tím větší smysl mi to dává.
Většina her odměňuje agresivní akci nepřátelskými XP a trestá ji, pokud se boji vyhnu – protože kdybych nepřátele srazil k zemi, získal bych zkušenosti a tím i vyšší úroveň. V Temném vyslanci se naopak mohu rozhodovat svobodně, a tak při první příležitosti volím diplomatickou cestu místo boje s několika pouštními bandity:
Detaily mě nutí pochybovat
Zní to zatím docela dobře, že? Jak jsem se již zmínil, bohužel ne všechno mezi mnou a Temným vyslancem probíhalo tak harmonicky. Zatímco u banditů stále oslavuji svobodu volby, hlasové projevy mi opět kazí dobrou náladu: Na brutálního pouštního gangstera mluví chlapík velmi vysokým britským hlasem (německý hlasový výstup chybí). A on prostě nezní… dobře. Doufám, že to jsou jen zástupné hlasy, protože pokud mnoho NPC zní tak moc jako amatérští herci, pak bych raději neměl dabing vůbec.
Dvě hlavní postavy znějí lépe, ale jejich sourozenecké hádky se pohybují na velmi tenké hranici mezi „okouzlující“ a „otravnou“, s příklonem k té druhé. Rozhovor o tom, že Malakai by zase neměl padat škorpionům na zadek, trvá příliš dlouho, vtip už dávno vyprchal a já ho chci přeskočit – i když jsem v tomto ohledu opravdu trpělivý a vždy nechám postavy domluvit.
U menších RPG, jako je Dark Envoy, je pro mě nesmírně důležité, aby se mi postavy líbily – musí mě potěšit ztrátou kvality grafiky atd. Opravdu se teď bojím, abych se s těmi drzými sourozenci spřátelila.
Verdikt redakce
Na jednu stranu jsou v něm opravdu skvělé nápady, ale na druhou stranu se zdá, že jeho realizace je místy opravdu kostrbatá. Nemyslím si, že se toho do vydání příliš změní, ale doufám, že alespoň soundtrack bude přijatelný. Nakonec Dark Envoy stojí a padá pro mě stejně s něčím úplně jiným.
Jedna velká otázka pro mě zůstává zcela nezodpovězená: Jak dobře se Dark Envoy hraje v kooperaci? Už léta doufám, že konečně najdu klasickou taktickou RPG hru, jako je Divinity: Original Sin 2, do které se svým nejlepším přítelem strávím desítky hodin. Pokud je dobrodružství opravdu zábavné pro dva, pak snadno přehlédnu zbytečné dialogy a jednoduchou grafiku.