Top Gun: Maverick, Halo a „skutečná“ letadla: Rozpětí křídel Flight Simulatoru je nyní neomezené. Jsou ale spokojeni i zarytí fanoušci?
Stejně jako málokterý jiný simulátor posledních deseti či patnácti let, i Microsoft Flight Simulator dokáže sladit nejrůznější požadavky: Ti, kteří stejně jako já plánují detailní vizuální lety s kompasem, plotrem, tužkou a papírovou mapou, si přijdou na své stejně jako ti, kteří mají rádi perfektně provedené lety podle přístrojů s některým z nyní dostupných systémově propracovaných letadel.
Fenix Airbus A320, PMDG Boeing 737 nebo Leonardo „Maddog“ McDonnell-Douglas MD-82 jsou jen některé příklady nových letadel s velkou hloubkou simulace. Ale i ti, kteří si chtějí jen „hrát na létání“ a pohodlně se rozvalit na pohovce, mají spoustu příležitostí, jak to udělat při mnoha objevných letech a letech v divočině.
Balancování, které zde provádí Microsoft a vývojář Asobo, je často kritizováno na tradičních fórech, jako je AVSIM s převážně starší uživatelskou základnou: Nedávalo by mnohem větší smysl místo integrace bezplatného DLC Halo Pelican nebo Top Gun a proudu nových aktualizací světa raději vylepšit základní vlastnosti simulace, jako je podivné chování v nárazovém větru nebo chybějící možnost integrace meteorologického radaru?
Dobrou zprávou je, že Flight Simulator 2022 skutečně nabízí něco navíc pro každý typ hráče.
V tomto článku odborníka a hobby pilota se dozvíte, co si o nových letadlech myslet, jak složitá jsou bezplatná DLC pro Halo a „Top Gun“ – a za která z nových „skutečných“ letadel se vyplatí utratit peníze.
Table of Contents
Top Gun: Maverick
Věru nejsem fanouškem hlavního herce série „Top Gun“ (naopak, Tomu Cruisovi jeho pokusy o projevení lidských emocí moc nežeru). A sledování válečných filmů s poněkud málo komplikovaným příběhem v dnešní době také zavání nijakostí. Ale přiznávám, že se mi líbily létající scény ve filmu „Top Gun: Maverick.“
Když jsem se trochu omámeně vypotácel z kina, nejraději bych si hned sedl k leteckému simulátoru a přehrál si klíčové scény – start experimentálního letadla, let kaňonem, který je ve filmu bleskurychlý, a přistání na letadlové lodi.
Ale do své pracovny jsem se vrátil až o týden později a to už byl vzduch trochu venku. Při střízlivém pohledu je DLC Top Gun pěknou vychytávkou, dokonce i s úryvky ze soundtracku, ale jako simulace může jen stěží nadchnout.
To je dáno především letounem F/A-18 Super Hornet, který byl představen již na podzim 2021 a který má jen málo speciálních vlastností takového stíhacího letounu. Za druhé, neuspokojivá implementace letadlové lodi: používá se pouze pro přesně jednu výzvu k přistání, volné starty a přistání nejsou možné.
A za třetí, poněkud pomalé výzvy v kaňonech, které mi hodně připomínají loňský přídavek Reno Air Race – jak z hlediska konceptu (kaňony jsou v podstatě závodní tratě, na kterých soupeříte s duchem), tak z hlediska bohužel velmi arkadického pocitu z letu.
Bezplatné DLC nabízí jednu malou zajímavost: fiktivní „Darkstar“. Jedná se o experimentální letoun, který je ve filmu ukázán a jehož konstrukce vychází z konceptu bezpilotního hypersonického letounu SR-72 společnosti Lockheed-Martin.
Očekává se, že SR-72 jednoho dne dosáhne rychlosti Mach 6 (6 400 km/h). Je považován za nástupce rychlého špionážního letounu Lockheed SR-71 „Blackbird“ s rychlostí Mach 3,2, který si můžete vyzkoušet například v X-Plane.
Terkstar z Top Gunu se díky Mach 10 dostává na vyšší úroveň a létání s ním je skutečně zábavné. Nejdříve dosáhnete rychlosti Mach 3 s normálním přídavným spalováním, pak aktivujete trysky pro zrychlení na 12 250 km/h a vystoupáte do výšky 275 000 stop (83,8 km), což vyvolává povznášející pocit.
Provozní strop „Darkstar“ není podle mezinárodních standardů zcela vesmírný, ale téměř tak vypadá. Škoda jen, že je to přesně 275 000 stop – není zde žádná odchylka nahoru ani dolů a je vidět, že toto letadlo je nakonec jen parádní hračka, ale ne simulace – jak tomu často bývá u vlastních modelů Microsoftu/Asobo.
Halo Pelican
Dalším bezplatným DLC je Misriah Armory D77-TC Pelican. Jedná se o transportér, který se objevuje v sérii Halo od společnosti Microsoft. Jako výsadková loď slouží k vysazování vojáků – v Halo dokonce z oběžné dráhy, ale s Pelikánem z Flight Simulatoru se tak vysoko nedostanete. Připadá mi jako vrtulník s proudovými motory, což je dáno i tím, že pilot sedí na pravé straně.
Z hlediska létání má model dva režimy, které lze za letu přepínat. V režimu dronu létá Pelikán jako Volocopter, který je také součástí Flight Simulatoru, v režimu proudového letadla létá jako letadlo. „Skutečný“ Pelican může vzlétnout a přistát vertikálně; to je v simulaci umožněno režimem dronu, který však nedokáže přesvědčivě reprodukovat pomalost tohoto letadla, alespoň vizuálně.
Ale Pelikán je zdarma a nakonec je to pěkná vychytávka. A pro realističnost jsou tu – někdy docela drahé – doplňky třetích stran.
PMDG Boeing 737-700
Jedním z těchto dodavatelů třetích stran je společnost PMDG. Abych si prohlédl jejich Boeing 737, vydal jsem se nejprve s Darkstarem na krátkou cestu z Rostocku (Laage) do Rentonu u Seattlu v USA. Vyrábí se zde Boeing 737. Převzal jsem letadlo 737-700 v obchodní variantě (BBJ, Boeing Business Jet). S ním jsem se vrátil do Mnichova, abych vyzvedl GlobalESPortNews – redakce …
Myslíte si, že si pletu realitu a simulaci? Možná ano. Ale to se u produktů PMDG stává opravdu rychle. Od verze Flight Simulator 2004 jsou modely společnosti „Precision Manuals Development Group“ považovány za špičku v simulaci letadel. Byly implementovány i ty nejmenší detaily skutečných modelů a simulované poruchy systému lze řešit pomocí originálních kontrolních seznamů.
Pro Flight Simulator 2020 vydala společnost PMDG nejprve vrtulový klasický Douglas DC-6. Nyní je konečně k dispozici i pravděpodobně nejznámější produkt PMDG. Za aktuálně mírně sníženou cenu 69,99 amerických dolarů (cca 66 eur) je 737-700 k dispozici spolu s variantou BBJ a nákladním letadlem (BDSF). Další varianty mají následovat v intervalu několika týdnů – pravděpodobně za plnou cenu, i když zatím není zcela jasné, zda bude pro majitele některé verze případně poskytnuta sleva.
V podstatě s PMDG 737-700 dostanete přesně to, co od PMDG očekáváte: pěkné, spolehlivé letadlo, se kterým můžete strávit týdny, než pochopíte všechny detaily, ale které je vhodné i pro krátký „let po práci“. Díky dobrému návodu jen trochu mrzí, že na rozdíl od minulosti nejsou přiloženy originální příručky k Boeingu (pomůže rychlé vyhledání na Googlu…).
Letadlo však nebylo v komunitě přijato s takovým nadšením, jako by tomu bylo v minulosti. Kritika se týkala zejména tří bodů.
Kritika 1
Především je PMDG poměrně konzervativní vývojář. Flight Simulator 2020 umožňuje přizpůsobení a přenesení kódu z předchozích verzí. A to je také důvod, proč nejnovější letadlo PMDG také táhne některé starší kódy.
To je nejvíce patrné, když se snažíte letět takzvaným DME obloukem. Na některých letištích se jedná o přibližovací postup. DME je radionavigační systém pro měření vzdálenosti; přístroj v kokpitu ukazuje, jak daleko jste od určitého DME. Oblouk DME je oblouk naplánovaný jako poloměr kolem DME. Postupy přiblížení obloukem DME vyžadují, abyste tento oblouk co nejpřesněji sledovali. Skutečná letadla s GPS nebo počítači pro řízení letu to dokážou. Stejně jako mnoho simulovaných letadel. Ale ze všeho nejslabší stránky mají právě vychvalovaná letadla PMDG.
Místo toho, aby se oblouk zobrazoval na navigačním displeji souvisle a letěl, je rozdělen na malé úseky přímek s fiktivními mezilehlými body. Jistě, můžete se tam dostat tímto způsobem – a pokud letíte obloukem DME ručně, děláte to vlastně podobně. Ale u technicky vyspělého letadla s moderním autopilotem je to prostě špatně. Problém trvá již více než deset let a stále není jasné, kdy společnost PMDG konečně dokončí verzi 2 svého systému LNAV (tj. simulovaného systému boční navigace).
Critic 2
Druhé, vzhled už není aktuální – což je vidět zejména ve srovnání s přímým konkurentem, Fenix Airbus A320 (ke kterému se dostanu později). Stačí se podívat na pomocnou pohonnou jednotku (APU), která se nachází v zadní části letadla. Zatímco APU v letounu Fenix A320 je plně vymodelovaná, v letounu PMDG B737 je na stejném místě pouze vymytá díra.
Dokonce ani textury motorů nejsou v modelu 737 tak ostré a některé mechanické prvky systému klapek jsou pouze namalované. PMDG chce alespoň v blízké budoucnosti vylepšit interiér podvozkového prostoru v rámci aktualizace.
Kritika 3
Zatřetí stále chybí některé funkce kvality života, na které jsme dnes zvyklí. Chybí zejména elektronická letová brašna (EFB). EFB je v podstatě tablet s některými aplikacemi pro konkrétní let, který přispívá k tomu, že v pilotní kabině (což je výraz pro kokpit v dopravních letadlech) není potřeba papíru.
EFB zobrazuje navigační mapy, pomáhá plánovat výkony letadla v různých fázích letu a v simulaci slouží také k nastavení některých funkcí (například k vyžádání pozemních služeb pro naložení cestujících a nákladu nebo k importu briefingových balíčků s letovým plánem a plánováním výkonů vytvořených v externích službách, jako je SimBrief). Právě proto, že Fenix A320 (ale i bezplatný Zibo 737 pro X-Plane) mají velmi dobré EFB, působí první Boeing MSFS-2020 od PMDG trochu staromódně.
Všechny tyto výtky jsou však stížnostmi na vysoké úrovni. To nic nemění na tom, že PMDG 737 je přesto dobrý doplněk s mnoha funkcemi a možnostmi konfigurace. Ty jsou – ve skutečnosti velmi pravděpodobně – nastaveny v počítači pro řízení letu. Kdybych měl produkt ohodnotit, bylo by to v současné době asi 85 bodů ze 100; s aktualizacemi by mohl dosáhnout 90 bodů.
Fenix Airbus A320
Mimochodem, ani Fenix A320, o kterém jsem se zmínil, by nedosáhl hodnocení 90, a to jsem z něj téměř úplně nadšený. Od výrobce je k dostání za 49,99 britských liber (cca 58 eur) a lze upřímně říci, že tato A320 nechává za sebou všechny ostatní modely Airbusu, které kdy byly simulovány pro domácí použití – bez ohledu na to, zda se jejich výrobci jmenují FSLabs, Toliss, FlightFactor, Aerosoft nebo JARdesign (bezplatný FlyByWire A320 běží mimo konkurenci).
Nemám prostor pro skutečnou recenzi, ale Fenix A320 působí ve všem jako skutečné letadlo v každodenním provozu letecké společnosti. Ať už jde o textury a animace v kokpitu, model exteriéru s mnoha přiloženými nátěry, zvuky nebo detailně simulovaný systém a chování za letu: Fenix A320 je skutečně atmosférický a systémově propracovaný letoun. Spotřeba paliva je však v současné době příliš vysoká, což je třeba vzít v úvahu při plánování delších letů. To, že písmo na displejích v kokpitu neodpovídá skutečnosti, vím jen proto, že jsem to četl jinde.
Když už jsme u displejů, stejně jako ostatní systémy jsou i displeje v kokpitu založeny na systému ProSim A320. To je simulační jádro celého modelu. Proto někteří lidé obviňují společnost Fenix z toho, že získala neférovou výhodu oproti konkurenci… ale pay2win existuje i v reálné ekonomice. V každém případě musí mít jádro simulace dostatečný výkon, aby se při přiblížení na přistání netrhalo ani při složitých letištích a „spoustě počasí“.
Proto jsem byl zpočátku skeptický, zda to můj chabý počítač postavený v roce 2016 vůbec zvládne, a to i přes skromných 1920×1080. Mohu jen říci: měl jsem štěstí. Externě spuštěná aplikace Fenix umožňuje nejen nastavit kvalitu zobrazení displejů, ale můžete také zvolit, zda mají být displeje vykreslovány procesorem (CPU), grafickou kartou (GPU) nebo přídavnou grafickou jednotkou integrovanou v CPU.
Hmm, dva grafické čipy? Bože, to mi dává skvělý nápad na článek během redakční porady v business jetu! Vzrušeně se vrhám k baru a křičím: „GlobaESportNews – Čtenáři tento titulek milují: Fenix A320 je tak složitý, že potřebuje dvě grafické karty najednou!“
Všechny oči se na mě upírají a já se trochu šíleně usmívám. V očekávání tisíců kliknutí popadnu láhev šampaňského a chystám se nalít si skleničku, když spatřím tvář Petera Bathgeho. Nemusí nic říkat – stačí mu jediný pohled. Z kokpitu se ozve podivné pípání, ale ticho v místnosti se dá krájet a všichni netrpělivě očekávají, co přijde. Pomalu jsem vrátil láhev zpět. Peter mě tichým pohybem hlavy nasměruje zpět do kokpitu.
Ah, omlouvám se, už zase odbočuji do nereality. Ve skutečnosti však slabším systémům pomáhá přenést vykreslování displejů na interní grafický čip Intel. Tímto způsobem lze ulevit CPU a GPU. Pokud máte procesor Intel, jehož název nekončí na F, máte takovou grafickou jednotku. Někdy je nutné ji nejprve aktivovat v systému BIOS nebo UEFI a mohou být nutné i ovladače, ale to se provede rychle.
Jakmile A320 běží hladce, je to velká zábava. Pokud se během letu něco pokazí, je to s největší pravděpodobností způsobeno nesprávnou obsluhou, která může nastat například v důsledku získaných nesprávných nebo neúplných znalostí z jiných simulací Airbusu.
Největší výtku mám k tomu, že na rozdíl od PMDG 737 není součástí balení žádná řádná dokumentace. Airbus se však nemůžete naučit jen sledováním streamů a videí na YouTube, FCOM (Flight Crew Operations Manual) je povinná. Naštěstí i zde pomáhá Google.
Rok „skutečných“ letadel
To byl jen malý náhled do současného stavu Flight Simulatoru 2020, kterému budou v srpnu již dva roky. Důvodem, proč jsem nezmínil MD-82 od Leonarda Maddoga zmíněný na začátku tohoto článku, ani BAe 146 od JustFlightu s názvem „Jumbolino“, ani stále rostoucí počet menších letadel, která jsou hlouběji v systému, je jednoduše to, že nemohu ani utratit všechny peníze za doplňky letadel, ani se učit všechny tyto složité modely bokem.
Jedno je však jisté: chvíli to trvalo a Flight Simulator 2020 stále není dokonalý – ale „skutečná“ letadla jsou nyní zde a ukazují, že Flight Simulator 2020 je rozhodně schopen skutečné simulace. I když Microsoft a Asobo sami pečou menší rohlíky a oslovují úplně jinou skupinu uživatelů s DLC jako Top Gun a Halo-Pelican. Ale kdo ví, ten, kdo se nejprve chytí nízkoprahových nabídek, může o rok později sám usednout do kapitánského křesla v PMDG, Fenix & Co.
