Police Simulator: Patrol Officers nás v testu překvapil, protože tentokrát můžeme nechat jinak povinné parkovací lístky pro policejní hry za sebou.
Spojení každodenní simulace s jedním z důvodů par excellence pro rozzářené dětské oči není špatný nápad. O tom jsme se přesvědčili už před dobrým rokem, kdy hra Police Simulator: Patrol Officers od společnosti Astragon vstoupila do předběžného přístupu a v testu naznačila velký potenciál. Mezitím byla vydána plná verze policejní simulace vyvinutá společností Aesir Interactive. V našem testu verze 1.0 se podíváme na to, zda titul z kadetské školy stačí k přežití na ulici.
Table of Contents
Název mluví za vše
Police Simulator: Patrol Officers není název, který byste chtěli při dechové zkoušce vyslovit třikrát za sebou – a přesto hru popisuje velmi přesně. Přesně o to totiž jde: v roli virtuálního strážce zákona zajišťujeme pořádek v ulicích fiktivního amerického města Brighton, a to buď sami, nebo s partnerem v kooperaci.
V rámci kampaně plníme své povinnosti ve třech větších městských částech, které jsou rozděleny na několik menších oblastí zvaných „čtvrti“. Jejich postupné odemykání, a tím i přístup k lepšímu vybavení a rozmanitým scénářům je jednou z hnacích sil kariéry.
Kariéra je zde správné klíčové slovo, protože vzhledem k absenci děje a postav není „příběh“ správným označením pro režim pro jednoho hráče. To však není problém, protože právě tak funguje hra Police Simulator: Patrol Officers. Kdo však očekává příběh, bude zklamán.
Kromě výběru herní postavy (tři policisté a tři policistky s předem definovaným vzhledem) nečiníme žádná zásadní rozhodnutí. Kariéra je navíc taková, že začínáme s málem a větší úkoly a potřebné nástroje dostáváme až v průběhu hry.
Na hlídce
O tom, že všechny začátky jsou těžké, víme nejen od filmu Smrtonosná zbraň 3, kdy jsou dva chaotičtí policisté Riggs a Murtaugh opět degradováni na prosté hlídky. Pokud se však budeme chovat stejně jako muži zákona, které ve hře hrají Mel Gibson a Danny Glover, dočkáme se konce směny dříve, než bychom si přáli. Obchůzku začínáme na jedné z mnoha, ale vizuálně téměř identických policejních stanic v Brightonu, které slouží pouze jako výchozí a koncový bod směny.
V náběhu vybereme na mapě města požadovanou čtvrť a typ a délku směny. Již pro první směnu zvolíme časový rámec mezi 15 a 90 reálnými minutami. Tato flexibilita se nám velmi líbí, protože nám umožňuje přizpůsobit délku úkolu našim časovým možnostem a přáním. V pozdější fázi hry si kromě pěší hlídky odemkneme i hlídku vozidlem a vyrazíme na kontrolu nejen ráno, ale i večer a dokonce i v noci.
Nejprve však musíme vypisovat pokuty za parkování. To, co zní na první pohled banálně, je nejen podstatnou součástí práce amerického policisty. Při pátrání po porušovatelích pravidel parkování se seznamujeme se systémem hry, děláme první – někdy chybná – rozhodnutí a žasneme nad tím, na co všechno si musíme dávat při parkování aut pozor.
Zákon je náš přítel
V zásadě jsou ve hře Police Simulator: Patrol Officers dvě úrovně obtížnosti: jednodušší s příslušnými texty nápovědy (které jsou v kooperaci vynechány) a těžší bez nápovědy. Přepínání je možné kdykoli během hry.
Ti, kteří se na cestách vydávají poprvé, by si měli nejprve vyzkoušet snadný režim. Kromě nápovědných textů je naším nejlepším přítelem mobilní policejní počítač. Zejména během prvních směn opakovaně vyvoláváme inventář, který lze zobrazit pomocí klávesy Tab, a nahlížíme do příručky služeb.
Almanach pro policisty obsahuje důležitá vysvětlení vhodného chování v různých situacích. Při pátrání po porušovatelích pravidel parkování si rychle klademe otázku, kdy stačí pokuta a kdy musíme zavolat odtahovou službu. Jakmile se jednou rozhodneme, musíme s tím žít: Pokud zavoláme odtahovou službu kvůli prošlému parkovacímu automatu, je to považováno za nepřiměřené.
Každá taková akce nás stojí body chování. Na začátku směny jich máme 100 – a když počítadlo kvůli naší nedbalosti dosáhne nuly, hra končí. Zatímco za špatně odtažené auto dostaneme jen pár bodů, při nesprávném použití služební zbraně se přímo vzdáváme svého odznaku (a zbraně). Za dobré akce sbíráme směnné body, za které můžeme v každé ze tří městských částí nasbírat deset hvězdiček a odemknout si tak nové vybavení a úkoly.
Jsme ti dobří
Po několika směnách už po manuálu saháme jen zřídka, ale jsme rádi, že ho máme k dispozici v každé situaci. Mezitím okamžitě rozpoznáváme přestupky při parkování, usvědčujeme řidiče z překročení rychlosti pomocí radaru a dokonce zaznamenáváme první nehody. Každá směna má hlavní úkol, za který se udělují bonusové body, například za psaní parkovacích lístků.
Můžeme však svobodně bojovat proti zločinům všeho druhu. S postupem hry se toho v Brightonu během našich směn děje více, takže musíme častěji zasahovat. Kromě toho jsme informováni zprávou na obrazovce, když někdo v naší blízkosti spáchá trestný čin.
Nápady jsou dobré, protože na papíře to misím dodává větší rozmanitost a spontánnost. Praxe je však jiná. Jednou jsme si vybrali hlídku s hlídkovým vozem a dostali jsme bonusový úkol vydávat pokuty za parkování. To nesedí.
Ještě horší jsou náhodné trestné činy v obvodu. Když dostaneme zprávu „Tato osoba přešla bez povolení přes silnici“, často stojíme a hledáme osobu s velmi nenápadnou žlutou šipkou nad hlavou. Včasné nalezení osoby je v tuto chvíli stále příliš obtížné.
Aby toho nebylo málo, v kooperativních hrách se ne vždy u obou hráčů objeví příslušné zprávy a překryvné obrazovky. Nepříjemné jsou i menší ovládací panely – například nás zdraví kolemjdoucí a my reagujeme stisknutím tlačítka. Často je však časové okno tak krátké, že výše zmíněné stisknutí klávesy spustí konverzaci.
Pokud NPC v oblasti spáchá zločin, obdržíme zprávu a musíme hledat osobu označenou žlutou šipkou. Málokdy je to tak snadné jako na tomto obrázku.
Criminal clipping
Mluvíme-li o technologii: V podstatě běží bez problémů. V testu s vydanou předběžnou verzí (bez záplaty Day One) jsme však zaznamenali i některé chyby. Například auta a lidé do sebe narážejí, což působí nechtěně komicky. Když přijedeme na místo nehody a oběť nehody stojí ležérně ve svém autě, působí to absurdně. Kolemjdoucí při rozhovoru rádi natahují všechny končetiny a animace postav také vypadají poněkud strnule.
Police Simulator: Patrol Officers není Alarm pro Cobru 11, ale profesionální simulace. Toho si musíte být vědomi, než si ho koupíte. Je také jasné, že se nejedná o produkci AAA. Za 30 eur získáte zpomalený, důkladně napínavý a promyšlený výklad každodenního policejního života, který se zpočátku vyznačuje strmou křivkou učení, spoustou rutiny a v konečném důsledku malou důsledností. Hra je však zábavná na 12-15 hodin a rozvíjí své kouzlo zejména v kooperativním režimu s přáteli. Když se v průběhu hry scénáře a mise rozšíří a oba partneři spolupracují, jsou to nejsilnější momenty policejního simulátoru.
Závěr redakce
Již v článku o hře pro více hráčů jste si mohli přečíst, že se u hry Police Simulator: Patrol Officers můžu bavit. Stále si to myslím, protože mise v roli virtuálního strážce zákona jsou zábavné. Zejména v kooperativním režimu můžete hrát velmi uvolněně a trochu si popovídat bokem. Dávejte si však pozor, abyste nepodcenili složité herní mechanismy. Systém známkování a pracovní pokyny v příručce vytvářejí motivaci k tomu, aby člověk dělal vše podle pravidel a byl dobrým policistou. S postupem hry se mise stávají rozmanitějšími a rozsáhlejšími. Jsme vždy flexibilní, pokud jde o plánování.
Nicméně rutina se dostaví poměrně rychle, což je při ceně 30 eur v pořádku. Méně v pořádku jsou různé chyby při stříhání, strnulé animace a obtížně ovladatelná vozidla, stejně jako malá konzistence silničního provozu, což vede k nechtěně absurdním situacím. V zásadě však hru doporučuji každému, kdo s takovými simulacemi něco umí.
