Sedm týdnů po katastrofálním vydání má sci-fi šok The Callisto Protocol New Game Plus a běží mnohem plynuleji. Alespoň co se týče technologie…
„Ve vesmíru tě nikdo neslyší křičet.“ Toto pravidlo platí ve sci-fi už od konce sedmdesátých let, a přestože nás Glen Schofield, tvůrce původního Dead Space, v The Callisto Protocol zavede do stejných nekonečných prostor, nářky původních kupujících byly slyšet až příliš jasně.
Kvůli nedostatečné optimalizaci a problémům s kompilací shaderů se krvelačná grafika a hororová podívaná změnily v jediné orgie blbnutí, které pro mnoho nadějných fanoušků zničily veškerou zábavu už v zárodku. Výsledkem byl propad hodnocení ve službě Steam a znehodnocení hry o neuvěřitelných deset bodů.
Po sedmi týdnech a čtyřech patchích se zdá, že se situace postupně obrací a zbrusu nový režim „New Game Plus“ chce povzbudit i dlouho trpící veterány k dalšímu hraní. To je pro nás dostatečný důvod, abychom si před vydáním remaku hry Dead Space opět oblékli vězeňský oděv. Zda protokol Callisto zlepšil nejen technické, ale i hravé vtípky, se dozvíte v post-testu na GlobalESportNews
Mrtvý měsíc nás opět dostal
Poutavý úvod nás umně vtáhne do dystopického scénáře i na druhý pokus. Výrazný hlas a mimika sadistického ředitele Ferrise jsou stále filmově inscenované a motivují nás k tomu, abychom nechali našeho hlavního hrdinu Jacoba Leeho co nejrychleji utéct z pekla vězení Black-Iron na ledovém měsíci Jupiteru Callisto.
Abychom však mohli využít výhod režimu New Game Plus, museli jsme nejprve znovu spustit kredity s naším starým skóre. Poté bylo možné zvolit New Game Plus přímo z hlavní nabídky a vzít si s sebou všechny zbraně, vylepšení a kredity.
Aby prolog nebyl úplně absurdní, dostane Jacob své věci zpět až poté, co v průběhu příběhu znovu objeví elektrický obušek, gravitační nárameníky a první vylepšovací stanici. V posledním z nich získá hrdina i další zbraně, jako je útočná puška nebo výbušná brokovnice.
Od té chvíle si i na nejtěžší obtížnost dopřejete trochu luxusu. Pokud šikovně využijete své technologické převahy nad jen nepatrně rostoucím počtem nepřátel, budou vaši protivníci vypadat jen hloupě. Během našeho sedmihodinového hraní jsme se pro zábavu zdrželi i používání léčivých stříkaček.
To jen mírně ubírá na atmosféře, protože chyby jsou stále odměňovány příšernými animacemi smrti. Na druhou stranu jsme marně doufali v tajný konec.
Finále NG+ nám nabízí stejný (mírný) cliffhanger, který nás měl původně naladit na příběhové DLC plánované na léto 2023. Jako útěcha nám může posloužit alespoň název příslušného úspěchu: „Parole denied“.
Frustrační faktor: nyní s polehčujícími okolnostmi
Boj proti několika mutantům najednou i souboje s bossy (čtyřikrát recyklované) zatím také způsobovaly bolestivé křeče – obojí je nyní v pořádku. Úhel kamery je nyní o něco širší a nepřátelé nás téměř nikdy nezasáhnou do zad kvůli nedostatku možností protiútoku. Místo toho na nás útočí a tlačí nás, což způsobuje mnohem menší škody.
Kromě toho byly ve dvou nižších úrovních obtížnosti zneškodněny dříve naprosto smrtící údery dvouhlavého bosse. Ve snadném režimu nyní vydržíte tři zásahy, ve středním režimu dva. Byly také zrychleny všechny animace nabíjení, výměny zbraní a léčení.
Proti těmto mechanickým vylepšením však stále stojí zjevné konstrukční nedostatky. Stále se prodíráme nesčetnými úzkými chodbami a šachtami, abychom zakryli dobu načítání a úseky herního času.
Smutným vyvrcholením je závěrečná bitva, v níž jsme nuceni sledovat bojové schéma, které postrádá jakýkoli logický základ. První ze dvou fází lze dokončit pouze v boji zblízka, protože pak k postupu stačí čtyři až pět sérií úderů.
Pokud místo toho vystřílíme do protivníkova obličeje 90 (!) nábojů s výbušninou, které většinu protivníků ve hře zvednou z bot jedinou aktivací alternativního režimu střelby, je jim to úplně jedno. I po 120 nábojích do útočné pušky na nás stále útočí.
Kdo pak v závěrečné fázi zazvoní s obuškem úplně naprázdno, může si vlastně hned načíst předposlední kontrolní bod, protože ten opět nelze vyhrát v boji zblízka. Hravá svoboda vypadá jinak.
Technika: stále se zvláštní tíhou viny?
Protokol Callisto vypadá fantasticky, o tom není pochyb. Velkolepá hra se světlem a stínem i ostré textury jsou pastvou pro oči, ale navzdory všem pokusům o optimalizaci si dávají k snídani i špičkový hardware.
Nabídka možností nabízí mnoho nastavení a upscaler AMD FSR také slibuje drobné úlevy, ale ti, kteří jsou ochotni udělat jen několik vizuálních kompromisů, by se měli připravit na hraní s poloviční snímkovou frekvencí.
Přestaly se objevovat nepříjemné záškuby, které se objevovaly vždy, když se objekt nebo efekt objevil poprvé a bylo nutné nejprve zkompilovat jeho shadery. Hra se o to nyní postará v jednom velkém kroku (tj. načítací lišta) hned při prvním spuštění hry – dobrá věc! Při přechodech mezi zónami se však FPS stále trochu ohýbá.
Zatímco odrazy ray tracingu srazily na kolena i přerostlou RTX 4090 v době vydání, nyní jsou na tak drahém hardwaru z poloviny použitelné při 60-90 FPS. Pokud byste pro jejich použití museli aktivovat FSR, což je spojeno s mírným rozostřením, mohli byste se jimi rovnou netrápit, protože rozdíly jsou vzhledem k prostředí s nízkou odrazivostí stejně velmi malé.
Podtrženo a sečteno, protokol Callisto si nyní můžete bez problémů užívat na přiměřeně moderním hardwaru. Protože samotné vysoké nároky nejsou důvodem k devalvaci (Crysis posílá pozdravy), rušíme původní odečet deseti bodů. Mínusový bod za nedbalou lokalizaci zůstává.
Verdikt redakce
Přestože uplynulo pouhých sedm týdnů, užil jsem si i druhý útěk z vězení. Nádherně tlumené osvětlení a pronikavý zvukový design okouzlují mé smysly svou děsivou naléhavostí. Chytlavý bojový systém mě také omrzel.
Ale i v NG+ s nelibostí narážím na designové zvláštnosti. Ačkoli mohu být liberálnější s municí a odemknout všechny zbývající zbraně, kočka se kousne do ocasu: nyní nepřátelé také upouštějí od munice do poměrně nezajímavých střílejících želez a naopak mi dávají méně nábojů do mých skutečných oblíbenců.
Toto věčné skřípání mezi dechberoucí atmosférou a pochybnými designérskými rozhodnutími je velkou tragédií Protokolu Callisto a ilustruje obrovský potenciál, který zde byl promarněn. Ti, kteří si jsou vědomi slabin, však mohou na Jupiterův měsíc cestovat s pozorným okem a užít si brutální hororový šok, jaký je: hororovou podívanou, která je stejně nedokonalá jako intenzivní.
