Tvůrce hry Dead Space vás zavede na strašidelný měsíc Jupiteru. Pokračování předchozích úspěchů však trpí designovými a technickými problémy.
„Proč se tohle musí stát zrovna mně?“ ptá se sám sebe pilot nákladní lodi Jacob, když se ve skafandru prodírá hustou sněhovou bouří. Od naprosto smrtících teplot pod nulou ho dělí jen několik centimetrů kovu a plastu.
Až na několik roztroušených světel údržby a zlověstné praskání blesků, které vrhají světlo na drsnou skalnatou krajinu, je tu černočerná tma. Zdá se mu, že na obzoru rozeznává lidské siluety, ale to, co vykukuje ze tmy, není záchrana, ale skutečná komnata hrůzy.
Věřil, že alespoň tady bude v bezpečí před bestiálními útoky biofágů, kteří ho už několik hodin nemilosrdně pronásledují. Nyní doufá jen v to, že mutanti zamrzlí v groteskních pózách jsou stejně mrtví jako tento prokletý měsíc Jupitera.
Takové scény zažijete ve hře The Callisto Protocol od tvůrce hry Dead Space Glena Schofielda – a to včetně spousty husí kůže. Děsivý faktor sedí, ale The Callisto Protocol šokuje nejen lekačkami a odpornými příšerami, ale také některými designovými rozhodnutími. V naší recenzi bez spoilerů se dozvíte, zda se dá film stále považovat za ideální hororovou zábavu na temné zimní večery.
Table of Contents
Běžný den ve vesmíru? Přemýšlejte znovu!
Náš hlavní hrdina Jacob Lee vede na oběžné dráze plynného obra Jupiteru poněkud rozjímavý život. Spolu se svým kopilotem Maxem zásobují některé z 80 měsíců obíhajících kolem největší planety naší sluneční soustavy vším, co tamní kolonie potřebují.
Na Callisto, druhý největší měsíc, právě naložili nový náklad a jsou na cestě k cíli, když je dramatická událost donutí otočit se a nouzově přistát.
Dozorci jediné místní osady, nechvalně proslulé věznice Black Iron, se tento neplánovaný návrat vůbec nelíbí a Jacob okamžitě skončí za mřížemi. Člověk by si rád myslel, že už tohle byl negativní vrchol jeho dne, když ho šikanoval sadistický ředitel a zbavil všech práv.
Ale zdaleka tomu tak není, protože o chvíli později unikne z cely jen proto, že horda bestiálních mutantů napadne stráže i vězně. Začíná patnáctihodinová hororová jízda, která je svými prameny krve a hrůznými šokujícími prvky zjevně určena dospělým fanouškům žánru.
Šokující krása
Vývojáři ze Striking Distance Studios dávají svým debutem jasně najevo jednu věc: jsou mistry v obratném používání světla. Stín a zvuk. Málokdy jsme se setkali s hrou, která by tak obratně využívala osvětlení a zvukovou kulisu, aby nás vedla úrovněmi jako loutka a zároveň nás naučila bát se.
Srdce se vám nevyhnutelně rozbuší, když se prodíráte šerosvitnými chodbami nebo zlověstně blikajícími koridory, které svými ostrými texturami a směsicí futuristické a zastaralé technologie připomínající Vetřelce vyzařují úžasný sci-fi nádech. Naše snímky obrazovky poskytují přehled:
Za stěnami se vždy ozývá sténání trubek nebo deformace kovu. Stejně jako my zkřivíme obličej, když se do toho náhle přimíchá krvelačný řev monstra.
Pak obvykle netrvá dlouho a hladce animovaní mutanti na nás vyskočí z větrací šachty, přes parapet nebo dokonce maskovaní ze stropu. Zatímco nám vstávají chlupy na zátylku, antihrdina Jacob přijímá situaci s otrávenou, sarkastickou nonšalancí, která alespoň naznačuje, že to není poprvé, co bojuje o holé přežití.
A tolik předem: čím vědoměji a intenzivněji se do této atmosféry zapojíte – nejlépe se sluchátky na uších v potemnělé místnosti – tím více si Protokol Callisto užijete. Ale pouze v případě, že se vás netýkají technické problémy, které trápí zejména verzi pro PC!
Svatá řeč, Batmane!
Na rozdíl od příbuzných survival hororů, jako je zjevný vzor Dead Space, Callisto Protocol sází na krvavý boj zblízka jako základ všech násilných střetů. S elektrickým obuškem ukořistěným od stráží se dostáváme k nepříteli zblízka a lámeme mu kosti a drtíme lebky. Dokonce i kopnutí jednou patří k dobrému tónu, protože jen tak padá kořist z mršin.
Blízké střety s fyzicky mnohem silnějšími protivníky přežijeme jen díky integrované funkci blokování a uhýbání, kterou jednoduše ovládáme střídavým podržením směrových kláves a která tak vyžaduje jen minimum dobrého načasování.
To v žádném případě neznamená, že přežití je snadné, ale i nezkušení hráči by měli být schopni v mžiku přečkat útočné vzorce dvou, tří nebo čtyř po sobě jdoucích úderů a poté v klidu kontrovat vlastní sérií úderů.
Tento jednoduchý způsob, jak se vyhnout poškození (i u bossů), zajišťuje, že se postupně zvyšující se rozmanitost nepřátel trochu vytrácí, protože v přímých soubojích se víceméně všichni nepřátelé chovají stejně.
Kdykoli se na nás navíc vrhne několik mutantů najednou, přehled trpí. Na rozdíl od série Batman Arkham se zde nedočkáte ani varování, ani skutečné reakce na to, když nám někdo vrazí nůž do zad během naší vlastní kombinace. Jediné, co můžeme dělat, je snažit se nepřátele co nejvíce oddělit a jednoho po druhém je porazit.
S myší a klávesnicí to jde poměrně hladce, protože se můžeme rychle otáčet a mířit. S gamepadem se však Jacob ovládá stejně neohrabaně jako tank, což frustrujícím způsobem často vede ke smrti bez jeho vlastního přičinění. Víte, odkud hrozí nebezpečí, ale nedokážete reagovat dostatečně rychle.
Ale i s PC periferiemi vás bitvy budou bavit po celou dobu, jen pokud se nebudete moci nabažit masivního tlachání. Pokud jste doufali v „taktické rozčtvrcení“ jako v Dead Space nebo v rozmanité chování nepřátel jako v sérii Resident Evil, věčné uhýbání, blokování a mlácení vás rychle omrzí nebo dokonce otráví.
Munice nebo vylepšení, to je otázka
Pokud zasáhneme dostatečný počet zásahů v řadě, otevře se protivníkův kryt pro obzvlášť ničivý zásah jedním z našich mnoha střílejících želez. Repertoár sahá od jednoduché a automatické pistole až po brokovnice a útočnou pušku s volitelnými salvami pro vyhledávání cílů.
Callisto Protocol se však nikdy nestane plnohodnotnou střílečkou, protože díky omezenému úložnému prostoru a zpočátku vysoké ceně munice ji používáme spíše střídmě. Zejména proto, že protivníci, kteří byli předtím obměkčeni kombinací pro boj zblízka, zůstali ležet na zemi po pouhé třetině střel.
Střelba se však stává téměř nepostradatelnou, když monstra začnou pod našimi údery mutovat. Z nich pak vyrůstají odporná chapadla, která je třeba v krátkém časovém úseku zastřelit. V opačném případě se budeme muset vypořádat s vyvinutou formou mutanta, který útočí silněji a častěji.
Dalším důvodem, proč šetřit s municí, je to, že kredity Callisto roztroušené po úrovních obvykle raději investujeme do vylepšení než do nových nábojů. Na pravidelných vylepšovacích stanicích prodáváme drobnosti a vylepšujeme zbraně.
Naše konvenční posilovače argumentů tak získají větší sílu, výbušnější střely nebo menší zpětný ráz. Nicméně gravitací inspirovaná páka na ruce inspirovaná Mrtvým vesmírem se rychle stává přemocnou silou Jediů díky zvýšení kapacity baterie a síle praku, kterou používáme ke shození nepřátel do větráků nebo propastí.
Nervous Boss Recycling
Zpočátku je to velmi zábavné, ale také se to rychle omrzí, zejména když později srazíme dvacet chrchlů z okraje vysokorychlostního výtahu v rychlém sledu. I přes četné možnosti přizpůsobení se příliš neliší ani přirozeně silná střelba různými střelnými zbraněmi.
V kombinaci s jednoduchou mechanikou úskoků a nedostatkem přehledu v boji zblízka má Callisto Protocol příliš málo taktické rozmanitosti, což sice nemusí kazit zážitek, ale promarňuje to obrovský potenciál.
Zápletka je podobně bez hloubky a omezuje se na béčková klišé, která by byla myslitelná v brakových (kultovních) filmech 80. a 90. let. Fanoušci žánru se nad tím mohou jednoduše pousmát, ale bledí antagonisté a otevřený konec zaostávají za velkými vzory.
Zejména u jednoho ze dvou bossů (ano, jsou jen dva!), který je navíc čtyřikrát recyklován, se zvyšuje potenciál frustrace. Ti, kteří se specializují na boj zblízka a na G.R.P. arm bar, zde budou vypadat hloupě, protože dvouhlavý kolos je imunní vůči obojímu. Pak už zbývá jen zběsile sbírat munici, která se válí kolem, a uhýbat, uhýbat, uhýbat.
Přinejmenším hra bezprostředně před takovými souboji nastaví kontrolní bod. Jinde jsou možné intervaly pět až patnáct minut, zejména pokud hodně zkoumáte. Zde stačí hloupá chyba, abyste ztratili spoustu času a také všechny prodeje a upgrady, které jste mezitím uskutečnili.
Tyto designové vychytávky působí přes veškerou chválu velkolepé atmosféry jako zpátečnické a totéž je třeba říci o nesčetných chodbách, výtazích a úzkých místech, které v konečném důsledku jen zakrývají načítací časy a navíc natahují herní dobu, aniž by sloužily nějakému hratelnému účelu.
The Callisto Protocol vypadá skvěle a nadchne svou atmosférou, ale zejména v přímém srovnání s Dead Space ukazuje, že nezapomenutelný hororový zážitek potřebuje víc než jen šokovat. Z čistě herního hlediska je nová hra Schofield ve srovnání se svou dřívější cestou jasně nejkratší cestou.
Závěr redakce
Po předpremiéře jsem byl neuvěřitelně nažhavený na své uvěznění ve věznici Black Iron, i když mě už tehdy provázela jistá temná předtucha. Mé osobní hodnocení Protokolu Callisto by bylo o něco vyšší, protože hravé nedostatky mohu snadno ignorovat ve prospěch svého ponoření do děje. Hodnocení GlobalESportNews však nemůže a nesmí tyto slabiny ignorovat.
To, jak moc vás bude Callisto Protocol bavit, závisí pouze na tom, na co se soustředíte. Pokud se v zatemněné místnosti a se sluchátky na uších plně oddáte vynikajícímu hororovému pocitu, pak vás bude výborně bavit až do konce.
Jakmile si však posvítíte na designové nedostatky nebo budete doufat v hlubší příběhovou rovinu z nepovinných zvukových záznamů, budete zklamáni. Protokol Callisto je skvělá hororová podívaná, ale jen solidní hororová hra.
