Pokud vás zajímají rytíři a tahové strategie, neměli byste si nechat ujít tento zasvěcený tip – ale možná se od něj pak už neodtrhnete.
Před více než rokem byla hra King Arthur: Knight’s Tale spuštěna v předběžném přístupu a už tehdy v naší recenzi udělala slibný dojem. Ačkoli rozsah byl ještě velmi malý, velký potenciál tahové hry na hrdiny, která nás v temné fantasy interpretaci populární ságy o králi Artušovi provede Avalonem, byl jasný od samého začátku.
Zda se maďarským vývojářům z Neocore Games podařilo tento potenciál plně rozvinout, se dozvíte v testu, který vyšel koncem dubna, a co vás na zhruba padesátihodinové cestě čeká.
Knight’s Tale vypráví příběh sira Mordreda, kdysi člena slavného Artušova kulatého stolu, který je však na začátku hry nejen v nepřátelství se stále populárním králem Británie, ale dokonce i jeho úhlavním nepřítelem. Konflikt mezi nimi se dokonce vyhrotí natolik, že na sebe v úchvatně krásném CGI úvodu poštvou své armády a v souboji se navzájem zabijí:
Zavřete víko, rytíř mrtvý? Ne, protože to je jen předehra. Umírající král Artuš je na lodi převezen do bájného Avalonu, ale přijde bouře, dojde ke katastrofě a kdysi stejně dobrý regent se opět postaví na zkažené nohy jako zlý nemrtvý protivník.
Aby zastavila Artušovo hrozící zpustošení Avalonu, vzkřísí tajemná Paní jezera z mrtvých i našeho sira Mordreda. Jako cynický antihrdina se probouzíme v kobkách Kamelotu, abychom nejen dobyli hrad pro sebe, ale také objevili mýtické pověsti a nakonec se utkali tváří v tvář s naším odvěkým nepřítelem.
XCOM meets Dark Fantasy
Je to více než zajímavý výchozí bod pro zajímavý žánrový mix. Na mapě kampaně, připomínající hry ze série Total War, obdivujeme nejen krásné a detailní zobrazení světa, v němž je naším výchozím bodem hrad Camelot. Zde si také vybíráme další misi, rozhodujeme o náhodných událostech, rozšiřujeme náš hrad a zásobujeme naši skupinu hrdinů. Hra King Arthur: Knight’s Tale již přináší určitou komplexnost, která však příjemným způsobem obohacuje herní zážitek.
Naše mise se odehrávají na samostatné mapě, kterou lze volně prozkoumávat se skupinou hrdinů, která se skládá maximálně ze čtyř lidí. Lokace jsou velmi rozmanité a v každém ze čtyř aktů se objevuje nové hlavní prostředí, například pouště a útesy v aktu 2. Atmosféru dotváří mnoho atrakcí, jako jsou mlhou zahalené břehy na opuštěné bažině nebo zničené hrady, vesnice a mosty. Ačkoli se v pozdějším průběhu kampaně objevují i lehké a „přátelské“ úrovně, důraz na temné fantasy prostředí je z hlediska grafického ztvárnění a atmosféry jednoznačně kladen na „temnotu“.
To nemusí být nutně špatně, protože málokdy jsme viděli tak mnohostranné a vhodné použití různých odstínů černé a hnědé. Pokud však nezvládnete tento temný vizuál a s ním spojenou ponurou náladu, stejně jako úžasně cynického Mordreda, jste na špatné adrese.
Před začátkem mise sestavíme skupinu hrdinů a vybereme si ze tříd Obránce, Bojovník, Předvoj, Střelec a Mág. Celkem je ve hře 30 hrdinských postav, více či méně známých z artušovských legend, které verbujeme buď v misích, nebo prostřednictvím zajímavého systému morálky. V misích prozkoumáváme oblast, mluvíme s NPC, otevíráme truhly s poklady a používáme poměrně rozmístěné ohně k obnově ztracených bodů života nebo zbroje po bitvách, které jsou s postupem hry stále krkolomnější.
Když už je řeč o bitvách: střety s nepřáteli jsou srdcem hry King Arthur: Knight’s Tale a vyžadují od nás vše, zejména na dvou vyšších ze čtyř úrovní obtížnosti. Ale nebojte se, jakmile se ztratíte, můžete kdykoli změnit nastavení obtížnosti. To je dobře, protože – a to je součástí DNA hry – rozhodnutí mají následky.
Pokud člen naší party zemře v bitvě, postava se zcela odkopne a my jí můžeme vzdát hold pouze v kryptě našeho hradu. To je obzvlášť nepříjemné, když jde o postavy, které jsme si oblíbili a pečlivě si je vylepšili – ale dodává to bitvám velmi individuální nádech a my jako hráči s hrdiny více soucítíme.
Pokud chcete tento pocit dotáhnout na maximum a nevyhýbat se žádným dalším výzvám, můžete hrát v režimu „Roguelike“. Každá smrt je konečná, opětovné nabití je nemožné.
Správná rozhodnutí a taktická hloubka
Ale zpět k bitvám. Jsou velmi zábavné a nabízejí nejen velkou rozmanitost v závislosti na složení vaší skupiny hrdinů, ale také na typu nepřítele. Zpočátku bojujeme hlavně proti nemrtvým. Mají nepříjemný zvyk, že jakmile jsou poraženi, po několika kolech znovu ožijí. Teprve když na nepřítele znovu zaútočíme a snížíme jeho zbývající body života na nulu, zcela se ho zbavíme.
Ve stylu starého Xcomu a dalších tahových strategií stojí každá akce našich postav akční body, jejichž počet můžeme zvyšovat pomocí skillu a bonusů k předmětům, ale kterých máme stále „příliš málo“.
V situacích, jako je ta popsaná, proto musíme znovu a znovu činit taktická rozhodnutí: Využijeme akce svých postav k řádnému odstranění tohoto protivníka, který už byl vlastně poražen, ale na oplátku jsme snadným cílem pro ostatní? Nebo se nám podaří zlikvidovat stále bojující protivníky během několika tahů, což nám zároveň umožní boj zcela vyhrát? V nejhorším případě se nám to nepodaří a problémy budou větší než předtím. Ostatní typy nepřátel mají podobné vlastnosti, takže musíme vždy přizpůsobit svůj herní styl.
Hádanky a hádanky jsou skvělá zábava a máme dobrý pocit, když z četných bitev se skupinou vyjdeme vítězně jen díky správné taktice, chytrým tahům a troše štěstí. Ovládání je dobré, ale někdy je ovládání myší trochu houževnaté, zejména při přepínání mezi postavami.
Ačkoli jsou souboje srdcem hry a jsou zábavné, vývojáři z Neocore Games to ke konci trochu přehnali. Máme pocit, že po mapě jdeme dva metry, dokud další sledovací záběr neohlásí další místnost s nespočtem nepřátel.
Více než jen motivační mrkev
Abychom mohli v bitvách držet krok, investujeme body učení získané na mapě kampaně do nových dovedností a specializujeme tak naši skupinu hrdinů. V této době se také zabýváme nasbíranou kořistí a vybavováním postav, protože v misích pouze sbíráme předměty – ty se spravují a vybavují až poté.
Na jednu stranu je to velmi příjemné, protože tak je cíl mise, příběh a bitvy během bojů v popředí. Na druhou stranu bychom si přáli, aby některý z členů skupiny mohl alespoň poskytnout svůj léčivý lektvar kolegovi v nouzi.
Lepší vybavení můžeme nejen sbírat v misích, ale také si ho můžeme koupit u obchodníka. Jedná se o jednu z několika odemykatelných budov na hradě Camelot. Kromě známého Kulatého stolu, který nám umožňuje rekrutovat až dvanáct rytířů pro výběr družiny, jsou důležité zejména Hospic a Katedrála pro zotavení zraněných postav a Tréninkové hřiště pro výcvik hrdinů, kteří nebyli na misích. Jednotlivé budovy můžeme vylepšovat pomocí zlata nasbíraného v misích a stavebních zdrojů.
Brzy si uvědomíme, že to není jen tak, ale že je to naprosto nezbytné. Vitalita ztracená v bitvě se neobnovuje automaticky, ale musí se doplnit v hospici. Pokud hrdina utrpěl zranění, například vnitřní krvácení, musí být také ošetřen v katedrále.
Během léčby, která může trvat několik kol, ale lze ji zkrátit alespoň na jedno kolo pomocí zlaťáků, není postava k dispozici pro mise. Případně s sebou můžeme vzít i týrané bojovníky, ale to se doporučuje jen v případě největší nouze. Zbývající body života nejsou silným polštářem po zlomení zbroje a zranění přinášejí znatelné mali.
Hru doplňuje systém morálky se dvěma protiklady „Spravedlivý“ a „Tyran“ a také „Křesťan“ a „Stará víra“. Znovu a znovu se musíme rozhodovat tím či oním směrem během misí, ale hlavně během událostí na mapě kampaně, které jsou prezentovány v nudných textových oknech.
To ovlivňuje vztahy, a tím i výkonnost naší skupiny hrdinů, protože pokud jako zastánci pohanské víry vedeme skupinu zbožných křesťanů, určitě se mezi nimi neztratí láska. Směr, kterým se v tabulce morálky vyvíjíme, určuje, které vedlejší mise s rekrutovatelnými hrdiny nebo dalšími vylepšeními můžeme odemknout.
Protože zde nemůžete odemknout vše, je zde potenciál pro opakované hraní kampaně. Jakmile kampaň po 50 až 60 hodinách s poměrně nevýrazným finále skončí – což je za cenu 45 eur stále slušná hodnota -, čeká na vás ještě několik misí jako end-game obsah. K dispozici je také režim PvP pro více hráčů.
S výjimkou herní postavy je hra kompletně dabována v angličtině. Existuje mnoho textových lokalizací, včetně němčiny, které již byly ve velké míře implementovány, ale ještě ne zcela.
Závěr redakce
Komplexnost a hloubka hry King Arthur: Knight’s Tale jsou pro mě příkladem dobrého herního designu. Tady nejsem přetížený, ale stále je to pro mě výzva, musím se pečlivě věnovat svým hrdinům a vedle toho řídit správu a rozšiřování Kamelotu. To vše je samo o sobě zábavné, ale skutečnou hnací silou dobrodružství je příběh a prostředí. Temný fantasy styl, potrhlý Avalon i otázka, co stojí za záhadnou změnou kdysi tak spravedlivého Artuše, mě nechávají soutěžit kolo za kolem.
Pro mě však bylo rozuzlení na konci jedním z nejneuspokojivějších aspektů celého herního zážitku. Vývojářům také vytýkám nedostatek nápadů a nutnost bojovat s dalšími a dalšími vlnami nepřátel na konci. Celkově je však King Arthur: Knight’s Tale ukázkovým příkladem úspěšné Early Access kampaně a jednoznačným tipem pro každého, kdo má vztah k prostředí a tahovým soubojům.
