Pacific Drive vás pošle na horskou dráhu emocí na čtyřech kolech. Nejinovativnější survival hra letošního roku bude pravděpodobně také jednou z nejdiskutovanějších
V reálném životě mají návštěvy autoservisu tendenci být dramatické:Ráno odvezu auto kvůli údajně drobnému problému nebo dokonce běžné kontrole a zpočátku jsem v dobré náladě. V průběhu dne se s obavami dívám na mobilní telefon a čekám na telefonát „Našli jsme něco špatného s autem“. Jakmile telefon zazvoní, vrhám se do finanční katastrofy. Drama
Pacific Drive je úplně jiný příběh. Když se ve hře o přežití od Ironwood Studios dostanu do své domácí garáže a dílny, cítím se šťastný a v bezpečí. Je to místo, kde se po vyčerpávající cestě do zakázané oblasti zregeneruji a za svůj lup odemknu vylepšení pro své auto.V Pacific Drive se totiž drama odehrává mimo garáž.
Před dvěma měsíci jsem vyzkoušel předběžnou verzi neobvyklé hry o přežití s auty. V podstatě se mi líbil koncept i provedení, ale z vyvážení a některých herních mechanik mě přesto dost bolel žaludek.Můj úsudek po 20 hodinách v testovací verzi je mnohem pozitivnější.
S vozem kombi projíždí zakázanou zónou
Ach, devadesátá léta! Svět se mění a hranice se otevírají. Tedy kromě vysokých a tlustých zdí olympijské uzavřené zóny na Olympijském poloostrově na severozápadě USA. Zóna na pobřeží Tichého oceánu zůstává zakázanou oblastí. Na konci 40. let 20. století zde byl učiněn převratný technologický vynález. Poté, co se objeví zprávy o pohřešovaných osobách a nadpřirozených jevech, však vláda oblast uzavře před zraky celého světa.
Toto je vzrušující výchozí bod Pacific Drive. V podobě nemluvícího a odosobněného hlavního hrdiny se v roce 1998 vydávám na projížďku po vnější straně zdi. Co tam chci dělat, není jasné: na začátku má moje postava před sebou z pohledu první osoby několik záhadných dokumentů, které naznačují nějakou souvislost se zónou. Stejně dobře by ale mohlo jít o cestovní přípravek z doby před nástupem navigačních systémů ve stylu „Nemusím se ptát na cestu!“
Již po několika minutách cestování mě pohltí anomálie. Probouzím se uprostřed plovoucích částí svého auta a ve strachu utíkám jako o život. V dálce zahlédnu rozvrzané kombi – kvintesenci rodinného kočáru – a nasedám. Cestou mi oba vědci Francis a Tobias vysílačkou vysvětlují cosi o relikvii, kterou auto údajně je, a nasměrují mě do dílny věčně nevrlého Oppyho. Ta sice není doma, ale nevynechá příležitost, aby si na mně přes vysílačku vylila svou špatnou náladu a kocovinu.
Pacific Drive má v tuto chvíli již ustálené základní struktury: Jsem sám se svým autem ve velmi nepřátelské, uzavřené zóně. Dílna mi slouží jako rozbočovač do úrovňových instancí a zároveň jako skladiště a ladicí centrum. Tři vedlejší postavy mi dávají rádiové cíle ve stále nebezpečnějších oblastech, pro které musím vylepšovat své auto. To je jednoduchá motivační mechanika Pacific Drive – a funguje.
Nahlédněte pod kapotu: Jak se hraje Pacific Drive?
Pacific Drive vám toho na první pohled moc neřekne. Němá hlavní hrdinka mě zpočátku irituje stejně jako fakt, že podivné anomálie zřejmě jen přijímá. Zvlášť když se anomálie objevují jednak jako nadpřirozené (?) jevy v prostředí, jednak jako zlověstné bytosti, které mě pronásledují
Ale díky cestování po zóně, skenování anomálií a struktur skenerem, poslouchání zvukových záznamů a opravdu zábavných rádiových zpráv od anglicky mluvících lidí se dozvídám spoustu informací o lore. To nenápadně podporuje mé výlety do Zóny, protože se přistihnu, že chci vědět víc – jak o osudech zdejších lidí, tak o Zóně jako celku.
Toto není klasický otevřený svět. Docela promarněná příležitost, protože v survival hře s autem jako společníkem by to bylo více než vhodné. Místo toho se vývojáři rozhodli pro roguelike hratelnost: další cíl cesty si vyberu na mapě v dílně. Tam také vidím, jaká potenciální nebezpečí a druhy kořisti na mě čekají. Poté nasednu do auta, vyjedu z dílny směrem k načítací obrazovce a dorazím do instance dané úrovně.
Takzvané zařízení ARC, technický magický stroj, mám vždy na sedadle spolujezdce Umožňuje mi vrátit se do dílny portálovým skokem a musí být napájen energií z takzvaných kotevních uzlů. Ty také potřebuji k odemknutí vylepšení nebo výzkumných plánů v dílně.
Když dorazím k instanci na úrovni, vidím na základní mapě zařízení ARC průběh cesty, zajímavá místa, energetické uzly a portály pro zpáteční cestu. Instance úrovní jsou náhodně generovány a každá z velkých oblastí v zóně má své vlastní vizuální prvky, které se nicméně rychle začnou opakovat.
Až na několik výjimek je každá instance úrovně stejná: dorazit, cestovat k zajímavým bodům, posbírat kořist, získat energetické uzly, aktivovat portál a uniknout dříve, než vše zničí blížící se bouře. Mezi výjimky patří příběhové mise s pevně stanoveným cílem a instance bez vlastního portálu. Zde musím opustit svět přes cestu, abych aktivoval portál na další náhodně generované mapě
Bezstresový průzkum? Na to můžete (téměř) zapomenout!
Ve hře, která chce zprostředkovat fascinaci z objevování neznámého světa s kombíkem, mi instancované úrovně a silný tlak na jednání přijdou vlastně dost nevhodné. Nemluvíme tu o vysokovýkonném speedsteru, ale o autě, kterým se Clark Grisworld proháněl po USA v 80. letech
Pokud doufáte, že vás v Pacific Drive čeká průzkum, hra vás rozhodně zklame. Jakmile vstoupím do instancí na úrovni, zajedu do míst vyznačených na mapě, vystoupím, všechno zabalím a vypadnu. Protože po 15 až 20 minutách se bouře definitivně blíží.
Protože na začátku levelové instance musím sbírat energii na zpáteční cestu portálem, jsem vždy ve stresu. Jednoduše se mi nelíbí, že musím v úrovni posbírat dva nebo tři předměty, než se vůbec dostanu zase pryč – aniž bych sebral jediné vylepšení.
Když v Pacific Drive zemřu, není to konec. Protože moje auto je výše zmíněná relikvie, automaticky mě po smrti teleportuje zpět do garáže. Jsem však v dezolátním stavu, bez kořisti a se značně vyčerpaným inventářem. Pokud se mi nepodaří projít úrovní, jsem na tom prakticky hůř než předtím.
Hra mi dává možnost získat primitivní desky a dveře v dílně. Ale když už mám problémy s lepším ocelovým vybavením, zkoušet to znovu s horším vybavením mě nemusí nutně naplňovat optimismem.
Navíc mi není umožněno ukládat během instancí. Při vstupu do zóny se objeví automatický stav uložení (který zároveň přepíše můj naposledy použitý manuální trezorový slot) – to je vše. Jediné, co se pak dá dělat, je zrušit prohlídku (a mít méně) nebo pokračovat. Nebo to můžete udělat jako já a před prohlídkou vždy ručně uložit do dvou slotů
Vypočitatelné riziko
Přinejmenším mi Pacific Drive dává představu o tom, co mohu očekávat na příští cestě. Při plánování trasy vidím informace o modifikátorech, které se v daném případě uplatní. Ty se pohybují od rychlé bouřky (v takovém případě se stresový faktor projeví hned po startu) přes velmi tmavou noc (ve které bez světla opravdu nic nevidím) až po žádnou bouřku s modifikátorem „Nekonečná stabilita“. Zejména poslední jmenovaný parametr zachraňuje Pacific Drive před tím, aby se z něj stal otravný frustrační festival.
Pokud si na začátku vyberete pouze stabilní instance, budete mít rychle garáž plnou kořisti, odemknete si důležitá vylepšení, jako jsou ocelové díly a terénní pneumatiky, a začnete dobrodružství úplně jinak než někdo, kdo se stane jen pěšákem v zóně.
Podle mého názoru by mělo být před výjezdem z garáže na dveřích velkými písmeny napsáno, že je třeba nejprve získat zkušenosti ve stabilních oblastech. Ale jakmile si jednou vyberu trasu na mapě, už se jí držím. Pokud nemá nekonečnou stabilitu – smůla. Ostatní v tomto cyklu už nemohu vyzkoušet (předem uložit!)
Pacific Drive také klade do cesty několik vyhnutelných překážek v podobě fiddly ovládání. Zejména zbytečně komplikovaná správa inventáře vám rychle poleze na nervy. Při řízení musíte také žonglovat s nespočtem tlačítek, ale na druhou stranu atmosféře rozhodně prospívá, že si můžete přímo v kokpitu navolit světla, stěrače, řadicí páku atd. jako v simulaci
Důvěřujte jako spolehlivý spolujezdec
Tyto detaily ukazují, kolik lásky se do Pacific Drive vložilo. Ke svému kombíku si vytvářím velmi silné pouto, jsem posedlý vylepšováním jeho dílů a neustále mu dávám nový nátěr, včetně samolepek a dekorací interiéru
Tuning, vylepšování dílny a odemykání vylepšení pro mou postavu, jako je například větší batoh, jsou motivující a pomáhají mi překonat některé chvíle frustrace. Riziko frustrace je totiž vždy přítomné. Například když se ocitnu ve scénáři s modifikátorem „černá noc“, nutně potřebuji své lampy.
Pokud se porouchají kvůli chybě řidiče nebo se vybije baterie a nemám náhradní, mohu na kolo zapomenout. Nic proti náročné soutěži, ale v Pacific Drive stačí jeden neopatrný okamžik, aby se to, co by mělo být snadným tažením s dobrou startovní pozicí, změnilo ve frustrující konec.
Příklad: Moje auto má ocelové díly, světlomety na bocích a plnou baterii. Vjíždím do instance s černočernou nocí, zůstávám na silnici a hledám výjezd. Najednou se mé auto začne kymácet, protože jsem narazil na okraj anomálie. Jen tak tak se mi podaří udržet se na silnici, ale teď mě vidí únosce. Roztáhne svůj magnet a táhne mě za sebou – bohužel přímo dolů z náspu. Světla jsou rozbitá, jsem zaklíněný mezi stromy. Na obrazovce je černočerná tma a najednou se ozve varovný tón před bouřkou. Okamžitě se chci zakousnout do desky stolu.
A přesto se krátce nato vydávám na další průzkumnou trasu. Protože s každým výletem se učím lépe číst Pacific Drive a … no … lépe se vyhýbat nebezpečím. Protože další vylepšení už je na dosah. A samozřejmě také proto, že s každým výletem odhaluji tajemství kontaminované zóny o něco víc.
Obávám se však, že mnozí ještě předtím frustrovaně zatáhnou za ruční brzdu. A doufám, že vývojáři z Ironwoodu dodají aktualizace, které alespoň trochu zpřehlední začátek hry a lépe vysvětlí souvislosti
Grafika mezi atmosférickou a „to myslíš vážně?“
Pacific Drive využívá Unreal Engine 4 k vytvoření skutečně atmosférického dojmu z opuštěné a strašidelné zóny. Přes den vidím panoramata krajiny a hor, zchátralé elektrické vedení a stožáry, opuštěné domy, laviny aut atd. V noci poslouchám každý zvuk a děsí mě náhle se rozzářivší anomálie – a v bouřce je stejně všechno pozdě
Na druhou stranu neustále zakopávám nebo přejíždím opravdu do očí bijící výpadky – zejména někdy až absurdně nízké rozlišení textur trávy a kamení opakovaně vytrhává z jinak hutné atmosféry.
Ale tak nějak to i docela dobře zapadá do Pacific Drive – survival hry, která osciluje mezi extrémy, a to nejen co se týče počasí. Hrou, kterou pravidelně proklínám v tom nejhorším možném smyslu, abych se krátce nato motivován až do konečků vlasů pustil do nového kola. Hra, kterou budou fanoušci survivalu milovat i nenávidět stejnou měrou. Skutečná královna dramatu
Verdikt redakce
Pacific Drive mi přináší permanentní horskou dráhu emocí: Myšlenka mít auto jako společníka přináší do survival žánru svěží vítr, odemykání a tuning jsou nesmírně motivující a navíc si mohu své vysněné auto vizuálně dotvořit barvami a nálepkami. Z hlediska hratelnosti mě však stále tlačí bota – a to nejen proto, že já osobně bych uvítal otevřený svět.
Místo objevování lokací a pokladů v instancích úrovní projíždím stále stejnými oblastmi, prohlížím si stále stejné hotspoty a sbírám stále stejné předměty. Protože mě tajemný příběh a odemykatelná vylepšení baví, jsem celkově rád, že jsem se zapojil. Vyvažování anomálií a modifikátorů úrovní však neustále vystavuje mou frustrační toleranci zkoušce.
Pacific Drive doporučuji každému, kdo chce zažít přežití jinak. Stejně jako staré auto, i hra má své mouchy. A stejně jako staré auto neudělá radost každému, ani Pacific Drive pravděpodobně neudělá radost každému. Jsem si však jistý, že mnoho věrných fanoušků si hru užije
