Return to Nangrim: Tahle hra mi dává něco, co mi v Elder Scrolls vždycky chybělo

0
462

 

 

Return to Nangrim bude dobrodružná hra, ve které budeme v roli trpaslíka zkoumat starobylé trpasličí město.

Můj okruh přátel se skládá převážně z docela rozumných lidí. Proto se všichni shodneme, že trilogie Pán prstenů je nejlepší sekvencí celovečerních filmů, které kdy byly uvedeny na filmové plátno. Přitom nemusíte být tak rozumní. Je to přece objektivní pravda.

Proto mě vždycky šokuje, že se v jednom bodě neshodneme: Gimli. Sympatický trpaslík s prořízlou pusou a velkou sekerou. Miluji tohoto malého bojovníka. Několik mých přátel si však myslí, že je ve filmech společník příliš zesměšňován. Myslím, že je to nesmysl, protože i když je Gimli vtipný, můžete ho kdykoli brát vážně.

Malý lid je dokonce jedním z mých absolutních oblíbenců díky filmu Gimli. Moje pravidlo zní: pokud můžete hrát trpaslíka, budu ho hrát. A je škoda, že ve hrách ze série Elder Scrolls nejsou trpaslíci nikdy mezi hratelnými rasami.

Jedna z mých nejoblíbenějších RPG sérií mě nenechala prozkoumat její svět jako vousatý sekerník. Dwemerové jsou pryč. Kdyby tomu bylo jinak, nikdy bych nezačal stahovat mody pro Oblivion. První mod mého života mi umožnil prozkoumat opuštěné trpasličí město ve stylu Morie v roli trpaslíka. Nebylo tam co dělat, ale já se u toho bavil hodiny.

Proč vám teď vyprávím o Gimlim a trpaslících v Elder Scrolls? Chci, abyste pochopili, proč jsem byl tak nadšený z hratelné ukázky švýcarské nezávislé hry Return to Nangrim. Protože tato hra splňuje jedno z mých nejvroucnějších přání.

Konečně buďte jednou malí

A to je přání, aby už nebyl vysoký 1, 90 metrů. To může být opravdu velmi nepříjemné. Zejména v letadle.

Žerty stranou. Se svou výškou nemám problém. Ale pořád se mi líbí být trpaslíkem v RPG hrách a Return to Nangrim dělá přesně to samé, co tenhle mod, který jsem si před 15 lety stáhl pro Oblivion. Jen mnohem lepší a s mnohem větším obsahem.

Jako trpaslík Bahadur prozkoumávám opuštěné trpasličí město Nangrim. Člověk by si myslel, že bude malý. Ale trpaslíci navzdory své velikosti rádi staví vysoko.
Jako trpaslík Bahadur prozkoumávám opuštěné trpasličí město Nangrim. Člověk by si myslel, že bude malý. Ale trpaslíci navzdory své velikosti rádi staví vysoko.

Ale pozor, nechci zde vyvolávat falešná očekávání. Hra Return to Nangrim se mimo jiné inspirovala hrou Skyrim, ale nemůžete od ní čekat rozsáhlé RPG s otevřeným světem a trpaslíky. Zejména demo je stále velmi soustředěnou adventurou. Přesto mi to dalo úžasný pocit, že jsem uprostřed dění, a umožnilo mi to mít iluzi, že jsem pro jednou skutečně trpaslík.

V této podobě se vám to obvykle nestane. Dokonce ani ve hrách jako Dragon Age: Origins, kde se nikdy nepřepnete do pohledu první osoby. A z nuceného románku s Morrigan mám dodnes noční můry – možná bych měl přehodnotit to trpasličí pravidlo.

Steam demo hry Return to Nangrim nepředstavuje skutečnou hru se všemi plánovanými herními prvky. Nejedná se o takzvaný vertikální řez, ale o první dojem ze vzhledu a dojmu, o který chtějí vývojáři usilovat v hotové verzi.

A u mých vousů! Tento pocit již vyvolal uklidňující teplo v oblasti mého žaludku!

V demoverzi ve službě Steam procházíme zejména starým trpasličím dolem. Důl!
V demoverzi ve službě Steam procházíme zejména starým trpasličím dolem. Důl!

 

Atmosféra je už teď skvělá

Návrat do Nangrimu působí poněkud melancholicky a depresivně – což je přesně moje oblíbená nálada. Začíná to obrovskými šedými skalními masivy tyčícími se nalevo i napravo ještě předtím, než se dostanu do trpasličího města Nangrim v roli trpaslíka Bahadura. A tak se prodírám zasněženými horami a zničenými dřevěnými mosty, dokud nedojdu k bráně do města.

Zde pak prohledávám opuštěné kamenné komnaty, čtu trpasličí runy, nacházím kosterní pozůstatky bývalých obyvatel. Návrat do Nangrimu ve mně probouzí objevitelský instinkt a láká mě na dávná tajemství. Proč je Nangrim opuštěný? Jak hluboko tohle město vůbec sahá? Jak zde žili trpaslíci. Připadám si jako malý statný archeolog. Už jen listování ve starých knihách je zábavné, protože opravdu otáčím každou stránku. Cítím zažloutlý pach starého pergamenu.

Knihami můžete opravdu listovat, což jim dodává mnohem větší atmosféru. Vezmi si poznámky, Bethesdo
Knihami můžete opravdu listovat, což jim dodává mnohem větší atmosféru. Vezmi si poznámky, Bethesdo

V ukázce se dokonce trochu bojuje, ale jen proti malým pavoukům, které rychle proměním v červenou polévku svou domácí sekerou. Mnohem více však jde o hledání klíčů, těžbu několika rud a (vrchol) kování různých rud nebo přetavených ingotů do užitečných předmětů ve staré kovárně. Můj trpasličí hrdina mezitím občas něco poznamená a jeho chraplavý, hluboký hlas se rozléhá chodbami starobylého města. Hach.

Sedm let historie

Již teď si uvědomuji, že se mi Return to Nangrim líbí hlavně proto, že se mi prostě přesně trefil do vkusu. Splňuje přesně to přání, které jsem si přál už léta. Trpaslíci jsou skvělí a měli by být mnohem častěji středem pozornosti.

Co se týče hry, Return to Nangrim zatím nestaví ohromující halu. Ale ani to není úkolem Steam dema, jak mi řekli generální ředitelka Michela Rimensberger a Lukas Nowak z vývojářského studia Sycoforge. Malý tým čtyř vývojářů na plný a čtyři na částečný úvazek a asi 20 externistů poskytuje pouze dobrou ochutnávku a má toho ještě hodně v plánu.

Část týmu pracuje na světě Return to Nangrim již sedm let. Cílem bylo vytvořit fantasy vesmír, který by byl samostatný a neustále si neodporoval. Celkově se zdá, že svět Arafinnu je velmi blízký Středozemi, ve které žijí i jiné rasy než trpaslíci. Ale trpaslíci mají být podle vývojářů nejvíce zastoupeni. Pravdivá slova.

Později se v dokončené adventuře plánuje více prvků hraní rolí – a dokonce i procedurálně generovaný obsah.

 

Return to Nangrim nebude křišťálově čistá hra na hrdiny

Ačkoli bych samozřejmě osobně nechtěl nic jiného než vytvořit si vlastního trpaslíka, s takovým roleplayingem se v Return ton Nangrim nepočítá. Jak jsem řekl, nebude to Elder Scrolls s trpaslíky. I když se zdá, že bojový systém v současné variantě je jimi inspirován. Můj trpaslík může nosit předměty vpravo nebo vlevo, případně vobou rukou. Levou ruku používám s levým tlačítkem myši, pravou s pravým.

Sbírání předmětů a crafting mají také své místo. Rozdělení však má být procedurální, tj. trochu náhodné, aby se zajistila rozmanitost. Hádanky se mohou také odchylovat. Nangrim a okolní krajina by měly být také volně přístupné, pokud můj trpaslík dokáže v průběhu hry otevřít původně zamčené oblasti. Už v demu se mi líbilo, že jsem se musel propracovat oblastí bez větší vizuální nápovědy a pečlivě studovat nápovědy.

V Nangrimu už skoro žádní trpaslíci nežijí. Podle vývojářů však jeden přežil a my se s ním můžeme setkat.

Podle vývojářů je to stále způsobeno verzí, ve které minimapa není kompletní. Pokud tedy nechcete jako já dlouho prozkoumávat chodby, můžete v hotové hře sledovat značky úkolů. To jen do jisté míry tlumí mé vlastní očekávání, protože pak mohu minimapu vypnout.

Co by se mohlo stát z trpasličí dobrodružné hry

Pokud máte stejně jako já slabost pro drsné lidičky, určitě byste měli vyzkoušet (Demo Návrat do Nangrimu). To ve mně vzbudilo chuť na hotovou hru – samozřejmě především z osobních preferencí. Myslím si však, že tým předložil i zajímavý koncept, který by měl oslovit nejen fanoušky trpaslíků, jako jsem já, a to zejména po vizuální a atmosférické stránce.

Jsem také velmi zvědavá, jak bude svět kolem Nangrima pokračovat. Nemám dost her o Středozemi, tak proč nezkusit Arafinn? Vývojáři dokonce uvažují o dalších hrách nebo dokonce komiksech či knihách. To vše pod podmínkou, že Nangrim bude úspěšný.

To zní až příliš ambiciózně a kdo ví, jestli k tomu někdy dojde. Ale už teď vím jedno: až vyjde Return to Nangrim, budu sedět u počítače s falešnými vousy a helmou. Nezáleží na tom, co si myslí moji přátelé.