Tahové strategie jako legendární Heroes of Might and Magic 3 nás rády vtáhnou do spirály závislosti. Vypadneme z vozu se Songs of Conquest?
Boybandy z retra, barevné figuríny pro dospělé, invaze CD AOL: devadesátá léta byla děsivá éra! Ale pro nás, hráče PC, se tehdy stalo také mnoho dobrého.
Historickým vrcholem je samozřejmě založení GlobalESportNews, ale v devadesátých letech vznikla také řada sérií tahových strategií. Civilization, Battle Isle, Jagged Alliance, Panzer General – a samozřejmě Heroes of Might and Magic.
Poslední jmenovanou hru horlivě ctí i švédský vývojářský tým Lavapotion: jejich Songs of Conquest vychází především ze starých dobrých Heroes 3, které mnozí fanoušci považují za nejlepší díl série. A protože si to myslíme i my, vrhli jsme se do scénářů prvních dvou kampaní na zkoušku ještě před spuštěním předběžného přístupu.
Table of Contents
Pokročilý recept na úspěch
Pokud jste ještě nikdy nehráli hru Heroes, tak se za sebe prosím styděte a my vám krátce shrneme geniálně jednoduchou hratelnost. V případě Songs of Conquest je to totiž téměř jedna ku jedné: nacházíte se ve fantasy světě plném příšer, artefaktů, opevněných měst, surovin povalujících se všude kolem, dolů, ještě více příšer – a mezi tím pochodují hrdinové s umělou inteligencí a jejich armády.
Od prvního kliknutí je vždy co zvedat, s čím bojovat, co dobývat. Máme radost z každé hromádky zlata („Super, nabírejte nové vojáky! Nebo byste raději rozšířili sousední město na metropoli? Nebo něco odložit?“). Pronásledujeme cizí hrdiny po 2,5D mapě světa (více o grafice za chvíli). Zvyšujeme úroveň našich hrdinů, vybavujeme je předměty, najímáme vojáky s (několika) speciálními schopnostmi.
Kromě toho, a to je něco, čím Songs of Conquest předstihuje svůj vzor, můžeme výzkumem například několikanásobně vylepšit jednotlivé typy jednotek – kušníci pak mají například větší dostřel. Nebo můžeme tlačit na ekonomický systém, aby shromažďoval více zdrojů.
Stejně jako její předchůdci nás Songs of Conquest nikdy nepustí. Protože téměř vždy je co dělat, o dva kopce dál čeká silný artefakt, nepřátelská armáda chce být zadržena, další úroveň výše láká. Teprve když je mapa téměř úplně vyčištěná, nastane občas několik kol nečinnosti, protože například musíme dát dohromady několik armád, abychom zabili posledního nepřátelského hrdinu.
Na rozdíl od Heroes 3 nebo Disciples: Liberation, Songs of Conquest (zatím) neobsahuje teleportační kouzla ani portály. Můžeme však ve městě zřídit budovu shromaždiště a verbovat vojáky ze spojeneckých měst přímo tam.
Z vesnice do metropole
Když už mluvíme o městech: V Song of Conquest jsou různě velká, od osad až po metropole. Velkým lákadlem hry je chytré rozšiřování těchto měst, protože jejich maximální velikost je často předem daná a prostor pro výstavbu je omezený.
Stavíte přímo na mapě světa: v závislosti na velikosti osady jsou k dispozici pevné stavební parcely v malých, středních a velkých rozměrech. Na malém pozemku může být například pila, farmářská chýše pro větší příjem zlata nebo krčma pro trubadúry. Středně velké pozemky jsou potřeba například pro kasárna nebo tržiště a velké pro akademii nebo vyvolávací kruh, kde se rekrutují mocní bojovníci legie pro boj zblízka.
Vzhledem k omezením musíte pečlivě zvážit, kam co umístíte: Ve frontových městech jsou ideální alespoň jedna kasárna a jedno shromaždiště, možná věže pro více obránců. Ve vnitrozemí můžete stavět další budovy pro získávání surovin a výzkum. A už jsme zmínili, že mnoho budov lze vylepšovat? Například strážní věž s balistou, která pak může střílet na útočníky.
Bitvy o pukliny
Při střetu dvou armád se hra Songs of Conquest velmi klasickým způsobem přepne na samostatné hexové bojiště. Přičemž „klasický“ je hezký způsob, jak to říct, protože tady nejpozději přehnaná pixelová grafika leze na nervy.
Na mapě světa je to stále docela pěkné, protože to při přiblížení vytváří vertikální 3D efekt – ale málokdy se tam přiblížíte a 3D vzhled se projeví jen u vysokých objektů. Ve hře a v pohybu to vypadá lépe než na našich screenshotech, ale ne tak dobře jako v chytře sestříhaném traileru:
Ale zpět k zápasům. Příslušný hrdina zde zůstává vznešeně v pozadí a vy zasahujete pouze pomocí jeho kouzel. Kromě toho ovlivňují aktuální statistiky hrdiny (např. boj zblízka, na dálku, obrana) vojáky na bojišti.
Některé z nich mají zase zvláštní vlastnosti: Sapéři s kuší způsobují velké poškození na dálku, ale pak musí jedno kolo nabíjet. Na druhou stranu mohou využít dovednost zatloukání ostrých kůlů do země – to nás často zachránilo před hořkými ztrátami v boji zblízka.
Přibývá několik prvků na bojišti, jako jsou terénní vyvýšeniny nebo věže, ale bitvy ve verzi EA se stále většinou opakují: vlevo armáda A, vpravo armáda B, uprostřed je to na jedno brdo.
Pouze při útoku na město je to trochu pestřejší díky výše zmíněným věžím. S náročnými, často asymetrickými bojišti ve hře King’s Bounty 2 se to nedá srovnat!
Co dalšího přichází?
Současná verze obsahuje dvě kampaně a dvanáct map (sólo proti umělé inteligenci nebo multiplayer až pro šest hráčů), což je dost na jeden až dva tucty příjemných večerů. Obě kampaně jsou různorodé, někdy hrajete na mapě s několika městy, která čas od času mění majitele, jindy se s osamělým hrdinou probíjíte lesy zamořenými příšerami a jste rádi za každou jednotku, která se k vám přidá.
Události a dialogy se odehrávají přímo na mapě, například když k vám přiběhne nepřátelský bojovník… aha, teď jsme málem prozradili, že k vám přiběhne nepřátelský bojovník. Ne, to není spoiler, protože změna stran byla tak předvídatelná…
Verze EA běžela v testu stabilně, pouze jednou se hra zasekla. Doba obratu nepřátel je přiměřeně krátká, ale po bitvě trvá několik sekund, než je vyhodnotíte.
Vývojáři naopak chtějí naslouchat zpětné vazbě hráčů a realizovat jejich přání. Dobře, jdeme na to: Rádi bychom měli více jednotek Wow!, protože v tuto chvíli nám chybí takové zajímavosti jako vznešení Titáni nebo Černí draci z Heroes 3.
Čtyři frakce se také stále hrají dost podobně – například nekromanti v Heroes 3 byli díky svým schopnostem oživování úplně jiný kalibr než nemrtví ze Songs of Conquest. Generátor náhodných map by byl také skvělý! A můžeme si znovu promluvit o pixelové grafice?
Závěr redakce
Slyšeli jste někdy technický termín „Crowbar Pixelart“? Ne? Není divu, protože „crowbar pixelart“ jsem právě vymyslel. Protože už mě to prostě nebaví: Mezi vývojáři zřejmě platí tajný zákon, že pokud je hra založena na klasické hře, musí být automaticky opatřena pixelartem. Pixelová grafika mi opravdu nevadí a v tahových strategiích stejně nevěnuji pozornost grafice jako první. Ale ve filmu Songs of Conquest je tento vzhled naprosto přehnaný. Na mapě světa to ještě jde, ale zejména na bojištích mě ti oškliví, neposední animovaní pixeloví hrdinové téměř fyzicky zraňují. Hrál jsem Free2Play a tabletové tituly, které vypadají mnohem lépe! Jistě, série Heroes také nikdy nebyla technickým milníkem, ale ve srovnání s ní byla mnohem hezčí.
Takže to muselo ven, dost řečí. Protože i zde je co chválit: Songs of Conquest správně využívá uklidňujícího efektu „Už jen jedno kolo!“, protože na obzoru je vždy další město, zbloudilý artefakt, naléhavě potřebný háj na třpytivou látku (jedna z pěti surovin). Motivující je také rozšiřování mých měst, i když zde stále chybí pěkné městské obrazovky. Songs of Conquest rozhodně položil základy dobré tahové strategie, nyní na nich musí řádně stavět až do plánovaného vydání v první polovině roku 2023.
