Fanoušci Sonica si mohou zazpívat píseň o tom, jak špatně se s jejich oblíbenou sérií zachází. Debut v otevřeném světě přináší určitou úlevu.
Když se fanoušci Sonica pustí do hlubokého zkoumání duše, často se nakonec ptají: „Existoval vůbec někdy opravdu dobrý 3D Sonic?“ A odpověď je v naprosté většině případů záporná.
Jistě, byly tu hry jako Sonic Colors (Wii) z roku 2010 nebo Sonic: Lost World, které vyšly v roce 2013 nejprve na Wii a 3DS a o dva roky později na PC. Byly to ale také jen výjimky porušující pravidla, které byly konfrontovány s ničiteli velkých mozků, jako je Sonic The Hedgehog z roku 2006, Sonic Forces (2017), Sonic Unleashed (2008) nebo Shadow The Hedgehog (2005). A pokud máme být zcela upřímní, Sonic Adventure 1&2 (1998 a 2001) také nebyly dobré hry, ale ve své době byly prostě technicky špičkové.
Nejlepší předpoklady pro hru Sonic Frontiers. V testu můžete zjistit, zda nový otevřený svět prokáže, že se kritici před vydáním mýlili.
Malý krok pro ježka
Zápletka v Sonic Frontiers je tak napínavá, že společnost Sega cítila nutkání rozvést její pozadí v podobě osmistránkového komiksu na Twitteru. Ale nejsme ve hře o závodních ježcích s červenými střevíci a létajících liškách s dvojitým ocasem, abychom prožívali hluboké charakterové skici.
Sonic Frontiers Prologue: Konvergence část 1
Tým se postaví Eggmanovi, ale ne všechno je tak, jak se zdá. pic.twitter.com/FZVWi27U7s
– Sonic the Hedgehog (@sonic_hedgehog) 18. října 2022
I když je třeba uznat, že na hru Sonic je zde nečekaně mnoho děje, který je prezentován v poměrně dlouhých scénách v reálném čase, které se nevyhýbají ani vážnějším tématům, jako je ztráta a smrt. Samozřejmě se můžeme ptát, zda hra, která byla původně o co nejrychlejším přebíhání z jednoho konce úrovně na druhý a zároveň o osvobozování roztomilých zvířátek, která tyran s huňatým plnovousem proměnil v ostnaté roboty, nutně potřebuje rozkrývat samotná emocionální dramata.
Poté, co si vyberete jednu ze tří úrovní obtížnosti a preferovaný styl hry, buď „akční“, nebo „rychlý“, Sonic Frontiers po úvodu začíná klasicky: kamera se přesune za modrého ježka a odhalí pohled na typickou 3D závodní trať ve stylu známé „Green Hill Zone“, kterou známe ze série už 31 let.
První povzdech je nevyhnutelný: Vážně? Znovu? Fajn, prostě poběžíme jako po kolejích po zelených loukách, hnědožlutých šachovnicových vzorech a spoustě zrychlovacích podložek, projdeme smyčkami a vývrtkami, zaútočíme na kraby a přerostlé berušky pomocí mířeného spinového útoku, posbíráme zlaté prsteny a červené mince a sekci zakončíme průjezdem třpytivou bílou bránou… aha, to je novinka: „End Cyberspace“ je další výzva, po níž se Sonic ocitne na bledě zelené louce obklopené deštěm a podivnými závadami v prostředí. Co se tu děje?
Velký krok pro sérii
„Otevřená zóna“, jak vývojářské studio Team Sonic nazývá tento svět, je jinde známá prostě jako „otevřený svět“ a ve světě modrého blesku je absolutně první. Svět, ve kterém se Sonic ocitl, „Starfall Islands“, je rozdělen na pět velkých ostrovů, které postupně otevíráte.
Sonic Frontiers poprvé nabízí rozsáhlý otevřený svět, ve kterém může Sonic upustit páru. A bohužel to není moc hezké.
Prvních několik hodin hry strávíte v zelené části „ostrova Kronos“, poté navštívíte pouštní krajinu a lávové pohoří, mimo jiné vždy proložené starobylými ruinami a typickými sonicovskými prvky, jako jsou turbopády, grindové dráhy nebo prameny.
Tyto světy jsou prezentovány pro hru Sonic velmi neobvyklým způsobem: Barvy jsou po většinu času tlumené, hudba se opírá hlavně o velmi tiché klavíry a osamělé smyčce – a Sonicovo obvyklé heslo „Gotta Go Fast!“ je zde v podstatě nahrazeno heslem „Gotta Do Stuff!““““
Protože jako prakticky v každém otevřeném světě je i v Sonic Frontiers co dělat. Začíná to už sbíráním věcí: Například jsou tu fialové mince, které jsou mimo jiné potřeba v rybářské minihře. Ozubená kola, která vám umožní přístup k portálům. Zeleně svítící klíče, které vám umožní přístup k diamantům chaosu. Zlaté prsteny, protože těm se ve hře Sonic nelze vyhnout.
XP fragmenty, které lze použít ke zlepšení statistik postavy Sonica. Malá stvoření zvaná „Kocos“, která hrají roli zejména v ději. Nebo dokonce speciální předměty související s postavami, které při nasbírání určitého množství posunou děj kupředu. Rychle se seznámíte se Sonicovými přáteli, jako jsou Amy, Tails a Knuckles, ale samozřejmě také s Dr. Eggmanem a záhadnou digitální postavou „Sage“.
Na speciálních značkách na vás čekají menší hádanky, závody s krátkým časovým limitem nebo křeččí kolo kompatibilní se Sonicem – pokud tyto jednoduché úkoly zvládnete, mapa aktuálního ostrova, kterou lze kdykoli vyvolat, se kousek po kousku rozšíří. Čas si můžete krátit minihrami: Jednoduchá vertikální střílečka, ještě jednodušší pinball nebo, jak se zdá být v sérii od Sonic Adventure zákonem, nevyhnutelné rybaření s fialovým kamarádem „Big the Cat“.
Z vody nevytahujete jen zlaté prsteny, plechovky, pneumatiky od aut a truhly s pokladem, ale také ryby všech možných velikostí a tvarů, pulce, rejnoky, raky nebo dokonce protivníka s chňapajícím vrtulníkem – za všechny získáte různý počet žetonů, které pak můžete ve Velkém vyměnit za vylepšení Sonica. Což je dráždivě efektivnější než získávání těchto vylepšení ve světě prostřednictvím grindování.
Shadow of the Hedgehogus
Tyto upgrady vylepšují především bojové schopnosti profesionální břitvy: větší síla, vyšší kapacita kroužků nebo odolnější kůže s hroty jsou již praktické. Kromě toho si můžete prostřednictvím samostatného stromu dovedností přidělit další speciální dovednosti: „Cyberloop“ je například jakási světelná zeď, kterou Sonic kreslí za sebou – pokud s ní v krajině namaluje uzavřené kruhy, promění se v prsteny nebo jiné předměty.
Velmi užitečný je také „Sonic Boom“, kterým Sonic při skoku vystřelí z nohou tlustou a nekonečnou salvu blesků, čímž se změní v kulomet s nepřetržitou palbou. Celkově je však bojový systém z hlediska jednoduchosti těžko překonatelný: Stačí neustále mačkat příslušné tlačítko, čímž se automaticky spustí rychlá komba a příslušný nepřítel se po několika vteřinách rozpadne na drobky.
Někteří nepřátelé vyžadují speciální zacházení: někdy musíte nejprve prorazit jejich brnění kybernetickou smyčkou, jindy musíte odrazit jejich útok, abyste mohli provést protiútok. Nic z toho však není ani vzdáleně náročné – naopak, většinu času vám textový panel nebo nucený tutoriál říkají, co máte udělat, aby bezejmenný robo-kvárek explodoval.
Mnohem zajímavější jsou bossové, kteří se obvykle vyskytují ve dvou variantách: opravdu velcí a zatraceně velcí. Mají krásná jména jako „pavouk“, „věž“, „chobotnice“, „nindža“, „žralok“ nebo „gigant“ a stojí, běhají nebo létají v okolí – pokud se k nim Sonic přiblíží, začne boj.
Vzhledem k tomu, že na ty větší musíte vylézt, než můžete nahoře začít s povinným mačkáním tlačítek „Attack Its Weak Point For Massive Damage!“, bitvy trochu připomínají klasiku Shadow of the Colossus pro PlayStation 2. Ale samozřejmě nejsou zdaleka tak hluboké a náročné. Souboje se standardními bossy jsou z velké části velkým zklamáním, protože jsou příliš jednoduché.
Příšery čekající na konci každého ostrova, které se z nějakého důvodu nazývají „Titan“, jsou jiný příběh. Abyste je mohli vyzvat, musíte nejprve nasbírat staré dobré diamanty chaosu. S nimi se proměníte v zářivě žlutého „Super Sonica“ a pak co nejsilněji udeříte do Titánova přerostlého energetického panelu, přičemž se vyhýbáte jeho útokům a v pozadí vám tep zrychluje těžký J-metal.
Tyto souboje jsou nejen efektivnější než superstřihy z Dragon Ball Z, ale také pro jednou představují výzvu – a to nejen díky opakovaně prokládaným quick-time událostem, ale především díky neustále se zmenšujícímu displeji prstenu, který v těchto situacích představuje Sonicovu životní energii, a proto by měl být před těmito výzvami zcela naplněn.
Tančete kybernetické boogie!
Někdy se na Hvězdných ostrovech nacházejí speciální portály, kterými může Sonic po jejich aktivaci vstoupit do „kyberprostoru“. Čekají na vás krátké úrovně typu jump-&-run, které jsou silně inspirovány dřívějšími Sonicovými dobrodružstvími – proběhnete mimo jiné „Green Hill Zone“ (Sonic 1), „Chemical Plant Zone“ (Sonic 2) nebo „Radical Highway“ ze Sonic Adventure 2.
Nepovažujte je však za klasické úrovně, ale za superkrátké, extrémně lineární úkoly, ve kterých musíte nasbírat určité množství zlatých kroužků nebo červených mincí nebo proběhnout daným úsekem v určitém čase. Mezi startem a cílem na vás nečeká jen spousta známých nepřátel, ale také poměrně dost překážek, bodáků, kolejí nebo zrychlovacích podložek. Je tedy stejný jako hlavní svět, ale mnohem kompaktnější, doprovázený těžkou údernou drum & bassovou hudbou a mnohem pestřejšími barvami.
Tady stejně jako tam máte nekonečné pokusy vtlouct do vousaté lebky doktora Eggmana trochu rozumu. Je pravda, že lze ztratit všechny kruhy, čímž další kontakt s nepřítelem končí fatálně, na ostrovech také čeká mnoho volných letů do hluboké vody nebo lávových příkopů. Po smrti je však pan Ježek okamžitě oživen. Skóre se navíc ukládá automaticky v pravidelných intervalech, takže v tomto ohledu se jen málokdy setkáte s frustrací.
Na druhou stranu, po technické stránce je Sonic Frontiers jen tak tak: Krajina vypadá pěkně, ale zejména na počátečním ostrově se zdá být vymytá a málo detailní, a především i při plné úrovni detailů odrazuje velmi překvapivým vyskakováním objektů, které nejsou nijak zvlášť daleko.
I další technické prvky se zdají být zastaralé – například tráva, která se před vámi v několika metrových intervalech vyvaluje, nebo odrazy na vodě, které neustále mizí, což je nepříjemné zejména při rybaření.
Na druhou stranu, na straně uší si není téměř na co stěžovat. Za prvé, je zde asi 150 různých hudebních skladeb, z nichž si vybere prakticky každý. Na druhou stranu je kvalita hlasového výstupu naprosto v pořádku a na výběr je šest jazyků včetně němčiny a další jazyky pro případné titulky.
Závěr redakce
Dobrá zpráva je, že Sonic Frontiers je rozhodně lepší než Sonic Forces, Sonic Unleashed nebo vnitřní kruh pekla známý jako Sonic The Hedgehog z roku 2006 – ale to je i lobotomie na vidličce. Frontiers se očividně snaží distancovat od 3D trapasů posledních dvou dekád, ale v tomto úkolu se plouží víc než opilá ponorka: otevřený svět je velký a rozmanitý, ale plný stále stejných úkolů a výzev. Děj by chtěl být zajímavý a dospělý, ale zapomíná, že ho stále táhne modrý závodní ježek a jeho bizarní kamarádi.
Šéfové ohromují impozantní velikostí, ale nudí prakticky naprostým nedostatkem ambicí. Grafika má v zásobě několik parádních technických vychytávek a střílí ze všech zbraní zejména během soubojů s titány, ale zároveň nabízí svět s nízkými detaily a rozsahem vidění těsně nad hranicí N64. A s klasickým Sonicovým závoděním z minulých let v kyberprostoru nemá ani moc společného – kdo si chce zahrát starého dobrého Sonica, měl by, ne, musí sáhnout po Sonic Mania. Sonic Frontiers je odvážný pokus posunout velmi zaprášeného modrého ježka novým zajímavým směrem. Moc se to nepovedlo – ale i malý krok správným směrem je lepší než žádný.
