Akční hra na hrdiny se střelnými zbraněmi a sci-fi scénářem zní jako povolení k tisku peněz. Ale otevřená beta nás znepokojuje.
Nevím, jak jste strávili Velikonoce vy – pro mě nebylo na pořadu dne klidné hledání vajíček a příjemné odpolední posezení u kávy s rodinou. Místo toho jsem se vydal se svou drahou polovičkou a nejlepším kamarádem do vzdálené budoucnosti, do říše vesmírných pankáčů.
V roli fialové bojové sekery, obřího hmyzu vrhajícího miny a nanotentaklové dámy jsme pro vás vyzpovídali spoustu robotů, vyrabovali kilogramy beden, přečkali písečné bouře a podrobně si zahráli novou akční RPG hru polského vývojářského studia Flying Wild Hog (Shadow Warrior 3).
Mezi mými přáteli jsme stejně hledali hru, ve které bude spousta skupinové akce, takže příležitost podívat se na Space Punks před začátkem (Open Beta) přišla právě včas. Koneckonců i trailery vypadaly slibně: Svérázná parta hrdinů ve strohém sci-fi prostředí, která díky synergickým efektům a řadě zajímavých schopností dělá pořádný rámus. Mně Space Punks připadali jako mix mechanik Lost Ark a Diabla s příměsí Borderlands 3 a špetkou WildStaru. Optimální kombinace? Teoreticky ano. Teoreticky. Výběr hrdinů na začátku hry vypadá slibně. Můžete hrát za hláškaře Duka, který střílí granáty, používat drony a minigun s technicky zdatným hmyzím inženýrem Bobem, mlátit nepřátele pěstmi bojovníka Finna nebo ovládat nanotentakly kyborga Erina. V prvních misích hrajete výhradně za postavu, kterou si vyberete na začátku hry, a získáváte zkušenosti s odpovídajícími schopnostmi. Teprve později nasbíráte dostatek krystalů odměn z dokončených misí, abyste mohli odemknout další hrdiny. Jdeme na vesmírnou stanici Ďáblův gambit. Zde můžete začít plnit mise, používat bankovní skříňku, zvyšovat schopnosti svých hrdinů, vyrábět nové vybavení, přepínat na jinou postavu a rozdělovat body schopností. V izometrické perspektivě sleduje pevná kamera bez možnosti přiblížení všechny pohyby hrdinů ovládaných klávesami WASD. Všechny postavy na vašem účtu sdílejí bankovní účet, suroviny a recepty na výrobu, stejně jako „cestu ke slávě“, na které si postupně odemykáte nové herní možnosti plněním misí a získáváním zkušeností. Splněné mise v režimu „Get a Job“ můžete opakovat na vyšší úrovni obtížnosti a získat za ně lepší odměny. Každého hrdinu je však třeba vylepšit zvlášť: Po dokončení úvodních misí s Erin jsem je nemohl opakovat s Dukem, ale hrát je pouze jako mnohem náročnější variantu „Get a Job“, kde není možné pokračovat bez podpory přátel. Vzhledem k velkému množství nepřátel jsou mise i v základní verzi poměrně náročné, zejména pokud cestujete sami. První mise zavedla naši svéráznou jednotku na rudou pouštní planetu Stopan, kde chamtivé těžební společnosti těží cenné krystaly. S jednou zbraní pro boj zblízka a jednou zbraní na dálku jsme si v několika misích prorazili (nebo prostříleli) cestu menšími i většími skupinami nepřátel, a navíc jsme si vybrali několik jednoduchých cílů. Někdy jsme restartovali průmyslový závod, jindy jsme obnovili důležitá data, někdy jsme zlikvidovali obřího robota, který se zbláznil. Zpestřením jsou krátké rozhovory s NPC, jízda jeřábem, zničitelné barikády a minihry na otevírání zámků dveří. V podstatě ale všechny mise přinesly to samé: spoustu rvaček se třemi stejnými typy nepřátel stále dokola ve velmi podobně vypadajících oblastech. Schopnosti jako Erininy nanotentakly nebo Bobova věž jsou docela zábavné a zajímavé jsou i jejich synergie. Finn například může pomocí aktivovaných chapadel Erin přitáhnout nepřátele k sobě a udeřit je do obličeje. Ale jakmile jsme se všichni tři dali do pohybu s miniguny, sloužily schopnosti jen jako dekorativní doplňky. Nepřetržitá palba prostě stačila k tomu, abychom protivníky dorazili. Ale ani s miniguny jsme neměli jistotu vítězství, protože rychlost nabíjení jejich nábojů je velmi pomalá. Pokud jste obklopeni mnoha nepřáteli, je to málokdy zdravé. Všichni hrdinové se chrání proti poškození dobíjecím štítem. Když však energie štítu v důsledku útoků ubývá, body života se vyčerpají. Pokud jsou i ty vyčerpány, hrdinové skončí na zemi. Pokud se ostatním členům týmu nepodaří oživit do 15 sekund, celá mise selže a musíte začít znovu. Pokud se to stane u koncového šéfa, není to žádná radost – vůbec ne. Tady si skutečnost, že ve hře Space Punks jen zřídkakdy získáte léčivé balíčky pro doplnění ztracené životní energie, vybrala svou daň. Loot je k dispozici pouze na konci mise nebo při rabování beden, které stojí kolem. Ti, kteří jsou stejně jako já zvyklí na motivující pling-pling-pling z Lost Ark nebo barevnou duhu kořisti z Borderlands, když nepřátelé plácnou o zem, budou Space Punks zklamáni. Koneckonců, většinu času se budete potácet bez viditelné návratnosti. Bedny jsou také všelijaké, jen ne štědré, obvykle jsou v nich nějaké peníze, vzácněji léčivé balíčky, někdy zbraň nebo kus vybavení. A bez lepšího vybavení se v misích „Get a Job“ daleko nedostanete – nové zbraně si můžete vyrobit i sami, ale zdrojů k tomu potřebných je přirozeně málo, zejména na začátku hry. Malá rozmanitost a nedostatek hloubky jsou pro mě v současnosti největšími problémy vesmírných pankáčů. Na tyto problémy narazíte v mnoha zákoutích hry: houpavý soundtrack záměrně odkazuje na Borderlands 3, ale nabízí jen málo zajímavých skladeb a rychle splývá se zvukovým pozadím jako kytarová změť. Kromě prašného červeného písku, krystalů, kovového šrotu, hor a průmyslových budov toho během misí moc k vidění není, alespoň na ostrově Stopan. Toto prostředí je na ultra nastavení pěkně nasvícené a bohatě detailní, ale textury hrdinů jsou na pozadí jejich ostrého okolí opravdu smradlavé a působí příliš houbovitě. A proč se nemohu blíže podívat na svou postavu? Chybí funkce zoomu. Našemu tříčlennému týmu vadilo zejména to, že jsme se o herním světě dozvěděli jen velmi málo od NPC a v misích a že všechny cíle byly zaměnitelné. S napínavým příběhem Borderlands, rozmanitým světem WildStar a dokonce i dobrodružnými úkoly Lost Ark se to nedá srovnat! Často zcela záměrně vtipné poznámky našeho žoldáckého týmu nepomohly vytvořit trochu uvolněnou atmosféru. A sotva jsme se s našimi hrdiny rozkoukali, už na nás čekal nevyhnutelný grind v podobě misí „Get a Job“, s nimiž jsme si měli zvýšit úroveň vybavení pro obtížnější úkoly „Road to Glory“. Skutečnost, že se taková mechanika natahování herního času objevila už v prvních úrovních, kriticky zasáhla do mé motivace pro další úrovně a planety. V kombinaci s jednotným designem misí a světem, který sice vypadá hezky, ale působí prázdně, je v beta fázi stále co zlepšovat. Do té doby bude mít Space Punks, dostupný výhradně na (Epic Games Store), problém obstát v konkurenci zábavnějších a přístupnějších alternativ. Velmi rád zkouším nové hry, které se na první pohled zdají slibné. Někdy najdu opravdové skvosty, někdy se plahočím uprostřed pole a někdy je pozitivní první dojem zklamán – jako u Space Punks. V této akční hře na hrdiny je několik užitečných nápadů. Ale to, co je z nich vytvořeno, prostě není dostatečně vzrušující, aby přesvědčilo náš tříčlenný tým. Nejpozději, když máte po páté misi pocit, že hrajete skoro to samé, co v první, je někde velký zádrhel. Samotný scénář a svérázné hrdiny bych si opravdu užil. Ale těžké mise nejsou dobré ani jako patnáctiminutová svačinka, postup po úrovních je prostě příliš těžký, cesta k novým, možná zajímavým schopnostem je příliš dlouhá. Zejména v přímém srovnání s ostatními zástupci žánru mě sci-fi scénář nijak neoslovuje, i když světy budoucnosti mi přijdou mnohem napínavější než dvacáté fantasy středověké království.
Čtyři hrdinové, jedna cesta ke slávě
Rich Robo-Rambazamba
Skvělí hrdinové, prázdný svět
Verdikt redakce
