Předchůdce byl vrcholem PS4, nyní příběh Milese a Petera pokračuje na PS5. A jak ukazuje test, s bravurou.
Přátelský pavouk ze sousedství byl od svého debutu před plnými 62 lety ověnčen mnoha vznešenými tituly. Amazing, Spectacular, Astonishing, Superior, Sensational nebo prostě Ultimate.
Každé z těchto slov (nebo jejich německých variant) mi během hraníMarvel“s Spider-Man 2alespoň jednou vytanulo na mysli, a to z různých důvodů. Ne vždy byly pozitivní, ale v naprosté většině případů ano.
Insomniac se opět podařilo rozbušit mé červenomodré fanouškovské srdce v síťce až po krk Studio Spider-Man 2 navazuje na jednu z nejlepších superhrdinských her všech dob, a jak už jsme od studií Sony a Insomniac zvyklí, přináší prvotřídní herní zážitek.
30 hodin jsem strávil v dobrodružství na PS5 a za tu dobu jsem nejen kompletně dohrál příběh, ale dokončil všechny aktivity v New Yorku V recenzi vám tedy mohu pavoučí chlupy přesně říct, co dělá ze Spider-Mana 2 jednu z nejlepších akčních adventur roku a také proč v ničem nezaostává za svým grandiózním předchůdcem, ale přesto ho ne vždy překoná.
Spektakulární: Příběh od fanoušků pro fanoušky
Uplynuly přibližně dva roky od chvíle, kdy Peter Parker dostal Doktora Octopuse a jeho chapadla do vězení a Miles Morales vyhodil do vzduchu Dráteníka. Pavoučí každodenní život obou superhrdinů mezitím probíhá hladčeji, ale jako obvykle na úkor jejich soukromého a profesního života. Zatímco Peter hledá způsoby, jak nějak získat peníze, Miles se snaží podat přihlášku na vysokou školu. Obojí se daří spíše průměrně.
Je tohle test bez spoilerů?
Příběh Spider-Mana 2 hraje důležitou roli v tom, jestli pro vás tento titul stojí za to, nebo ne. Proto budou jeho části rozebrány. Nepředpokládáme však žádné příběhové zvraty a nebudeme rozebírat žádné detaily, které již nebyly odhaleny v trailerech. Některé události však byly předvídány již v trailerech. Čtěte tedy dál pouze v případě, že detaily příběhu odhalené v trailerech nepovažujete za spoilery. Celkově však nejsou odhalena žádná dříve neznámá překvapení a podobně.
Kdo by se ale chtěl zabývat esejemi a pracovními plány, když New York opět řeší celou řadu skličujících problémů. Doslova obrovský Sandman na začátku hry působí téměř jako dovolená na pláži.
Přechodné pískoviště se stejně bojí něčeho jiného: Kravena. Ten se svou bandou divoce vyhlížejících hi-tech lovců vtrhne do New Yorku, aby v obřím honu uštval superhrdiny a padouchy k smrti. Kraven dokonce propouští z vězení padouchy, jako je pan Negativní nebo Škorpion, jen aby po nich šel. Ještě hůř se daří v podstatě hodnému doktoru Connorsovi alias Ještěrce.
Ale Spider-Man by nebyl Spider-Manem, kdyby před šíleným lovcem nezachránil některé z největších newyorských padouchů. Už trailery prozradily, že vzadu to pořádně zhoustne:
Stejně jako v předchůdci je bombastický příběh dobrodružství v otevřeném světě opět jednou z největších předností. Alespoň na poměry superhrdinů. Jako fanoušci Spideyho se pravděpodobně budete skvěle bavit a hlavní příběh, který může mít až 15 hodin, projdete jako na drátkách, ale nečekejte hlubokomyslný příběh plný nečekaných zvratů a morálních šedin. Nejedná se však ani o zcela banální marvelovskou extravaganci. Zvlášť když některé akce jsou extrémně násilné. Není tedy divu, že Spider-Man 2 má na rozdíl od svého předchůdce rating pouze 16+.
Insomniac také zvládá klidné momenty mezi bombastickými scénami a především chápe, které postavy zde oživuje. Kdykoli se na plátně objeví Kraven, tento impozantní muž dominuje scéně. Vyzařuje z něj jistá forma znepokojivého charismatu. Peter a Miles jsou však také velmi dobře ztvárněni. Oba projdou značným vývojem – Peter mimo jiné i proto, že se v průběhu příběhu zaplete s dobře známým symbiontem černým slizem.
Peter navíc znovu naváže přátelství se svým kamarádem ze střední školy Harrym Osbornem, což působí hřejivě i díky půvabným hratelným flashbackům do minulosti. Zároveň se Peter musí vyrovnat s obnoveným vztahem s Mary Jane, na kterou má obvykle méně času, než by si přál, a to i přes podporu spoluspideyho Milese. Miles se zase snaží vyrovnat se skutečností, že vrah jeho otce je opět na svobodě.
Ze všech těchto ingrediencí Spider-Man 2 namíchá mravenčí příběhový koktejl se zaručenou husí kůží a dramatem ve finále, kde je Peter o něco více v centru pozornosti než jeho mladší kolega. Jo, a rozhodně se ještě dočkáme několika překvapení, takže mnohé trailery toho prozradily méně, než by se mohlo zdát.
Table of Contents
Superior: Rozmanitá hratelnost, grandiózní technologie
Dobrý příběh je jedna věc, ale Spider-Man 2 přesvědčí i po stránce hratelnosti. Kampaň v každé misi kreativním a zábavným způsobem hází dohromady nejlepší prvky hry a vždy zůstává pestrá. Někdy srazíte Kravenovy nohsledy na bradu, jindy je vyřídíte ze stínu a zůstanete co nejméně nápadní. Někdy honíte zdivočelého obřího ještěra, jindy projíždíte na kole Petrovým okolím nebo provádíte vědecké experimenty. Díky tomu je hra nesmírně rozmanitá, i když mise občas působí až příliš návodně.
Je jasné, že o tom, co budete dělat při plížení, boji a houpání, rozhodujete vy, ale Spider-Man 2 vás často vede příběhovými úseky jako po kolejích. Alespoň je mezi nimi vždy dostatek času na prozkoumání kousku New Yorku a otevřeného světa. Obzvlášť skvělé: Co přesně můžete v otevřeném světě dělat a jak New York vypadá, se v průběhu příběhu mění. Díky tomu je prostředí stále svěží, i když minimálně v okolí Manhattanu se jedná o téměř stejný svět jako v předchůdci.
I když si člověk musí začít klást otázku, kdo by v téhle metropoli se všemi katastrofami ještě chtěl žít, alespoň se město ve hře prezentuje tak živě, atmosféricky a díky ray tracingu i technicky vynikajícím způsobem, že jsem se i přes obrovské tempo hry vždycky rád zastavil a nechal na sebe působit tu grandiózní atmosféru.
Ulice jsou plné Newyorčanů, kteří někdy obskakují pizzerii, jindy odpočívají na lavičce v parku a popíjejí ranní kávu. Kromě občasného plácnutí chodce chybí interakce, ale na rozdíl od předchůdce se občas dočkáme pomoci od druhého Spider-Mana nebo dokonce jiných maskovaných strážců.
Díky tomu New York nesmírně ožívá, vypadá fantasticky a Spider-Man 2 vytváří atmosféru i v cutscénách díky realistickým tvářím, autentickým animacím a filmové kameře. Obzvlášť skvělý detail: Spider-Manův oblek nyní vykazuje tím větší opotřebení, čím silněji se v bitvě plácáte. Takové drobné detaily prostě ukazují, kolik srdce a duše vývojáři do své hry vkládají.
Senzuální: Někdy tichý a někdy hlasitý
Téměř dokonalou symbiózu (Ha!) příběhu a hratelnosti tvoří akční mezihry. Jako maskovaný hrdina se samozřejmě věnujeme hlavně násilnému vymítání lumpů nebo příšer díky pavoučí síle. Přestože se Peter a Miles ovládají v podstatě stejně, používají odlišné speciální útoky a animace.
Trhací souboje
Zatímco Peter si zpočátku pomáhá svými novými mechanickými zadními nohami, Miles využívá své vlastní bioelektrické síly. Oba hrdinové však dostanou možnost vyměnit speciální manévry za nové varianty, jak postupují. V Milesově případě nahradí z příběhových důvodů známou žlutou bioelektřinu dalekosáhlejší modré blesky. A Peter později díky černému symbiontovi používá opravdu působivé slizové manévry.
Ať už se ale jedná o pochmurně brutálního mstitele v černém slizkém obleku, který násilím přibíjí padouchy ke zdi, nebo o elektrický výboj s Milesem, každý souboj se opět odehrává děsivě efektivně, rychle a přitom kontrolovaně. Kamera zůstává vždy na stejné úrovni jako akce, i když skáčete jako šílení, házíte nepřátele do vzduchu hákem na bradu nebo spouštíte síťový chvat, který se točí kolem popelnic, poklopů nebo zahradních židlí stejně jako zločinci. Kromě toho se nabízejí nové možnosti kombinací – zejména pokud jde o udržení zločinců ve vzduchu po delší dobu.
Přinejmenším na vyšších úrovních obtížnosti vás navíc čeká příjemná výzva a nutnost znovu a znovu přemýšlet. Například některé útoky speciálních nepřátel nebo bossů lze blokovat pouze pomocí nového parry, což vás vytrhne z obvyklé úhybné rutiny. To dodává soubojům novou komplexnost, která díky poměrně velké rozmanitosti nepřátel vyžaduje vždy novou taktiku a kombinaci všech vašich schopností.
Navíc je nyní možné plynule přepínat mezi speciálními útoky a pavoučími gadgety – to má však svou cenu. Jelikož jsou k dispozici pouze 4 gadgety namísto 8, chybí některé opravdu užitečné drobné nástroje z předchůdce. Například už nemůžete okamžitě přilepit nepřátele ke zdi pomocí nárazové sítě nebo síťové pasti.
Na tichých pavoučích nohách
Veteráni předchůdce budou muset přizpůsobit svou strategii a zvyknout si na některé věci. Zejména plíživé úseky jsou méně rozmanité, i když nové pavučinové linie to do jisté míry kompenzují. Díky nim si prolézání stěn jednoduše vytvoří vlastní pozorovací stanoviště.
Tím se zde ale také snižují nároky – nikdy nemusíte příliš přemýšlet, kam se stáhnout. Jednoduše si tuto možnost vytváříte znovu a znovu. Obecně se zdá, že se takové stealth mise vyskytují mnohem méně často než v předchůdci, ale stejně nikdy nepatřily k největším vrcholům.
Na druhou stranu, další plíživé úseky v roli Petrovy investigativní novinářské přítelkyně Mary-Jane jsou nyní zábavnější. Jednak se vyskytují méně často než v předchůdci a jednak mnohem méně zpomalují průběh hry, takže už si nepřipadám (jako Peter při svém prvním pokusu o švih)
Oblasti úrovní, kterými se lze proplížit, jsou nyní mnohem větší a umožňují MJ najít si vlastní cestu. Později se to celé hraje téměř jako střílečka z pohledu třetí osoby díky MJově nesmrtící Spideyho pistoli. Díky tomu si kampaň po celou dobu udržuje příjemně vysoké tempo. Když už mluvíme o příjemném tempu…
Úžasné: S dynamikou v otevřeném světě
Pohyb po New Yorku zůstává dalším vynikajícím aspektem Spider-Mana 2 a je ještě plynulejší, rychlejší a dynamičtější než v předchůdci. Důvodem jsou vyspělejší a rozmanitější animace švihu. Pohybový arzenál navíc doplňují nové manévry, jako je katapult, docela povedená smyčka a především síťová křídla. Jo, a Peter teď může díky svým mechanickým pažím skákat ve vzduchu dopředu a nahoru stejně jako Miles!
Síťová křídla dokonce zajišťují, že houpání už nemusí být nutné v míře odpovídající hře Spider-Man. Pokud víte, jak na to, můžete mávat ze severu na jih, aniž byste vystřelili jedinou pavučinu.
Na dobrovolné soustředění se na houpání však i tak není žádná velká nevýhoda. Ti, kteří dobrovolně omezí klouzání, stále získají nesrovnatelný pocit Spider-Mana a díky novým manévrům mohou navíc nabrat rychlost nebo získat výšku.
Klouzání se pak stává spíše velmi přirozeným doplňkem, pokud ho prostě dobrovolně vrátíte zpět. Zvláště když otevřený svět Spider-Mana 2 poprvé od Ultimate Spider-Mana zahrnuje také Brooklyn a poněkud předměstský Queens, kde čisté houpání není kvůli nízkým budovám vždy možné.
Občas je také zábavné a nesmírně užitečné použít křídla k tryskovému vlétnutí do vzdušného tunelu a bleskurychlému překonání New Yorku. Vzhledem k tomu, že herní svět je téměř dvakrát větší než jeho předchůdce, je to také hořce nutné.
Rychlé cestování je také k dispozici – ale až po splnění dostatečného počtu úkolů v požadované čtvrti. Pak můžete skutečně rychle cestovat do každého jednotlivého bodu v příslušném okrsku, a to díky rychlému pevnému disku PS5 SSD plynule a bez načítání. Celkově po spuštění hry nemusíte téměř nikdy čekat na její spuštění, což dovádí už tak báječnou plynulost hry do extrému.
Astonishing: The City That Never Sleeps
Výše zmíněné vzdušné tunely však mají i jednu nevýhodu: musím na ně samozřejmě vidět. New York je proto vždy protkán světlými pruhy, což může atmosférické puristy trochu urazit. Koneckonců, jasné kruhy a barvy se objevují pouze tehdy, když je také používáte nebo skenujete prostředí – zjevné proudy se nicméně těžko přehlédnou.
Celkově nyní Insomniac klade velký důraz na to, abyste všechny aktivity a možnosti sběru viděli už během houpání, místo abyste měli oči přilepené k mapě. To na jednu stranu pomáhá v orientaci, zejména proto, že už zde nejsou ony nepříjemné radiové věže, které v předchůdci působily jako malování do počtu podle Ubisofťáckého vzorce.
Však se pro něj rozsvítí a bliká, kam se podíváte. Nikdy to není ohromující a po odškrtnutí aktivit se to zmenší, ale v některých momentech jsem si mezi fialovými střechami, zelenými světly, pulzujícími koulemi vzduchu a dmoucími se věžemi z písku připadal hodně herně.
Samotné aktivity kolísají mezi stealth vrcholy a výplní. Ve hře je několik malých i velkých vedlejších úkolů, které vyprávějí okouzlující příběhy a poskytují několik opravdu emotivních a lidských momentů. Například když Spidey pátrá po zmizelém dědečkovi a pak poslouchá jeho vyprávění o své životní lásce. Tohle je DNA Spider-Mana skrz naskrz!
Imoniak však protahuje herní dobu hrstkou opakujících se úkolů, z nichž každý je na můj vkus až příliš častý. V žádném případě ne úplně otravné a s výjimkou posledních vedlejších misí vždy s příjemným příběhovým překvapením.
Ale občas jsem musel přemýšlet, jestli chci pořád lovit Spider-Boty nebo kolik je ještě Sandmanových klonů, se kterými se dá bojovat. Dvakrát nebo třikrát, dobře. Ale šestkrát nebo ještě víckrát? Místo natahované omáčky bych uvítal trochu víc masa, zvlášť když to všechno zvládnete za nějakých 30 hodin. Vlastně by se blockbuster s otevřeným světem a takovou herní dobou měl obejít bez takového výplňového materiálu.
Otravný je také konec zdlouhavého vedlejšího úkolu, který se točí kolem skupiny maniakálních žhářů. Konec samozřejmě na tomto místě neprozradím, ale naznačuje ikonického padoucha, aniž by se kdy objevil. Proč? Inu, protože úkol velmi pravděpodobně vede až k DLC. Mise je stále zábavná, jen díky tomu dostává příchuť.
Ultimate: Lepší a lepší Spider-Man
Kdo pilně plní vedlejší úkoly, sbírá Spider-Boty nebo otevírá technologické truhly, získá zkušenostní body a také žetony hrdinů nebo technologické součástky. Za ně si zase odemknete hromadu Spideyho obleků pro Milese a Petera, které mohou mít dokonce různé barvy.
Patří mezi ně i kostýmy, které v předchůdci tolik chyběly, jako například obleček Andrewa Garfielda z filmu Amazing Spider-Man 2 nebo černý oblek z trilogie Sama Raimiho. Bohužel bez tance.
Miles dokonce opět dostane animované obleky z filmů Spider-Verse, které skutečně ovlivňují jeho pohyby. Tentokrát však vše zůstává čistě kosmetické; na rozdíl od předchozích dílů už obleky neodemykají žádné nové schopnosti.
Nové útočné manévry, gadgety nebo jednoduše více bodů zdraví si kupujete samostatně. Buď vylepšením obleku, nebo investicí do tří stromů talentů. Miles si vylepšuje vlastní elektrické síly, Peter sílu svého symbionta nebo strojové nohy a poslední strom vylepšuje oba hrdiny v podobě lokomoce nebo jednoduchých útočných manévrů.
Dokonce si můžete odemknout a vylepšit nové gadgety. Jak již bylo zmíněno, jsou však pouze čtyři. Přesto se tyto drobné pomůcky v boji vždy vyplatí. Celkově je vylepšování hrdinů příjemné a znatelné. Nečekejte však, že si budete piplat zcela individuální sestavu. Zabít se opravdu nemůžete a hra nabízí dostatek bodů, abyste si nakonec odemkli vše.
Každopádně jakákoli kritika Spider-Mana 2 je kritikou na nesmírně vysoké úrovni. Toto dobrodružství je jednou z nejlepších her s otevřeným světem tohoto roku. A to i přesto, že opět není průkopníkem, co se týče designu otevřeného světa. Hra dělá několik věcí lépe než její předchůdce, ale také ne všechno, a dokonce se najde i pár detailů, které dříve tolik nevadily. Jako například svět posetý ikonami, světly a displeji.
Hra ale opět umí takové nedostatky zcela zamaskovat procítěným příběhem a především svižnou hratelností. Když se proháním New Yorkem jako Miles nebo Peter, prostě se bavím. Když soustředěnou Spideyho silou srazím na kolena skupinu padouchů, mrazí mě po celém těle. A když sleduji skvěle zinscenovaný příběh, mé fanouškovské srdce bije bez ustání.
Takže co jiného říct než: Velkolepé!
Verdikt redakce
Kdyby letos nevyšla Baldur“s Gate 3, slavnostně bych vyhlásil Spider-Mana 2 svou hrou roku. Přátelský pavouk ze sousedství se tak musí spokojit s druhým místem. Nenechte se tím ale zmást. V mnoha jiných herních letech by byl Spider-Man 2 neodvolatelně přilepen na první místo. Tuším, že mnozí z vás to cítí stejně. Alespoň pokud nemáte k superhrdinům naprostou antipatii a ještě více, pokud vás se Spider-Manem něco spojuje.
Protože Spider-Man 2 není superhrdinská hra, která by se oháněla tak propracovaným příběhovým klubem, že i znalci zůstanou stát v úžasu. Ale způsob, jakým Insomniac umisťuje své postavy a zaměřuje se na jejich vztahy, aby roztočil příběh, který je v každém okamžiku fascinující a promyšlený, prostě svědčí o skvělém porozumění předloze a především o tom, že skuteční fanoušci zde projevují veškeré své nadšení.
A není to jen příběh, co dělá Spider-Mana 2 tak euforicky úžasným. Celé se to také skvěle hraje a nic mi nepřináší větší uspokojení, než když se příběh a hratelnost tak skvěle doplňují. Jak mě baví jako Petera lovit zločince s pomocí symbionta! Někdy se cítím skoro trochu provinile, když se ukáže, jak vehementně tato bytost ovlivňuje Peterovu osobnost. Vím, že je to špatně… ale je to tak dobrý pocit! Takhle se mimochodem cítím v otevřeném světě. Vím, že Spider-Man 2 tady hory nepřenáší. Ale proboha, na tom nezáleží, jakmile se proženete New Yorkem a nasajete celou škálu nabízeného bohatství.
